---

Nejdřív mě čeká to míň příjemné. Ne že by se mi do toho nechtělo, ale… vlastně žádný ale, fakt se mi do toho nechce. Napíšu Terese, jestli se můžeme sejít, a následně mi přijde zpráva, že je v posilovně, takže se vydám tam. 

Neviděli jsme se pořádně už několik týdnů, naposledy možná někdy na začátku prosince. Je do skákání a tréninků ponořená stejně jako já, takže jakmile se přiblíží skokanská sezóna, moc se nevídáme. Najdu ji cvičit na SM lanech, v dost divné pozici, při které bych se nejspíš zlomil.  

„Čau. To je dost, že si na mě vůbec vzpomeneš. A jestli máš chuť na sex, budu tě muset zklamat,“ vypálí okamžitě. „Mám svoje dny a navíc by mě to určitě rozhodilo. Před Silver závody nic nebude.“ Usměje se, následně si nohy provleče poutky u lan a začne klikovat, aniž by se zdálo, že by s tím měla sebemenší problém.  

Sednu si na lavičku a chvíli ji beze slova sleduju. Odcvičí další dvě série, než konečně vezme ručník, utře si obličej a rozhodí rukama. „Takže? Co teda potřebuješ?“ 

„Už spolu nebudeme spát,“ oznámím. Líbí se mi, Teresa se mi vždycky líbila. Má na sobě upnuté legíny a tílko, tím pádem vidím každý sval na jejích rukách. Taky má hezký zadek a k tomu výstavní prsa. Je nádherná, sebevědomá a cílevědomá. To všechno mám rád. A přesto… Když ji teď vidím, nic moc necítím. Péro je v klidu, srdce mi divoce nebuší, a dokonce v sobě nenajdu žádnou pochybnost, že bych právě dělal kravinu, když ji posílám do kopru.  

Teresa povytáhne obočí. „Proč ne? Ty sis někoho našel?“ Nepoznám na ní, jestli je naštvaná.  

„Ne. Nebo možná. Nevím. Je to komplikované. Ale slíbil jsem, že nebudu s nikým jiným.“  

„Kdo je ta štětka? Přísahám, že jestli je to nějaká zmalovaná akvabela, udělám ti ze života peklo,“ zavrčí. Nemyslí to vážně, ale stejně zní výhružně. Šílená je na to dost, akorát nechápu, proč by to kvůli mně dělala. Mezi námi nikdy nešlo o city.  

„Ježiši, ne, klídek.“  

„Takže plavkyně? Víš, že ty nemůžu vystát!“  

„Ne, ani plavkyně.“  

„Vodní pólo?“  

„Ne.“  

Zalapá po dechu. „To bys mi neudělal! Ty… Tys sbalil jinou skokanku? Kterou? Kurva, Kevine, neříkala jsem ti, že si můžeš začít jen se mnou? Mám nějakou image. Jak to bude vypadat, že mi tě nějaká přebrala?“  

Obrátím oči v sloup a následně zakroutím hlavou. Takové drama kvůli ničemu. Že je nevraživost v klučičím týmu, to ještě chápu, když je tam Paddock – on je prostě nasírací – ale nejde mi do hlavy, že holky mají čas na takové kraviny (ha, Paddock by určitě řekl píčoviny). Počkám, až Teresa trochu vychladne, a téměř mírumilovně pronesu: „Není to ani skokanka. Není to totiž holka.“ 

Teresa zamrká. Zhluboka se nadechne, chvíli na mě kouká s otevřenou pusou, aby ji za okamžik beze slova zase zavřela. Nakonec, po hodně dlouhé době, vykouzlí velmi upřímný úsměv. „Super.“  

„Super?“ zopakuju překvapeně. 

„Jo, super. Takhle to nebude vypadat, že má nějaká holka něco, co nemám já. Chápeš. Nepřebrala mi tě nějaká lepší nebo hezčí, prostě jsi jen potřeboval párek a ten já nemám.“ Pokývá hlavou, jako by mi snad dávala svolení, a poté dosedne na lavičku vedle mě. „Takže… Kdo to komu strká do zadku? Ty Scottovi, nebo Scott tobě?“  

Upřímně se rozesměju. Teresa měla vždycky hodně pitomý smysl pro humor, ale já ho celkem chápal, na rozdíl od ostatních. „Já Scottovi, definitivně,“ ušklíbnu se. Asi bych tohle téma vůbec nevytahoval, respektive by mě to ani nenapadlo, ale když už na Scotta přišla řeč, nedá mi to. Jsem prostě zvědavý. „Proč mu nedáš šanci?“ vypálím.  

„Protože s ním pícháš ty?“ vypálí zase ona. Až příliš rychle. Skoro mi přijde, že se té otázky bojí. Dokonce uhne pohledem a zakouká se tak upřeně na láhev s vodou, až to působí, jako by se na okamžik vypnula.  

„Ale no tak,“ šťouchnu do ní. „Buď upřímná. Proč to s ním nezkusíš? Jasně, je to dement, ale od první chvíle tě miluje. Dělá pro tebe všechno, někdy to až přehání. A jo, vím, že chrápe s každou, ale to jen proto, že nemůže mít tebe. Kdybys mu dala šanci, jsem si jistej, že by byl věrnej.“  

Teresa mi věnuje zamračený pohled. „Co za něj tak bojuješ? Tys něco provedl a teď se to snažíš odčinit tím, že mu mě chceš dohodit?“  

„Ježiši, ty seš příšerná. No tak si naser,“ vzdychnu a fakt to plánuju nechat být. Nejsem tady od toho, abych řešil něčí vztahové trable. Akorát že než se zvednu, Teresa něco zamumlá, něco těžko identifikovatelného, proto pokrčím rameny. „Co?“  

„Že je to komplikovaný.“  

S tím se definitivně nepřu. Je to komplikovaný, ano. Vždyť jsem začal chrápat s úhlavním nepřítelem jenom proto, abych se zbavil erotických snů o něm. O komplikovanosti toho vím hodně. Mohl bych o tom napsat celou podělanou knihu.  

„Ještě nikdy jsem nebyla s někým, kdo je ze mě tak hotovej,“ pokračuje. „Scott je… je na mě až příliš hodnej a já mám děsnej strach, že mu dám šanci a ve chvíli, kdy ho budu mít fakt ráda, tak si to rozmyslí a… Soustředit se na skákání je jistota.“ 

Známe se od prváku a tohle byla snad první vážnější věc, kterou mi kdy řekla, a přesto jsem celou dobu tak nějak tušil, o co přesně jde. V mnoha věcech jsme si hodně podobní. „Jo, to chápu. Dobrej argument,“ přikývnu. Vstanu a kouknu na hodinky. V šest už mám být jinde a nehodlám ztratit ani minutu. „Takže mezi námi všechno dobrý?“ 

„Jasně,“ usměje se a ani na vteřinu nedá najevo, že by to nemyslela upřímně. Chci odejít, vlastně jsem v myšlenkách dávno pryč, když ještě laškovně dodá: „Tak ho pozdravuj.“ 

Zarazím se. „Koho?“  

„Toho, za kým jdeš,“ vysvětlí a zase nahodí úsměv. Ale takovej zvláštní, pro mě trochu popudlivej, jako by věděla, co mám dneska večer v plánu. Jenže to neví, nemůže to vědět, takže by bylo fajn, kdyby si ty náznaky odpustila. Zamračím se a to ji pobaví ještě víc. 

„Nevíš, za kým jdu,“ oznámím.  

„Ale vím,“ oznámí ona.  

„Ne, to nevíš,“ zopakuju. A fakt si za tím stojím – obrazně i doslova. Zkřížím ruce na hrudi a ještě jednou a velmi rázně pronesu: „Nevíš.“  

„No tak asi teda nevím,“ pokrčí rameny. Ale ježiši, tohle mě vysírá, protože říká, že neví, ale vím, že si myslí, že ví. Ale neví. A já nechci, aby věděla.  

„Vždyť… ani není od nás ze školy. Vůbec ho neznáš,“ vyštěknu. Proč mě tak vytáčí? Možná jsem měl nejdřív opíchat nějakou akvabelu jenom proto, abych ji nasral a smazal jí tu radost z ksichtu. O mně a Paddockovi ví hovno! 

Teresa pokývá hlavou. „No však v pořádku. Tak ho teda nepozdravuj, když je to takový problém.“ S těmi slovy se mnou asi skončila, jelikož vstane z lavičky, přejde k lanům a začne se protahovat. Jako bych najednou přestal existovat. Upřímně, tohle mě na ní vždycky štvalo – nehádala se, prostě rozepři uzavřela a nechala mě s mojí nezpracovanou energií, ať si dělám, co chci. A já se chtěl hádat a ji to nezajímalo.  

I teď mě to trochu rozhodí, proto vypadnu s celkem blbou náladou. Ale když vyjdu z posilovny, nadechnu se čerstvého vzduchu a uvědomím si, že mám jen dvě minuty, abych se dostal na kolej Epsilon… je mi líp. Jsem vyčištěný a šíleně nadržený. Na nic dalšího už myslet nedokážu. 

*** 

Zaklepu a z nějakého důvodu nedočkavě poskočím. Podobně natěšený jsem snad jen ve chvílích, kdy stojím před bednou a čekám, až mi někdo kolem krku pověsí zlatou medaili. 

„Pojď dál!“ ozve se z druhé strany dveří Enderův zvučný hlas. 

A tak vejdu dovnitř, úsměv od ucha k uchu a k tomu všemu se ještě pitomě rozhodnu vypustit tu nejdebilnější průpovídku, která mě v dané situaci napadne. „Už si na to čištění celkem zvykám. Za chvíli mě to bude…“ 

… vzrušovat, protože budu vědět, co mě po tom čeká. 

Zarazím se při pohledu na Enderova spolubydlícího, který stojí uprostřed místnosti a trochu vyjukaně vejrá. Taky vyjukaně vejrám, než se přiměju pohlédnout na Endera. 

Ten si spokojeně hoví na posteli, rozvalený jako čerstvě korunovaný král, a ani na okamžik se nezdá vykolejený. „Přestaň vyšilovat,“ řekne.  

Kretén. Já přece nevyšiluju! Jsem úplně v klidu, zen, mnich, dokonalá rovnováha… A kdybych mohl, praštil bych ho mezi oči, což mu taky plánuju vpálit, když mi dojde, že se na mě vůbec nedívá. Veškerá jeho pozornost se upírá ke Clivovi.  

„To modrý tričko je v pohodě, ale klidně si vezmi to s tou hláškou.“  

Zmáčknu si kořen nosu. Jsem z toho hňupa unavenej. „Paddocku!“ zavrčím. „Mohl jsi mi říct, že tu nejsi sám. Ty tréninkový videa jsme si mohli projít později.“ Netuším, jestli tím můžu zachránit svůj velkolepý příchod a kecy o čištění, ale Clive je divnej nerdík, takže doufám, že je i důvěřivej a naivní.  

Jenže on se na mě otočí a rudej v obličeji pronese: „Videa? Myslel jsem, že budete mít sex.“ A následně se uchechtne. Je to trochu vyplašené uchechtnutí, ale ten malej sráč je docela oprsklej, když na to dojde. Jako tenkrát s tím koťátkem. 

„Nedělej si z něj prdel,“ odvětí Ender. „Sám vyvádíš z obyčejný líbačky.“  

Skvělý, skvělý, skvělý. Jsem rád, nesmírně rád, doslova skáču radostí do stropu, že je na Paddocka takové spolehnutí. Vůbec nemám při pohledu na něj chuť vzít polštář a udusit ho. Nebo mu kolem krku uvázat rukáv mikiny a pořádně ho přitáhnout. A někdy, někdy bych vážně rád zažil situaci, kdy spolu budeme v bazénu, já mu podržím hlavu pod vodou, a když mu konečně dovolím se nadechnout, otevře pusu a přesně v tom okamžiku s ním zase jebnu pod vodu. Ano, jo… Přesně to je ta věc, co by mi definitivně zlepšila náladu.  

Zhluboka vydechnu, ale že by to nějak extra pomohlo, fakt ne. „Tys mu to řekl? Tohle podle tebe znamená být diskrétní?“ vyjedu naštvaně a popadnu pracovní židli. Opěrkou ji otočím dopředu a obkročmo si na ni sednu. Díky tomu se můžu o opěrku opřít hrudníkem a tak trochu se uvolnit. „Paddocku, tvoje debilita mě vždycky šokuje,“ zamumlám, teď už prakticky bez energie. 

Nejvíc mě vytáčí, že Ender se ani nesnaží tvářit provinile. „Je to můj nejlepší kámoš, navíc ví, že jsem s tebou byl ve Švýcarsku, i když jinak bývám na Vánoce u něj. A byl to on, kdo nám řekl, že máme stejný sny. Ale abych to shrnul – ano, Clive ví, že to spolu děláme a že je to skvělý. Tvoje choutky si nechávám pro sebe, bez obav.“  

A pak bych mu znovu dovolil se nadechnout, dal bych mu naději a přitom sledoval, jak vyděšeně lapá po dechu, i když by věděl, že je to jen otázka vteřin, než skončí zase pod vodou. A tak by to taky skončilo. Praštil bych s Enderovou palicí o hladinu, až by měl na čele rudý flek. 

To všechno zkusím Enderovi telepaticky sdělit. A myslím, že tu zprávu překvapivě zachytil, protože mi věnuje velmi pobavený a zářivý úsměv. Raději se rozhodnu soustředit na Cliva, který stojí uprostřed místnosti v tmavě rudém tričku. „Takže ty někam jdeš?“  

Clive přikývne a nejistě přešlápne. „Na rande.“  

„Na rande s Timem, králem vodního póla, Newmane,“ dovysvětlí Ender. „Přesněji na třetí rande, proto panika kolem trička. A než se zeptáš – stejná panika se odehrává vždycky.“  

Chápavě přikývnu. „Ajoo, třetí rande, jasně. Takže první sex.“ Nejsem zrovna šokovanej, že vyjukaný Clive ještě nezasunul. I když… Jinak, nejsem překvapenej, že do vyjukaného Cliva ještě nikdo nezasunul. Není šerednej, není ani tak divně divnej, že by to někoho mohlo odpuzovat, jen je to prostě ten nervózní typ, co na první pohled působí jako panic. Znovu přikývnu a zatočím se na židli. Hned nato ale rozhodím rukama. „Mimochodem, co je tohle za homo pokoj?“ 

Ender, pořád ležérně rozvalený na posteli, což mě akorát rajcuje, vypadá se svou sexualitou najednou dost smířenej. Moc jsme se o tom nebavili, ale pamatuju si, jak mi ještě před Vánoci několikrát a rázně oznámil, že není gay. A jasně, taky mi docvaklo, že tomu tak není, akorát jsem asi nečekal, že to přijme tak snadno. „Chceš se přidat do našeho klubíku? Protože už tam dávno seš,“ mrkne na mě.  

Sexy, jak je ohledně toho sebejistej.  

A taky je přesný opak Cliva, který zničehonic působí, jako že se rozkládá na atomy. A přitom na mě upřeně civí. „Na třetím rande mívají lidi zpravidla sex?“ vydechne a pomalu, téměř trhaně se obrátí na Endera. „Endy?“  

Ender mi věnuje nehezký pohled. Vsadím se, že teď mi hlavu pod vodou drží on. „Skvělý,“ zavrčí, „teď jsi ho rozbil.“  

„Vždyť jsem nic neřekl,“ odvětím celkem omluvně. Asi mi mělo dojít, že… Clive mu říká Endy? Nejspíš to dává smysl, znají se už fakt hodně dlouho na to, aby pro sebe měli přezdívky. Navíc jsou teď oba evidentně buzíci, nebo teda v Enderově případě bi, takže… takže… Zamrkám a dojde mi, že ten divnej pocit v žaludku je skoro jako žárlivost. Ne úplně, ale prostě mě z nějakého důvodu sere, že je tu jiný gay, co je otravně roztomilej a má k Enderovi tak blízko.  

„Ještě jsme se nelíbali, nemyslíš, že…“ Clive působí jako hromádka neštěstí. Přejede si dlaněmi přes tričko a znovu nervózně přešlápne. „Co od toho mám teda čekat?“  

Ender vstane z postele a povzbudivě se usměje. „No pusu asi jo. Ale už ses mě ptal stokrát. Nenech se Newmanem rozhodit. Podle něj se píchá už na prvním rande.“ Přistoupí ke Clivovi a položí mu dlaně na ramena. „Všechno je o tobě a o Timovi. Nemusíš dělat nic, co za tebe není v pohodě.“  

Tak asi žárlím. A je v tom částečně i Walter, který měl být zase můj nejlepší kámoš, ale tomu evidentně vůbec nechybím.  

„Jestli to teda chápu správně, dneska máte třetí rande a ještě mezi vámi nic nebylo?“ Rozhodnu se to divné klubko v žaludku ignorovat. Seru na všechny nejlepší kámoše na světě a seru i na vztah mezi těmihle dvěma dementy.  

Když Clive přikývne, vzdychnu. Tima sice vůbec neznám, ale vzhledem k tomu, že je to dospívající kluk, jsem si jistej, že s ním hormony přece jen třískají. „No tak dneska na to dojde tutově,“ prohlásím. A opět mám pocit, že jsem doprostřed pokoje hodil pořádně smradlavou bombu.  

„Na co přesně?“ vyhrkne Clive.  

„Na líbání!“ vysvětlím a přitom absolutně nechápu, že to vůbec vysvětlovat musím. Jako bavím se tu celou dobu sám se sebou? Sedí si Clive na uších?  

Clive nad tím chvíli přemýšlí, než se mu to v nervózním mozečku přeskládá. „Je pravda, že podle studií se 85 % lidí shoduje, že je v pořádku někoho políbit na prvním až na třetím rande, tím pádem to asi vážně bude dneska. První rande bývá o zjišťování sympatií, na druhém jsou přítomné lehčí doteky, na třetím se testuje fyzická blízkost. To mě vede k jedinému závěru.“ Obrátí se na nejlepšího kamaráda, tedy ne na mě, díkybohu, protože vůbec nevím, co to mele, a zcela bez energie dodá: „Jsem opravdu v prdeli, Endy.“ 

Poznám, že Enderův stisk na Clivových ramenech zesílí. „Líbání je hodně intuitivní. Bude to v pohodě.“  

„Nebude to v pohodě! To nevíš. Třeba budu totálně nemožnej. Jak jsem mohl řešit tričko, když na tom stejně nebude záležet? Měl bych to zrušit.“  

Tohle je vážně legrace. Sledovat, jak se nervově hroutí, zatímco já tu sedím vyčištěnej a připravenej, aby mě Paddock píchal tak divoce, že budu kňourat. A pak budu stejně divoce píchat já jeho. Ale nejspíš se nedočkám. „Ježišmarja, ty z toho naděláš,“ hlesnu a vstanu.  

Teď uprostřed pokoje stojíme všichni. Jako tři dementi. Fakt jsem se přidal do toho jejich klubíku.  

„Je to jen pusa, jasný? Klídek. První pusa nic neznamená. Beztak ani nebude první. Vsadím se, že první pusu dostala tvoje matka a pak hromada plyšáků.“ S těmi slovy odstrčím Endera a popadnu Cliva za ramena já. „Teď tě políbím, abys zjistil, že je to v pohodě.“ Jinak tu totiž budeme stát až do soudného dne. Ne, fakt. Dělal jsem si klystýr a to rozhodně neplánuju jenom tak zahodit.  

Clive vyděšeně ucukne. „Co? No tak to nevím. Seš Endyho.“  

Nejdřív mi nedojde, co říká, a okamžitě vypálím: „Je to jen pusa,“ ale následně se mi v uších rozezvoní seš Endyho.  

Neměl bych říct, že nejsem? 

Jenže klubko v žaludku najednou působí spokojeně a já ho nechci popichovat.  

Ale… přece nejsem Endyho.  

Trochu se na tom seknu, takže mi chvíli trvá, než si uvědomím, že Ender vedle mě něco říká. Otočím k němu hlavu a uvědomím si, že má fakt hezký oči, což mě nakonec překvapí ještě víc. „To je v pohodě, kámo. Klidně si to s ním vyzkoušej, jestli pak budeš klidnější. Líbá dobře,“ pronáší Ender celkem smířlivým hlasem. 

Tak vidíte, nejsem Endyho.  

Znovu kouknu na Cliva a povytáhnu obočí. Je fakt příšerně nervózní, proto to nechám na něm, jen se nakloním blíž. Hezky voní, to jsou vždycky plusové body. Navíc je hladce oholený a nemá ani obrovské zuby s předkusem, u kterých bych se bál, že mě jimi kousne. 

Je to v pohodě kluk, a když se přece jen odhodlá a opatrně mi vlepí pusu na rty, nevadí mi to. Položím mu ruce na boky a celkem rázně ho přitáhnu k sobě, abych mohl polibek prohloubit. Ne že bych byl agresivní, spíš ho vedu, jinak bychom skončili u pus, co dávají seschlé babičky. 

Pootevřu rty a Clive mě napodobí, tím pádem mu můžu vklouznout jazykem do pusy.  

Takže se líbám s Enderovým nejlepším kámošem a definitivně to není špatné. Ale… není to ono.  

Po chvíli se odtáhnu, zas jako nechci se tu s ním muchlovat přehnaně dlouho. „To bylo hezký. Jde ti to,“ oznámím spokojeně. Jsem dobrej učitel. Mrknu na Endera, který působí lehce pobaveně, tak jako povzneseně, až mě tím nutí k popíchnutí. „Zkus to. Fakt je v tom dobrej.“  

Tady Ender ztuhne. „Jsme jak bráchové, kreténe. Bylo by to divný.“  

„Bylo by to naučný. Ať si vyzkouší různé přístupy. Tak dělej. Když si to párkrát zkusí, bude pak mnohem klidnější a nepokusí se chudáka Tima sežrat nebo uslintat,“ podotknu a celkem rázně Cliva obrátím na Endera. Je jak hadrová panenka. Má rozšířené zorničky a je tak rudý, že doslova svítí.  

Ender na mě chvíli bezvýrazně čumí, než obrátí oči v sloup. „Oukej, fajn. Chceš políbit, Clive?“ zeptá se ohleduplně.  

Očekávám, že Clive odmítne, ale ten je tak mimo, že pokrčí rameny a zakoktá se. „A-asi to zvládnu. Fajn. J-jo.“  

Ender se s tím zrovna nerozpakuje. Prostě Cliva políbí. Na první pohled je jasné, že do toho nedává tolik jako já, což celkem chápu. Taky bych Waltera nelíbal náruživě, kdyby na to přišlo. Ale vidět Endera, jak se líbá s Clivem, je definitivně vzrušující.  

Vzbuzuje to ve mně chvění. Dost těžko udržitelné chvění.  

Sleduju, jak nakloní hlavu a rozevře rty a jak Clive zavře oči, ale Ender ne. Ten… se celou dobu kouká jen na mě. Až mi z toho krev vře. Nejraději bych si teď sáhl na péro a začal si na férovku honit. Prostě se vystříkal při pohledu na Endera, na jeho oči, na jeho svádivé pohledy.  

Jsem hotovej.  

Nelíbají se dlouho. Nejspíš to není ani půl minuty, ale mně to připadá jako věčnost a sotva se odtrhnou, jemně Cliva odstrčím a doslova se pověsím na Enderovy rty. Zatlačím ho k posteli. Tak moc ho chci. Zajedu mu rukama pod tričko. „Už vystřel. Teď se tady budou dít věci, které se na třetí rande nehodí,“ vyštěknu ještě na Cliva, což je poslední chvíle, kdy ho beru na vědomí. Pak přestane existovat. Vůbec nevím, kdy odejde. Vlastně bych ani nevěděl, kdyby vůbec neodešel a celou dobu na nás jen zíral. Je mi to jedno. 

Všechno, každá buňka v těle, myšlenka, emoce a pocity se upírají pouze k Enderovi. K jeho horkým polibkům, dotekům a kůži. Nejraději bych se na něj celej namáčkl, abych ho cítil úplně všude.  

Během vteřiny máme všechno oblečení dole. A v další vteřině… 

Šuká mě zezadu. Jsem na čtyřech na posteli, zatímco on stojí na zemi a buší do mě tak silně, že se musím zapřít rukama o stěnu, jinak by mě na ni surově natlačil. Ke konci i postel vráží do zdi a já kňourám jako malá děvka. Kdyby mi v tu chvíli řekl, že mu mám dát všechny zlaté medaile, tak na, tady je máš, vem si je, hlavně mě prosím šoustej dál, prosím, Endy.  

Je to kurevsky dobré, až se mi chce brečet. A pořád dokola ho prosím, ale vlastně nevím proč. Ta slova ze mě vypadávají s každým přírazem a na úplném konci, těsně před vyvrcholením, už ani neudržím ruku na stěně a svalím se obličejem do polštáře. Fňukám vzrušením do něj.  

Tohle miluju. Tohle miluju nejvíc. Když mě dělá tak moc, že už se pak ani nedokážu bránit. 

A on to ví. Ví o mně všechno, každou moji podělanou úchylku. 

Postříkám mu postel, zatímco on se udělá do mě, respektive do kondomu.  

No a pak zjistím velmi zajímavou věc, která mě celkem nakrkne, protože pan Paddock se tak nějak zmíní, že se nestihl vyčistit. Nespolehlivej blbeček! Tím pádem jsem to zase já, kdo je podruhé opíchanej. Tentokrát ležím na boku se zvednutou nohou a Ender do mě nejdřív buší, zatímco klečí, a následně se svalí na matraci a šuká mě spíš pomaleji a hlouběji, kolíbavě a u toho mě jednou rukou objímá a druhou mi přejíždí po péru. Jsem hotovej, jsem jeho hračka, se kterou si může dělat, co chce.  

Podruhé mu postříkám postel a druhý kondom skončí plnej a zauzlovanej na zemi.  

Chce se mi brečet i smát zároveň, jak strašně dobrý to je.  

Přetočím se tak, abych na Endera viděl, a chvíli jen tak poklidně ležím a střídavě zavírám a otvírám oči. Asi bych usnul, kdybych věděl, že se nebudu muset táhnout zpátky do svého pokoje. Vždycky jsem byl rád, že jsme v jiné kolejní budově, ale teď mi to přijde jako pěkná pruda.  

Ender sáhne pro peřinu a oba nás přikryje. Aspoň nebudu muset převlíkat ložní prádlo, napadne mě.  

Zase na okamžik zavřu oči. Přijde mi, že se dokonce na chvíli propadnu do spánku, ale podvědomí mě velmi rychle vrátí do pokoje, a když procitnu, uvědomím si, že Ender zírá do mobilu a mračí se.  

„Co je?“ zamumlám. 

„Zas táta. Ptá se, kdy za ním přijedu… Vždycky má po nějaké době takovej bláznivej nápad, že bych s ním strávil čas, a hrozně se toho drží. Možná jsem plácnul, že bych za ním zajel na víkend,“ dlouze vydechne a práskne s mobilem na stolek.  

„Jako ten další víkend po Silver Dive?“ Bude to jeden z posledních víkendů před závodní sezónou, kdy dostáváme volno a můžeme na pár dní odjet za rodinou. Pak už to budou jen nekonečné tréninky, soustředění a závody.  

Ender přikývne. „Jo. Bylo ode mě trochu nepromyšlený říkat mu o tom.“  

Vzpomenu si, že Enderův táta pracuje v New Yorku jako taxikář. „New York je fajn,“ poznamenám. „Mám to tam celkem rád. Teda jasně, není to ani v top pětce mých nejoblíbenějších míst, ale pořád dost dobrý. Naši vlastní luxusní apartmá s krásným výhledem.“  

Já budu v kampusu. Scott, Teresa i Walter odjíždí. Já budu v kampusu.  

„Jako táta si podle mě myslí, že strávím nějakej čas s ním. V našem starým bytě. Ne že si pronajmu apartmá a jedno odpolko s ním zajdu na kafe,“ odvětí Ender. Celou dobu ležel na zádech, ale teď si přelehne na bok, takže máme nosy jen pár centimetrů od sebe.  

Asi by se mi péro ještě postavilo, kdybychom se mu trochu věnovali.  

„To může být taky fajn,“ pokrčím rameny a následně mě napadne legrační představa, kterou si definitivně nehodlám nechávat jen pro sebe. „Třeba bych mohl jet s tebou a zjistit na tebe něco kompromitujícího.“  

Enderovi pobaveně blýskne v očích. „No jasně. Takovou příležitost by sis neměl nechat ujít, Newmane.“ Není to opravdové pozvání, to je mi jasné, ale stejně se neumím ubránit představě, že by bylo. Že bych s ním odjel a strávil volný víkend v New Yorku, v bytě, kde vyrůstal.  

„To s Clivem bylo sexy,“ změní Ender zničehonic téma. „Vzrušilo mě se na tebe dívat.“  

Upřímně? Už jsem na Cliva zapomněl. Ender mi ho vyšukal z hlavy. „Nápodobně,“ přiznám. „Líbat se s tím tvým kámošem byla pohoda, ale vidět tě, jak se s ním líbáš… Do háje, v tu chvíli jsem tě strašně chtěl.“  

Pořád chci.  

Dnešní den je nejspíš přesně o tomhle zjištění. Teresa je krásná, líbí se mi. Clive taky ujde, hezkej kluk, ale ani jeden ve mně neprobouzí to, co Ender. Být v jeho blízkosti je jako dostávat elektrické výboje. Nabíjí mě a zároveň je jedinej, kdo mě dokáže vyčerpat.  

„Asi bych nechtěl, abys to dělal často,“ zamumlá nečekaně Ender a významně se na mě podívá. „Asi jsem… majetnickej?“ Podle výrazu zkouší, jak mu to zní. Nejspíš pravdivě, protože okamžitě přikývne.  

„Takže se to vztahuje i na líbání? Oukej, sorry, to jsem nevěděl,“ pronesu. Možná bych mu mohl říct, že od Vánoc o nikoho dalšího nestojím. Nestojím a nechci, jenže bych si po takovém přiznání připadal až příliš odhalenej.  

„Já nevím, asi jo, ne? Jakože asi vztahuje. Myslel jsem to tak, když jsme řešili, že pro sebe budeme exkluzivní. Tohle byla sranda. Sexy sranda, ale vidět tě líbat se třeba s Teresou… To by mě sralo,“ upřesní Ender.  

„Jasně, to chápu. Vlastně to dává smysl. A rozhodně se neplánuju s nikým jiným líbat. Jen… přišlo mi, že je ohledně toho Clive docela hotovej, tak jsem chtěl pomoct. Mně líbání nikdy nepřišlo jako něco extra závaznýho.“ Proč asi. Nemusím být génius, abych věděl, kde se tohle přesvědčení vzalo. „Za to může výchova,“ poznamenám. 

Ender nakrčí čelo a podepře si hlavu. „Teď jsem zvědavej.“  

O rodičích nemluvím. Waltera znám hodně dlouho, takže ten ví tak nějak všechno, aniž bych se musel svěřovat, ale s Teresou a Scottem jsem to nikdy neřešil. Asi hodně věcí tuší, z náznaků, od Waltera a tak, ale že bych se před nimi rozpovídal, fakt nehrozí.  

Nemluvím o rodičích, protože tam není co řešit.  

Je to otravné téma a já ho rád nechávám hnít někde hluboko v sobě. Jenže… Jenže chci, aby tohle Paddock věděl a pochopil… něco, tohle. Mě. 

„Aaa,“ zahučím. Fakt do toho půjdu?  

Ender povytáhne obočí a je k smrti k ošoustání. 

No tak asi ano, asi tu hnijící otravnost otevřu. 

„Moji rodiče jsou polyamorní. Už dlouho. A oba mají hromadu jiných partnerů. Ze začátku, když měli bráchu a ségru, byli celkem normální rodina. Jenže pak přišla krize a je napadlo jít na swingers párty. No a pak se v tom celkem našli a oba teď mají další partnery různých pohlaví a věku. Já se jim narodil docela pozdě, sourozenci už byli dospělí a odstěhovaní, takže jsem vyrůstal v domě, kde se furt objevovali nějací lidi a všichni se tak nějak částečně považovali za moje rodiče. A nebudeš tomu věřit, ale sexualita byla jejich velmi oblíbené téma. Jak je přirozená a svobodomyslná a otevřená… Byl to hroznej chaos. S některými lidmi chodil jen táta a s některými jen máma, ale někteří byli společní.“ 

Zakroutím hlavou. Jen na to myslím, cítím šílenou nechuť vytahovat to na světlo, ale zároveň už se nedokážu zastavit. Chci to vychrlit všechno.  

„Ty vole,“ vydechne Ender. „To muselo být celkem na hlavu, bydlet v baráku, kde se to tak střídá.“ Položí mi ruku na bok a stiskne. „Rád bych řekl, že se to na tobě nepodepsalo, ale oba víme, že seš celkem blb,“ šťouchne do mě s úsměvem na tváři.  

Vlastně jsem rád, že to maličko shazuje. Že se nezhrozil a nepokouší se mě uklidnit.  

„Haha.“ Obrátím oči v sloup. Jednu věc chci ale ještě zmínit, aby byla zcela jasná. Záleží mi na tom, aby to věděl. „Hele, na dětství si ale nestěžuju. Bylo fajn. Se spoustou rodičů zažiješ spoustu srandy, protože se vždycky najde někdo, kdo má na tebe čas. A nic divného nebo nevhodného se nikdy nestalo. Na to si dávali rodiče pozor. Že je to na palici, jsem zjistil až během dospívání, kdy mi docvaklo, že v jiných rodinách to takhle není.“  

Přikývne a začne mi prsty přejíždět po kůži. Hladí mě, sem tam trochu škrábne a je to kurevsky příjemné. „Takže kdyby sis mohl vybrat, chtěl bys to zpětně jinak? A ty sám polyamorní vztah neplánuješ?“ 

Tomu se musím zasmát – na tohle se mě ještě nikdo nikdy nezeptal. „Nad tím jsem nepřemýšlel. Ani nad jednou z těch otázek, ale polyamorní vztah fakt neplánuju,“ přiznám a tím debatu o rodičích ukončím. Mám dojem, že jsem řekl až příliš, a pro teď bych to téma nejraději nechal zase několik let spát. 

Natáhnu se přes Endera pro mobil, abych zkontroloval čas. Všimnu si několika upozornění z Instagramu, nic extra zajímavého, ale když už jsem ho otevřel, začnu projíždět nejnovější příspěvky. Zkouknu Scottova stories z tréninku, přečtu si celkem nedůležité zprávy v DM, a když už chci mobil odložit, vyskočí mi poslední příspěvek s nejnovějšími olympijskými vítězi.  

„Jee, ten hluchej snowboardista vyhrál na U-rampě zlato. Cool,“ vyhrknu a dám srdíčko. Připojí se k dalším dvěma miliónům srdíček, přitom ten příspěvek není starý ani dvě hodiny. Když to aktualizuju, číslo o pár tisíc povyroste.  

Ender mi koukne do mobilu. „Jo, on myslím žije s týpkem, že jo? Nebyl to jeho brácha?“ 

Ne že bych to tak sledoval, ale tohle náhodou vím. Před pár lety to byl docela poprask. „Jo. A furt jsou spolu. Vlastně má štěstí. To, že jezdí hluchej, přebilo, že je gay.“ 

„My to máme jednodušší. Psalo by se prostě jenom o tom, že spolu pícháme,“ oznámí Ender bez zaváhání a nejspíš má pravdu. Naše rivalita je v komunitě celkem známá, tím pádem by každý spíš řešil, že jsme si to rozdali právě my dva, než že jsme kluci. Nevím, jestli je to zrovna výhoda. „Víš, kolik by o nás vznikalo fanfikcí?“ 

Pokrčím rameny. „Co to je?“  

Že mám polyamorní rodiče a že jsem políbil jeho nejlepšího kámoše, to je pohoda. To se dá. Ale nevím, co jsou to fanfikce, a Paddockovi div že nevypadnou oči z důlku. „Ty vole, kde žiješ, Newmane?“ plácne se do čela. „To jsou příběhy, které vymýšlejí fanoušci. Třeba o nějakých slavných lidech nebo o postavách z už existujících příběhů a tak. Na netu je toho hromada a tím myslím fakt kurva hromada. Clive tím byl pár let zpátky docela posedlej, četl všechno. Myslím, že měl hodně rád fanfikce na Star Trek.“  

Dá mi pár vteřin na to, abych to pochopil. A já to nejspíš i chápu, akorát mi to přijde tak ujeté, že mi to nakonec musí vysvětlit velmi polopatě.  

„Jakože by o nás někdo psal, jak spolu pícháme, chápeš?“ 

Eee.  

„To je divný,“ zaksichtím se. Proč by o tom někdo psal? Fuj. Úchylný. Ujetý. Šílený. Mega creepy. Fakt. Hnus. Nakloním hlavu na stranu. „Ale přečetl bych si to,“ přiznám.  

Ender se upřímně rozesměje. 

*** 

Na konci týdne jedeme na Silver Dive Open. Poslední závody před regionálkami. Po cestě poslouchám Enderův playlist a piju kokosovou vodu. Pak sedím na zavřeném záchodě a melduju o tom, že Andrews ani náhodou není tak zázračnej, jak si o něm všichni myslí, zatímco Ender ve vedlejší kabince zvrací a sem tam se mu povede meldovat nazpátek, že já nejsem tak zázračnej, jak si myslím, a ať laskavě vypadnu. 

Jenže následně zase dáví, takže čekám, až přestane, abych mu mohl vypočítat, co dělá Andrews špatně (všechno).  

V synchru s přehledem vyhrajeme, ale zas, ruku na srdce, konkurence není nic moc. Přesto z toho mám fakt radost. S Paddockem se poplácáme po rameni. Jsme to my dva, spolu, proti ostatním. Pak převezmeme medaile a… 

Na řadě jsou individuální závody a všechno se tím pádem změní. Jsem to jen já a je to jen on. My dva proti sobě, zatímco ostatní čekají, kdo z nás dnes vyhraje.  

Nakonec jsem to já. O pitomej půl bod, což je skoro nic. Mám zlato, Paddock stříbro, Andrews bronz. Nikdo z nás z toho nemá zrovna radost. Já bych chtěl vyhrát o víc, dominovat, Paddock by chtěl zlato a Andrews by nejspíš chtěl konečně dokázat, že na nás má (nemá). Tím pádem je cesta autobusem dost tichá a unavená.  

Ale přemůžu se a napíšu Paddockovi, že jestli chce, vykouřím mu, až dorazíme do kampusu.  

Pošle zvednutý palec, a když vystoupíme z autobusu, vrazí do mě ramenem a na obličeji se mu objeví jiskřivý úsměv. Řekne: „Vypakuj Scotta. Za patnáct minut jsem u tebe.“ 

Autor: Klára Pospíšilová

---

* Líbila se vám červenorůžová kapitola? Můžete nás podpořit komentářem, tím, že budete i nadále číst, nebo za námi pojďte na FORENDORS, kde příběhy vycházejí přednostně. ♥