---

„Proč je s tebou taková nuda? Kevineeee.“ 

Moc na to nereaguju. Opilá Teresa je vždycky otravná, ale dneska mě obzvlášť vysírá. Takže zvednu její ruku, kterou mi přehodila přes rameno, a celkem ladně ji přehodím na Scotta. Je do ní blázen, tak ať se o ni postará. Scott vykulí oči, ale společně s tím Teresu přitáhne k sobě a obejme ji, aby nespadla. 

Nechápu, že je fakt tak blbá, aby se zrovna tady všem na očích ožrala. V sobotu večer máme dovoleno chodit do tohoto konkrétního klubu, ale neprodávají tu žádný alkohol, což znamená, že na záchodcích se s ním ve velkém obchoduje. Jenže taky sem chodí dozor a nemyslím, že by Teresa potřebovala takhle idiotský průser. Takže se od ní budu držet dál. 

„Ale no tááák. Tak mě aspoň vyliž!“ škemrá, aniž by si všimla, že už není u mě a mluví na Scotta. Ten zrudne. Panebože, lízal už tolik holek, ale jak jde o Teresu, vždycky působí přehnaně nevinně. 

„Tak jo-o,“ přikývne Scott. 

Teresa si ho prohlídne zblízka, než mu nakonec položí dlaň na tvář a zkusí ho odstrčit. „Ty ne! Tebe nechci. Kde je Kevin?“ 

Udělám parádní kličku, doslova se prosmýknu kolem, a když se Teresa začne rozhlížet, jsem už pryč. Stihnu ještě zamávat Scottovi – ten se jen zamračí, protože mu je jasné, že ji bude muset odvést na kolej, což v překladu znamená, že pro něj dnešní večer končí. A to je teprve deset. 

Vycházky máme do půlnoci, ale nedělám si naděje, že by se Scott nepokusil k Terese přitulit. Nějaký čas mu zabere, než ho Teresa pošle do řiti, a on pak jak spráskaný pes půjde rovnou na pokoj. Až se vrátím, bude otočený ke zdi předstírat spánek. 

Nebo třeba ne. Třeba to bude chtít pořádně rozebrat. 

Nejprve zapluju ke skupince plavců, chvíli poslouchám, jak si stěžují na pedantského trenéra, než se rozhodnu někam zapadnout. Vyberu si k tomu jeden z volných boxů, kecnu do rohu a na vteřinu, na jednu krásnou, dokonalou vteřinu si sundám brýle. 

Svět se změní. Všechno kolem se změní. Z barevného a chaotického světa se stane něco… pořád chaotického, ale definitivně známějšího. Tlak vzadu v hlavě, pocit, že mě někdo praštil tyčí do temene, sice nezmizí, ale maličko povolí. A tak zavřu oči a trochu si bolavé místo masíruju. 

„Bolí tě hlava?“ ozve se kousek ode mě a než otevřu oči, někdo si vedle mě sedne. 

Překvapeně se na Waltera usměju, jeho bych tu definitivně nečekal, a pokrčím rameny. „Jo, moc jsem toho v noci nenaspal.“ S těmi slovy si brýle zase nasadím. Zamrkám a svět se vrátí do barevného, rozjařeného a rozplizlého spektra. 

„Slyšel jsem. Fakt jsi s Paddockem strávil noc v klubovně?“ 

Uchechtnu se. „Jo. Trenér řekl, že nesmíme odejít, dokud se nedohodneme, kdo z nás dvou bude počítat.“ Vlastně jsem rád, že jsme to vyřešili celkem rychle, protože s jeho a mojí tvrdohlavostí bychom tam mohli strávit celý víkend. 

Walter zvědavě povytáhne obočí. „A? Jak jste se dohodli?“ 

„Nedohodli. Hodili jsme si mincí a já vyhrál,“ uchechtnu se a spokojeně vypláznu jazyk. Tohle vítězství mě obzvlášť hřeje, protože je to další věc, ve které mám nad Paddockem navrch. Ještě teď si dokážu vybavit ten jeho odevzdaný výraz, když na minci padl orel. 

Walter mým vítězstvím zase tak oslněný není. „Jak jinak,“ zamručí. A ať chci, nebo nechci (a já rozhodně nechci), nejde neslyšet slabá jízlivost v jeho hlase. Nepřeje mi to. 

„Tím mi říkáš co přesně?“ rozhodím rukama a přesednu si tak, abych na něj líp viděl. 

Chtěl bych, aby Walter vybuchl, aby ten vztek, co v něm od začátku léta vře, konečně vybublal na povrch. Aby mi dal po držce, aby na mě řval, obvinil mě… cokoli! On místo toho dělá to, co nesnáším nejvíc. Je chladný a odtažitý a s tím si moc dobře poradit neumím. 

Nejsem překvapenej, když na mě chvíli bezvýrazně kouká, než nakonec uhne pohledem a něco nesrozumitelného zamumlá. Sice si pamatuju, co mi radila Teresa, tedy abych mu dopřál dostatečný prostor, na druhou stranu přišel on za mnou, takže se zhluboka nadechnu a chci na něj udeřit, když… Kousek ode mě postává pár holek, ale ty se teď vydají k baru, takže se mi otevře výhled na taneční parket. 

Je to, jako by mě do očí praštila obrovská disco koule, akorát že ve skutečnosti je to jen Paddock a nějaká holka, která se k němu tiskne, a společně předstírají něco, co má být asi tanec. Nevím. Oba jsou k smíchu. 

Dva zpocení divnolidi, co se po sobě plazí, chmatlají na sebe a Paddock ji buď chce přímo na parketu, mezi hromadou nic netušících lidí, sežrat, nebo ji jen hodně úmorně líbá. 

Trochu mě to nasere. 

Ne. 

Dost mě to nasere. 

Opravdu nemám zapotřebí trávit sobotní večer výhledem na tohle. 

„Nejedls tu směs, že ne?“ vyhrkne Walter vyděšeně a chytne mě za rameno. 

Samozřejmě jsem nezapomněl, že sedí vedle mě, to by bylo divný, když jsem s ním před minutou mluvil, ale stejně sebou trhnu a nechápavě zamrkám. „Co? Jasně, že ne.“ Nejsem přece blázen. Nikdy nejím neidentifikovatelné směsi. 

Walter si mě upřeně prohlédne, pořád působí trochu nedůvěřivě, jako bych mu snad v tomhle potřeboval lhát. „Zničehonic jsi hrozně zrudl,“ vysvětlí. Čímž mě upřímně trochu zaviruje a já začnu pochybovat úplně o všem. 

Ne, vážně. Nesnědl jsem něco někde? Neměl jsem na chvíli totální zatmění a nenaházel do sebe všechny oříšky v dosahu? Možná jsem to udělal naprosto nevědomky, automaticky jsem něco vzal mezi prsty, chvíli to žmoulal a nakonec dal do pusy, aniž bych tomu věnoval pozornost. 

To by se teoreticky mohlo stát! 

Polknu, ale jde to snadno. Zhluboka se nadechnu a taky dobrý. 

„Jsem v cajku,“ oznámím. Cítím, jak se mi úleva příjemně rozlévá tělem, dokud… no, dokud si nevšimnu, že Paddock se té holce snaží dostat pod tričko. Teda nesnaží, už to udělal, takže má ruku položenou na jejím boku. 

Neměl by se někdo pokusit té nebohé holce pomoct? 

„Takže jde o Paddocka?“ uchechtne se Walter a zakroutí hlavou. Uvědomím si, že si všiml, na koho tak upřeně koukám, a teď tím směrem hledí taky. Skvělý. Paddock se evidentně dobře baví, zatímco já tady sedím s nejlepším kámošem, který se mnou nechce nic mít. 

Možná jsem měl Teresu vylízat, aspoň bych si nepřipadal jako totální ubožák. 

Odtrhnu od něj pohled, což jde dost těžko, protože pan tanečník si myslí, že je středobod vesmíru. Navíc ho mám fakt přímo před sebou.  

Zaměřím se proto radši na Waltera. Poznám na něm, že neví, co říct. Oceňuju, že přišel. Nejspíš si všiml, že mě bolí hlava, a rozhodl se mě zkontroloval. Akorát teď na něm vidím, že by nejraději zmizel. 

Co nejdál ode mě. 

A já nechci, aby odešel. 

„Možná už bych měl jít,“ řekne a nadzvedne se. 

„Mívám erotické sny o Paddockovi!“ vyhrknu. Ne moc nahlas, nepotřebuju, aby nás někdo slyšel, ale zároveň mi je jasné, že Walter to zachytil, protože ztěžka dosedne. 

„Co?“ 

Zaskřípu zuby. A řeknu to znovu. Nahlas. „Mám erotické sny. O Paddockovi. Skoro každou noc.“ Teď, když to slyším, připadá mi to ještě skutečnější než před chvílí. A definitivně je to mnohonásobně horší pocit, než jsem myslel, že bude. Představoval jsem si, jak se svěřím a něco neviditelného, co mě tlačilo na hrudníku, povolí. 

No, nestalo se. Cítím se jako hovno na podrážce. Navíc neuváženě znovu zkontroluju Paddocka a ten slizák se furt slizákuje. Jak dlouho se dokáže líbat? To ho ještě nebolí panty? 

Aspoň tím přiměju Waltera, aby zůstal. „Tak… erotický sny má občas každý,“ pronese opatrně. Je mi jasné, že nemá tucha, jak reagovat. Já to ostatně taky nevím, ale jedna věc je jistá. Jak jsem to načal, chce to všechno ven. 

Plácnu dlaní do stolu. „To asi jo, ale tohle není… Nemám už žádné jiné sny, jen ty o něm. O nás. Začalo to o prázdninách a od té doby se mi buď nezdá nic, to není tak časté, nebo spolu divoce mrdáme.“ Hystericky se zasměju. Hahaha, nahlas to zní fakt šíleně. Proč jsem to vytahoval? „Nemáš představu, jak jsou ty sny živé. Každé ráno se budím… ehm, vystříkanej. Jo! Ty vole, co ti budu kecat, prostě jsem z těch snů tak hotovej, že si musím každej den měnit pyžamo.“ Složím si hlavu do dlaní. „Šílím z toho.“ 

Strašně dlouho je ticho, až mám dojem, že Walter musel dávno odejít. Prostě se mi vysmál a zatímco jsem se hroutil, tak nenápadně zmizel. Ale když zvednu hlavu, pořád tam je a vypadá… přinejmenším překvapeně, ale ne zas tak šokovaně, aby mě to děsilo. 

„Páni,“ vydechne. 

„Já vím,“ přitakám. 

„Páááni,“ zopakuje a tentokrát to ještě efektivně protáhne, takže si připadám jako imbecil s úchylkou na úhlavního nepřítele. 

„No dobrý, chápu. Je to odpornost.“ 

Protože je. Není normální, aby se mi tolik zdálo o Paddockově péru. Když k tomu ještě připočítám moje nadšení z toho, jak moc to péro chci lízat, tak se vracíme zpátky na začátek. Je to odpornost, odpornost, odpornost! 

„To jsem neřekl. Ani jsem nechtěl,“ odvětí Walter a pokrčí rameny. „Hele, a co když se ti tvoje podvědomí snaží naznačit, že by se ti mohli líbit kluci? To přece dává smysl, ne? A Paddock je tam proto, že… no asi se ti líbí.“ 

Napřímím se. „Nelíbí. Je to opice. Odporná chlupatá opice.“ 

Walter nesouhlasně zamručí. „Holí se,“ připomene mi. 

„Fajn, tak je to odporná oholená opice. Paddock se mi nelíbí,“ oznámím rázně. „Jasně, má skvělé tělo. Taky je to profi sportovec, tak ještě aby ne. A v obličeji taky není… Ale prostě…“ 

Paddock se mi nelíbí. O to jde především. Zároveň mě ale Walterova teorie zaujme. „Takže ty myslíš, že bych mohl být buzerant?“ Upřímně se nad tím zamyslím a taky zkouším, jak mi to zní. Není to tak hrozné, jak bych očekával. A samotného mě překvapí, že mě tahle teorie nenapadla. 

„No možná. Nebo bisexuál. Když se ti líbí i holky. A Paddock v těch snech vystupuje jenom proto, že jeho tělo znáš, viděl jsi ho na bazénu aspoň tisíckrát, a navíc… promiň, že to říkám, ale už od prváku jsi jím doslova posedlej. Myslíš na něj a mluvíš o něm nezvykle často, tak si to tvůj mozek takhle přeskládal.“ 

V tom všem je spousta věcí, proti kterým bych se mohl ohradit, ale já to neudělám, protože… Sakra, já s tím asi souhlasím. Jo, Paddock je moje nemesis, jasně, že na něj hodně často myslím. Většinu jeho skoků mám vypálených v paměti. 

Jak to, že mě za celou dobu ani jednou nenapadlo, že třeba vůbec nejde o Paddocka, ale jsem jen lehce přihřátej a můj penis chce vyzkoušet něco nového? Vždyť… vzhledem k mojí rodině… Nemám to tak trochu v krvi? Což je možná důvod, proč zbytečně nevyšiluju. Spíš se mi uleví.  

Nadšeně poplácám Waltera po rameni. „Seš borec. Seš fakt borec! Díky, to mi dost pomohlo.“ S těmi slovy vstanu. Najednou mám tolik energie, že bych ji mohl rozdávat. 

„Kam jdeš?“ slyším za sebou volat Waltera. 

Otočím se a rozhodím rukama. „Otestovat tvoji teorii přece,“ vysvětlím a ani se nesnažím skrývat radost. Pro mě za mě si to Paddock klidně může rozdat s disco koulí. 

*** 

Zkouším si vzpomenout, jak jsem se tady ocitl. Před hodinou jsem střízlivý seděl s Walterem v boxu, mluvil o snech a sám sebe považoval za heteráka – ne, že by to byla neotřesitelná jistota, ale tak nějak jsem s tím počítal. 

Teď když nad tím přemýšlím, vlastně mi gay sex nikdy nevadil, ani mi nepřišel odporný. Jednou mě Teresa donutila koukat na porno, kde si to rozdávali dva chlapi, a přišlo mi to v pohodě. Žádnej odpal a ani se mi z toho nezvedal žaludek. 

Ale stejně. Když jsem šel dneska do klubu, rozhodně jsem nečekal, že skončím na záchodcích a mezi nohama budu mít hlavu cizího kluka. Sakra, zapomněl jsem jeho jméno. Myslím, že je to druhák, a myslím, že plave, ale do háje… nemám páru, jak jsem ho sbalil. 

Za všechno může Hastings – Hastings je poděs. Taky třeťák, hraje vodní pólo, hraje ho přehnaně drsně, rád se pere, libuje si v nevhodných vtípcích a nějakým záhadným způsobem pokaždé vycítí, když do sebe fakt potřebuju něco dostat. Jako třeba dneska. Zjeví se přesně v okamžiku, kdy chci otestovat svoji sexualitu, a čirou náhodou má u sebe takové ty malé flaštičky, co se většinou prodávají v letadlech. Dvě si od něj koupím a ani ne za deset minut se vrátím pro třetí. 

Vzhledem k tomu, že kvůli výkonu zase tolik nechlastám, většinou jen ve speciální šlehačkový den, nemám úplně nejlepší výdrž. Nemotám se, není mi blbě a neblábolím, ale zároveň automaticky vypouštím věci, které mě nezajímají. 

Takže ten kluk se nějak jmenuje, akorát mi to je úplně putna. 

Koukám na jeho světlé vlasy – takhle shora připomínají slámu, zatímco mi rozepíná zip u kalhot a trochu je stahuje dolů. Moje péro je připravené, protože jsme se předtím chvíli divoce líbali. Že si ten kluk potom klekl, mě upřímně překvapilo, ale definitivně jde o hezký bonus. 

Líbat se s ním bylo v pohodě. Nemá vousy, smrděl po alkoholu stejně jako já a není to žádná korba, takže když jsem zavřel oči, nepřišlo mi to totálně jiné než s kteroukoliv holkou. 

A kouření péra taky není takovej rozdíl. Nevadí mi to. Vlastně se mi to docela líbí. 

Ten kluk je šikovnej a rozhodně to nedělá poprvé. 

Akorát… 

Zhluboka vydechnu, zátylkem se opřu o stěnu kabinky a uvolním se. Chci si to užít. Kurva, jsem hezky přiopilej, někdo mi fakt dobře kouří péro, je to zatraceně příjemné, vzrušující a… 

Akorát… 

Do prdele. 

Kouknu na kluka, jak pohybuje hlavou, a napadne mě ho pohladit po slámových vlasech, protože takhle většinou hladím i Paddocka. A ve chvíli, kdy se trochu utrhnu ze řetězu, mu hlavu podržím a dělám si to o něj sám. A on mě zná tak zatraceně dobře, že ví, jak moc mě rajcuje, když se podívá nahoru, trochu zamrká a působí nevinně. To mě pokaždé odpálí. 

Ve výsledku se neznámého kluka rozhodnu nepohladit. A smířit se s tím, že to není Paddock. Respektive díkybohu, že to není Paddock. S tím slizkým kriplem bych tu rozhodně být nechtěl. Myslím tím jeho snovou verzi, kterou jsem si… Ježišmarja, teď mi dochází, že jsem si vysnil dokonalého kluka na šuk a dal jsem mu Paddockův ksicht. Walter měl asi pravdu. Já jsem jím fakt posedlej! 

Trochu mě to otráví, proto zamručím. Kluk si to ale nejspíš vyloží jako pobídnutí a zrychlí. Bere mě fakt hluboko, jsem celej v něm, což je děsně příjemný, akorát… 

Ten kluk sem tam slabě vydá dávivý zvuk. Dřív by mi to asi nevadilo, jenže… grr, snový Paddock ho nedělá a já si zvykl, že to nezní, jako by se ten druhý měl každou chvíli svalit udušený k zemi. 

Navíc snový Paddock vždycky udělá něco navíc. Někdy mě chytí za zadek a zmáčkne, někdy si hraje s mými koulemi nebo mi zarývá nehty do stehna – to miluju, bolest a vzrušení v ten samý okamžik. 

Na druhou stranu, možná bych se měl mrdnout palicí po hlavě nebo ponořit hlavu do záchodu, abych se probral, když porovnávám erotické fantazie se skutečností. Ty vole, co když budu do konce života neuspokojenej jenom proto, že mám fakt dobré sny? 

Přiznávám, maličko mě to vyděsí, ale ne tolik, abych zapomněl, kde jsem a co se právě děje. A jo, je tu pár drobností ke zlepšení, ale pořád je ten kluk šikovnej a snaží se a já bych si to měl pořádně užít, jinak… si to neužiju. To dává smysl. 

Proto pevně zavřu oči a soustředím se jen na horko v klíně, klukovy sliny a jazyk a mlaskání. 

„Jo, kurva,“ vydechnu a poprvé pohnu boky, abych se dostal ještě blíž té horké puse. 

Je to fajn, je to… 

Jen hodně vzdáleně vnímám, že je někdo ve vedlejší kabince a někdo další si umývá ruce. Nesnažím se být extra potichu, s exhibicionismem nemám problém. Vlastně zjišťuju, že mě to překvapivě rajcuje. Akorát klukovi to asi není úplně příjemné. Poznám, že znervózní, když do místnosti vejdou další dva týpci, chvíli si povídají a pak jim dojde, co se tu děje, a začnou se smát. Jeden nám zaklepe na dveře a pobídne nás, abychom to laskavě dělali pořádně. A pak další salva smíchu. 

Je mi to jedno. Užívám si to. 

A nejspíš kvůli tomu se fakt hezky vystříkám. Ne tak, aby mě to úplně odrovnalo, ale jako menší odreagování to definitivně ušlo. 

Počkám, až se kluk posbírá, a mezitím si utřu péro a schovám ho do kalhot. „To bylo fajn,“ usměju se. 

Kluk si několikrát promne kolena, asi dostala celkem zabrat, než přikývne a trochu nejistě se rozhlédne. Je legračně nervózní. „Počkáme chvíli, než odejdou?“ zašeptá, a dokonce se ke mně nakloní, jako kdybychom spolu sdíleli nějaké fakt obrovské tajemství. 

„Jak jako?“ nechápu. 

„No…“ Ošije se a pohled mu sklouzne dolů a já si uvědomím, že… 

„Ježišmarja, ty sis myslel, že ti to udělám taky? Tak to ne, soráč, ale na tohle fakt nejsem. Můžeš si tu přede mnou vyhonit, jestli chceš. Počkám.“ 

Kluk na mě nejdřív pár vteřin vejrá, nejspíš mu všechno dochází zpomaleně – nevím, jestli za to může alkohol, erekce nebo je obecně trochu natvrdlej. Nakonec ale zamrká, ještě víc zčervená a naštvaně nakrčí nos. „Kreténe!“ vyštěkne. 

Na to, jak se styděl, mu najednou nedělá problém vystřelit z kabinky a zmizet takovou rychlostí, že ani nestihnu nic říct. Což je vlastně dobře. Netuším, co bych mu na ten jeho zbytečnej výlev měl asi tak říkat. 

Než vylezu z kabinky, ještě si pro jistotu zkontroluju rozkrok – porovnám péro a upravím kalhoty – a pak už… 

Představoval jsem si to nějak takhle: Vyjdu z kabinky, opláchnu se, zkusím se poohlédnout po Walterovi, jestli tu ještě někde je, a pokud ne, vezmu to rovnou čárou na kolej Kappa a spokojeně to zalomím. Nad nějakou sexuální preferencí bych se nejspíš zamyslel až ráno nebo možná i později, pokud by se do toho vložila kocovina. 

Jenže místo toho se stane tohle: Vyjdu z kabinky a první věc, kterou uvidím, jsou Paddockovy oči, které mě propalují s takovou intenzitou, až se na místě zarazím. Trvá to pár vteřin, ale mně to připadá jako celá věčnost, co tam stojíme a zíráme na sebe. Načež mu pohled sjede níž, jakože hodně nízko. Jakože k mému rozkroku. A z toho, jak povytáhne obočí, je mi jasné, že ví. 

Ten slizkej šváb ví. Ví, že mi ho v klubu na záchodcích právě vykouřil jinej kluk. 

„Co je?“ vyjedu. Dám do toho příliš mnoho energie, zním skoro až dotčeně, jako bych se za celou tuhle situaci styděl. Což definitivně není pravda. Abych zakryl rozpaky, raději přejdu k umyvadlu a začnu si umývat ruce. 

„Nic,“ odvětí Paddock. „Absolutně vůbec nic.“ 

Říká nic, ale v jeho hlase rozhodně slyším něco. A tak se na něj zase otočím a zkusím mu odpověď vyčíst z výrazu. Akorát že se snad nikdo na světě neumí tvářit tak neurčitě. 

Nakonec po dlouhém a možná maličko rozpačitém tichu Paddock celkem nečekaně dodá: „Nevěděl jsem, že seš buzna.“ A pak odejde a každý svůj krok, otvírání dveří a poslední pohled podá, jakože tahle informace pro něj představuje odpornou překážku, se kterou se musí popasovat. 

Až se mnou zase bude sám v šatně a převlíkat se do růžovočervených upnutých triček. 

Nasere mě. Panebože, jak to, že mě někdo může tak nepředstavitelně srát? 

Kdybych věděl, jak to s mojí orientací je, nejspíš bych vyběhl za ním, přitlačil ho na zeď a řekl, že… No a právě proto to neudělám. Nevím, co bych měl říct. Asi těžko můžu vyrukovat s pravdou. 

S tím, že… 

Tak koukej, Paddocku, já nejsem buzna, vlastně jsem vždycky myslel, že jsem hetero, holky mě fakt braly, pořád berou, akorát mám poslední týdny neskutečně vzrušující sny o nás dvou. Jo, o nás dvou, jakože spolu šukáme. A je to… kurva neskutečný! Takže nejsem buzerant, aspoň myslím, jen jsem to potřeboval vyzkoušet. Ale hádej co. Nebylo to ani zdaleka takové, jaké je to s tebou. Teda, pardon. S tvým snovým já. Stačí ti to jako odpověď, ty jeden zkriplenej sople? 

Uchechtnu se. 

Ježiši. Kdyby se dozvěděl pravdu… To bych se asi musel zabít. 

Autor: Klára Pospíšilová

---

* Líbila se vám červenorůžová kapitola? Můžete nás podpořit komentářem, tím, že budete i nadále číst, nebo za námi pojďte na FORENDORS, kde příběhy vycházejí přednostně. ♥