Desátý díl patří Mattiasovi a Rufusovi. Dvěma klukům, kteří by spolu nejspíš nikdy nebyli, kdyby to jeden z nich nezařídil. Mluvíme skoro o všem. Jak příběh vznikl, že to bylo poprvé, kdy jsme se v průběhu psaní pohádaly a hlavně odpovíme za zásadní otázku.
Proč Rufus nenosí ponožky?
VAROVÁNÍ: Jen pro ty, kteří už příběh(y) četli! A rozhodně 18+
Jak uz jsem to psala mockrat, Rufus je moje tajna zvracená laska 😄🥰 takze prestoze si schovavam vzdycky podcast na cas, kdy zase prectu celou danou knizku/novelu, aby mi nebylo hned smutno, ze je konec, ale tady to neslo 😄 Jakoby trosku to ve mě ted budi stydlive emoce, jak moc mam tenhle pribeh rada, kdyz tam je tolik spatnych veci. Ale ja jsem milovnik 2 pohledu, mam nejradeji, kdyz muzu nakouknout obema hrdinum do hlavy. A moci jim nakouknout do hlavy ve stejny cas, no tak to je splneny sen 😅
Ja porad doufam (verim), ze to vyjde knizne, ( ted premyslim, ze si to asi vytisknu, protoze, ted jak tu neni neexistence, tak mi desne chybi moznost obcas nehlednout a ukousnout si kousek Eliase ) –
Ctu vetsinou kapitolu Mattiase a hned tu Rufuse – a ted mu doslo, ze to tak mam jenom proto, ze je to tak posladany na webu 😄 sama bych volila prvni Rufuse 😅 ale co tim chci rict, ze kdyz to budou 2 knizky tak budu porad zavirat a otvirat 😂😂 ALE to je mi JEDNO, at je to jakkoliv, hlavne at to muzu ponuchnat v ruce 😁
Diky, ze jste ukojili moje srdicko, ze jste nam rekli konec, u me v hlave to dopadlo stejne, ale ja jsem byla ten rypal co porad volal po mini bonusku, protoze po tom, jak to cele bylo porad protkane nejakym dramatem jsem chtela precist jeste kousek necehk hezkyho a cistyho, proste jeste malinkou trosku pohody ( jo jsem ten, kdo ma rad epilogy “ a zili stastne a pokud neumreli, tak tam ziji dodnes“ – hmm nemate adresu? Ja bych se u nich stavila 😄
Tak kloboukovani, to bude velka pecka, na to se fakt hodne tesim 😍😍
Milá Karolíno,
já tě naprosto chápu. Říkala jsem to už několikrát, ale my prostě máme rády podobné typy kluků, takže JÁ TĚ CHÁPU, že Rufuse miluješ. Já taky. 🖤
Vydat tohle knižně… by byl náš velký sen (stejně jako vydat všechny ostatní příběhy), ale víš jak. Tohle je prostě takový trochu netypický příběh, takže vůbec nevíme, jak to bude. Ale věříme, že to budoucnost nějak rozhodne a bude to, jak to má být.
Uděláme pro to všechno, co bude možné.
A jsme rády, že sis podcast užila. My tady ty dovětky máme taky hodně rády. A já (Klára) ty epilogy taky miluju a chtěla bych mít klidně celou knížku o šťastně až do smrti. A vůbec by mi to nevadilo.
Moc děkujeme a snad se kloboukování podaří.
Klára
Podepisuju!😅
🖤🖤🖤
Je to už delší čas, co jsem tenhle příběh četla, tak jsem si s vámi hezky zavzpomínala. Pamatuju si, jak mi při čtení byla pořád šílená zima na nohy 😁 No a úplně jste mě navnadily, abych si kluky dala ještě jednou. Dostala jsem k svátku vlněné ponožky, takže to bude v pohodě 😁 Kloboukování bude určitě velká pecka a moc doufám, že se to povede 🙏 Hezký předvánoční čas 🎄
Milá Lucienko,
vždycky, když na příběh myslím, nebo do něj jen nakouknu, tak mě začnou studit nohy. 😀 To už bude asi takové poznávací znamení. Natáčet takhle podcasty o napsaných příbězích nás hodně baví, protože je to pro nás právě krásné vzpomínání, tak jsme rády, že sis taky zavzpomínala s námi. 🙂
Díky za komentář.
Klára
P. S. Vlněné ponožky jsou základ a perfektní dárek.
Přidat komentář