PÁTÁ ČÁST

KRESBA

Neviditelná ruka nakreslí kruh, který začne stínovat tak, aby vznikl objem. Kruh má svoje nejsvětlejší i nejtmavší místo.

K tomu je připsáno: Vlastní stín je nejtmavší část předmětu. Pomáhá definovat plasticitu tělesa. 


INT. NEMOCNICE, UMÝVÁRNA – DEN

Monika stojí u umyvadla a myje si ruce. Rukávy bílého pláště má zpola vyhrnuté. Zrcadlo odráží její obličej.

Dveře se otevřou a dovnitř vejde Irena.

MONIKA

Ale ne, vždyť už jdu.

IRENA

(pobaveně)

Já tě nehledám. Ale když už o tom mluvíš, slyšelas, že ta nová, Karolína, vytáhla Macháčka přímo od mušle? Myslela, že z toho bude haló, ale on se k ní místo toho chová jako beránek.

MONIKA

Myslela jsem, že nemáš drby ráda.

IRENA

Jsem taky jenom člověk.

Irena zmizí v jedné z kabinek, zavře za sebou a za chvíli je slyšet, že čůrá. Monika mezitím vytáhne z kapsy pláště mobil a píše esemesku.

Mobil má v ruce ještě ve chvíli, kdy Irena vyjde ven.

IRENA

Nějaký nový objev?

MONIKA

Neblbni. Ten už se mi do programu vážně nevejde.

IRENA

Myslím, že se líbíš Horáčkovi.

MONIKA

Jo, ale to už od školy. A vůbec, Macháček, Horáček, mně přijdou všichni stejní. Když už by to mělo přijít, tak nechci v životě doktora, ale někoho s úplně obyčejným povoláním. Třeba… metaře.

Irena si myje ruce a vypadá pobavená tím, co Monika říká. Ta mezitím zírá kamsi před sebe.

MONIKA

(prohodí)

Navíc, nemůžu říct, ani po těch letech, že to je pryč. Jako kdybych byla furt vdaná. Nebo vadná.

Monika zakroutí hlavou a usměje se.

MONIKA

Nevím, jak to všechno zvládáš, starat se o Petra.

IRENA

Včera na mě čekal s večeří. Dokonce mi vypral. Možná je to dobrý znamení, mluvil o nějaký práci, kterou by mu dohodil jeho bývalej kolega…

V odrazu zachytí Moničin pohled. Sáhne pro ubrousky, aby si osušila ruce a společně vyjdou na chodbu.


INT. NEMOCNICE, CHODBA – DEN

Monika a Irena spolu prochází podél pokojů. Míjí přitom ženu a muže, nejspíš manželský pár, kteří o něčem mluví s HOLČIČKOU bez vlasů, která vážně přikyvuje.

Irena pohlédne na Moniku.

IRENA

Pořád doufám. Že se to zlepší, chápeš. Náš vztah, my dva. Ale někdy mám pocit, že na takový doufání jsem zrovna na blbým místě.

Žena se skloní, aby holčičku pevně objala, zatímco ji manžel hladí po zádech.


EXT. PAPÍRNICTVÍ – DEN

Tomáš vyjde ven a drží tašku. Pod paží nese velký skicák, který už se mu nikam nevešel. Rozhlédne se a pak zamíří směrem ke Starbucks.

KLUK 1 M.O.

Kesnere! Tebe už pustili?

Tomáš se ohlédne a jeho uvolněný výraz je pryč. Blíží se k němu spolužáci, tři kluci a dvě holky. Někteří z nich nesou ledovou tříšť.

KLUK 2

Hele, jak se tváří.

KLUK 1

(pobaveně)

Dávali ti elektrošoky?

Ostatní se začnou smát. Tomáš pokračuje dál ke Starbucks a dělá, že je nevidí.

KLUK 1

(spěšně)

Voleee, počkej, kam tak spěcháš? Nechceš s náma jít na koupák?

TOMÁŠ

Ne.

KLUK 1

Tady holkám se líbíš a chtěly by tě vidět v plavkách.

Všichni znovu vyprsknou smíchy a uvolněným krokem pokračují za ním. Tomáš pevně svírá skicák, který mu vykluzuje z prstů.

KLUK 2

Kde máš mámu? Kupuje ti v lékárně prášky?

TOMÁŠ

Drž hubu.

KLUK 2

Hele, Adéla je z tebe úplně hotová.

Jedna z holek, ADÉLA, doopravdy trochu zrudne a stydlivě uhne pohledem, což vzbudí další salvu smíchu.


INT. STARBUCKS – DEN

Adam sedí u stolku a před sebou má kelímek s kávou, kde je napsáno „Johanka z Arku“. Kouká do mobilu a občas se napije.

V jednu chvíli pohlédne k baru a připije baristce, která nad ním pobaveně protočí oči v sloup. Adam znovu skloní hlavu k telefonu a zvedne ji, když venku uslyší smích.

Přes sklo vidí Tomáše a jeho spolužáky, kteří ho obestupují a něco říkají.

Adam odsune kelímek, schová mobil do kapsy a vyjde ven. Barmanka se za ním otočí.


EXT. STARBUCKS – DEN

Kluk 1 sáhne pro Tomášovu tašku, ale on se mu vytrhne.

KLUK 1

Nedělej, ukaž, co sis koupil. Podprdu?

ADAM M.O.

Tomáši.

Spolužáci poodstoupí, najednou jsou trochu ostražitější. 

Adam si docela klidně zapálí cigaretu. Mluví k Tomášovi, jako kdyby ostatní neexistovali.

ADAM

Martina psala, že se tě nemůže dočkat. A já jsem unavenej z toho, aby se mě pořád ptala, proč jí neodpovídáš na esemesky. Víš, jaká je, když jí někdo nedá to, co chce. Nebudeš se tady přece zahazovat s partou děcek a tímhle (pohlédne na Kluka 1) panicem… když na tebe čeká sexy holka, že ne?

Kluci se na sebe podívají a Kluk 1 se mračí.

Tomášovi trvá dlouho, než odpoví. Chvíli pozoruje nedalekou fontánu, ze které stříká voda. Je to tak hlasité, že to přebije úplně všechno.

TOMÁŠ

Ne, to nebudu.

Otočí se ke spolužákům zády a rozejde se pryč. Adam ho následuje.

Spolužáci za nimi koukají a Adéla je pozoruje trochu smutně.


INT. PODZEMNÍ GARÁŽ, AUTO – DEN

Adam zahodí cigaretu a zabouchne dveře. Připoutá se.

ADAM

(pobaveně)

Martina. To musí být nějaká hodně ošklivá verze tvýho bráchy.

Nastartuje a ten zvuk je opět mnohonásobně hlasitější, než by měl být. Stejně jako když zařadí. Když se rozjede.

Tomáš se opře o opěrku sedadla a zavře oči. Ruku má položenou na dveřích.

ADAM

Je ti dobře?

TOMÁŠ

Jo.

ADAM

No tak jo.

Adam projíždí městem a občas vrhne na Tomáše pohled.

ADAM

Co kdybych pustil rádio?

Adam natáhne ruku, ale Tomáš ho chytí za zápěstí. Pevně ho drží.

TOMÁŠ

Prosímtě ne. Mně asi praskne hlava.

Tomáš si volnou rukou zacloní obličej. Adam dál klidně řídí a po chvíli prohodí:

ADAM

Potřebuju zařadit.

Tomáš na něj nechápavě pohlédne, ale pak si všimne, že pořád drží jeho ruku. Rychle ho pustí.

Kolem projíždí auta a Tomáš se snaží co nejvíc schoulit na sedačce, do sebe. Vlasy má rozcuchané, jak si do nich zajíždí rukama.

TOMÁŠ

(potichu)

Říkej něco. Prosím.

ADAM

Potřebuješ přijít na jiný myšlenky?

Tomáš sotva znatelně přikývne.

ADAM

Eeeh, no tak jo. Narodil jsem se v díře na kraji světa, to už jsem ti možná říkal. Bylo to tak na kraji, že když jsme si kopali s míčem, občas nám spadl dolů… Nic? Žila tam spousta lidí, kteří si mysleli, že je země placatá, a to nepřeháním. Chtěl jsem vypadnout, tak jsem si vybral střední co nejdál. S mámou si volám dvakrát do roka, jednou o Vánocích a jednou, když si vzpomenu na její narozeniny, nebo ona na moje. Většinou se nestane, že bychom si v jednom roce vzpomněli oba. Je to buď a nebo. S otcem, s tím se nebavím vůbec. Je to blb. Není zlej, ale vždycky se víc zajímal o rajčata než o cokoli jinýho. Jednou jsem mu zapálil skleník – pomáhá to?

TOMÁŠ

(chabě se usměje)

Zapálit skleník? To mi řekni ty. Já něco takovýho nikdy neudělal.

Adam se zasměje a zakroutí hlavou.

ADAM

Když mluvím.

Odbočí na obchvat, ven z města. Za oknem ubíhá krajina, domů je teď méně.

TOMÁŠ

Pomáhá.

ADAM

Odmala jsem chtěl kreslit. Mám rád psy, naši měli fenu němčoura, jmenovala se Anka. Pracuju od prváku, abych si vydělal. Nějaký prachy mi nechal děda. To byl docela nácek, ale mě měl z nějakýho důvodu rád. Víc než otce, o tom říkal, že má židovskej nos…

Tomáš se automaticky podívá na jeho nos a Adam jeho pohled vycítí, takže řekne:

ADAM

Kdepak. Jsem celá matka. Na stáří mě čekají brýle a prsa šestky.

Vyhodí blinkr a auto poskočí, když vjede na polní cestu, kde jsou výmoly. Tomáš se chytí palubní desky.

TOMÁŠ

My nejedeme k tobě?

ADAM

Dva body za všímavost.

Po chvíli zničehonic zastaví a vystoupí.


EXT. LOM – DEN

Je to jako nedotčený kus přírody, nikde nikdo. Pár metrů před nimi se nachází lom, zpola obestoupený stromy a vysokou trávou.

Adam se zhluboka nadechne čerstvého vzduchu. Obejde auto a zaklepe Tomášovi na okénko.

Tomáš tedy docela neochotně vystoupí.

ADAM

Nech si tady mobil, sluchátka, prostě všechno, co je drahý.

TOMÁŠ

Proč?

ADAM

Abych to střelil na bazoši, až tě zakopu v lese. Proč asi?

Tomáš hodí mobil a peněženku na sedačku a jde za Adamem. Zůstane stát na jednom z ostrých výčnělků a hledí dolů, na černou hladinu, která je asi tři metry pod nimi.

ADAM

Co hlava? Je to lepší?

TOMÁŠ

Jo. Díky.

ADAM

Bývá ti často blbě?

Adam usedne na kraj, nohy spustí dolů a natáhne se na záda. Kouká skrze koruny stromů. Tomáš se vedle něj posadí.

TOMÁŠ

Nevím, co je často. Asi spíš ne, tak normálně. Mám to odjakživa, ale poslední dobou to je horší.

ADAM

A děláš s tím něco?

Tomáš zakroutí hlavou, utrhne kus trávy a bezmyšlenkovitě ho zahodí.

TOMÁŠ

Většinou to samo odezní.

ADAM

A ví to máma? Brácha? Tvůj fotřík?

TOMÁŠ

Táta umřel. A máma s bráchou… Asi jo. Vědí to, ale to je fuk, tohle si musím vyřešit sám. (přesvědčivě) Jsem šťastnej. Je spousta lidí, co by dali všechno za to, aby měli život jako já.

ADAM

No nevím. Já bych nedal ani pětikačku.

Tomáš se na něj podívá napůl pobaveně, napůl podrážděně. Adam se postaví a jde blíž ke srázu.

ADAM

Pojď sem.

Tomáš váhavě jde. Stoupne si k němu.

ADAM

Skvělý. Teď zavři oči.

Tomáš na něj pohlédne tázavě, ale Adam přikývne, jakože „jo, udělej to“. A tak Tomáš zavře oči. Adam ho opatrně postrčí blíž ke srázu.

ADAM

Přijít na jiný myšlenky někdy neznamená mluvit. Neznamená to sjet se Rivotrilem.

Adam chytí Tomáše kolem pasu. Tomáš otevře oči a chce ukročit, ale Adam ho drží pevně.

TOMÁŠ

Nedělej to.

ADAM

Nebo co? Až napočítám do tří… Raz.

TOMÁŠ

(napůl hystericky, napůl pobaveně)

Adame, prosimtě, nedělej to! Adame! Já vím, že skočíš už na dva-

ADAM

Dva.

Adam, aniž by Tomáše pustil, se rozeběhne a strhne ho do lomu. Tomáš ječí, než oba zmizí pod hladinou.


EXT. LOM – DEN

Když se vynoří, Adam se nahlas směje. Tomáš se nejdřív mračí a prská vodu, ale pak se k němu přidá. Jejich smích se nese kolem nich v ozvěně, splyne v jeden.


INT. U TOMÁŠE DOMA, OBÝVÁK – VEČER

Tomáš vejde dovnitř a tašku s tím, co pořídil v papírnictví, položí na zem. Vyzuje boty a při každém kroku za sebou nechává mokré ťápoty.

Martin sedí na gauči u televize, pohazuje si s klíči, a když uvidí Tomáše, vstane.

MARTIN

No to je dost. Kdes byl celej den?

TOMÁŠ

(vyhýbavě)

Koupat se.

Tomáš si napustí do sklenice vodu a hltavě pije. Martin vypadá překvapeně.

MARTIN

Ty ses byl koupat?

TOMÁŠ

Jo. Nemusíš se tvářit takhle.

MARTIN

Jak?

TOMÁŠ

Jako že se divíš, že jsem někde byl. Že mám kámoše.

MARTIN

(nepřesvědčivě)

Nebuď pitomej, jasně, že máš kámoše.

Martin projde kolem něj, sebere peněženku a strčí ji do kapsy. Dokonce se trochu usměje.

MARTIN

Jdu do práce a možná se ještě stavím za Ninou. Máma psala, že se zdrží, tak máš jít klidně spát. A dej si ty hadry na sušák, jinak se zvencne.

Tomáš přikývne, ale je to, jako kdyby moc nevnímal. Znovu si dopustí sklenici a jde ke schodům do patra.

TOMÁŠ

Tak čau.

Martin za ním ještě chvíli zamyšleně kouká, ale nakonec odejde.


INT. U TOMÁŠE DOMA, POKOJ – NOC

Tomáš leží na posteli u zapnuté lampičky a kouká do mobilu, projíždí Adamův Instagram a kresby. Pak rozklikne psaní zpráv a prohlíží gify, než vybere gif s vydrou, která dovádí ve vodě. Pošle ho Adamovi.

Dole se ozve bouchnutí dveří a Tomáš rychle schová mobil pod polštář a lampičku zhasne. Pokoj se ponoří do tmy.


INT. U TOMÁŠE DOMA, OBÝVÁK – NOC

Monika položí klíče na botník a všimne si tašky, kterou tam Tomáš nechal. Automaticky ji otevře a vytáhne sadu tužek a drahých pastelek. Vypadá překvapeně.

Zamíří ke schodům a zastaví u nich, kouká do patra.

MONIKA

Tomášku, spíš?

Nic není slyšet a ona nahoru nejde. Z lednice vytáhne lahev bílého vína a nalije si. Jde si sednout na gauč, nohy natáhne na konferenční stolek.

Sebere ovladač a pustí televizi, projíždí jeden program za druhým, než ji zase vypne. Zůstane sama v tichu.


INT. KLUB – NOC

Adam sedí u stolu a potahuje z ubaleného brka, když mu přijde esemeska. Podá brko klukovi po své pravici a sáhne do kapsy pro mobil. Usměje se, působí spokojeně.

Nakloní se k němu jeden z kamarádů.

KÁMOŠ 1

Píšeš si s Ninou?

Adam ho od sebe trochu odstrčí. Tváří se nechápavě.

ADAM

Seš blbej, nebo co?

KÁMOŠKA 1

Vždyť už spolu nejsou. Nina je…

Zmlkne, není si jistá, kolik toho říct. Radši si od kamaráda vezme brko.

ADAM

Je s Kesnerem.

KÁMOŠ 1

To tě musí docela žrát, co? Nina byla pěkná.

ADAM

Takže už je hnusná, protože se se mnou rozešla?

Kamarád se nad tím uchechtne. Je vidět, že má dost. Dlouho kouká do sklenice s pivem.

Adam zakroutí hlavou, skloní se k mobilu a taky najde gif s vydrou. Pošle ho Tomášovi.

KÁMOŠ 1

A s kým si teda píšeš? S nějakou novou přítulkyní? Je hezká?

ADAM

Vtipná.

KÁMOŠ 1

Takový jsou nejlepší. No a je hezká?

Adam sáhne pro brko, prakticky ho kamarádovi vytrhne z prstů.

ADAM

Už to nehul, prosím tě. A hezká je, je hezčí než ty.

Kamarád se nahlas rozesměje a promne si oči, jako kdyby byl k tomu všemu vlastně strašně unavený.

KÁMOŠ 1

Takový jsou nejlepší.

Adam si vymění pohled s kamarádkou, ale působí pobaveně.


INT. U TOMÁŠE DOMA, KUCHYŇ – RÁNO

Monika spí na gauči, stočená do klubíčka. Tomáš stojí nad ní.

TOMÁŠ

Mami?

Monika cosi zamručí, ale pak se celkem rychle posadí. Je trochu rozcuchaná.

MONIKA

Tomášku. Kolik je hodin?

Tomáš pohlédne na lahev s vínem a skleničku, která je na stole.

TOMÁŠ

Bude sedm.

MONIKA

Tak to je dobré. Děkuju, žes mě vzbudil. Skočím si do sprchy a dáme si spolu snídani?

TOMÁŠ

Já už něco mám.

Monika vypadá překvapeně, ale Tomáš víc nevysvětluje. Zamíří do kuchyně, kde v rychlosti vytáhne toustový chleba a začne si chystat jídlo.

TOMÁŠ

(přes rameno)

Vezmu si to s sebou.

Je slyšet odemykání dveří a dovnitř vejde Martin.

MARTIN

Ahoj…

Klíčky hodí na stůl a unaveně k němu sedne. Monika se mezitím vyhrabe z gauče a začne rovnat přehoz.

MONIKA

Náročná směna?

MARTIN

(protivně)

Kdybych dělal v baru, nemusel bych každou noc vytírat nějakej sajrat.

MONIKA

Ale jo, musel.

Tomáš automaticky podá Martinovi svůj sendvič a začne si chystat další.

MARTIN

Díky.

Monika z lednice vytáhne džus. Nalije ho do sklenice a stojí zády opřená o linku. Sleduje Tomáše.

MONIKA

Viděla jsem, že sis koupil skicák a tužky. Budeš kreslit?

Tomáš neurčitě pokrčí rameny a Monika ho pohladí ve vlasech.

MONIKA

To je dobře. Až budeš na gymplu, nebude na to čas. Můžeš mi něco nakreslit a já si to vezmu do práce.

Martin zakroutí hlavou.

MARTIN

Ježiši, musíš s ním pořád mluvit takhle?

MONIKA

Jak?

MARTIN

Jak kdyby byl úplný děcko. Není mu deset. A jen protože je takovej…

Martin zmlkne a Monika na něj upřeně zírá. Tomáš taky – se sendvičem v ruce.

MONIKA

Jakej?

Ale Martin si místo odpovědi radši nacpe zbytek chleba do pusy a zvedne ruce na znamení, jakože se vzdává, nemůže mluvit.

MONIKA

Tak hlavně že ty jsi tady ten dospělý. Hotová autorita.

Martin na ni zírá nasupeně. A Tomáš radši nacpe igelitku s věcmi z papírnictví do batohu a spěšně zamíří ke dveřím.

TOMÁŠ

Tak já jdu.

MONIKA

Počkej, počkej a kam přesně? Nic nám neřekneš?

TOMÁŠ

Za kámošem. Fakt už musím, ať nečeká.

Tomáš odejde dřív, než stačí Monika něco dalšího říct. Zabouchne za sebou.

Monika si vymění pohled s Martinem a on pokrčí rameny.


EXT. MĚSTO – RÁNO

Město se probouzí, obchody odemykají. Baristka před Starbucks čistí ceduli.

Do toho je slyšet zvuk kávovaru.


INT. ADAMŮV BYT – RÁNO

Tomáš sedí u stolu nad skicákem a trochu nervózně poklepává tužkou do dlaně. Sleduje Adama, který postává u kávovaru – do půl těla nahý a ručníkem si suší vlasy.

Adam pohlédne na Tomáše a ten sklopí pohled ke skicáku.

TOMÁŠ

Proč si dáváš kafe jinde, když máš kávovar?

ADAM

Proč mě taháš z postele tak brzo? Tolik otázek.

Adam vezme hrnek s kávou a jde si sednout vedle Tomáše. Ručník hodí na stůl, dál od tužek.

ADAM

Tak začni.

TOMÁŠ

Jak? Nebo teda, co mám kreslit?

ADAM

Hm.

Adam vstane a odněkud z lednice vytáhne pořádně velkou seschlou cibuli. Postaví ji před Tomáše.

ADAM

Znal jsem takovou babku, která říkala, že cibule nosí štěstí.

TOMÁŠ

(pochybovačně)

Tahle vypadá, že nese plíseň.

ADAM

Tak ji kresli i s plísní.

Tomáš tedy po chvíli začne kreslit, zatímco si Adam promne kořen nosu.

TOMÁŠ

Máš to tady fajn. Líbí se mi tu. Ještě jak jsou zatažený žaluzie, je to jako být daleko úplně od všeho. Ale sám bych se tu asi bál. Musel bych pořád kontrolovat, jestli je zamčeno.

ADAM

(klidně)

Máš OCD?

TOMÁŠ

To asi ne.

Znovu se odmlčí a Tomáš začne stínovat. Docela mu to jde.

ADAM

Tak máš vrstvy jako cibule. Ne? Viděls Shreka? Ježiš, nevím, co to melu.

Adam se napije a opře čelo o desku stolu.

TOMÁŠ

Chceš, abych odešel?

ADAM

(zamručí)

Ne. Jenom se uklidni, přestaň klepat nohou.

Adam mu klidně položí ruku nad koleno, aby ho uklidnil. A Tomáš se okamžitě trochu napne, narovná ramena. Ale Adam stejně klidně ruku zase stáhne, protože v tom gestu z jeho strany vůbec nic nebylo.

ADAM

Jinak mi vyklepeš mozek z hlavy.

Detail na kresbu, Tomáš soustředěně stínuje cibuli.


MONTÁŽ

Stránky skicáku se pomalu otáčí, jedna za druhou. A na každé z nich je jedna kresba. Nejdřív jde o jednoduché lineární črty, jednoduché stínování. Později jsou ale lepší, propracovanější, detailnější, jako kdyby měl jejich autor jistější ruku.

Jde o vesměs jednoduché předměty. Cibule se ještě jednou vrací, taky je tam studie židle, slánky, ruky, jablka, okna, hrnečku, volantu, přihrádky s rozházenými bonbóny, jednoduché obličeje, které jako kdyby vypadly z manga komiksu…

U některých kreseb jsou tužkou připsané poznámky, například: Nesnáším zeleninu. Adam říká, že mám kombinovat šrafování a stínování. Adamovi se líbí studie židle.

Montáž ukazuje plynutí času, dobu, kterou Tomáš nad kresbami strávil. Poslední z kreseb patří detailně vyvedené cukřence.


EXT. STARBUCKS – DEN

Po ulici spěchají různí lidé, ještě pořád je léto. Spousta z nich drží nákupní tašky, anebo se jenom šourají a lížou zmrzliny.

Za výlohou Starbucks je vidět Tomáš, který sedí naproti Adamovi a sklání se nad skicákem.


INT. STARBUCKS – DEN

Tomáš soustředěně kreslí cukřenku, která je na stole mezi nimi.

Adam sedí naproti a pozoruje ho. Působí ležérně. Občas šťouchne do kelímku s kávou, který má před sebou. Je na něm jméno Dalí a pod to někdo dokreslil vous.

Tomáš zničehonic odhodí tužku na stůl a skicák otočí k Adamovi. Spolu s tím se v podstatě sesune do židle.

TOMÁŠ

Mám dost. Potřebuju pauzu, to bylo horší než slánka. Přitom nedokážu říct, v čem se to vlastně lišilo.

Adam si kresbu prohlíží.

ADAM

Není to vůbec špatný.

TOMÁŠ

Abys mě nepřechválil.

Tomáš se ušklíbne a Adam mu zpříma pohlédne do očí. Skicák zavře a přisune ho po stole zpátky.

ADAM

Za chvíli budeš dostávat zakázky místo mě, uvidíš. Ale je potřeba se tomu fakt věnovat.

TOMÁŠ

Jo, tak to po prázdninách asi úplně nepůjde, až budu na gymplu.

ADAM

Tak pořád je tady gráfka… Doporučím tě. Jestli na mě teda někdo dá. Spoustu hodin jsem prochlastal.

TOMÁŠ

Kdyby to šlo.

ADAM

Všechno jde. Jen nesmíš být posranej.

TOMÁŠ

Jsem posranej.

Adam na něj zamyšleně kouká, ale pak pokrčí rameny. Jako kdyby se tím vysvětlovalo úplně všechno.

ADAM

Seš to ty.

Tomáš si přitáhne Adamův kelímek a prstem obkresluje jméno Dalí. Pak se napije a zaksichtí.

Adam mu věnuje omluvný úsměv.

ADAM

Nemohl jsem hýbat cukřenkou.


EXT. STARBUCKS – DEN

Adam a Tomáš vychází ven a Adam se ještě otočí, aby mávnul na baristku.

BARISTKA M.O.

Mějte se!

Jdou k autu, které je zaparkované nedaleko, a Tomáš nese skicák. Je trochu mimo, o něčem přemýšlí.

Adam jde chvíli pozpátku, aby na něj viděl.

ADAM

Co takhle projet se?

TOMÁŠ

Tak jo.

Adam se pousměje, ale pak mu úsměv ztuhne na rtech. Zůstane stát a Tomáš se otočí, aby viděl, kam kouká.

Nedaleko od nich jde Nina, která o něčem mluví s Kámoškou 1. Když si všimne Adama, úsměv jí pomalu pohasne. Váhavě na něj zamává.

Adam dál stojí a nic nedělá. Tak Tomáš zamává místo něj.

TOMÁŠ

(na půl pusy)

Adame?

ADAM

Pojď.

Adam se rozejde k autu, předstírá, že se vůbec nic nestalo. (Nina kouká jejich směrem.) Tomáš si ho starostlivě měří.

TOMÁŠ

Adame-

ADAM

V klidu. Jen jsem ji dlouho neviděl, to je všechno.

TOMÁŠ

Jo, ale-

ADAM

Dost. Nebo pojedem ke mně a budeš celý odpoledne kreslit čajový sáčky. Fakt.

TOMÁŠ

Myslíš, že řekne Martinovi, že nás viděla?

ADAM

A kdyby?

TOMÁŠ

Tak asi nic.

Adam odemkne auto a opře se o kapotu.

ADAM

(mile)

Když mu to nevyžvanila doteď, tak spíš ne. Ty z toho budeš mít zase přeplněnou hlavu, co? To abych tě přivedl na jiný myšlenky.


INT. ADAMOVO AUDI – DEN

Tomáš sedí na sedadle řidiče a Adam na místě spolujezdce. Auto stojí na polní cestě nedaleko lomu a široko daleko nikdo není. Tomáš se zrovna pokouší rozjet, ale skoro okamžitě mu to chcípne.

ADAM

Pomalu, nesmíš tam tu spojku tak rvát.

TOMÁŠ

Já se snažím. Mám pocit, že je to… jako začarovaný koště a snaží se mě shodit.

ADAM

Tys právě přirovnal moje auto ke koštěti?

Oba působí pobaveně. Tomášovi se konečně podaří nastartovat. Trochu moc prudce nacouvá na travnatý svah, ale zvládne to. Zařadí a rozjede se po cestě dál do polí.

TOMÁŠ

Mám jet k tý vesnici?

ADAM

Třeba, uvidíš, jakej bude provoz.

Adam se klidně opře a Tomáš na něj vrhne rychlý pohled, zatímco křečovitě svírá volant.

ADAM

Jde ti to. Všechno ti jde, Kesnere. Jestli platí, že je v každý rodině jen jedno geniální dítě, tak tvůj brácha docela utřel.

TOMÁŠ

Můžu ti něco říct? Upřímně.

ADAM

Jo.

TOMÁŠ

Nebo ne.

ADAM

Tak ne.

Tomáš znovu zařadí a vyjede z polní cesty na hlavní, která se stáčí do kopců k malé vesnici. V dálce jsou rozeseté baráky.

TOMÁŠ

Můžu dostat bonparu?

Adam otevře přihrádku a přehrabuje se mezi bonbóny.

ADAM

Červený už nejsou.

TOMÁŠ

Tak zelenou.

Adam bonbón rozdělá a podá ho Tomášovi v dlani. Tomáš si ho chce vzít, aniž by odtrhnul pohled od silnice, ale auto najede do výmolu a poskočí, a on se na bonbón trefí nosem.

Zkusí to znovu a konečně ho chytí zuby.

Adam se směje. Ulepenou ruku otře Tomášovi do trička a otevře okénko. Klidně zavře oči a vítr mu cuchá vlasy.


INT. KLUB – VEČER

Všude je spousta lidí a většina postává u baru, anebo tvoří hloučky.

Nina vejde dovnitř s Kámoškou 1 a rozhlíží se. Když si všimne Martina, který postává s dalšími kluky u kulečníku, usměje se. Jde rovnou k němu, zatímco Kámoška 1 něco pronese a zamíří k baru.

Martin položí tágo, aby vlepil Nině pusu.

NINA

Ahoj, tak kdo vyhrává?

MARTIN

No řekněme, že to nejde nikomu z nás.

Kámoš 1 se uchechtne a na důkaz Martinových slov postrčí bílou kouli úplně špatným směrem. Rezignovaně rozhodí rukama.

KÁMOŠ 1

Já na to seru.

Vytáhne tabák, sedne k nejbližšímu stolu a začne si motat brko.

Nina si něco špitá s Martinem a oba se u toho culí. Působí zamilovaně.

KÁMOŠ 1

Neviděli jste poslední dobou Adama?

Nina se tváří, že otázku přeslechla, ale s odpovědí přijde Kámoška 1:

KÁMOŠKA 1

Jo, dneska ve městě. Potkaly jsme ho s Ninou, když jsme šly na kafe. Byl tam s nějakým klukem.

Podá Nině sklenici, kde je vodka s džusem, a Nina si ji vezme trochu neohrabaně, málem to vylije. Martin kouká na Ninu a pak na Kámoše 1. Usměje se.

MARTIN

Tak ono to asi nikoho nesere, že sem teď nechodí.

KÁMOŠ 1

Mě jo. Vy jste všichni moc slušný.

Tomu se ostatní zasmějí a jeden z kluků, kteří dál hrají kulečník, pobaveně zakroutí hlavou.

KÁMOŠKA 1

Třeba se už přes Ninu dostal a s někým randí.

KÁMOŠ 1

Chceš říct šuká. Adam rozhodně není typ na randění. Ale jestli má nějakou přítulkyni, tak dobře pro něj. Však on se zas ukáže, až jí pořádně naloží.

NINA

Seš nechutnej.

Kámoš 1 potáhne z brka a nabídne ostatním. Nikdo ale nechce. Tak si znovu potáhne a se zakloněnou hlavou vyfoukne kouř.

KÁMOŠ 1

Říkal jsem to. Moc slušný.


INT. ADAMOVO AUDI – VEČER

Tomáš sedí na sedadle spolujezdce a zády se opírá o dveře. Nohy má natažené na Adamově klíně. Adam je na místě řidiče.

Jsou na parkovišti a jedí spolu mekáč – všude se válejí obaly od hranolek a burgerů. Oba mají velkou colu.

TOMÁŠ

Chtěl bys radši zmrznout, nebo se upéct?

Adam se nad tou otázkou reálně zamyslí, je vidět, že se Tomáš na podobné věci neptá poprvé. Opráší si ruce od soli nad jeho chodidly.

ADAM

Upéct jako v troubě, anebo na slunku?

TOMÁŠ

Na slunku.

ADAM

Tak asi zmrznout.

Tomáš přikývne a chvíli šátrá pod sedačkou, než vytáhne sáček kečupu. Načne ho a kydne do hranolek.

TOMÁŠ

Jednou jsem četl knížku, kde spolu dva závodili během cesty na Severní pól. A jeden z nich pak věděl, že prohraje a umře a aby to urychlil, vysvlékl se a lehl si do sněhu. Když umíral, bylo mu vlastně teplo, protože se tělo dostalo do šoku.

ADAM

Představ si, že ho takhle za sto let najdou. S holým zadkem.

TOMÁŠ

(pobaveně)

Ježiši.

Tomáš se napije coly a foukne do brčka. Chvíli hledí z okna. Stmívá se a zapadající slunce má naoranžovělou barvu.

TOMÁŠ

Čeho se vlastně bojíš?

ADAM

Nevím. Už jsem ti to říkal. Nemám rád výtahy a malý prostory. Jenže v tom je ten vtip, protože někdy ti jako malej prostor připadá celej svět. I když stojíš na poli. Nebo třeba na letišti. Chápeš. (pauza) Čeho se bojíš ty? Nebo spíš čeho se nebojíš, to asi bude kratší seznam.

Tomáš se zasměje a šťouchne do něj chodidlem. Pak ale zvážní. Všechno, co dělá, prozrazuje jeho náklonnost.

TOMÁŠ

(klidně)

Zrovna teď se nebojím vůbec ničeho.


INT. NEMOCNICE – NOC

Monika prochází chodbou kolem pokojů, ze kterých se ozývá pípání přístrojů. Kývne na pozdrav jedné ze sester a zastaví u pokoje, kde jsou pootevřené dveře.

Uvnitř je malá holčička, ta, kterou Monika viděla během objímání s rodiči. Teď je na pokoji sama, napůl leží, napůl sedí a hraje si s plyšáky – hraje s nimi divadlo.

Plyšáci pochodují kolem sebe a jeden druhému něco spiklenecky vykládá. Holčička se k nim skloní, jako kdyby se chtěla zúčastnit jejich debaty. Špitá jim… a pak si všimne Moniky a zvedne hlavu. Pozoruje ji trochu ostražitě.

Monika se usměje. A holčička se taky usměje. Je to okamžik sdílení, kdy žádná z nich nic neříká, a Monika nakonec odejde.


INT. NEMOCNICE, SESTERNA – NOC

Když Monika otevírá, málem se srazí se sestrou, která právě vychází ven.

SESTRA

Paní doktorko.

Monika jí přikývne na pozdrav a vejde dovnitř. Je tam prázdno. Na stole jsou dva špinavé hrnečky a vedle stoh novin – nahoře jsou zaškrtané inzeráty, které tady nechala Irena.

Monika pro sebe připraví tureckou kávu, a než se dovaří voda, kouká z okna na potemnělé město, na žluté hlavičky lamp. Sklo částečně odráží její obličej.

Zalije kafe a s hrnečkem usedne ke stolu. Projde pár časopisů, ale nic ji nezaujme. Tak vytáhne mobil a projíždí sms s Tomášem. Většinou se ho v nich ptá, jestli je všechno v pořádku. Čím starší zpráva je, tím delší jsou i jeho odpovědi. Poslední dobou jí odepisuje převážně: Jo, jasně. Vše ok.

Monika otevře galerii a roluje úplně na konec, na první fotku, kterou tam má. Je na ní její manžel, který se směje přímo do objektivu.

Monika mobil položí, ale fotka tam pořád je a ona k ní každou chvíli těkne očima. Klidně upíjí kafe.

Autor: Eva Pospíšilová


* Líbila se vám další část NĚCO VÍC? Můžete nás podpořit komentářem, tím, že budete i nadále číst, nebo za námi pojďte na PICKEY, kde příběhy vycházejí přednostně. ♥

3 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Květa
30. 11. 2022 23:06

Na styl scénáře jsem si poměrně dlouho zvykala, ale teď mi to ani nepřijde. Svým způsobem mi ta strohost vyhovuje, jak je tam zahrnuto více postav.
Hodně jsem se zalekla Tomášova věku, ale musím říct, že to mezi klukama perfektně funguje. A u scény s autem jsem se srdečně zasmála.

MaCecha
1. 12. 2022 10:24

Je to jasný, E&K, máte konkurenci. Miluju Adama :D.

Lucka
1. 12. 2022 20:51

Vtipná kapitola.