ČTVRTÁ ČÁST
ČTVRTÁ ČÁST
KRESBA
Neviditelná ruka nakreslí novou krychli, hned vedle té původní. Začne ji šrafovat, každou stranu trochu jinak, podle toho, kam dopadá světlo.
K tomu je připsáno: Šrafování se používá na počáteční rozvržení světel a stínů. Neříká nic o tvaru a jeho velkou výhodou je, že kresbu sceluje.
EXT. ADAMŮV BYT – DEN
Tomáš stojí u dveří Adamova bytu a drží mangu „All You Need is Kill“, jako kdyby to byla jeho záchranná kotva. Váhavě zvedne ruku, aby zaklepal, a pak ji zase nechá klesnout.
TOMÁŠ
(tiše)
Sakra sakra sakra…
Dveře se vzápětí otevřou a Tomáš se trochu lekne, když před sebou spatří Adama.
Adam se překvapeně zarazí. V ruce drží klíče od auta a má nasazené sluneční brýle. Očividně se někam chystá.
Chvíli jeden na druhého zírají.
ADAM
Co tady děláš?
TOMÁŠ
(rozpačitě)
Napadlo mě, že bych se za tebou stavil a pak…
Adam rozhodí rukama, jakože čeká, až to Tomáš dopoví.
ADAM
(netrpělivě)
A pak sis to rozmyslel?
Když Adam vidí, že Tomáš nechápe, pokračuje:
ADAM
Že na mě tak čumíš.
TOMÁŠ
Ne-e, pak už nic, jen jsem… Chvíli jsem si tady četl, protože jsem si říkal, že jsi možná stejně někde… (Tomáš pohlédne na Adamovo auto) Že ses šel třeba projít.
Adam vypadá pobavený jeho rozpaky.
ADAM
Teda, nevzpomínám si, kdy jsem se naposledy procházel. Každopádně… jsem nic moc nedělal.
Adam pokrčí rameny a prohlíží si Tomáše, který zírá někam za jeho záda.
TOMÁŠ
Aha.
ADAM
No a co pro tebe můžu udělat?
Tomáš sám neví, trochu klopí pohled. Ale Adam ho z těch rozpaků vysvobodí. Natáhne se pro mangu a zběžně ji prolistuje.
ADAM
Tebe ta smrt nějak rajcuje.
TOMÁŠ
(váhavě)
Tak to není. Ale někdy mám pocit, že je blízko. Ne jenom blízko mě, ale blízko všech. Že je jako vzduch, a tak se tomu nemůžeš vyhnout, protože dýchat potřebuješ. Je to jako… Je to strašně definitivní. Můžeš se utopit i v kapce vody, věděls to?
Adam chvíli mlčí a pak mu komiks vrátí – dost nešetrně, div ho tím nepraští. Rozejde se k autu.
ADAM
(přes rameno)
Hele, musím si něco vyřídit, tak sorry. Můžeme pokecat někdy příště.
INT. ADAMOVO AUDI – DEN
Adam nasedne do auta a nastartuje. Kouká na Tomáše, který pořád stojí na místě. Praští do volantu.
ADAM
(procítěně)
Kuuurva.
Natáhne se ke dveřím spolujezdce a otevře je. Mávne na Tomáše a ten prakticky okamžitě dojde k němu a nasedne.
Začne si připínat pás, zatímco Adam se rozjede.
ADAM
Jak vlastně víš, kde bydlím? Martin ti to řekl?
TOMÁŠ
Nina. Volala bráchovi, tak jsem to zvedl. A zeptal se.
Adam zakroutí hlavou.
ADAM
Skvělá práce.
TOMÁŠ
Takže brácha ti ji vážně ukradl?
ADAM
To zní, jako kdyby si ji hodil přes rameno a prostě s ní odešel. Ale v podstatě jo. Posrali mě oba. Byl jsem s ní přes rok. A pak najednou…
Podrží volant jednou rukou a luskne. Projíždí městem a seká zatáčky. Na přechodu zabrzdí, když naskočí červená. A Tomášovi sklouzne manga z klína na podlahu.
ADAM
Ale už je to dobrý, už mě to skoro ani nesere. Přijde mi, že se to stalo strašně dávno.
TOMÁŠ
Před dvěma týdny.
ADAM
A to je dvacet čtyři hodin krát čtrnáct. Moře času.
Adam zařadí a znovu se rozjede, zatímco Tomáš sebere mangu a zavře ji do přihrádky, kde je bordel. A rozházené bonpary.
Tomáš jeden z bonbónů vezme, dá si ho do pusy a jazykem ho posune do tváře.
TOMÁŠ
(huhlá)
Vzpomínáš na tu epizodu Jak jsem poznal vaši matku, kde Teda opustila ta ženská v den svatby a on byl pak jako zombie?
ADAM
Kolikrát ti mám říkat, že jsem to neviděl-
TOMÁŠ
Bude z tebe taky zombie?
Adam na Tomáše pohlédne a vidí, že Tomáš vypadá pobaveně. Ostražitě, ale pobaveně. Adam se usměje a zakroutí hlavou.
ADAM
Já už jsem se jako zombie narodil. Teď už ze mě může bejt jenom člověk.
EXT. U NINY DOMA – DEN
Nina chodí bosá v trávě a v ruce drží sandále. O kus dál se na betohu vyhřívá černý kocour. Nina otočí hlavu, když uslyší zavrzání branky. Jde k ní Martin, oblečený v tričku s motivem seriálu Jak jsem poznal vaši matku.
MARTIN
Ahoj! Tak co ten kruh, prosímtě?
Nina na něj udělá výmluvný obličej, jakože pecka, a vede ho do zadní části zahrady. Pod jabloní je velký nafouknutý plameňák.
NINA
Paráda, ne?
MARTIN
To teda. Brácha mi nechtěl říct, o co šlo. Prý abych byl překvapenej.
NINA
Máme vážnou úmluvu. Tajemství za tajemství.
Nina obejme Martina kolem krku a políbí ho. Prudce a trochu neohrabaně, až se v první chvíli srazí zuby, což oba rozesměje.
Nina se pak odtáhne a chytí Martina za ruce, proplete s ním prsty.
NINA
Naši jsou v práci, ale máma ráno dělala třešňovej koláč. Nechceš trochu?
A než Martin stačí odpovědět, už ho vede ke dveřím.
INT. U NINY DOMA, KUCHYŇ – DEN
Nina krájí koláč a pak si olízne prst. Postaví talířek před Martina a sedne si naproti němu. Začne si jen tak mimochodem hrát s cukřenkou a posouvá ji po stole.
NINA
Máš hezký tričko.
MARTIN
Jo, no, taková blbost. Koukali jsme na to s Tomášem po tom, co…
Martin pokrčí rameny a radši se skloní ke koláči, kus ukousne.
NINA
Jak se vlastně má?
MARTIN
Proč se ptáš?
NINA
Říkals, že mu bývá blbě.
Martin pomalu žvýká a pohlédne k oknu, jako kdyby si potřeboval odpověď promyslet.
MARTIN
Máma si myslí, že to je věkem. A že to odejde samo, až bude myslet na jiný věci, což v překladu znamená ‚až začne škola a Tomáš zas bude od rána do večera sedět nad učebnicema‘. Chce z něj mít doktora a přitom neví, že je… Že…
NINA
Jakej?
Martin pokrčí rameny.
MARTIN
Mimo.
Oba chvíli mlčí a Martin si Ninu pátravě prohlíží.
NINA
Ano?
MARTIN
(odkašle si)
Ozval se ti teď někdy Adam?
NINA
Ne. Vlastně jsem ho neviděla od toho večera, co jel za tebou. Ale holky říkaly, že normálně chodí do klubu, tak se přes to asi přenesl docela rychle.
V jejím hlase nezazní žádné znepokojení ani výčitka, prostě to tak konstatuje.
MARTIN
To je dobře. Vždycky mi přišlo, že se v tom všem tak plácá a nemá priority. Že je to takový strašný děcko.
NINA
Mojí prioritou se staly tvoje oči, hned jak jsem tě viděla. To taky nepůsobí zrovna dospěle.
Martin se zakření.
MARTIN
To sice ne, ale je to sexy.
Nina se zasměje. Pak vstane a začne připravovat kafe, zatímco Martin si podepře hlavu a pozoruje ji.
MARTIN
Jaký tajemství máš teda s mým bráchou?
NINA
(pobaveně)
Ha. Kdybych ti to řekla, musela bych tě zabít a poslat v plameňákovi po jezeře.
EXT. U FIRMY – DEN
Adam vejde do točivých dveří a Tomáš počká, až se dveře znovu otočí, a vleze do nich. Když vyjde na recepci firmy, vidí, že Adam nikde není – ten mezitím znovu prochází dveřmi dokola. Vypadá pobaveně. Když vyjde u Tomáše, sundá sluneční brýle a podá mu je. Tomáš si je nasadí.
Jdou směrem k výtahu kolem recepce – Adam na recepční mávne a otočí se k Tomášovi.
ADAM
Takže, smrťáku, chtěl bys radši uvíznout v těch dveřích, anebo ve výtahu?
TOMÁŠ
Asi ve výtahu. Ve dveřích bych si připadal jak v ZOO… Ale výtah by zas mohl spadnout.
Adam vejde jako první a Tomáš jde za ním.
TOMÁŠ
A ty?
ADAM
Ve dveřích. Tam je líp vidět. Jednou jsem byl u jedný holky, šuka-
Adam zmlkne a promne si kořen nosu. Tomáš zakroutí hlavou.
TOMÁŠ
Mluv se mnou normálně, prosím.
ADAM
Mluvit o šukání znamená mluvit normálně?
TOMÁŠ
No třeba.
ADAM
Dobře, budu předstírat, že ti není pět a půl… (uhne, když do něj Tomáš šťouchne loktem). Prostě jsem byl s jednou holkou a pak přišel její kluk. Musel jsem se schovat do skříně, přesně jako ve filmu. Zamkla mě, protože se dveře pořád otevíraly, a úplně klidně odjela se svým borcem na nějakou oslavu. Byl jsem tam několik hodin. A od tý doby mám trochu klaustrofobii. Takže výtahy ne.
Výtah cinkne v pátém patře a oba vyjdou ven. Na zdech jsou nejrůznější plakáty, barevné, stylizované. Tomáš k nim otáčí hlavu a prohlíží si je.
ADAM
Líbí se ti to?
TOMÁŠ
Jo. Tady pracuješ?
ADAM
Vypadám snad jako kancelářská krysa? Jenom od nich občas beru zakázky.
Tomáš na něj pohlédne.
TOMÁŠ
(zvědavě)
A jsi dobrej?
ADAM
Jsem nejlepší. Pojď, něco ti ukážu.
Prochází kolem kanceláří a občas na někoho, kdo jde kolem, kývne na pozdrav. Vejde do pootevřených dveří a Tomáš jde automaticky za ním.
INT. FIRMA, KANCELÁŘ – DEN
Všude se hromadí nejrůznější návrhy, plakáty a letáky.
Adam se chvíli přehrabuje v papírech na stole a pak vytáhne ohromný A1 plakát, který zve na divadelní představení.
ADAM
Tohle jsem dodělal asi před měsícem.
Tomáš si plakát prohlíží se zeširoka otevřenýma očima. Líbí se mu.
TOMÁŠ
Proč je to tady, když je to pro divadlo?
ADAM
Divadlo už má svůj originál. Tady se ukládají kopie. Většinou. (ušklíbne se) Je v tom trochu bordel, ale víš jak. Prostě, firma zprostředkuje zakázku a já pak nemusím s nikým mluvit. Prakticky všechno dohodnou oni. A já dostanu smlouvu a zadání… Nebo si ho vyzvednu, jako třeba dneska.
TOMÁŠ
To je skvělý.
ADAM
Nojo.
Adam pohlédne ke dveřím.
ADAM
Co kdybys tady počkal? Můžeš si to pořádně prohrabat. Kdyby někdo přišel a ptal se tě, co tady děláš… Tak uteč.
Tomáš pobaveně zakroutí hlavou, aniž by odtrhnul pohled od nákresů.
Adam zastaví ve dveřích a chvíli ho pozoruje – s jakou fascinací Tomáš prochází jednotlivé návrhy. Pak odejde.
INT. BISTRO – DEN
Obyčejné, trochu hipsterské bistro. Adam sedí u jednoho stolu s Tomášem a kouká z okna k parkovišti, kde má zaparkované auto. Pije limonádu.
TOMÁŠ
(zamyšleně)
Nepřijdeš mi jako debil.
Adam se rozesměje tak upřímně, až mu z toho zaskočí, tak začne kašlat. Zato Tomáš trochu zrudne, jako kdyby se zastyděl.
TOMÁŠ
Promiň, já jen, že… Eee. Prostě promiň.
Pohlédne k baru a všechny okolní zvuky na okamžik zesílí. Hlasité cinkání sklenic, jak je někdo umývá, hovory ostatních zákazníků, otevírání dveří. Tomáš radši stočí pohled zpátky k Adamovi a hlasitost se vytratí. Když vidí, že na něj Adam pořád pobaveně kouká, změní téma:
TOMÁŠ
Jak dlouho už kreslíš?
ADAM
Nevím přesně. Dlouho. Asi odjakživa. V tý díře, kde jsem se narodil, nebylo co dělat…
TOMÁŠ
Já jsem chodil na ZUŠku, ale pak mi to kradlo čas od učení.
ADAM
Jo.
Adam několikrát přikývne a pak se k Tomášovi nakloní přes stůl.
ADAM
Proč sis dal ty prášky?
Než Tomáš stačí odpovědět, přijde číšník a postaví před ně dva talíře, kde jsou rozpečené bagety.
TOMÁŠ
(tiše)
Díky.
Sotva číšník odejde, Tomáš si začne všímat bagety, vytahuje z ní sýr, zatímco Adam na něj pořád civí.
ADAM
Proč jsi za mnou vlastně dneska přišel? Ne že by na tom záleželo, spíš jsem tak přirozeně zvědavej… Martin by z toho neměl radost. Ne, oprava, Martin nebude mít radost, až mu to Nina vyžvaní.
TOMÁŠ
Slíbila, že to neřekne.
ADAM
(zaujatě)
Vau.
TOMÁŠ
Takže to kreslení…
Adam se opře, trochu otráveně, a zakousne se do bagety.
TOMÁŠ
Mohl bys mě to naučit?
ADAM
Rozhodně ne. Nejsem zrovna trpělivej. Navíc jde o můj čas. Neber si to osobně, ale chápeš… Co bych z toho měl? Nenapadá mě nic, čím bys to mohl splatit. (usměje se) Nebo napadá, ale to bys musel vykazovat jiný fyzický znaky.
TOMÁŠ
Řeknu Nině, že jsi ten nejlepší kluk.
To Adama rozesměje.
ADAM
Zaprvý, ona v hloubi duše ví, že jsem. Zadruhý… To bys byl ochotnej takhle podělat bráchu?
TOMÁŠ
Nevím. Asi ne.
Adam o tom chvíli přemýšlí, zatímco Tomáš (ne)klidně jí. Adam znovu vyhlédne ven, mžourá do slunce a promne si oči.
ADAM
Tak víš co? Uděláme dohodu. Řekněme, že bych to zkusil, naučit tě kreslit. Jestli máš za sebou ZUŠku, tak snad chápeš základy. Ale chci něco na oplátku… Ať se tě zeptám na cokoli, řekneš mi pravdu. Nebudeš dělat, že to neslyšíš, nebo mi kecat. Souhlasíš?
Tomáš pevně semkne rty k sobě, působí nasupeně, jakože ho Adam dostal a on vlastně nemá na výběr. A čím zlostněji se tváří, tím pobaveněji Adam působí.
TOMÁŠ
(neochotně)
Tak dobře.
ADAM
Fajn. Proč sis dal ty prášky?
TOMÁŠ
Nevím.
ADAM
Tomáši.
TOMÁŠ
Adame.
Adam podrážděně praští do stolu, až se po nich lidé u jednoho z dalších stolů ohlédnou.
ADAM
Proč sis-
TOMÁŠ
Protože jsem magor? (odevzdaně) Chtěl jsem se vypnout. Někdy mám pocit, že je toho tolik, že to nezvládnu. Že mi z toho přeskočí. A někdy si zas přijdu úplně prázdnej. Je mi líto, že jsem to udělal, dobře? Bolela mě hlava a pak jsem viděl ty prášky. A už si nepamatuju, co mě v tu chvíli napadlo. Možná, jaký by to bylo, kdybych byl mrtvej. Ani nevím, jestli bych to neudělal zas, kdybych to mohl vrátit zpátky. A třeba by to bylo úplně jinak, třeba bych ti neotevřel.
ADAM
(klidně)
Ty jeden blbečku.
Adam pomalu odsune talíř s bagetou, jako kdyby ho přešla chuť.
ADAM
Budeš potřebovat skicák.
Autor: Eva Pospíšilová
* Líbila se vám další část NĚCO VÍC? Můžete nás podpořit komentářem, tím, že budete i nadále číst, nebo za námi pojďte na FORENDORS, kde příběhy vycházejí přednostně. ♥
Bonbóny v přihrádce auta s mě v hlavě cinká radostné Kane Kane Kane. 😂🖤
Holky.. čtu to nějak moc rychle! ☝️ Asi budu potřebovat VÍC! 🤩
Oba jsou dost originální.