Szabi

Neviděli se s Emmettem čtrnáct dní, což vzhledem k tomu, že předtím spolu trávili každý den, najednou působilo jako věčnost. Sice si párkrát napsali, Emmett dokonce poslal fotku s Tribi, aby dokázal, že jsou oba v pohodě, ale Keith byl stejně napjatý a nedočkavý, když se hned následující den po Silvestru vracel do města.

Sice bylo zkouškové období a první zkoušku měl až za týden, takže ještě klidně mohl pár dní zůstat doma, ale vymluvil se na hromadu učení, které bez klidu a především knihovny nemohl zvládnout. A Tribi, že ano. Jak dlouho ji tam měl ještě nechat na krku spolubydlícímu?

A to byl argument, který zněl uvěřitelně, proto ani máma nic nenamítala. Nikoho nenapadlo, že by byl ještě jiný důvod, ten vůbec nejdůležitější.

Takže jel za Tribi a tečka.

Na Vánoce dostal od Maliny obrovský plakát Přátel a hrozně se těšil, až ho Emmettovi ukáže a poté ho přilepí nad sedačku hned vedle Sabriny a Brooklynu 99. Seženou i Jessicu Jones, Stranger Things a… V předsíni byly cizí boty a na věšáku visel černý kabát. Zcela určitě holčičí.

Což přece hned nutně nemuselo znamenat nic špatného.

Keith opatrně vešel do obýváku. Bylo uklizeno a Tribi měla krásně čistou klec. Jen na lince stály dvě skleničky na víno. V jedné ještě trochu vína zbylo.

Hodil krosnu na sedačku a sehnul se, aby zvedl Tribi, která za ním okamžitě přiběhla. Pohladil ji mezi ušima, spokojený, že je v pořádku, a pak to zaslechl. Stejně hlasitě, jako by stál s uchem přilepeným u dveří. Zasténání.

Jeho nebo její, těžko říct, ale na tom přece nezáleželo.

Bože, bože, bože, bože…

Najednou cítil tisíc věcí najednou.

Strašný vztek, úplně šílený a sžíravý, že tohle Emmett dopustil, protože věděl, že Keith přijede. Možná netušil, že zrovna dneska, ale musel přece… Stejně to bylo jedno. Emmett totiž nic nesliboval. Ani té holce, kterou právě… Další zvuky.

Keith položil Tribi na zem a ta odhopkala do klece, kde se svalila do lehu a skoro okamžitě usnula, protože tohle byla přesně její doba na spaní.

A Emmettova doba na šu…

Keith cítil, jak ho štípou oči. Dělal, co mohl. Mrkal jako šílený, ale stejně mu několik slz uteklo. Utřel je do rukávu bundy, chvíli hleděl do země a zkoušel popadnout dech. Je to dobrý, je to dobrý, je to dobrý, je to dobrý, opakoval, protože se šíleně bál záchvatu. 

Pamatoval si, jak jednou sám sebe přesvědčoval, že nikdo z jeho rodiny nezemře. I když nezkontroluje zásuvky, plyn, okna, podlahy, praskliny ve zdi, sklep, vodovodní kohoutky a všechny zahradní domky v ulici. Nebo na celém světě! Bojoval se sebou i s nutkáním a přitom hrozně brečel a zvracel, protože v těch chvílích věřil, naprosto upřímně věřil, že všichni zemřou.

JEHO VINOU.

No a teď… Teď cítil něco podobného.

Vytáhl z krosny peněženku. Dvakrát mu spadla na zem, jak se mu třásly ruce, a poté co nejrychleji vystřelil z bytu. Běžel po schodech, následně po ulici směrem ke škole, hodně daleko, aby UŽ NIKDY neslyšel, jak Emmett šu…

Venku byla zima a tma. Mohlo být kolem osmé hodiny večer, takže volat tátovi, aby pro něj přijel, nešlo. Navíc by asi nedokázal vysvětlit, proč chce tak najednou zpátky. A proč chce nového spolubydlícího… A toho starého už nikdy nevidět.

Neslyšet.

Došel k tramvajové zastávce, sedl na lavičku a zíral na projíždějící auta.

Jedno auto, druhé, třetí, čtvrté – tohle bylo za mámu, aby neumřela.

Jedno auto, druhé, třetí, čtvrté – tohle bylo za tátu. Ten taky neumře.

Jedno, druhé…

Aspoň už nebrečel. A vůbec nic necítil. Byl totálně prázdný. Aspoň k něčemu OCD bylo. Docela dobře odvádělo myšlenky od jiných problémů. Takže nakonec napočítal čtyři auta i za Emmetta, protože navzdory situaci nechtěl být zodpovědný za jeho smrt.

Po čtyřiceti vyčerpávajících minutách, kdy už měl úplně zmrzlé ruce, vytáhl z kapsy mobil a zavolal Alfovi, ačkoliv tušil, že Alf po prázdninách ještě nepřijel. Přesto nechal telefon čtyřikrát zazvonit a poté zklamaně zavěsil. Přece nemohl jen tak přijít zpátky do toho bytu, jako by o nic nešlo. Nebo možná mohl, ale rozhodně nechtěl.

Proto zkusil druhého člověka, o kterém ale docela určitě věděl, že už ve městě je, jelikož Chelsie… Chelsie je blázen a všechny testy měla nasekané v prvním a druhém týdnu ledna. Takže hned po Silvestru přijela a podle včerejší zprávy na Messengeru hodlala trávit všechen čas nad učebnicemi.

A dostat áčko, ale já fakt nejsem šprtka.

No jasně.

Vzala to po prvním zazvonění. „Sláva! Jsem tak ráda, že voláš! Myslela jsem, že u toho učení chcípnu! Kdy přijedeš do města? Přijedeš co nejdřív? Mluvila jsem s Alfem, ale ten nejspíš do konce týdne nedorazí, protože sestřenice od bratrance jeho pratety, nebo něco takového, slaví narozeniny a on tam být musí. Je to každý rok velká rodinná akce. Takže… Prosím, řekni, že ty mi nedáš košem a něco podnikneme? Jinak zešílím. Tak strašně mě to nebaví.“ Tohle všechno ze sebe vychrlila doslova na jeden zátah. A navzdory situaci se Keith musel pousmát.

„A co třeba teď?“ navrhl.

„Co třeba teď?“

„Něco podniknout? Co třeba teď něco podniknout?“

Ačkoliv Chelsie nebyla typická holka a v mnoha ohledech připadala Keithovi spíš jako kluk, rozhodně sama o sobě ráda prohlašovala, že má v sobě spíš mužské geny, teď jako holka zapištěla. „Ty už jsi ve městě!“ zakřičela nadšeně. „No tak jo, no tak jo! Já na sebe něco hodím a… Kde se sejdeme? A kam půjdeme? A co… Počkej! Mám totálně boží nápad!“

Keithe její reakce potěšila, ale hlavně teď nemusel čelit faktu, že by neměl kam jít, což byl skvělý pocit. Odsunul Emmetta někam daleko, rozhodnutý na něj nemyslet. „Bože, mohla bys aspoň předstírat, že nejsi totálně otrávená, že volám?“ zavtípkoval, ale Chelsie ho nejspíš vůbec neposlouchala, protože místo odpovědi slyšel jen šustění a nějaké rány. Držel telefon u ucha a čekal, než Chelsie konečně promluví.

„Sejdeme se za patnáct minut u knihovny. Někam tě vezmu!“

A zavěsila.

****

„Ty žertuješ,“ zamumlal Keith nejistě.

„Máš strach?“ Chelsie udělala krok blíž ke dveřím, ale stále přitom koukala na Keithe. „No tak. Bude sranda. Uvidíš.“

„Mohl bych ti pomoct s učením,“ navrhl, ale věděl, že nemá smysl cokoli namítat, protože Chelsie už byla rozhodnutá. Proto taky udělal krok dopředu.

„Bude sranda,“ zašeptala znovu, aby ho nalákala.

Keith by nejspíš protestoval o něco hlasitěji, kdyby… No jo, nakonec měl možná vůbec ten nejlepší důvod, proč zapomenout na pochybnosti, SRÁT NA EMMETTA, takže nasadil ten nejodvážnější a nejodhodlanější výraz, jaký dokázal, a vešel dovnitř.

Jediný gay klub, který kdy viděl, byl nejspíš ve filmu, a to Modrá lastura, která neměla s tímto místem nic společného. Vlastně to byl na první, druhý, třetí i čtvrtý pohled úplně obyčejný klub, až na to, že většina párů byla stejného pohlaví. Většina, ale ne všechny.

„A cos čekal? Latex?“ odvětila Chels, jako by slyšela, na co myslí.

Pokrčil neutrálně rameny. „No třeba,“ řekl a přešel k baru. Nechtěl nic, co by připomínalo Západ slunce, žádnou posranou romantiku, proto objednal dvě Tequily Sunrise a tu svoji hned vypil. Nejprve ho hřála v žaludku, ale postupně horko sálalo do celého těla.

„Je všechno v pohodě?“ pronesla Chelsie a přitom se mile usmála. Keith byl v tu chvíli hrozně rád, že je Alf seznámil a že ji následně potkal v knihovně, protože jen tak, překvapivě rychle, se z ní stala jeho nejlepší kamarádka.

„Víš, že o tom nechci ani mluvit?“ vzdychl a z misky na pultu sebral čtyři arašídy. Olízl z nich sůl a rozkousl je.

„Chápu. Tak co kdybychom si dnešní večer pořádně užili? Žádné učení, žádné problémy… Prostě jen zábava?“

„Víš co, Chels, Chels, Chels, Chels? Máš ty nejlepší nápady pod sluncem.“

Prostě jen zábava znělo úžasně a Keith brzo zjistil, že i když ze začátku nevěřil, že to zvládne, nakonec s pomocí trošky alkoholu zapomínal docela dobře. Občas sice o Emmettovi mluvil, občas na něj myslel, občas ho s ostatními kluky porovnával, ale jinak… fakt zábava.

Ačkoliv to byla teprve jeho druhá noc v klubu, začínal chápat, proč v nich tolik lidí – mezi nimi samozřejmě i Emmett – tráví tolik času. Po nějaké době, třeba po druhé, možná třetí Tequile, byl Keith mnohem uvolněnější a veselejší, než by kdy dokázal doma na zdravé stravě, po cvičení a dělání všeho správně.

Jestli to pak bude horší… Těžko říct, kde byla ta hranice, kdy už byla cena příliš vysoká. Zatím měl dojem, že se k ní ještě ani zdaleka nepřiblížil. A tak pokračoval. Tancoval. Hrál šipky a společně s Chels hodnotili kluky body od jedné do deseti a zjistili, že absolutně nemají stejný vkus.

Zatímco Keith dal klukovi s tetováním na krku jasnou devítku, Chels odvětila, že by o něj neopřela ani kolo a pasovala ho na ještě jasnější trojku.

Kluk s dredy od ní ale dostal osmičku, zatímco Keith nemohl odtrhnout oči od odstátých uší a spokojil se s šestkou.

Naopak kluk v modrém tričku postávající u baru byl jasná desítka. Za oba. Moc hezký, krásný úsměv, perfektní postava…

Tahle hra Keithe přesvědčila, že je doopravdy gay, což po všech těch přiznáních znělo zvláštně, ale čistě teoreticky doposud vycházel jen z jedné zkušenosti.

Emmett ho přitahoval, úplně šíleně. Emmett ho přitahoval tak, že doslova zapomněl, že existuje i jiné pohlaví, ale teď měl dokonalou příležitost otestovat, co se mu vlastně líbí. A došel k názoru, že mnohem raději kouká na kluky.

„Usmívá se na tebe,“ drcla do něj Chelsie.

„Kdo?“

„Kdo asi. Desítka. Kluk v modrém tričku u baru.“

Keith zavrtěl hlavou. „To těžko. Spíš kouká na tebe.“

Dostal od Chelsie ránu do ramene, proto na ni vyčítavě pohlédl. „Jsme v gay baru. Tak asi těžko kouká na mě, nemyslíš?“ odvětila. Poté obrátila oči v sloup, jakože je Keith totálně mimo, ale nedokázala zůstat vážná, takže hned nato vypískla: „Fakt na tebe doslova zírá! Měl by sis s ním jít promluvit.“

„O čem? Zbláznila ses?“

„No tak! Nebudeš přece celý život čekat na Emmetta!“

„Říkáš to, jako bych na něj čekal už deset let. A přitom ho neznám ani pět měsíců. A z toho to spolu zkoušíme teprve… no chvíli. Takže to tvoje čekání celý život je dost nadnesené a hloupé a…“  Dostal další ránu do ramene. „Au! Přestaň mě mlátit!“

Chels mávla rukou směrem ke klukovi. „Tak si s ním jdi promluvit.“

Keith otevřel pusu, aby znovu odporoval, ale nakonec nedokázal najít žádný pořádný argument, který by nezačínal slovy nechci a nekončil mám strach. „A co ty?“ vydechl nakonec. „Co tady sama budeš dělat?“

„O mě se nemusíš bát. Ještě chvíli tady počkám, kdyby to nevyšlo, ale když uvidím, že se dobře bavíš, vezmu si taxi a pojedu domů. Aspoň se trochu vyspím před zítřejším učením. Pff. Hurá.“ Působila naprosto klidně, vyrovnaně, spokojeně a rozhodně, takže vzala Keithovi vítr z plachet. Nebo další argumenty. Strčila do něj. „Tak už jdi!“

A tak šel. Připadalo mu sice, že jde doslova jako naprcaný kačer, že všem okolo musí jeho chůze připadat nesmírně legrační, ale kupodivu nezaslechl žádný smích, a dokonce ani nezakopl, takže najednou stál na druhé straně baru a ten kluk, desítka, na něj pořád zíral a pořád měl úsměv od ucha k uchu.

„Ahoj,“ řekl kluk docela sebejistě, zatímco Keith byl rozklepaný jako… jako by zkoušel poprvé v životě někoho sbalit. Což… vlastně zkoušel!

„Čau,“ dostal ze sebe, ale poté mu přišlo hrozně hloupé říct jen jedno slovo, proto se zhoupl na špičkách a dodal: „Jak je?“

„V pohodě. Dáš si něco? Viděl jsem, že piješ sunrise. Můžu ti objednat?“

„Aha, takže jsi sledoval, co piju. Teď je mi líto, že jsem tě taky nesledoval, abych ti mohl něco objednat. Teda, asi by byla hloupost, kdybys ty něco objednal mně a já tobě. To by pak bylo jednodušší, kdyby si každý koupil pití sám,“ pronesl Keith naprosto vážným hlasem a hned za vteřinu si připadal jako totální idiot, proto připlácl dlaň na čelo a řekl, vlastně docela pobaveně: „Tak dobrý ne? Vsadím se, že teď jsem tě svým flirtováním musel doslova odzbrojit.“

Desítka se upřímně zasmál. „Vlastně jsi zatraceně roztomilý.“

„Zatraceně roztomilý? Sakra. A já tady celý večer zkouším sexy drsňáka. No tak to moc nevyšlo.“

„Kecáš, já taky!“ vyhrkl kluk nadšeně a společně s tím plácl dlaní do pultu.

„Ne, to těžko. Tys byl typickej kůl v plotě,“ odvětil Keith a nadzvedl přitom obočí. „Stál jsi tady tak sám a koukal po ostatních, co pijou.“

Desítka vyprskl smíchy. „Oukej, máš pravdu, jo. To zní jako já. Vlastně jsem za tebou chtěl jít hned, jak jsem tě uviděl, ale mluvil jsi s tou holkou a já nevěděl, jestli třeba nejste spolu nebo tak.“

Keith mávl rukou. „Ne, je to kamarádka. Vlastně chodí s mým nejlepším kamarádem a dneska mě sem v podstatě dotáhla, protože, ač to tak nevypadá, jak dobře mi to dneska jde, tak normálně do klubů moc nechodím.“

„Takže jsi na kluky? Promiň, že se ptám, ale překvapivě sem chodí i hodně heterosexuálů a já bych nerad… Chápeš.“

„Jsem si na sto procent jistý, že jsem gay. A jestli ne, tak v tom případě má moje péro nějakou vadu, protože reaguje úplně nesmyslně,“ odpověděl Keith upřímně a následně vyhodnotil svoji reakci jako naprosto neadekvátní. Takže zčervenal. „Ježiši, promiň, asi bych neměl mluvit o tom, že mi cukalo v péru při pohledu na tebe.“ A zrudl. „Do háje! Co je to se mnou?“

Desítka vypadal nesmírně pobaveně. „Jaks to říkal? Sexy drsňák? Jo, už to v tom začínám vidět.“

„Promiň,“ hlesl Keith a podepřel si dlaní bradu. Naštěstí přišla servírka, takže zatímco kluk objednával další pití, měl Keith čas pohlédnout směrem k Chels a dát ji najevo, ať rozhodně nikam nechodí, protože tady to vypadá na fiasko. Jenže na druhé straně, kde spolu předtím stáli, už nikdo nebyl.

Sakra. To mu teda hodně fandila, když odešla tak brzo.

„Takže… ti něco někde cukalo při pohledu na mě?“ pronesl kluk a docela určitě se naklonil blíž.

„Jo, to se obvykle při seznámení neříká?“ Keith byl nesmírně vděčný, že před něj zrovna barmanka postavila pití, protože alespoň mohl zaměstnat ruce. Pevně skleničku chytil a kroužil prstem po jejím okraji. „Promiň. Jsem z tebe trochu nervózní. Jsi fakt pěkný a já tohle nikdy nedělal. Jakože… Za nikým jsem ještě takhle nepřišel a nesnažil se… Navázat kontakt? Dík za to pití.“

„To je v pohodě. Hele… Já nevím, jestli ti věřím.“

Keith nadzvedl obočí. „Co?“

„Mně se nezdá, že bys tohle nikdy nedělal. Protože… Promiň, ale seš tady se mnou asi pět minut a já už jsem z tebe hotový. Možná na mě celou tu svoji nevinnost jen hraješ,“ napadlo Desítku a přitom Keithe cvrnkl do čela.

„Sakra. Seš hrozně dobrej. Úplný Sherlock. Odhalils mě. Co teď?“

„Tanec?“

„Ježiš, tak jo. To je parádní nápad! Já se bál, že už nebudu mít příležitost se před tebou ztrapnit!“ Ale nějaká skrytá odvaha ho přiměla, aby chytil Desítku za ruku, ne za zápěstí, ani rameno, loket, ne, prostě ho chytl za ruku a odtáhl ho k parketu, protože tanec sice znamenal spoustu nekoordinovaných pohybů, ale zároveň i mnohem méně mluvení.

A v takových situacích bylo pro Keithe lepší na chvíli vypnout. Uvolnit se.

Jenže tenhle tanec byl úplně jiný než minule s Emmettem, kdy spolu jen tak blbli a skákali do rytmu. Desítka neskrýval, o co mu jde. Okamžitě ke Keithovi přistoupil, položil mu ruku na bok a přitáhl ho úplně k sobě.

Keith nejprve zaváhal, ale na druhou stranu mu to připadalo nehorázně sexy, takže nakonec nijak neprotestoval. Desítka hrozně hezky voněl, taky měl krásný úsměv a pronikavé oči. Ačkoliv asi ne tolik jako Emmett. V tomhle ohledu byl Emmett unikátní, protože jeho oči byly… No co, Emmett byl taky desítka. Klidně i jedenáctka, kdyby na to přišlo.

Ale teď by na Emmetta asi neměl myslet.

Keith zatřepal hlavou a soustředil se jen a jen na kluka před sebou, který NEBYL Emmett.

Protože Emmett byl raději s nějakou pitomou holkou.

Oukej, ta holka nemusela být hned pitomá, spíš Emmett byl pitomý, protože spal s každou, což…

Sakra.

Raději přemýšlel nad tancem. Jak správně pohybovat boky, jak se tvářit a hlavně, aby nestoupl klukovi na nohu. Nebo, a to byl nakonec asi nejtěžší problém, jak to udělat, aby se o něj neotřel rozkrokem.

U druhé písničky zjistil, že jakmile chytne rytmus, je to vlastně zábava a při třetí už nemyslel vůbec na nic, jen tancoval a docela drze hladil Desítku po bocích a zádech.

Při čtvrté písničce se atmosféra nápadně změnila, protože mu Desítka upřeně pohlédl do očí, ale poté sjel pohledem ke rtům. A to nešlo přehlédnout. Než stihl Keith zareagovat, Desítka se svými rty jemně otřel o jeho, jako by zkoušel, zda může pokračovat.

Což rozhodně musel!

Keith byl prvních pár sekund nervózní, protože tohle mu vůbec nebylo podobné. Byl v gay klubu, trochu opilý, tancoval s cizím klukem a hrozně moc chtěl pokračovat, políbit ho, ale zároveň… Tohle nebyl Emmett, se kterým šlo vždycky všechno hladce. S ním mohl udělat cokoli špatně a stejně by to mezi nimi nic nezměnilo. Jenže tady…

Desítka mu víc splašených myšlenek nedovolil a políbil ho.

Keith automaticky otevřel pusu, pohnul hlavou na stranu a rukama zajel klukovi pod tričko.

Tohle bylo definitivně hodně, jakože vážně hodně, dobré a vášnivé a vzrušující. Dokonalý první polibek s jiskrami.

Emmett líbal jinak. Míň používal jazyk, rád kousal do spodního rtu, občas z legrace i do horního a vždycky přitahoval Keithe úplně k sobě, jako by ho chtěl vmáčknout do sebe, nebo měl strach, že by je mohl někdo odtrhnout. Bylo to vždycky hodně naléhavé gesto, které ale Keith miloval.

Desítka tohle nedělal. Ten jen stál, jednu ruku měl volně položenou na Keithově rameni, druhou na boku. Nebylo v tom nic… Ale jinak to bylo fakt super.

****

Zakopl o… nic. Když se otočil, aby zkontroloval, co leží na zemi, zjistil, že tam nic není a zakopl asi jen tak. Ale docela určitě za to mohla nerovná země, která nechtěla přestat s vlněním.

Musel chvíli stát vedle botníku a dýchat, aby dokázal sebrat dost sil vyzout si boty a vysvléct bundu.

Někdy v tu chvíli mu došlo, že kabát je pryč, cizí boty jsou pryč, holka je pryč. No tak sláva, protože ať to byl kdokoli, neměl právo spát vedle Emmetta až do rána.

To mohl jen Keith a mohl hned, třeba právě teď.

Prošel přes kuchyň ke dveřím do Emmettova pokoje a bez rozmyslu je rozrazil.

Napadlo ho, že by měl zkontrolovat… něco, určitě by něco měl zkontrolovat, protože to přece normálně dělal, ne? Jenže sotva ho ta myšlenka napadla, z nějakého šíleného důvodu se jeho jindy striktní nutkání hrozně rozesmálo. Nebo se Keith možná smál nahlas, tím si nebyl úplně jistý.

Emmett ležel schovaný pod peřinou a spal otočený směrem ke zdi. Keith odhrnul peřinu, a ačkoliv chtěl elegantně skočit vedle, spíš sebou nemotorně praštil. Emmetta tím ovšem nevzbudil.

„Já to prostě nechápu! Jsem přece TAAAAK milej!“ vyhrkl Keith a bouchl přitom pěstí do matrace. Tohle mu Desítka řekl, že je neuvěřitelně milej a že doufá, že spolu ještě někdy někam zajdou.

„Keithe?“ zamumlal Emmett rozespale a přetočil se na druhou stranu.

Keithe tím upřímně rozesmál, protože vypadal, že nechápe, o co tady jde. Jako by spolu v jedné posteli nikdy nespali. „No jasně, to je moje jméno. Musíš ho říct čtyřikrát, jinak vybouchne… Všechno!“ Pohlédl Emmettovi do očí a překvapilo ho, že ještě pořád jsou to ty nejkrásnější oči na světě. Ani Vánoce tohle nezměnily. „Dneska jsem se líbal s klukem. Líbal jsem se s ním, zatímco ty jsi tady klátil tu holku v černém kabátě. To je tak nefér a já žárlím!“

Nebo byl ten kabát hnědý? Teď netušil.

„Ten černej kabát, aha. Dneska tady byla na návštěvě moje babička,“ zamumlal Emmett ještě pořád hodně ospalým a vzdáleným hlasem. A to bylo opravdu zajímavé zjištění, že dokáže celkem obstojně lhát, i když ještě není úplně při sobě.

Keith obrátil oči v sloup, ale skoro okamžitě zapomněl, o čem je řeč, proto řekl to, co považoval za zásadní. „Líbal jsem se s klukem! Narval jsem mu jazyk do pusy. Mám i jeho… Ne, vlastně nemám, ale mohl bych mít.“

Anebo to číslo měl? Sakra. Svět byl ve dvě ráno tak divně zmatený.

Ne, číslo nakonec nechtěl, protože celou dobu, celý večer, myslel na Emmetta. A to nebylo fér! Nic není fér. Svět není fér, když musí milovat kluka, co ho nechce. Že jo.

Emmett hlasitě vzdychl a posadil se. „Oukej, nebyla tady moje babička. Víš co? Ty jsi… Ty jsi na plech, králíčku,“ pronesl pobaveně.

„Když ono to tak bolí, chápeš to? Tak strašně to bolí.“ Keith našpulil smutně rty, aby dal najevo, že dnešní noc nebyla jeho vina.

„Neměl jsi s ním hned spát. Poprvé je to vždycky šok,“ cvrnkl ho Emmett do nosu.

„Proč mě nemiluješ?“ zamumlal Keith. Proč ti nevadí, že jsem se líbal s jiným? Proč? Proč? Proč? A proč ho dneska všichni cvrnkají?

„Já…“ Emmett zmlkl a nějakou dobu bylo ticho, strašně hlasité ticho, které Keithe spíš rušilo, než že by ho vítal. Proto byl rád, když se Emmett konečně pohnul a položil mu ruce na poklopec. „Dřív, než cokoliv řekneš, jdu ti stáhnout kalhoty. Jednou nebo desetkrát jsem v riflích usnul a zdálo se mi, že ta látka prorůstá kůži pod koleny. To bych ti nepřál. Nadzvedni boky.“

Řekl to tak mile a vřele, že tím Keithe naprosto rozněžnil, ačkoliv čistě teoreticky ho spíš rozněžnila některá Tequila Sunrise. „Takže mě máš rád?“ vydechl a poslušně nadzvedl boky.

„Jasně, že tě mám rád,“ přitakal Emmett a vlepil Keithovi mlaskavou pusu na pupík. Rifle pak zahodil někam na zem.

„A mohl bys mě obejmout, i když smrdím jako prase?“ To nejspíš byla svatá pravda, protože v klubu bylo horko a kouř.

Emmett se hlasitě zasmál, ale bez protestů si zase lehnul, dostatečně blízko, oba je přikryl a pevně Keithe objal. Přitom ho hladil po zádech. „Smrdíš kouřem, což je teoreticky moje oblíbená vůně.“

„Líbáš líp,“ poznamenal Keith. „Ty seš jak obláček a on nebyl obláček. Prostě nebyl a já jsem si říkal juu, to je hezký a po chvíli jsem myslel na tebe. Zkoušel jsem cigaretu!“ vyhrkl, protože mu ta myšlenka najednou vyskočila v mysli.

To, jak stojí před klubem s Desítkou a ten mu nabízel potáhnout. To, jak odmítavě zavrtěl hlavou, aby za vteřinu zapomněl na všechny zásady a potáhl. Kašlal, ale stejně potáhl i podruhé, protože bylo tak strašně super být na chvíli jiný.

„Nezhoršují náhodou takové věci tvoje OCD?“

Chtěl naštvaně vyštěknout, že všechno zhoršuje OCD, ale že není jen kluk, co má OCD, že je něco víc a že právě proto musí poznat svět. Celý. Ale na podobně vážné téma neměl zrovna náladu, tak mávl rukou. „Jasně, mami! Jedno, dvě potáhnutí, pche. Komu by to jako mohlo ublížit? Navíc, já jsem to… rebel! Mně nemůžeš jen tak zkrotit, chápeš. To ty doma v posteli, nudnej človíčku, nemůžeš pochopit.“

„No jo, asi máš pravdu, ty párty zvíře. Budeš v tom pokračovat? Začneš si domů vodit návštěvy?“ pronesl Emmett. 

„Budeš žárlit?“ vypálil Keith odhodlaně.

„Chceš, abych žárlil?“

Nemělo smysl lhát, obzvlášť teď, proto přikývl. „Strašně.“

Emmett se trochu odtáhl, aby mohl Keithovi pohlédnout do očí. „Tak já teda budu. Chceš, abych s tím začal už teď?“

„Ano, prosím!“

„Jestli ještě někdy zjistím, že ses líbal s někým jiným než se mnou,“ začal Emmett extrémně vážným a důrazným hlasem, „budu fakt hodně naštvaný, Keithe!“

Keith spokojeně zavrněl. „Fajn. Vezmeme se,“ rozhodl a ta myšlenka ho šíleně rozesmála. Líbilo se mu, jak na to Emmett reagoval, že neprotestoval, jen pokrčil rameny a měl ten svůj spokojený výraz, který nebyl zase tak častý, jak by se mohlo zdát.

„A teď,“ pokračoval Emmett, „ve své nové roli patologického žárlivce bych nepřežil, kdybych nebyl poslední, koho dneska políbíš.“

S tím nemohl Keith nic dělat, protože Emmettův důvod byl dokonale neprůstřelný. Vlastně ani nemohl cokoliv říct, protože než se nadechl, Emmett ho přitáhl k sobě a políbil. Naléhavě a vášnivě, jako by je měl každou chvíli někdo násilím odtrhnout.

Jako by to měla být vůbec poslední minuta v jejich životě.

Autor: Klára Pospíšilová

* Líbila se vám kapitola? Můžete nás podpořit komentářem, tím, že budete i nadále číst, nebo za námi pojďte na FORENDORS, kde příběhy vycházejí přednostně. ♥