TŘETÍ ČÁST
TŘETÍ ČÁST
KRESBA
Neviditelná ruka nakreslí krychli, která levituje v prostoru. Začne ji stínovat, každou jednu stranu trochu jinak, podle toho, kam dopadá světlo.
K tomu je připsáno: Stínování nám říká pouze to, kde je světlo a stín. V různých směrech se vrství krátké tahy, které nejsou vidět. Na ploše splývají.
EXT. MĚSTO – DEN
Město žije, je v něm spousta lidí. Někteří posedávají na zahrádkách, zabráni do hovoru, jiní chodí ulicemi, ověšeni taškami.
Tomáš prochází mezi nimi a dává si pozor, aby se ani na okamžik nikoho nedotkl. Trochu mhouří oči do slunce. Míří k obchodu s komiksy.
INT. OBCHOD S KOMIKSY – DEN
Zvonek nad dveřmi cinkne, když Tomáš vejde dovnitř. Je tam příjemné přítmí a spousta polic, které jsou zarovnané knihami.
PRODAVAČ zrovna u pultu vybaluje nové komiksy, které přišly. Usměje se na Tomáše.
PRODAVAČ
Tak co to dneska bude? Sci-fi? Fantasy? Elfové, krvaví mágové… Nebo – Tohle teď přišlo, je to o dětech ze sirotčince a v tom světě jsou démoni.
TOMÁŠ
To jsem četl, všech jedenáct svazků. A další díl se zrovna překládá, ne?
Prodavač spokojeně přikývne, očividně ho těší, že mluví s někým, kdo se v tom částečně orientuje.
Tomáš dojde k polici s mangami, které jsou označené jako novinky. Jednu z nich vezme a prolistuje.
PRODAVAČ
Já si chvíli zvykal, když se mi do ruky dostala první manga.
TOMÁŠ
Mě to vlastně baví. Jako kdyby všechny ty příběhy začínaly od konce.
Tomáš se pousměje a vytáhne jeden z komiksů, pak další a další.
EXT. U TOMÁŠE DOMA – DEN
Monika zaparkuje u baráku a vystoupí. Vypadá překvapeně, když si všimne Tomáše, který sedí na schodu a čte. Tašku s dalšími komiksy má položenou vedle sebe.
Monika napůl pobaveně, napůl podrážděně pronese:
MONIKA
Když jsem říkala, že máš trávit víc času venku, nemyslela jsem, aby sis četl u domovních dveří.
Tomáš zavře mangu, ale drží v ní prst, aby neztratil místo, kde četl.
MONIKA
Touhle četbou se navíc asi těžko připravuješ na gympl.
Monika dojde k němu a prohrábne mu vlasy.
MONIKA
(laskavě)
Proč nenapíšeš spolužákům a něco s nimi nepodnikneš?
TOMÁŠ
(neurčitě)
Nevím. Možná potom.
Moniku ta odpověď upokojí. Dojde ke dveřím, vytáhne klíče a začne odemykat.
MONIKA
(přes rameno)
Neuděláme si lívance? Irena říkala, že je měli o víkendu a já na ně mám od té doby chuť.
Tomáš se podívá na číslo stránky a pak hodí knihu do tašky k ostatním.
TOMÁŠ
Tak jo.
MONIKA
Tak ale pohni, ať mi pomůžeš.
Monika zmizí v domě a Tomáš přitáhne kolena k bradě. Zírá před sebe. Pak, jako kdyby ho něco napadlo, vrazí ruku do kapsy a vytáhne mobil.
Otevře Instagram a vyhledávač mu okamžitě nabídne Adamovo jméno. Tomáš klikne na jeho profil a prohlíží si kresby. Od chvíle, co je přohlížel poprvé, když mu Adam půjčil svůj mobil, jich přibylo hodně.
Tomáš palcem přejede po displeji.
MONIKA M.O.
Potřebuju donést povidla.
INT. KUCHYŇ – DEN
Na pánvi se smaží lívance a Monika je převrací, zatímco Tomáš sedí u stolu a podpírá si hlavu. Vypadá to, že je trochu mimo.
MONIKA
Je všechno v pořádku?
Tomáš sebou trhne, vyrušila ho z přemýšlení. Uhladí neexistující ubrus a odkašle si.
TOMÁŠ
Mami, myslíš, že jsem jako táta?
Monika se na něj překvapeně otočí. Obličejem se jí mihne něco bolavého, ale zvládne to ustát.
MONIKA
Ne, myslím, že nejsi jako táta. Tomášku…
Monika vytáhne lívance, vypne plotnu a jde si sednout naproti Tomášovi. Talíř posune doprostřed stolu a Tomáš si přestane podpírat hlavu. Narovná se.
MONIKA
Dospívání není jednoduché pro nikoho. Ty nejsi výjimka a není s tebou nic špatně. Ať bojuješ s čímkoli, věř mi… Denně potkávám tolik dětí, které bojují mnohem větší a horší bitvy. A kolikrát dopředu vědí, že nemůžou vyhrát. To, že máš občas špatnou náladu, anebo ti něco připadá těžké, je úplně normální. Zkus se soustředit na to, co je opravdu důležité.
Tomáš na ni hledí s nicneříkajícím výrazem, dívá se skrze ni.
Monika se povzbudivě usměje. Nabere vidličkou lívanec a položí mu ho na talíř.
MONIKA
Jednou se vzbudíš a všechno, co ti teď připadá složité, bude jenom vzpomínka. Strašně vzdálená.
Monika vstane a zamíří ke schodům.
MONIKA
Půjdu se osprchovat, tak ne že to mezitím všechno sníš.
Když odejde, Tomáš ukrojí kus lívance a strčí ho do pusy. Jí hodně mechanicky, jako kdyby ho bolely zuby.
Zničehonic se ozve zvonění, které neustává. Melodie z Hvězdných válek. Tomáš po chvíli vstane a jde k sedačce – Martinův mobil leží na gauči a na displeji je napsáno Nina.
Tomáš si otře prsty od lívanců do trička a jde ke schodům, které rychle vyběhne do patra.
INT. TOMÁŠŮV DŮM, CHODBA – DEN
Tomáš jde chodbou (za dveřmi od koupelny je slyšet puštěná sprcha). Dveře od Martinova pokoje jsou pootevřené a Tomáš do nich trochu šťouchne.
TOMÁŠ
Martine?
Martin leží na posteli a spí, jenom něco zamručí.
Tomáš jde potichu chodbou zpátky do kuchyně a hovor přijme.
NINA M.O.
Ahoj! Promiň, že jsem předtím nenapsala. Vyklízeli jsme půdu… Tomu neuvěříš, našla jsem obrovskej kruh ve tvaru plameňáka.
Nina se zasměje a Tomáš toho využije, aby jí skočil do řeči:
TOMÁŠ
Brácha spí.
NINA M.O.
(pobaveně)
Ahá! Ten ochrapa. A ty jsi Tomáš, že? Těším se, až tě konečně poznám.
Tomáš stojí na schodech, opřený o zábradlí. Vidí odtud na stůl s lívanci.
TOMÁŠ
Řeknu mu, aby ti pak zavolal, jo.
NINA M.O.
(mile)
Dobře, to bude fajn.
Rozpačitá chvíle ticha, ale Tomáš se pak nadechne, polkne, prohrábne si vlasy. Něco se v něm odehrává.
TOMÁŠ
Prosím tě, řekla bys mi… Můžu se tě zeptat, kde bydlí Adam?
INT. U TOMÁŠE DOMA, LOŽNICE – DEN
Monika je zabalená do osušky a bosá dojde ke skříni. Otevře ji a sehne se, vytáhne zevnitř docela obyčejnou krabici. Přejede dlaní po kartonu a pak vyndá zelený svetr. Rozloží ho a kouká na něj. Potom si ho přitiskne k obličeji.
Nebrečí, je úplně klidná.
Autor: Eva Pospíšilová
* Líbila se vám další část NĚCO VÍC? Můžete nás podpořit komentářem, tím, že budete i nadále číst, nebo za námi pojďte na FORENDORS, kde příběhy vycházejí přednostně. ♥
Taky nesnášíte tu matku? Jak neustále porovnává/snižuje strachy svého syna s dětmi, které potkává v nemocnici?
Jop
Přesně. To by neměla dělat. Ani neví co ho trápí. Nezepta se a už to snižuje.