ŠESTÁ ČÁST

KRESBA

Neviditelná ruka pod kruhem kreslí vržený stín.

K tomu je připsáno: Vržený stín nemá obrysovou konturu. Vychází z tvaru předmětu, ale je zdeformovaný perspektivou.


INT. U TOMÁŠE DOMA, OBÝVÁK – DEN

Martin polehává na gauči, vyhazuje do vzduchu balónek a zase ho chytá. Přitom kouká na televizi.

Ze schodů seběhne Tomáš, sedne před televizi a začne se prohrabovat ve skříni. V ruce drží mobil.

MARTIN

Jdeš pařit Zaklínače?

TOMÁŠ

Ne, hledám nabíječku.

Tomáš vytáhne nabíječku, píchne ji do mobilu a strčí do zásuvky. Usedne ke stolu a kouká na displej. Trochu se pousměje.

Martin natočí hlavu, aby na něj viděl.

Tomáš něco nacvaká a odešle. Odpověď přijde během několika vteřin a mobil pípne.

MARTIN

Že ty si píšeš s nějakou holkou?

TOMÁŠ

Ne.

MARTIN

No tak ne.

Martin se tváří, jako že tomu vůbec nevěří. Znovu vyhodí míček a chce ho chytit, ale ten mu vypadne z ruky a zakutálí se pod stůl.

MARTIN

Tak jsem si říkal… Co takhle zajít do kina? Na Dunu?

Tomáš k němu nezvedne pohled a místo toho zase odepíše.

TOMÁŠ

(bez zájmu)

To je dobrý. Já jdu s někým jiným, tak můžeš klidně s Ninou.

Martin vypadá překvapeně, ale než se zmůže na další otázku, Tomáš vytáhne nabíječku ze zásuvky a hodí ji na stůl se slovy:

TOMÁŠ

Ježiši, už musím. Nestíhám.

MARTIN

Počkej, a kdy přijdeš?

TOMÁŠ

Nevím, do devíti určitě. Kdyby volala máma… Tak víš jak.

Skloní se, sebere míček a jedním plynulým pohybem ho Martinovi hodí.


EXT. PARK – DEN

Tomáš běží parkem a batoh mu poskakuje na jednom rameni. Nedaleko kašny se zastaví a pozoruje okolo chodící lidi, pátrá pohledem, než si všimne Adama, který sedí na jedné z laviček, poblíž dvou stařenek, co u kamenného stolu hrají šachy.

Adam má nasazené sluneční brýle a nastavuje obličej slunci.

Tomáš se k němu pomalu rozejde, tentokrát už nespěchá. A celou dobu na něj kouká. Batoh shodí na lavičku.

ADAM

No to je dost. Už jsem chtěl oslovit támhle dámy, aby mi dělaly společnost. Máš štěstí, že jsem tak vybíravej a nemohl jsem se rozhodnout, jestli mě víc vzrušujou punčocháče, anebo růžový vlasy.

Adam si sundá brýle, zatímco Tomáš chvíli sleduje stařenky u šachovnice.

TOMÁŠ

To mi připomíná scénu z nějakýho americkýho filmu.

ADAM

Že jo! Působí to takovým tím obskurním dojmem, jako že tudy každou chvíli proběhne hlavní hrdina někomu vyznat lásku.

Adam z kapsy vydoluje cigarety a jednu si vloží do pusy. A Tomáš se nakloní, vytáhne mu ji a strčí si ji za ucho.

Adam nehne ani brvou, ale další cigaretu už si nevytáhne. Místo toho pokračuje:

ADAM

(klidně)

Já mám mimochodem šťastný konce docela rád. A taky ty scény na letišti, kde nějaká postava dobíhá na poslední chvíli a myslí, že ta druhá je pryč, ale bum, ta se objeví, protože nemohla odletět. A epická líbačka u terminálu.

Tomáš působí pobaveně, zatímco z batohu vytahuje skicák, tužky a gumu. Všechno pokládá na lavičku mezi ně a sedne si tak, aby na Adama viděl.

Adam ho napodobí a taky si sedne naproti němu.

ADAM

Nezapomeň stínovat. Nejdřív jenom jemně, v náznaku. Všímej si toho, jak jsou stíny rozložený. Pod spodním rtem, pod nosem.

Jak mluví, ukazuje na místa na svém obličeji.

ADAM

A zkus kreslit rychle, než slunce zaleze za mraky. Rychlý črty. Teď.

Tomáš se skloní a začne kreslit. Střídavě kouká na Adama, střídavě do skicáku.

TOMÁŠ

Co máš ještě rád? Myslím za scény.

ADAM

Hm. Ideální je, když se zkombinuje klišé s něčím originálním. Třeba zahrát pod oknem, ale rockovou písničku. Nebo přijet na bílým koni, co je ve skutečnosti zebra. (zasměje se) Prostě se vyznat trochu jinak, než je zvykem. Kdybych točil film o dvou lidech, co se mají dát dohromady, bylo by to třeba ve výtahu.

TOMÁŠ

Nesnášíš výtahy.

ADAM

Právě. A nějaká krásná holka by mě mohla utěšovat.

Chvíli jsou ticho a občas se setkají pohledem, zatímco Tomáš nepřestává kreslit.

Jedna ze stařenek hrajících šachy se zničehonic nahlas rozesměje, což pobaví i Tomáše s Adamem.

TOMÁŠ

(jen tak mimochodem)

Nebo v tom výtahu skončíš s klukem.

ADAM

Nebo.

TOMÁŠ

A utěšovat tě bude on.

ADAM

Tomáši.

TOMÁŠ

No?

ADAM

(pobaveně)

Kresli, ať se ti nezlomí tužka.

Tomáš trochu zčervená, ale do toho se zvládne na Adama zaksichtit.

ADAM

Jak se má brácha?

TOMÁŠ

To se mě ptáš fakt na bráchu?

Adam pokrčí rameny.

TOMÁŠ

Ještě se nerozešli, jestli ti jde o tohle. Vlastně spolu působí šťastně. Promiň.

ADAM

Za co se omlouváš? A ne, ježiši, o to mi nejde. Ptám se, aby nestála řeč. Tvůj brácha je sice kretén, ale teď mi přijde, že se k Nině výborně hodí.

TOMÁŠ

(obdivně)

Teď je chválíš, ale vlastně urážíš.

Adam vyprskne smíchy a Tomáš do něj trochu šťouchne nohou.

TOMÁŠ

Nehýbej se.

Adam mu přejede po holeni nehty a Tomáš sebou cukne.

TOMÁŠ

Hej!

Adam nechá ruku na jeho noze.

ADAM

To je moje rukojmí, kdybys do mě zase chtěl kopat.

Tomáš mu zpříma pohlédne do očí. Je v tom něco neuchopitelného, snad trapného. A tuhle chvíli přeruší, když jedna ze stařenek nahlas zakleje:

STAŘENKA

K čertu s tím, zas bude chcanec!

A opravdu, začíná pršet. Stařenky strkají šachové figurky do kapes a Tomáš spěšně uklízí skicák a zbytek věcí do batohu.

Prší teď čím dál víc.

ADAM

Pohni!

Společně utíkají k nedalekému parkovišti – Audi je na dohled. Adam ale po chvíli zpomalí a chytí Tomáše za rukáv. Hřbetem ruky si otře obličej.

ADAM

Anebo pojď, to už je jedno.

Tak klidně jdou.


INT. ADAMŮV BYT – DEN

V pozadí je slyšet bubnování deště na parapet.

Adam odemkne a vejde dovnitř jako první. Zatřepe hlavou. Je totálně promočený.

Hned za ním vstoupí Tomáš, který z batohu okamžitě vytáhne skicák a prolistuje ho. Zatváří se úlevně – kresby jsou v pořádku. Položí skicák na stůl, kde je spousta věcí. A hlavně, spousta z nich patří Tomášovi. Tužky, mangy, komiksy.

Adam z koupelny přinese dva ručníky a jeden po Tomášovi hodí.

TOMÁŠ

Můžu si půjčit tvoje tričko?

ADAM

Jo.

Tomáš ze skříně namátkou vytáhne jedno z obyčejných černých triček a pak i tepláky. Obojí si vezme do koupelny.

Adam stáhne mokré tričko a přehodí ho přes židli. Jde do konve napustit vodu. Když se vrátí Tomáš (ten v jeho hadrech maličko plave), ještě pořád je do pasu nahý.

ADAM

Taky se skočím převlíct.

Tomáš od něj odtrhne pohled a přikývne. Jde k lednici, vytáhne plechovku s colou a svalí se s ní na postel.

Pod hlavu si nacpe polštář… A pak se otočí a přivoní k němu. Jakmile se dveře otevřou, nasadí neutrální výraz.

ADAM

Jako doma.

TOMÁŠ

Jsem jako doma.

ADAM

A taky seš tak trochu autista. Ti taky nechápou ironii.

Tomáš zrovna pije, tak mu ukáže prostředníček. A Adam po něm hodí zmuchlané tričko, což Tomáše rozesměje.

Adam si zalije kafe a vezme notebook. Hodí ho na postel mezi sebe a Tomáše.

ADAM

Vyber něco. Cokoli, jen ne Jak jsem poznal vaši matku. To mě fakt nechytlo.

Adam působí klidně, a když Tomáš vybere Zaklínače, mlčky to akceptuje. Leží a dívá se.

A Tomáš taky leží a dívá se. Nejdřív je trochu napjatý – pevně svírá plechovku s colou. Následně ji položí na parapet a přitáhne si Adamovu deku. Mžourá na monitor a po chvíli zavře oči a začne klidně oddechovat.

Adam na něj pohlédne, prohlíží si jeho rysy, oči, rty. Pak pohledem uhne a napije se kafe.

Za oknem pořád prší. Zvuky deště se mísí se zvukem seriálu.


EXT. U TOMÁŠE DOMA – NOC

Je silný liják, rostliny i keře se pod ním prohýbají. V obýváku se svítí.


INT. U TOMÁŠE DOMA – NOC

Martin stojí u okna a kouká ven, tváří se zachmuřeně. Zkontroluje mobil, který drží v ruce.

Otočí se na Ninu, která stojí za ním.

NINA

Určitě je v pořádku, neboj.

MARTIN

Říkal v devět. A on prostě není takovej, že by se někde zdržel. Nebo že by měl vypnutej mobil.

NINA

A jak dobře ho znáš?

Martin na ni pohlédne nechápavě.

NINA

Je mu patnáct, tak třeba prostě…

MARTIN

Je to Tomáš. U něj není žádný třeba prostě. Říkal jsem ti, že je mimo.

Martin vzdychne a nakrčí nos, spolu s tím zakroutí hlavou.

MARTIN

Budu muset zavolat máti a do toho se mi fakt ani trochu nechce.

NINA

A nechceš zkusit jeho kamarády?

MARTIN

(protivně)

Posloucháš, co ti říkám? Tomáš nemá žádný kámoše.

NINA

Tak s někým očividně je.

Martin přechází po místnosti, od dveří k oknu. Působí čím dál víc nervózně. Dojde k lince, aby si napustil vodu. Stojí teď k Nině zády.

Nina si ho pátravě prohlíží a pak semkne rty k sobě.

NINA

Martine? Je tady taková možnost… Možná mě napadá, kde mi mohl být. Ale musíš mi slíbit, že se nebudeš zlobit.


INT. ADAMŮV BYT – NOC

Notebook leží zavřený na posteli. Adam s Tomášem klidně spí. Adam leží na zádech a Tomáš je k němu natisknutý, má přes něj přehozenou ruku. Působí mírumilovně.

Na stole začne vibrovat mobil, kde je napsáno Nina, ale ani jednoho z nich to nevzbudí.


INT. TAXÍK – NOC

Nina odtáhne mobil od ucha a zakroutí hlavou. Sedí na zadních sedadlech taxíku a Martin na ni zlostně pohlíží.

NINA

Nebere to.

MARTIN

Já nechápu, jaks mohla… Jaks mi něco takovýho prostě mohla neříct. Vždyť to je úplně pošahaný.

NINA

Protože jsem to slíbila. A protože jsem věděla, že to nevezmeš dobře. Martine, vždyť o nic nejde.

MARTIN

O nic nejde?! Ty přihraješ mýho malýho bráchu takovýmu kreténovi, se kterým ses rozešla, a budeš mi říkat, že o nic nejde? Ses asi posrala, ne?

Taxikář si Martina přeměří ve zpětném zrcátku a nespokojeně mlaskne.

NINA

(tlumeně)

Neřvi. A takhle to nebylo.

Martin nasupeně zírá z okna. A když taxi zastaví nedaleko bílého Audi, vystoupí jako první. Práskne za sebou dveřmi.

Nina podá taxikáři peníze.

NINA

Pardon.


EXT. ADAMŮV BYT – DEN

Nepřestává pršet. Nina a Martin stojí u Adamových dveří. Martin na ně pořádně zabuší. A znovu. Znovu. Až mu Nina stáhne ruku dolů.

Trvá to pár vteřin, než se dveře otevřou. Stojí v nich rozespalý Adam. Ani nestačí zareagovat, když do něj Martin pořádně strčí.

ADAM

Hej.

Martin vejde dovnitř a Nina zakroutí hlavou. Promiň, naznačí Adamovi.

Tomáš sedí na posteli a mne si oči, rozespalý. Když uvidí Martina, zatváří se překvapeně. Trochu zbrkle se vymotá z přikrývek.

MARTIN

Udělal ti něco?

TOMÁŠ

(nechápavě)

Co?

MARTIN

Jestli ti něco udělal.

Adam k Tomášovi:

ADAM

Tím myslí, jestli jsem tě ošukal.

Tomáš, Nina a Martin promluví zároveň:

TOMÁŠ

Ježiši, cože-

NINA

Adame, no tak.

MARTIN

Ty seš fakt úplnej magor.

ADAM

Já jsem magor? Ty máš tu drzost přilézt sem uprostřed noci po tom, cos mi přebral holku, a ještě se chováš, jak kdybych byl nějakej úchyl? Víš co? Okamžitě vypadni, nebo zavolám policajty.

MARTIN

To nemyslíš vážně, vždyť máš v posteli patnáctiletýho kluka!

Nina položí Martinovi ruku na rameno, konejšivě, ale on se jí vytrhne.

ADAM

Jasně. A pouta jsem mu sundal předtím, než jsem otevřel.

Martin se přestane ovládat a dá Adamovi pěstí. Pořádnou ránu do zubů, až Adam zavrávorá.

Adam si trochu překvapeně sáhne na ret, má na něm krev. Vypadá to, že se jeden na druhého vrhnou.

TOMÁŠ

Nech toho!

Tomáš si stoupne mezi ně, zády k Adamovi, aby ho před Martinem chránil.

TOMÁŠ

Nech ho na pokoji.

Martin a Adam na sebe dál zlostně koukají a Adam se napůl ušklíbne.

Martin se zhluboka nadechne. Jako kdyby ho to stálo spoustu sebeovládání.

MARTIN

Vezmi si věci. Odcházíme.

Tomáš se ani nehne.

MARTIN

Tomáši.

Tomáš se ohlédne na Adama, chvíli jeden druhému hledí do očí, než Adam přikývne. Teprve potom Tomáš sebere batoh, mikinu i rifle a jde ke dveřím. Tam vklouzne do bot.

Vrhne poslední pohled na Adama a jde do deště. Martin jde za ním a v místnosti zůstanou jenom Adam a Nina.

ADAM

Prostě tady jenom usnul.

NINA

Já myslím, že o tohle nejde.

ADAM

A o co teda jde?

Na tohle Nina už ale neodpoví. Místo toho se naposledy rozhlédne po místnosti a vyjde do deště, zavře za sebou dveře.

Adam na ty dveře ještě nějakou dobu kouká. Pak dojde k baru, kde má položené cigarety. Sedne si s nimi ke stolu. Na rtu mu zasychá krev.

Adam si zapálí cigaretu a pak pomalu sáhne pro skicák. Zalistuje jím. Posledních několik stránek plní črty jeho obličeje, detaily pusy, očí a nosu.


INT. TAXI – NOC

Martin sedí vepředu a Nina s Tomášem vzadu. Tomáš se čelem opírá o okénko a zírá ven.

NINA

Martine, můžeme si pak promluvit?

MARTIN

S tebou nechci vůbec mluvit.

Martin se ohlédne dozadu, na Tomáše.

MARTIN

A my dva si promluvíme ráno.

Nezdá se, že by to Tomáše nějak rozhodilo, nebo vůbec zajímalo. Detail na jeho obličej, který se odráží v okně taxíku. Burácení deště je teď hlasitější a spolu s tím je hlasitý i motor auta.

Tomáš dost možná Martina vůbec neslyšel.

Autor: Eva Pospíšilová


* Líbila se vám další část NĚCO VÍC? Můžete nás podpořit komentářem, tím, že budete i nadále číst, nebo za námi pojďte na PICKEY, kde příběhy vycházejí přednostně. ♥

5 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
MaCecha
1. 12. 2022 11:16

Já vím, že o tom to vůbec není, ale.. uaaaa, ten KAZIŠUK Martin! :)))

Ženy, je to suprový. Evi, musela’s mít titul v kapse 🤍

Lucka
1. 12. 2022 21:13

Najednou se stará. Fakt dobré čtení.

rey
1. 1. 2023 2:12

Příběh se mi líbí, přijde mi to nějakým způsobem strašně zajímavý a takový melancholický, což nevím jestli nedělá styl scénáře. Ten mě ale začal dost bavit a přijde mi to jako fajn koncept.
Každopádně pořád přemýšlím nad tím, jak to mezi kluky dopadne, protože abych byla opravdu upřímná, moc mi tam neladí ten věkový rozdíl. Jako jo, jsou to čtyři roky, ve výsledku to vypadá že o nic nejde, ale Tomáš je v podstatě pořád dítě a je to takový zvláštní, když je Adamovi 19 let. Tak asi uvidíme, jak se to vyvrbí.

rey
1. 1. 2023 14:42
Reply to  szabi

Děkuji za odpověď! Ano, první chyba, zapomněla jsem si přečíst seznámení s příběhem. Až tak jsem se těšila až ho začnu číst. Ale už jsem to napravila, slibuju. Každopádně souhlasím, za ten vibe nejspíš může ten styl scénáře. Ale vůbec mi to nevadí 😀
No a je pravda, že je takový typ vztahu, řekla bych, kontroverzní, ale kluky jsem si oblíbila a zajímá mě, jak si spolu poradí. Ve výsledku v příběhu nehraje hlavní roli jen jejich vztah, že ano.