DRUHÁ ČÁST
DRUHÁ ČÁST
KRESBA
Neviditelná ruka dopíše nad linku slovo horizont a pod ni nakreslí další dvě linky, které se sbíhají jako silnice vedoucí do dálky. Tam, kde se setkají, napíše slovo úběžník.
K tomu je připsáno: Perspektiva. Je důležité naučit se vytvářet iluzi prostoru.
INT. U TOMÁŠE DOMA, KUCHYŇ – DEN
Martin stojí u linky a něco cvaká na mobilu. Za ním bublá v konvici voda.
Nad kuchyňským stolem poletují balónky a jeden z nich na sobě má napsáno „všechno nejlepší“. Na stole jsou vyskládané lahve. Dětské šampáňo, birelly, šumivé víno… Objeví se Monika, která nese lahev Gold Strike.
MONIKA
To neuhodneš, co jsem našla vzadu u brambor. Nám tady snad někdo chlastá. Ale aspoň si budem mít čím připít, ne? Tobě je určitě skvěle, nemáš žaludek na vodě…
Martin vrazí mobil do kapsy a zalije si kafe. Mračí se na Moniku.
MARTIN
Proč tohle děláš?
MONIKA
Co?
MARTIN
Že nevíš. Proč děláš, že nevíš? Když oba víme, že seš v tomhle jako fízl.
Monika projde kolem něj a z lednice vytáhne krabici s dortem. Nahlas za sebou zabouchne.
MONIKA
Protože bych se jinak musela vážně naštvat! Kolikrát jsme o tom mluvili? A ty ho tady stejně necháš samotnýho… Ještě máš tu drzost myslet si, že jsem snad úplně blbá.
Martin si promne spánky a usrkne kafe. Zkřiví obličej.
MARTIN
Nojo. On tady totiž jindy sám nebývá, když jsem v práci. To tady má celej zástup lidí.
MONIKA
Tady jde o princip. O to, že ho nutíš lhát. Žes tady mohl být…
Monika vytahuje na tác dort a zapichuje do něj svíčky, jednu po druhé. Vytváří z nich srdíčko.
MARTIN
Je mu patnáct! Jeden kámoš má bráchu a ten bývá doma sám už o nějakých osmi. A navíc, já nejsem jeho fotr, dobře? Nejsem. A jestli na to zapomínáš, mohla by sis to třeba napsat na ledničku.
Monika se na něj přísně podívá a Martinovi dojde, že možná trochu přestřelil.
MARTIN
Mami.
Martin vzdychne a ze šuplíku vytáhne zapalovač, postaví ho vedle dortu.
MARTIN
Vždyť se nic nestalo.
MONIKA
Vždycky se může něco stát. Ty bys to měl vědět nejlíp. A podej mi talířky.
Martin zakroutí hlavou, chce ještě něco říct, ale pak si všimne, že do místnosti vešel Tomáš. Tak radši poslechne a vytáhne talířky.
Monika se na Tomáše usměje, trochu roztržitě, a vlepí mu pusu na tvář.
MONIKA
Tady je náš oslavenec!
Gestem navede Tomáše ke stolu a sáhne pro dort. Zapálí svíčky, jednu po druhé, zatímco Tomáš čeká, trochu otupělý. Martin mu rozcuchá vlasy.
MARTIN
Něco si přej. Něco ohromnýho.
Tomáš chvíli kouká na dort a pak svíčky sfoukne. Monika tleskne a pevně Tomáše obejme kolem ramen. Potom zpod stolu vytáhne dárky – krásný černý batoh a čtečku.
MONIKA
Aby se ti tam vešlo učení, když budeš kluk z gymplu. Jsem na tebe tak pyšná! A vidíš, ukázalo se, že všechno, co děláš, se ti jednou vrátí. Učil ses a teď? Premiant, první u přijímaček.
TOMÁŠ
Děkuju.
Tomáš sáhne pro batoh a kouká na něj. Není to něco, co by si přál. Pohledem se střetne s Martinem a ten se ušklíbne.
Monika začne krájet dort. Naznačí, jestli má ukrojit i pro Martina, ale Martin předstírá, že by se pozvracel.
INT. STARBUCKS – DEN
Adam stojí ve slunečních brýlích u pultu a čeká, až mu baristka připraví kafe.
BARISTKA
Jméno, prosím.
ADAM
Ježíš.
Baristka na něj pohlédne napůl podrážděně, napůl pobaveně.
BARISTKA
Víte, kolik takových Ježíšů sem denně přijde?
ADAM
Tipuju tak deset nejmíň. Ale řekněte, chcete riskovat, že zrovna já nejsem ten pravej?
Baristka zakroutí hlavou, jako že nemá cenu se s ním dohadovat. Napíše jméno Ježíš na kelímek a Adam se spokojeně usměje. Vytáhne kartu a kafe zaplatí. Baristka mu podá kelímek, ale nepustí ho hned.
BARISTKA
Nejste ten pravej.
ADAM
Proč myslíte?
BARISTKA
Protože posledně jste byl Ghándí.
INT. U TOMÁŠE DOMA, OBYVÁK – DEN
V pozadí jsou narozeninové balónky, zpola vyfouknuté. Pozůstatky narozeninové oslavy.
Tomáš hraje na playstationu Zaklínače a zuřivě přitom mačká joystick. Monika prochází po místnosti a za chůze si dopíná náušnice.
MONIKA
Ne že u toho budeš sedět do noci. Jdi brzo spát.
Tomáš přikývne. Pak zaváhá, pauzne hru a ovladač položí do klína.
TOMÁŠ
Mami? Můžu se tě na něco zeptat?
Když vidí, že Monika poslouchá, pokračuje:
TOMÁŠ
Myslíš, že má život smysl?
MONIKA
Jak tě tohle napadlo, Tomášku?
Tomáš neurčitě pokrčí rameny.
MONIKA
Vím, že to někdy může být těžké, obzvlášť v tomhle věku. Ale věř mi, že všechno, co děláš-
TOMÁŠ
(skočí jí do řeči)
Se ti jednou vrátí, já vím. Já jenom že… Ale to nic. Jen mě to tak napadlo.
MONIKA
Máme se dobře. Jsi šťastný kluk. Na oddělení potkávám spoustu dětí, co by daly všechno za to, aby měly život jako ty.
Tomáš přikývne. Neví, jak jinak na to reagovat. Monika se na něj povzbudivě usměje, když jí zazvoní mobil.
MONIKA
Kesnerová. Už jsem na cestě.
Vlepí Tomášovi pusu do vlasů, mávne na něj a jde ke dveřím. Zabouchne za sebou. Postava Zaklínače postupuje herním světem.
MARTIN M.O.
Už je pryč?
TOMÁŠ
Jo.
Je slyšet, jak Martin otevírá lednici a za chvíli se objeví vedle Tomáše i s talířkem, kde má kus dortu.
MARTIN
Zas ti něco lila do hlavy?
Tomáš neodpoví, ale Martin asi ani na odpověď nečeká. Hází do sebe dort a sleduje obrazovku.
MARTIN
S tátou bylo všechno jednodušší.
Tomáš pořád hraje – Zaklínač bojuje s další příšerou, ale prohrává. Umírá.
EXT. U NINY DOMA – VEČER
Nedaleko je zaparkované bílé Audi. Adam sedí na zahradní houpačce, kouří a zaklání hlavu. Vedle sebe má kelímek s kávou.
Nina před ním stojí v pantoflích, napjatá.
ADAM
(klidně)
Už to chápu.
Adam se skloní a típne vajgl o zem. Zahodí ho někam do trávy a zapálí si další cigaretu.
ADAM
Tohle je všechno jenom nějakej trest za to, jak se chovám, že jo? Dáváš mi za vyučenou. Potrestáme chlapečka a on bude kupovat kytky.
Nina nic neříká.
INT. U TOMÁŠE DOMA, KOUPELNA – NOC
Tomáš si čistí zuby a projíždí Instagram. Rozklikne nedávno přidané fotky, kde jsou vyfoceni spolužáci, kteří si z něj dělali ve škole legraci. Všichni působí spokojeně, v plavkách u rybníka. Tomáš vyplivne pastu, otře si pusu a mobil vypne.
EXT. U NINY DOMA – NOC
Adam stojí u houpačky, rozmrzele ji od sebe odtlačí nohou.
ADAM
Tak už kurva něco řekni! To jsem toho pro tebe dělal málo, že si potřebuješ někde ulevit? Vždyť je nám spolu dobře. Seš správně cáklá. Seš… nejkrásnější holka, co znám.
NINA
Tohle přece nemůže stačit ani jednomu z nás.
ADAM
Ale může! Protože nám do prdele není šedesát!
Nina vzdychne, působí smířeně. Nezdá se, že by se Adama nějak bála, nebo z něj měla respekt.
ADAM
Oukej, fajn, můžem to zkusit nějak zlepšit, budu se víc snažit…
NINA
Mám ráda někoho jinýho.
INT. U TOMÁŠE DOMA, POKOJ – NOC
Tomáš se trhnutím probudí a lapá po dechu. Okamžitě od sebe odkopne přikrývku a vstane. Zkouší se nadechnout, ale nejde to. (Pozn.: panická ataka). Jde k oknu, otevře ho a vystrčí hlavu. Zkouší dýchat.
Po chvíli se trochu zklidní a okno zavře. Natáhne ruce před sebe, třesou se, a pak si jimi vjede do vlasů. Zamíří ven z pokoje. Zastaví ve dveřích a hledí do tmy. Nakonec udělá pár rychlých kroků do chodby a rozsvítí.
INT. U TOMÁŠE DOMA, KUCHYŇ – NOC
V kuchyni jsou ještě pořád balónky a lahve.
Tomáš si napustí do sklenice vodu. Všechnu vypije a spolu s tím začne najednou natahovat. Je to zoufalý pláč až nářek.
Prázdnou sklenici pak postaví na linku. Nešikovně – sklenice spadne na zem a rozbije se. Ten zvuk Tomáše vytrhne. Otře si hřbetem ruky oči a sehne se, aby posbíral střepy. Sáhne pro jeden obzvlášť velký a přejede po něm bříškem prstu.
Ucukne. Hodí střep do dřezu.
INT. U TOMÁŠE DOMA, SPÍŽ – NOC
Tomáš vejde dovnitř a z vrchní police sundá lékárničku.
INT. U TOMÁŠE DOMA, KUCHYŇ – NOC
Tomáš hodí lékárničku na linku a vytáhne z ní prášky na bolest hlavy – dva vylomí, do nové sklenice napustí vodu a zapije je. Chvíli kouká na lékárničku, když jeho pozornost upoutají další prášky. Je na nich napsáno Rivotril.
Tomáš pro ně váhavě sáhne.
EXT. U NINY DOMA – NOC
Adam jde rázným krokem k autu – na dálku ho odemkne – a pod botami mu křupe štěrk. Otevře a sedne si dovnitř. Než ale stačí zavřít, objeví se Nina a dveře chytí.
ADAM
Nechovej se jak malá.
NINA
Řekni mi, jestli pojedeš domů. Adame, prosím tě!
Adam neodpoví a Nina naštvaně kopne do pneumatiky, až jí odletí jedna pantofel.
NINA
Ty mě tak strašně sereš!
ADAM
To je teda překvapení, když mě posíláš do prdele.
Adam zkusí zabouchnout, ale Nina dveře drží pevně. Na okamžik se v ní něco zlomí.
NINA
Adame, neblázni, vždyť ti na nás stejně nikdy nezáleželo. Ty nejseš typ, co by se chtěl vázat. Tak proč si teď potřebuješ něco dokazovat?
Adam na ni chvíli kouká, načež jí ale dveře prudce vytrhne. Nina zavrávorá a dlaní praští do okénka.
NINA
Martin stejně není doma!
Jenomže Adam ji neposlouchá. Nastartuje a prudce vycouvá do silnice (málem naboří projíždějící auto a řidič na něj zatroubí).
Nina jeho směrem kroutí hlavou.
INT. ADAMOVO AUDI – NOC
Adam se řítí po silnici, projíždí městem a nasraně přitom svírá volant. Pustí hudbu a pořádně ji zesílí (Pozn.:hraje The Weeknd – Blinding Lights). Rychlý střih, kdy je Adam zabíraný z různých úhlů.
INT. U TOMÁŠE DOMA, KUCHYŇ – NOC
Hudba ve scéně pokračuje.
Tomáš sedí u stolu a prohlíží si krabičku Rivotrilu. Pohledem zavadí o školní batoh, který dostal od mámy.
Pak se rozhodne. Rozdělá krabičku a začne si vylamovat prášky. Strčí do pusy všechno, co má v dlani – ruce se mu potí a některé prášky jsou rychle rozmokvalé – a sáhne pro nejbližší lahev. Je to Gold Strike. Odšroubuje ji a napije se, okamžitě zkřiví tvář.
Je slyšet auto, které brzdí na příjezdové cestě.
Ostrý střih. Tomáš zvedá hlavu ze stolu – Tomášův POV (úhel pohledu), celý svět je rozmazaný – a nechápavě hledí ke dveřím, na které někdo nahlas klepe.
Tomáš vstane a zavrávorá. Stáhne ubrus a jedna z lahví sletí na zem.
Konec písničky.
EXT. U TOMÁŠE DOMA – NOC
Adam odejde od dveří k oknu a nakoukne dovnitř. Vidí obývací pokoj a světlo nad schody, které ozařuje gauč, jinak nic. Vrátí se ke dveřím a začne na ně naštvaně bušit. Vzápětí se zatváří překvapeně, když se otevřou.
Stojí v nich Tomáš, který se opře ramenem o futra, částečně po nich sjede.
Adam ho ignoruje, prakticky okamžitě kolem něj projde dovnitř.
Záběr přes okno. Adam zastaví u schodů a kouká nahoru.
ADAM M.O.
Martine! Kurva, pojď sem!
INT. U TOMÁŠE DOMA, KUCHYŇ – NOC
Adam naštvaně kouká nahoru, chvíli to vypadá, že se tam rozejde.
TOMÁŠ M.O.
Brácha tady není. Má brigádu.
Adam konečně věnuje Tomášovi pohled. Tomáš se pokouší postavit a přitom zavrávorá.
ADAM
Je ti dobře?
Tomáš pořád zkouší vstát. Spolu s tím pohlédne ke stolu, jako kdyby se přiznával. Na stole leží Rivotril a taky odšroubovaná lahev Gold Strike. Balónek s nápisem „všechno nejlepší“ se už skoro úplně vyfouknul a leží na stole.
ADAM
Tys… Kolik sis toho dal?!
Tomáš to vzdá, plynule sjede zpátky do sedu. Natáhne ruce. Už se ani trochu netřesou a on se nad tím usměje. Vzápětí mu klesnou do klína.
Adam k němu okamžitě dojde a zatřese s ním.
ADAM
Mluv se mnou! Kolik sis toho dal?
Když Tomáš nereaguje, Adam mu vrazí facku. Tomáš se trochu dotčeně dotkne tváře. Adam sáhne do kapsy (pro mobil), ale dojde mu, že ho nemá.
ADAM
Do prdele už dneska! Kurva, do hajzlu!
S nadávkami chytí Tomáše pod rameny a pomůže mu na nohy. Vezme ho kolem pasu a napůl ho nese. Tomáš ale začne znovu usínat, opře si o Adama hlavu.
Adam ho tedy nešetrně spustí na podlahu. Klekne si k němu a přetočí ho na bok – pevně semkne čelist k sobě, fakt se mu do toho nechce – a strčí Tomášovi prsty do krku.
Tomáš začne nadavovat a vzápětí se vyzvrací na podlahu. Chrchlá, do očí se mu nahrnou slzy. Adam ztěžka polkne, taky se mu dělá blbě. Nekompromisně ale Tomášovi znovu strčí prsty do krku.
ADAM
Ještě to zkus.
Tomáš se znovu pozvrací. Dokonce se přitom částečně nadzvedne. Adam mu položí ruku do vlasů, aby ho ukonejšil.
ADAM
Tak je to dobře.
INT. U TOMÁŠE DOMA, KOUPELNA – NOC
Je slyšet puštěná sprcha. Za sklem se rýsuje Tomášova silueta. Adam sedí na zemi a opírá se o zeď, nohy má natažené před sebou.
Tomáš vypne vodu a otevře, trochu se třese. Je nahý a jednou rukou si zakrývá rozkrok. Adam k němu automaticky natáhne ruku s osuškou.
ADAM
Někdo by tě měl prohlídnout. Z těch prášků ti klidně může odejít srdce.
TOMÁŠ
To je dobrý.
ADAM
To nebyla otázka.
Chvíli jeden na druhého koukají a Tomáš nakonec uhne pohledem. Má červené tváře, stydí se. Zabalí se do osušky a klepe se zimou.
ADAM
Proč?
TOMÁŠ
Proč co?
ADAM
Proč máte tak hnusný kachličky. Ježiši, na co se asi tak můžu ptát?
TOMÁŠ
(tiše)
Já nevím.
Adam pokývá hlavou, jako kdyby to dávalo smysl, pak na Tomáše ale vyjede:
ADAM
Co kdybych sem nepřišel? Víš, jaký máš štěstí? Nebo smůlu? A víš, kurva, že seš úplně blbej?
TOMÁŠ
Prosím, hlavně to nikomu neříkej.
Na to Adam neodpoví, jen na Tomáše zírá a Tomáš je z toho nervózní. Přešlápne, na zemi jsou mokré ťápoty.
TOMÁŠ
Prosím. Já jsem se nechtěl zabít.
Adam vstane a projde kolem Tomáše.
ADAM
Počkám dole. A ty… Vyčisti si zuby.
INT. U TOMÁŠE DOMA, KUCHYŇ – NOC
Adam zmáčkne balónek a vyhodí ho do koše. Potom posbírá ze země střepy z lahví.
Za ním stojí kbelík a zvratky jsou překryté toaleťákem. Lékárnu nikde není vidět. Adam taky mezitím zavřel vchodové dveře a teď se opře o linku. Promne si spánky.
Do místnosti vejde Tomáš – má na sobě čisté šortky a tričko, z mokrých vlasů mu na něj kape voda. Pohlédne na zvratky, pak na Adama.
Trochu trapná chvíle ticha. Adam si odkašle a začne se přehrabovat v kredenci, nakonec vytáhne čaj. Dá vařit vodu.
Tomáš za jeho zády mezitím uklízí zvratky (extrémně pomalu) a tváří se, jako kdyby měl znovu zvracet.
TOMÁŠ
(slabě)
Adame? Jmenuješ se Adam, že jo?
Adam se k němu otočí.
TOMÁŠ
Brácha říkal, že tě potkal někde na akci. Že dobře kreslíš. A že máš hezkou holku.
ADAM
No jasně. Co vůbec dělá?
TOMÁŠ
Rovná zboží ve skladu. Měl dělat barmana, ale mámě se to nelíbilo.
Adam přikývne, nedá na sobě nic zdát. Voda se mezitím dovaří, tak zalije čaj a donese ho ke stolu.
Jde ke vchodovým dveřím, otevře je, ale zůstane v nich stát. Vytáhne cigarety a zapálí si.
ADAM
Musíme se domluvit. Říct si, co se dneska vlastně stalo.
TOMÁŠ
(navrhne)
Byla to blbost.
ADAM
Potřebuju vědět, že až odjedu, neuděláš tu blbost znovu. Furt si myslím, že by bylo lepší zavolat tvojí mámě. Dělá přece ve špitále, ne? Asi by neměla radost, že se její syn sjel práškama na spaní, co myslíš?
TOMÁŠ
Ty mě vydíráš?
ADAM
Jen se to snažím nějak…
Adam rozhodí rukama, vlastně neví, co chtěl říct.
Tomáš položí kýbl s toaleťákem ke koši a vypadá nešťastně, jako kdyby se měl znovu rozbrečet.
Adam klidně dokouří, típne cigaretu o futra a hodí vajgl do keře. Vrátí se dovnitř.
ADAM
Měl bys vypít ten čaj.
TOMÁŠ
Proč jsi vlastně hledal bráchu?
ADAM
Protože je to čurák.
Tomáš pokývá hlavou, neví, jak jinak reagovat. Radši se jde napít čaje. Najednou vypadá před Adamem jak dítě, choulí se k hrnku, drží ho oběma rukama.
ADAM
Asi nemám na výběr. Vypij to a jdi si lehnout. Tohle si beru.
Popadne Gold Strike a lahev nenačatého vína, obojí si nese ke dveřím. Tam se zhluboka nadechne a otočí se na Tomáše.
ADAM
Řekni to ještě jednou: Nechtěl jsem se zabít.
TOMÁŠ
Nechtěl jsem se zabít.
Adam se pousměje.
ADAM
Vidíš, teď jsem ti skoro uvěřil.
INT. SKLAD OBCHOĎÁKU – NOC
Martin donese karton plechovek a začne je vybalovat. Staví je do řady a pak na sebe, dělá to naučeně, automaticky. Zazvoní mu mobil, tak se rozhlédne, a když vidí, že poblíž není žádný zaměstnanec, hovor nenápadně přijme.
MARTIN
No? Cože – jak jako?
Martin pomalu sáhne pro další plechovku a přitom se usmívá.
MARTIN
Miluju, žes mu to řekla. A neboj, do rána určitě vychladne. Ne. Brácha neotevře. To se spíš schová pod stůl.
INT. ADAMOVO AUDI – NOC
Adam nastartuje a popojede – lahve na sedadle spolujezdce o sebe cinknou. Adam jednou rukou sáhne do kastlíku pro mobil. Na displeji má pět nepřijatých hovorů od Niny. Zakroutí hlavou a strčí mobil do kapsy.
Začne couvat z příjezdové cesty, když si všimne Tomáše, který stojí za oknem a kouká jeho směrem.
Adam rezignovaně vzdychne. Zajede zase zpátky ke vchodu a vypne motor. Chvíli sedí ve tmě, pak praští do volantu a vystoupí.
INT. U TOMÁŠE DOMA, OBÝVÁK – NOC
Záběr z ledničky, kterou Adam otevře. Zírá dovnitř. Adamův POV (úhel pohledu), probírá se jídlem. Nakonec vytáhne plechovku coly a talíř se zapečenými těstovinami.
TOMÁŠ M.O.
To je Martina.
Adam zavře lednici a pohlédne na Tomáše. Ten očividně moc neví, co dělat. Stojí uprostřed místnosti.
TOMÁŠ
Ale tak to je asi jedno, klidně to sněz.
ADAM
Nechceš pustit televizi?
Tomáš vezme ovladač a pustí ji. Objeví se pořad Volejte Věštce. Stará moderátorka s velkými náušnicemi vykládá na telefonu někomu karty. Adam dojde k sedačce a svalí se na ni. Těstoviny si položí do klína. A čeká.
ADAM
A přepneš to, nebo je tohle tvůj oblíbenej pořad?
Tomáš se ušklíbne, trochu díky tomu zažene rozpaky. Sedne si na gauč vedle Adama a ovladač mu podá. Adam přepíná kanály – cestopis, francouzský film… Skončí u sitcomu Jak jsem poznal vaši matku.
TOMÁŠ
Poslední série za moc nestojí. Ani ta první, ale to nejde posoudit objektivně. Mám takovou teorii, že si na humor v sitcomech prostě musíš zvyknout, naladit se… Ale mám docela rád Teda. Jako jasně, všichni mají rádi Teda, ale když se nad tím zamyslíš, je to hrozně dobře vymyšlený. Že dřív než potká tu holku, najde její deštník a nechá si ho.
Tomáš koukne na Adama, ale Adam se netváří, že by tušil, o čem je řeč.
TOMÁŠ
Ten žlutej deštník přece. Je v tom taková hezká osudovost.
Adam ho poslouchá, ale neodpoví, dál klidně jí a kouká na televizi. Pak si rozdělá colu. A Tomáš si přitáhne kolena k bradě. Občas na Adama vrhne krátký pohled.
TOMÁŠ
Co kreslíš?
ADAM
Většinou herní věci. To je z těch lepších. Ale samozřejmě taky loga, když někdo chce, nebo posraný vizitky, návrh webovek… Různě.
TOMÁŠ
A co z toho tě baví nejvíc?
ADAM
Nevím, je to prostě práce.
Tomáš na něj pořád kouká, jako kdyby čekal, že to Adam nějak rozvede. A Adam tedy neochotně pokračuje:
ADAM
Abstraktní věci. To, u čeho není na první pohled úplně jasný, jakej to má význam, anebo k čemu to slouží. Anebo obličeje a výrazy, protože to je kolikrát taky hodně abstraktní.
TOMÁŠ
Můžu něco z toho vidět? Máš to někde vyfocený?
Adam si otře ruku do kalhot a (ne zrovna ochotně, spíš otráveně) sáhne pro mobil. Otevře svůj účet na Instagramu, a aniž by se na něj podíval, podá ho Tomášovi.
Tomáš si prohlíží fotky, je tím zaujatý. Jeden výjev za druhým. A některé jsou vážně abstraktní, spousta barev a linek.
ADAM
V kolik se vrací…?
TOMÁŠ
Máma jak kdy, většinou okolo osmé. A brácha o půl sedmé, když stihne poslední rozjezd. Proč? Nechceš tady na ně čekat, že ne?
Adam se nad tím zamyslí a pak odevzdaně zakroutí hlavou.
ADAM
Vlastně ani ne.
Položí talíř na stůl, napije se coly a krkne si. Pohlédne na Tomáše, který pořád zírá na fotky.
TOMÁŠ
(vážně, upřímně)
Je to strašně krásný.
EXT. NEMOCNICE – NOC
Záběr na nemocnici, kde je přistavěná sanitka, do které záchranář veze na vozíku starou paní.
INT. NEMOCNICE – NOC
Monika stojí u automatu na kávu a hází dovnitř drobné. Zmáčkne čudlík, ale nic se nestane. Monika do automatu dvakrát praští.
MONIKA
Ale no tak!
Monika chvíli čeká, jestli se automat umoudří, a když se pořád nic neděje, obejde ho a vytáhne ze zásuvky. Pak šňůru zapojí zpátky, automat naskočí a začne připravovat…
Monika zírá na kelímek s vodou a pak ho vyhodí do koše. Rozejde se k sesterně.
INT. NEMOCNICE, SESTERNA – NOC
Monika vejde dovnitř a uvidí Irenu, která sedí na židli – nohy má natažené na druhé židli. Na stole před ní jsou různé časopisy a noviny a Irena napůl podřimuje.
Monika začne do varné konvice napouštět vodu a ten zvuk Irenu probere. Trhne sebou a zívne.
MONIKA
Automat nefunguje, tak vám ukradnu trochu turka.
IRENA
To víš že jo.
Monika kývne hlavou ke stolu, kde se válí časopisy.
MONIKA
Co čteš?
IRENA
Inzeráty.
MONIKA
Petr ještě pořád nic nenašel?
Zatímco spolu mluví, Monika si připravuje kafe. Pixlu s tureckou kávou trochu očichá a pak do hrnku strčí plnou lžičku.
IRENA
Spíš to vzdal. Prý se v tomhle věku nic nenaučí, že to nemá cenu. A já jsem vždycky tak hrozně naštvaná, úplně mám chuť chytit tu jeho tvrdohlavou palici a pořádně s ním zatřást. Jenže to ničemu nepomůže, je to beran. Ten jak si postaví hlavu…
Monika zalije kávu a s hrnečkem usedne ke stolu vedle Ireny. Přitáhne si noviny k sobě.
IRENA
Mám pocit, že se krize středního věku u chlapů projevuje tak, že si začnou kopat hrob a na všechno rezignujou.
MONIKA
(klidně)
O tom já nic nevím.
Irena pochopí, že Monika ani vědět nemůže. A zatváří se rozpačitě.
MONIKA
Možná by pomohlo, kdybys mu dala nějaký ultimátum? Jako že buď si najde práci, nebo…
Monika pokrčí rameny a Irena chvíli unaveně hledí před sebe.
IRENA
To nejde, na tohle jsme nikdy nehráli. Možná jenom potřebuje čas, aby si to v sobě srovnal. Dělal tam přes patnáct let, měl to rád. A třeba ho něco z toho, co jsem našla, zaujme.
MONIKA
(lakonicky)
Třeba.
Monika se napije kafe a tváří se skepticky (pozn.: ničemu ohledně Irenina manžela nevěří). Irena to nejspíš vycítí, protože vstane, protáhne ztuhlá záda a rozejde se ke dveřím.
IRENA
Půjdu to obejít.
MONIKA
Dobře, ale tu holku na osmičce jsem kontrolovala. Myslím, že má to dýchání spíš psychosomatický. Chvíli jsem u ní seděla.
Irena přikývne.
IRENA
Nikdo nechce být sám.
INT. U TOMÁŠE DOMA, OBÝVÁK – BRZO RÁNO
Oknem se dovnitř derou sluneční paprsky. Adam otevře oči, pomalu se probere. A první, co vidí, jsou Tomášovy vlasy. Tomáš na něm částečně leží, jednou rukou ho objímá a hlavu si opírá o jeho rameno. Spí.
Adam se zatím nehýbe, prohlíží si Tomášův obličej. I takhle ve spánku působí Tomáš ustaraně, trochu se mračí. Adam ho zkusí opatrně odtáhnout, ale Tomáše to gesto probere. Pohlédne na Adama. Hledí jeden druhému do očí a je v tom pochopení, intimita, prožitek minulé noci.
Tomáš se nadechne, ale než stačí něco říct, ozvou se klíče v zámku. Tomáš se okamžitě vyhrabe zpod deky a vstane. Ustaraně koukne na televizi (běží reklamy), na nedojedené těstoviny na stole a pak ke dveřím.
Dovnitř vejde Martin a mobil a peněženku hodí na stůl. Naprosto nechápavě zírá na Adama.
ADAM
(unaveně zamumlá)
Ježiši, mě poser.
Adam vstane a tváří se neutrálně.
MARTIN
Co tady děláš?
ADAM
Jen tak se… poflakuju s tvým bráchou. Koukáme spolu na telku.
MARTIN
Tomáši?
Tomáš pokrčí rameny, ale tváří se docela provinile. Martin zakroutí hlavou a obrátí se na Adama trochu opovržlivě.
MARTIN
To tady čekáš, abys mi dal přes držku? Tak prosím, posluž si. Sám jsi ale říkal, že to mezi vámi není vážný.
ADAM
Takže ti volala.
Martin vypadá rozzlobeně.
MARTIN
Jasně, že mi volala! A tebe nenapadlo nic lepšího, než do toho zatahovat bráchu?
ADAM
Jó, vidíš, takhle to funguje. Lidi přijdou k tobě domů a bodnou ti kudlu do zad. Vezmou ti, co máš rád.
Martin do Adama strčí, ale Adam vypadá docela pobaveně.
ADAM
Dělám si srandu, ne?
Martin nad ním zakroutí hlavou. Pohlédne na gauč, kde je zmuchlaná deka a polštáře.
MARTIN
Co tady teda děláš?
ADAM
Víš co? Vlastně to byl dobrej odhad. Čekám, abych ti rozbil držku.
Adam si stoupne před Martina a zblízka na něj kouká. Je to napjatá situace a Tomáš těká očima z jednoho k druhému.
TOMÁŠ
(spěšně)
Adam přijel za tebou a já jsem ho poprosil, aby tady zůstal. Bylo mi blbě.
ADAM
Jo, bylo mu blbě, velkej brácho. A tys radši někde rovnal zboží, než aby ses staral, takže… Není zač.
Adam se usměje, najednou působí uvolněně. Sáhne pro plechovku coly, která je na stole, a dopije ji. Martin vypadá, že každou chvíli vypění. Když chce Adam odejít, zastoupí mu cestu.
MARTIN
Nevím, o co tady jde, ale-
ADAM
Pícháš moji holku! O to tady jde. A teď uhni. Nějak mě přešla chuť to s tebou řešit.
Martin pohlédne na Tomáše, který napjatě čeká. A pak uhne. Adam projde kolem něj, neotočí se, ani na jednoho z nich. Vyjde ven a zabouchne za sebou.
TOMÁŠ
Je to pravda? Tys mu přebral holku?
Na to Martin neodpoví, ale tváří se výmluvně. Mine Tomáše a jde do patra. Jenže Tomáš to nevzdává, tohle ho zajímá.
TOMÁŠ
Tak přebral?
Martin se na bráchu otočí. Působí unaveně, dokonce vzdychne.
MARTIN
Vždyť s ní ani nechodil. Bylo to celý divný. Nevážil si jí. Jako všeho. Ale takovej je prostě Adam. Lidi, věci… Všechno je mu u prdele.
INT. ADAMŮV BYT – RÁNO
Adam si ručníkem suší vlasy a zapíná notebook. Na lince jsou lahve, které vzal Tomášovi. Sedne k počítači a ručník má pořád položený na hlavě jako světice. Zběžně projde příchozí maily – v předmětu jednoho z nich je napsáno „prosba – nové návrhy“. Adam na to zírá, načež si unaveně promne krk.
Zničehonic vstane a notebook zavře. Chvíli kouká na postel, než odhodí ručník a svalí se do ní. Spokojeně vydechne, ale pak se zas posadí, naklepe polštář. Zamžourá do slunce, které prosvítá skrze žaluzie, sáhne pro ručník a zakryje si jím obličej. Pár vteřin tak vydrží, než ho znovu stáhne. Nadzvedne se na loktech a pohledem těká po místnosti. Na lahve. Na nepořádek. Na bundu.
Vstane, dojde k bundě a sáhne do kapsy. Drží krabičku Rivotrilu. Prohlédne si ji, pak jeden z prášků vyloupne, nasucho spolkne a jde si znovu lehnout.
Autor: Eva Pospíšilová
* Líbila se vám druhá část NĚCO VÍC? Můžete nás podpořit komentářem, tím, že budete i nadále číst, nebo za námi pojďte na FORENDORS, kde příběhy vycházejí přednostně. ♥
Bohuzel uz ted vidim, ze to sjedu na jeden dva zatahy. Musim rict, ze jsem se toho formatu trochu bala, ale ted mi to prijde vyborny. Ta dynamika prepinani ze sceny na scenu tomu dodava neco navic. A popisy zaberu z lednice a na nemocnici… no proste bych to hned hazela do komiksu. Je to jako kdyz si pripravuju storyboard, akorat o 110% lepsi 😆
jj, taky mě to k obrazovce mobilu dokonale přilepilo 🤍
Souhlasím.
Už nejspíš navždy budu mít Blinding lights spojené s něco víc. Vždycky když hraje, mám v před očima obraz bílé audiny řítící se ulicemi a Tomáše s prášky v ruce. 🙂 Ale výborný to je čtení a příběh. 🙂