PRVNÍ ČÁST

KRESBA

Neviditelná ruka kreslí dlouhou čáru. Vypadá to jako kresba obyčejnou tužkou. K tomu je připsáno:

Linkou všechno začíná. Je to základní vyjadřovací nástroj.

EXT. MĚSTO – DEN

Záběr z výšky, celek. Je začátek léta. Kamera zabírá střechy domů, zahrady, lidi, než zastaví u šedé budovy základní školy.


INT. ŠKOLA – DEN

Žáci si balí věci na prázdniny. TOMÁŠ (14 let) sloupne ze skříňky starý rozvrh a zabouchne ji. Pod paží svírá hromadu sešitů, mezi nimi i japonský komiks. Některé mu vyklouznou na zem, tak si klekne, aby je posbíral. Začne je cpát do batohu.

KLUK 1 M.O.

Chceš pomoct?

Tomáš zvedne hlavu a zběžně pohlédne na spolužáky. Jsou to tři kluci a jedna holka. Všichni mají batohy.

KLUK 1

‚S mě neslyšel?

Tomáš neodpovídá.

KLUK 1

Co budeš dělat v létě?

KLUK 2

Bude na psychině. Lízat si podpaží.

Všichni se začnou smát. Tomáš zastrčí zbylé sešity do batohu a vstane. Kouká na spolužáka rozzlobeně, ale pak se prostě jenom rozejde pryč.


EXT. ŠKOLA – DEN

Tomáš vyjde před školu, ale spolužáci jdou pořád za ním a pochechtávají se.

KLUK 1

(nahlas)

Kesner je moc nóbl, než aby se s náma bavil.

Znovu smích.

TOMÁŠ

(naštvaně)

Drž hubu.

Kluk 1 k Tomášovi dojde, dělá ramena.

KLUK 1

Nebo co? Zavoláš mámě, magore?

Zírají jeden druhému do očí. Tomáš je nervózní, ale není zbabělec.

UČITELKA M.O.

Tomáši! Počkejte!

To spolužáky pobaví, začnou se pochechtávat. Kluk 1 naznačí: vlezdopordel. A rozejdou se pryč. Tomáš čeká, až k němu dojde UČITELKA.

UČITELKA

Jen jsem vám chtěla popřát hodně štěstí. Budete nám tady chybět. Ale gympl může být rád, že získal takového studenta…

Tomáš těká pohledem. Všimne si černého peří, které se povaluje pár kroků od něj. Mimoděk se k němu rozejde, přestane učitelku vnímat. Je to mrtvý pták, celý od krve.

UČITELKA M.O.

(žoviálně)

Pozdravujte maminku!


EXT. MĚSTO – DEN

Tomáš jde ulicí kolem zmrzlinářského stánku, kolem obchodu s komiksy, kde na chvíli zastaví u výlohy (prodavač na něj zamává a Tomáš jen kývne).

Pokračuje dál k přechodu a vzápětí musí rychle ukročit, když se ze zatáčky vyřítí bílé Audi (pozn.: řídí ho Adam), extrémně rychle. Tomáš si hřbetem ruky otře čelo, mžourá do slunce.

Jde dál. Najednou všechno vnímá zesíleně. Smích holek, skateboard cizího kluka… Když na přechodu naskočí zelená, je taky hlasitá, jako dunění. Zvuky se všelijak překrývají a porůznu vystupují.

Tomáš prochází kolem kavárny. Všímá si detailů. Muž, který zaplácne vosu. Servírka, která pokládá s třesknutím talíř. Noviny v trafice, kde je titulek: „Muž zabil svoji ženu a dvouměsíční dceru“.

Tomáš zahne do jiné ulice, kde jsou rodinné domy.


INT. U TOMÁŠE DOMA, KUCHYŇ – DEN

Tomáš vejde dovnitř a zavře za sebou. Zvuky utichnou, hlasitost světa se sníží a panika pomalu odezní. Tomáš se klidně nadechne a shodí batoh.

Napustí do sklenice vodu a všechno vypije. Chvíli stojí opřený o linku a zírá před sebe. Do kuchyně vejde MARTIN (18 let). Na sobě má tričko s obrázkem z filmu Smrtonosná past.

MARTIN

Čau.

Martin z lednice vytáhne zapékací misku se zbytkem brambor a vestoje se do toho pustí.

MARTIN

(s plnou pusou)

Máma musela jít dřív. Ale mám ti vyřídit, aby sis vypral věci z těláku… A ještě nějaký hovadiny, co jsem zapomněl.

TOMÁŠ

Dobře.

MARTIN

Kdyby volala… Tak víš jak.

TOMÁŠ

Jo. (pauza) Myslel jsem, že si pustíme nějakej film.

Martin zakroutí hlavou, nemá čas.

TOMÁŠ

(zklamaně)

A kam jdeš?

Tomáš sebere batoh a taky otevře lednici. Kouká do ní (je tam dost jídla, kvalitní potraviny, plastová miska s meruňkami).

TOMÁŠ

Víš, že se nedávno nějakej kluk udusil, když spolknul pecku z meruňky? Šlo mu to rovnou do plic.

MARTIN

Skvělý.

Martin do sebe rychle nahází zbytek brambor a misku položí do dřezu. Opláchne si pusu.

MARTIN

Adam mě pozval na nějakou akci. A musím se ještě stavit v práci kvůli směnám…

TOMÁŠ

Adam je ten kluk, co kreslí?

Martin působí pobaveně. Jde ke dveřím, sáhne pro tenisky a začne se obouvat.

MARTIN

(pobaveně)

Jo, tak ano, to je jedna z věcí, které Adam dělá.


EXT. ULICE – DEN

Ulicí se prožene bílé Audi a jen tak tak vybere zatáčku.


INT. ADAMOVO AUDI – DEN

ADAM (19 let) řídí a vedle řadicí páky má kelímek s kafem ze Starbucks, kde je napsáno Picasso. Na sedadle spolujezdce sedí NINA (18 let) – má dlouhé havraní vlasy, je v ní něco nadpozemského. Zapře se o palubní desku, když sebou auto cukne.

ADAM

Klid.

NINA

Nemůžeš jezdit pomalu? Zní ti ta otázka povědomě? Jo? A víš proč? Protože už jsem se tě ptala asi tisíckrát. Ježiši, Adame.

Adam trochu zpomalí, ale nezdá se, že by si z toho něco dělal. Dokonce jednou rukou pustí volant a položí ji Nině na stehno. Zajede jí pod sukni. Nina mu ruku odtáhne.

NINA

Řiď.

ADAM

(po očku koukne na Ninu)

Prdel.

Nina vypadá proti svojí vůli pobaveně.


INT. U TOMÁŠE DOMA – VEČER

V televizi je romantická scenerie se zapadajícím sluncem. Tomáš hraje na playstationu Zaklínače a jí sušenky. Po nějaké době hru pauzne, padne naznak a zírá na strop. Zavrtí se, jako kdyby ho něco tlačilo, a strčí ruku pod záda. Vytáhne tělo mrtvého ptáka, křídla jsou slepená krví. Tomáš ho s hrůzou odhodí a rozhlédne se, prsty se dotkne dalšího peří. Kolem něj jsou takových ptáků desítky, všichni znetvoření.

Tomáš se trhnutím probere ze sna. Je v obýváku, hra je pořád pauznutá. Zpod zad vytáhne balíček sušenek a posadí se, kolena přitáhne k bradě. Všimne si telefonu, který potichu vibruje. Na displeji je napsáno MÁMA. Tomáš hovor přijme.

TOMÁŠ

Jo, ahoj. Všechno je v pořádku. Co ty? … Chleba, nechtělo se mi vařit.

Vymotá se z deky a jde si do lednice pro džus. Pije hltavě.

TOMÁŠ

Promiň, poslouchám. Martin spí, byl unavenej z práce. Jo. Nic zvláštního… Vzal, všechno. I tenisky. A třídní říkala, že tě pozdravuje…

Tomáš si všimne odrazu svého bledého obličeje v okně. Chvíli na sebe zírá. Pak stáhne žaluzie.


INT. KLUB – NOC

Barevná světla klubu, která se odráží od zdí a od obličejů jednotlivých tanečníků. Na parketu tancuje několik lidí, spousta z nich se shlukuje u baru. Hraje hlasitá taneční hudba.

Adam se prodírá k baru, usměvavý a ožralý.

ADAM

Tequilu!

Barman nalévá tequilu a Adam si všimne krásné holky, která čeká na objednávku.

ADAM

Dvakrát!

Usměje se na holku a ona jeho úsměv opětuje. Aniž by od ní odtrhnul pohled, vytáhne ze zadní kapsy peníze a podá je barmanovi. Když k němu barman přisune panáky, pošle jeden holce.

Nina, která sedí u jednoho ze stolů v obležení přátel (dva kluci, dvě holky, Martin), kouká na Adama, jak se směje a flirtuje s holkou.

KÁMOŠ 1

Adam už je docela v ráži, co?

Nina neodpoví, místo toho pohlédne na Martina, který sedí naproti. Martin pokrčí rameny.

Adam dojde ke stolu a praští sebou vedle Niny. Obejme ji kolem ramen a dá jí pusu do vlasů.

ADAM

Papírky?

Kámoš 1 sáhne do kapsy a podá mu je. Pak zvedne prst, jakože počkej, a z druhé kapsy vyloví filtry. Adam uznale pokývá hlavou. Hodí na stůl balíček s trávou a začne balit brko.

KÁMOŠKA 1

(jízlivě)

Ses tam u baru pěkně zapovídal.

ADAM

Měla pěkný kozy.

NINA

Ty seš fakt debil.

ADAM

Tak měla, nebo neměla? To snad musíš uznat i ty, ne.

Adam se dobře baví. Smíchá tabák s trávou a ubalí hezké brko. Zapálí si a potáhne. Podá ho Nině. Ta zaváhá, ale taky si potáhne. Brko koluje. I Martin si dá.

ADAM

Navíc jsem chlap. Pohání mě věčná potřeba stříkat.

Ostatní tím rozesměje, i Martina, který pohledem hodně často ulpívá na Nině.

Adam jemně Ninu dloubne do žeber.

ADAM

Ty žárlíš?

NINA

Ne, jenom… Ale nic. Půjdu si pro pití.

ADAM

Já ti tam dojdu, jestli chceš.

NINA

Že bys na to znova zapomněl?

Nina rozmrzele vstane a zamíří k baru.

ADAM

Ty vole, Ninooo!

Martin rychle dopije a jde za Ninou. Dožene ji a jemně chytí za loket. Pohledem přitom kontroluje Adama, jestli je nesleduje (Adam hulí a něčemu se směje).

MARTIN

Seš v pohodě?

NINA

Ježiš, Martine, já nepotřebuju, aby ses o mě staral!

Martin zvedne ruce v obranném gestu. Nina vzdychne.

NINA

(smířlivě)

Promiň, je toho na mě trochu moc.

MARTIN

Ale řekneš mu to?

Nina pohlédne ke stolu, kde postávají dvě cizí holky. Adam s nimi o něčem zapáleně diskutuje a jedné z nich podává brko.

NINA

Jo, řeknu mu to.

Nina se otočí k Martinovi a jemně se dotkne jeho paže. Trochu se usměje.

NINA

Ta košile ti sluší, mimochodem. Takovej slušňáček. To ti žehlila máma?

MARTIN

Ta? Ta je věčně někde v prdeli. Jsem si žehlil sám.


INT. U TOMÁŠE DOMA, POKOJ – NOC

Tomáš leží v posteli a na klíně má notebook. Do vyhledávače napíše: strach. Vyjede mu bezpočet výsledků. Wikipedie – strach jako reakce na nebezpečí… Tomáš scroluje na další výsledky. Odkaz na csfd, film Strach, stránka Vliv strachu na život člověka.

Tomáš si otevře online chat a napíše: Mám strach, že… Větu nedokončí a nakonec ji upraví a pošle: Mám strach.

Během vteřiny mu přijdou odpovědi z různých nicků: Zašukej si. Zab se. Na fobie je ideál virtuální realita.

Dole se ozve bouchnutí dveří a Tomáš rychle všechno pozavírá a notebook zaklapne. Rychle si lehne a předstírá, že spí. Do jeho pokoje nakoukne Martin, ale pak hned odejde. Tomáš otevře oči a kouká před sebe.


INT. NEMOCNICE – BRZO RÁNO

MONIKA (46 let) se převléká. Sundá bílý plášť s cedulkou Kesnerová a přetahuje si přes hlavu tričko. Za ní je stůl, kde jsou špinavé hrnky.

Monika si zrovna dopíná džíny, když se dveře otevřou. Je v nich zdravotní sestra IRENA (33 let). Tváří se omluvně a v ruce drží kartu pacienta.

MONIKA

(vzdychne)

No tak to vybal.

Irena podá kartu Monice.

IRENA

Ta holka na osmičce má zase dýchací potíže. A primář ještě nedorazil, nemůžeme se mu dovolat… Nemohla by ses na ni podívat, než půjdeš?

Monika semkne rty k sobě, je maličko podrážděná.

MONIKA

Tomáš má dneska narozeniny.

IRENA

(napůl pobaveně, napůl omluvně)

Tak všechno nejlepší?

MONIKA

Vyřídím mu to. Můžeme mu přát matku, která bude mít víc času. Nojo, samozřejmě, že se na ni podívám…

Monika začne kartou listovat. V rychlosti si pročítá, co je tam napsáno, a jednou rukou si zkouší obléct plášť. Irena jí pomáhá. Společně vyjdou ze dveří.

Na stole je vidět rodinná fotka, nanejvýš pár let stará. Je na ní Monika, Tomáš, Martin a nějaký muž v zeleném svetru.


INT. NEMOCNICE, CHODBA – BRZO RÁNO.

Monika a Irena kráčí po chodbě, průběžně někoho pozdraví kývnutím hlavy.

MONIKA

Co ty tady vlastně děláš? Nemělas mít náhodou dovolenou?

IRENA

Však víš. Když nemůžu zachraňovat životy doma, dělám to alespoň tady.

Monika na ni přísně pohlédne.

MONIKA

Je to pořád špatný?

IRENA

Pořád. Závidím ti kluky, že tě drží nad vodou.

MONIKA

(neomaleně)

Jo, s Tomášem se dá na všem domluvit. Je to zlatý dítě.

Irena otevře dveře od pokoje číslo osm a nechá Moniku vejít jako první.

Autor: Eva Pospíšilová


* Líbila se vám první část NĚCO VÍC? Můžete nás podpořit komentářem, tím, že budete i nadále číst, nebo za námi pojďte na PICKEY, kde příběhy vycházejí přednostně. ♥

4 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Veronika
30. 11. 2022 19:58

Už teď mě příběh opravdu pohltil. A dokonce jsem si rychle zvykla i na čtení scénáře, což jsem moc nečekala 🙈. No, jde se číst dál 😁.

MaCecha
1. 12. 2022 9:27

Jsem si radsi vzala dovolenou, abych se tomu vasemu dalsimu veledilu mohla povenovat ;). A dobre jsem udelala! Je to super dozjezd.

MaCecha
1. 12. 2022 12:15
Reply to  MaCecha

rozjezd 🤦

Lucka
1. 12. 2022 19:02

Čtení scénáře jsem čekala něco hrozného. Ale je to úplná pohoda. Evi, klidně můžeš napsat víc scénářů 😁. Příběh se stě dobře. Postavy zajímavé.