ROZLOUČENÍ S ČERVENORŮŽOVOU

Aneb loučení s červenorůžovým světem je hodně těžké. 💖

---

^{(číst až po dočtení příběhu)}

KLÁRČINO ROZLOUČENÍ

U tohoto příběhu nám to loučení trvalo napsat hodně dlouho, protože Kevin a Ender s námi byli… no určitě víc jak rok. Minimálně půl roku jsme příběh psaly, následně opravovaly a vydávání se nám taky rozlezlo na půl roku. A najednou je konec a máme je nechat jí? Zkusíme to.

Co mě napadá, když se řekne ČERVENORŮŽOVÁ…

*Že jsou to dva příběhy spojené do jednoho. Je to tak. Nejdřív byl příběh o Kevinovi, který sní o neznámém klukovi, bydlí s rodiči a má partu kamarádů – Waltera, Scotta a Teresu. No a blíží se začátek školního roku, který bude trochu jiný, protože se dvě střední školy spojily v jednu. No hádejte co. Studenti těch dvou středních se moc nemuseli a hádejte podruhé, ano, na tu druhou školu chodil TEN neznámý kluk. Ender. Potřetí hádat nemusíte. Ender měl taky erotické sny o neznámém klukovi.

A tohle vzniklo asi tak pět let zpátky a přišlo nám to fajn. Dokonce jsme si hned od začátku říkaly, že se příběh jmenuje Červenorůžová. Jenže… nám tam něco chybělo. Nějaká drobnost, nějaká rozepře, nějaké tření… A pak Evička přišla s nápadem spojit to s dalším naším námětem – skokani (divný slovo, ale my tomu tak říkaly 😁). Skokani totiž byli absolutní hate to love, rivalové, nevraživost, ale zase nám tam chybělo něco navíc, aby to nebyla typická zápletka.

Spojit tyhle dva světy nám přišlo skvělé a neuvěřitelně zábavné.

*Což je další věc, co se mi pojí s ČERVENORŮŽOVOU. Psalo se to nesmírně dobře. Je to zase jeden z těch příběhů, nad kterým nepřemýšlíte, prostě valíte, píšete a vzniká něco, co vás tak moc baví, že nechcete přestat. Asi proto je Červenorůžová tak dlouhá. 😃 Někdy se nad některými kluky musím hodně zamýšlet, nad jejich charaktery, ale u Kevina to šlo přirozeně. Okamžitě jsme si začali rozumět a za celou dobu snad nenastala jediná krize. Což je svým způsobem vzácnost, protože u většiny příběhů začínám být ke konci frustrovaná, že příběh ne a ne skončit.

*Kevin. Když se řekne Červenorůžová, jasně, že mi okamžitě naskočí Kevin. Taky jsem s tím klukem prožila dlouhé měsíce. Kevin je miláček, ale trochu arogantní, zlatíčko, ale taky sebestředný. Protivnej, ale někde hluboko se schovává hodný kluk. A to je něco, co jsem na něm milovala. Od začátku mi bylo jasné, že to u čtenářů bude mít trochu náročné, protože ta jeho povaha je občas dost nasírací. 😃 Navíc je to ten typ, co dá jednu šanci, a pokud to nevyjde, okamžitě se uzavře a v rámci ochrany kolem sebe kope a prská. Někdy je náročné ho mít rád – stěžuje si, soupeří, myslí, že má neustále pravdu, je zatvrzelý… Ale panebože, zároveň je tak osamělý! A když zjistí, že Enderovi může věřit, když mu Ender dokazuje, že tam pro něj je, no tak, páni, najednou se objevuje ten nejhodnější Kevin ve své nejroztomilejší nevinnosti.

Během zveřejňování kapitol se mi hodně líbilo, že se našla spousta čtenářů, která mi napsala, že Kevina chápou, že v podobných situacích – a teď mluvím o tom, že Enderovi neodpustil hned, když se s ním Ender po regionálkách rozešel, navíc na něj byl ještě hnusný – mají taky tendenci se takhle uzavírat. Já to občas dělám taky. Od té doby, co jsem potkala Evičku a ta mě učí v takových chvílích víc mluvit, se to zlepšilo, ale dřív… pche, uzavřít se v sobě, být protivný a tvářit se, že jsem nad věcí, bylo moje. Možná i proto jsem měla Kevina od začátku tak ráda.

Víte jak, je to vysírka, ale když mu dáte šanci, když to s ním nevzdáte, je to jen neumazlené kotě. (I když teď už je vlastně umazlený, Ender se o to postaral.)

*Když se řekne Kevin, hned po něm se musí říct Ender. PROTOŽE ENDER. Zamilovávat se do Eviných kluků je snadný úkol, nebudu lhát. Ačkoliv u některých to jde samozřejmě postupně, jak se vyvíjí příběh, u některých stačí první scéna. Ender je vlastně něco mezi. Líbil se mi hned, nejspíš i proto, jak moc byl Kevinovi podobný. Panebože, jak já si užívala, když na Kevina pičoval. Jak já si užívala, když byl protivný, protože měl další sen… Ach ach ach. Ale nebyla to ještě láska, spíš takový jako zájem. Jenže Ender se postupně tak nádherně staral! Když kontroloval jídlo, aby tam nebyl žádný ořech, když si googloval, jak se postarat o člověka, co má alergickou reakci, když se v New Yorku bál, aby to pro Kevina nebylo zahlcující, když kontroloval, jaké mlíko barista nalévá do Kevinova kafe… A když pak byl s Kevinem v nemocnici a držel ho za ruku.

No řekněte sami. Nemilovali byste ho?

Jeho nejde nemilovat.

A do toho ještě ta nerdovská povaha – když čte knížky s vílami, když tvrdí, že Clive je nerd, ale přitom jsou oba a koukají spolu na filmy a Ender si to užívá, nebo že má plyšáka krokodýla…

Navíc je snad jediný člověk na planetě, který Kevina zvládne, což mi taky dost imponuje. Nic, co Kevin udělá, Endera neodežene, každý jeho vrtoch bere a vlastně je má i rád. To je něco, co má společného s Evičkou. Ona taky každý můj vrtoch bere, a dokonce to často vypadá, že je i miluje. 😃 Což nechápu, ale zbožňuju to a nejspíš i proto je pro mě Ender taková láska.

*Nemám nejoblíbenější scénu. Mám hrozně moc oblíbených scén. Zkusím to vzít tak nějak od začátku. Když se kluci ještě nesnáší a jsou spolu přes noc v klubovně. Tu scénu zbožňuju. Pak samozřejmě první soustředění na Zelené Louce, kdy musí sdílet pokoj a Ender se velice chytře v největší únavě rozhodne zameditovat si. Nedělní plavání v jezeře už je jen třešnička, tam spolu poprvé flirtují. Švýcarsko, to zbožňuju, ale upřímně mnohem víc mě baví New York, kde poznáváme Enderovu minulost. To, jak si kluci dlouho do noci povídají, chechtají se… První jejich pořádné napojení se na sebe. ☺️ Když Ender vybuchne na baristu. A samozřejmě hotelové ráno, kde se Kevin snaží nepozorovaně proklouznout na snídani, akorát si neuvědomí, že má na sobě Enderovo oblečení. ☺️ A taky děsně miluju, když má Kevin před posledním závodem panický záchvat a Ender ho uklidní. Je to tak krásné, tam je Ender naprosto dokonalý a já tu scénu miluju.

*Vedlejší postavy, ale hlavně Clive. Mám vlastně ráda všechny, i když se přiznám, že Clive, kterého psala Evička, je bezesporu moje nej vedlejší postava. Navíc jeho linka s Timem byla tak krásně čistá a romantická, úžasně odrážela to, jak je vztah mezi Enderem a Kevinem netradiční. Clive je skvělý kamarád, skvělý nerd, skvělý stresátor a určitě i skvělý spolubydlící. Snad si ho Walter v dalším školním roce užije, protože Kevin se plánuje k Enderovi nasáčkovat. 🥰

Jo a taky Clive prej fakt dobře líbá. Asi měl dobrého učitele. Nebo jich bylo víc?

*Mývalové a krokodýlové. Ježišmarja, nechtějte vědět, kolik reelů s mývaly a krokodýly jsme za dobu psaní a vydávání viděly. Něco vám řeknu, mývalové jsou ta nejvíc cute zvířata, ale když sledujete ty krokodýly, tak na nich prostě něco je. Potkat bych je nechtěla, ani náhodou, ale prostě jsem netušila, jak dokážou být roztomilí. No fakt. 😃

*Červenorůžový svět. Kevinova barvoslepost byla už v tom úplně prvním námětu a tady jsem se rozhodla ji ponechat, aniž bych s tím plánovala víc hrát. Bylo to prostě něco, co je Kevinovou součástí. Ale ono si to vlastně dost neplánovaně a hezky sedlo s alergií na oříšky. Kevin měl totiž OBROVSKÝ problém s důvěrou, takže nevěřil žádnému jídlu, které jedl, dokud si ho nezkontroloval, což je s barvoslepostí docela náročný úkol. Takže Endere, jedna otázka: JAK JSI MOHL BÝT TAK BLBEJ A NEVŠIML SIS, ŽE TĚ KEVIN MILUJE??? No vážně. Nechal tě zkontrolovat svoje jídlo a pak ho snědl, aniž by se na něj podíval. Taková důvěra se prostě neobjeví jen tak. Ale dobře, chápu, v dospívání je ta nejistota ohledně citů a vztahu veliká, budiž. Přesto, ježiši, jak si kdokoli mohl myslet, že Kevin Endera nemiluje? Vždyť v tom červenorůžovém světě byli společně. Kevin miloval a miluje Endera! Vždyť jím byl posedlej prakticky celý život.

*Zdřímnutí, chrupka, dřímk, spink, menší spočinutí. Ender je spáč, ale já vám řeknu tajemství. Tohle zdědil po Evičce. Všechno, co v příběhu souvisí s Enderem a spaním, je podle skutečných událostí. Tak třeba ta poslední kapitola, kde se Kevin rozčiluje, že mu Ender neustále usíná? Kámo, jak já ti rozumím. 😂Takže Červenorůžovou mám spojenou s nádhernou výmluvou: „Já si jen na chvilku zavřu oči, hodím malej spink, abych se naladila na Endera.“

A o čtyři hodin později…

Promiň lásko, ale lidi si zaslouží vědět, že jsi stejně skvělá jako Ender. 💖

*Nejdelší příběh. Jakože tohle se stalo jak? Nevíme. Nám to během psaní ani nepřišlo. Prostě jsme psaly a psaly a najednou to překročilo milion znaků, najednou Červenorůžová přeskočila Nocturno a my jsme nechápaly. A to jsme si původně myslely, že bychom ten konec ještě natáhly, měly jsme vymyšlenou jednu linku, kterou jsem se ale nakonec rozhodly vypustit. Ne kvůli délce, to nám bylo celkem jedno, ale protože nám přišla jako zbytečné drama. (Mluvíme o tom v ODPOVÍDÁME na Forendors a určitě se o tom rozpovídáme i v podcastu.)

*Sex. Ano, tohle je asi náš nejexplicitnější příběh. Vůbec jsme se nedržely zpátky, prostě jsme psaly všechno naplno, většinu sexuálních scén jsme rozepsaly a velmi nás to bavilo. Bylo to zas něco nového a vlastně si bez toho příběh vůbec neumíme představit. Ono to k Červenorůžové prostě patří.

*Fantasy prvek. Je maličký, ale přišel nám jako krásné rozšíření, které by nás bavilo, tak jsme ho tam daly. A teď už jen doufáme, že každý jednou najde svého blížence. A pokud blíženec nejste, tak svoji spřízněnou duši.

*Palačinkový dort. Není třeba cokoliv dalšího říkat. Palačinkový dort je láska. Rozdělit se o palačinkový dort je souznění.💖

*Komentáře. Těch komentářů a zpráv, které jsme k tomuto příběhu dostaly, to bylo téměř neskutečné. A každý nás neuvěřitelně potěšil. Bylo to vážně speciální a my z toho máme ještě teď obrovskou radost. A společně s tím přišla i velká hromada proseb, aby Červenorůžová vyšla. Věřte, že si to taky moc přejeme. A určitě pro to uděláme všechno, co půjde. Chceme to pro každý náš příběh, ale z nějakého důvodu máme dojem, že Kevin a Ender si to zaslouží fakt hodně. Takže na to myslíme a rozhodně za to bojujeme.

A to je asi všechno, nebo respektive není to všechno, napadá mě spousta věcí, ale zase si je řekneme v podcastu. 🥰 A taky jsme spoustu věcí zmínily v ODPOVÍDÁME – to video rozhodně doporučujeme.

Omlouvám se, že mi tohle sepsat trvalo tak dlouho, ale já ty rozloučení prostě moc nemusím. Jak do krátkého článku vměstnat všechno, co mě k příběhu napadá? Tak to berte spíš tak symbolicky. A kdybyste měli na Červenorůžovou nějakou otázku, klidně se ptejte. Já o tom mluvím a rozebírám každou chujovinu velmi ráda.

Milý Kevine a milý Endere, já váš žeru! Jste boží.

A milovaná Evičko, děkuju, že jsi se mnou napsala další příběh!

Klára

–

EVINO ROZLOUČENÍ

Jelikož skoro vždycky píšu rozloučení až po tom, co ho napíše Klárka, musím jí zas a znovu poděkovat, že to tak krásně shrnula. Není tím pádem třeba zmiňovat některé informace dvakrát, třeba vymýšlení samotného příběhu, a můžeme se rovnou vrhnout na to, co mě k Červenorůžové napadá, co si tady chci ponechat, odložit a zapamatovat.

Ještě drobná poznámka na začátek – Tohle rozloučení nám vážně trvalo nesnesitelně dlouho, nicméně nám se chce obecně do těch loučení v posledních letech čím dál míň, držíme se příběhů zuby nehty. Na druhou stranu se k těmhle textům po čase ale moc rády vracíme, spojujeme si svoje tehdejší postřehy, emoce a dojmy, a ve finále to má spíš pozitivní tón a lehčí nostalgii, než aby nás to vyloženě trápilo. Takže další důvod, proč to napsat!

*Ender Paddock. Dává smysl, že začínám zrovna jím, když jsem s ním strávila tolik času. Upřímně už si moc nepamatuju, jak jsem o něm na začátku uvažovala, v některých věcech se pro mě profiloval postupně, otevíral se mi, a tak nějak jsme se poznávali navzájem. Nevím, jestli mě během první kapitoly napadlo, jak bude například pičovat, nebo jestli to vyplynulo zcela přirozeně ale… Jé, jak já jsem si psaní Endera užívala! Bylo to totiž naprosto neředěné. Nechci, aby to znělo tak, že jsem o tom nepřemýšlela, spíš šlo o to, že jsem mohla napsat všechno, co mě v ten moment napadlo, jakoukoli urážku, nadávku, sprostou myšlenku. Nic z toho jsem nemusela zaobalovat do líbivějších slov, protože Ender je prostě takhle nastavený a… já upřímně taky. S Klárkou doma mluvíme tak, že by to někomu nejspíš mohlo připadat dost sprosté a explicitní, ale je to součást našeho vlastního jazyka, kdy před sebou nemáme filtr. A moct napsat dva kluky, kteří z hlediska vyjadřování fungují stejně, to bylo něco!

Není to ale jenom ten jazyk, proč se mi psal Ender tak dobře. Je to i jeho esence a minulost a trocha frustrace z toho, jak komunikuje se svým tátou, který je věčný dietář. Stejně jako u jiných kluků jsou některé střípky Endera poskládané ze mě a z mého života – například krokodýl Arnold, to byl úplně první plyšák, kterého jsem kdy dostala, nebo aspoň natolik první, aby mi uvíznul v paměti. Ještě pořád ho mám v podkrovním pokoji v domě, kde jsem vyrůstala, a pokaždé, když tam přijedu, nezapomenu ho pozdravit nebo se nad ním alespoň trochu dojmout. Chtěla jsem, aby v Enderovi byla určitá nostalgie spojená právě s dospíváním, aby ho ten jiný život, před tím, než se stal úspěšným, formoval, aby měl dojem, že v tomhle ohledu má hodně co ztratit. Protože jedna věc je sem tam se vrátit a podrbat plyšového krokodýla, druhé věc je představa, že byste se vrátili natrvalo a s tím krokodýlem v tom pokoji žili.

Jo a taky znám velmi dobře debaty s tátou o hubnutí! I tohle máme s Endym společného. Ani nevíte, kolikrát jsme se s tátou bavili o bílkovinách a jejich prospěšnosti pro lidské tělo, cheche. (Je to salátový typ a na bílkoviny dlooouho zapomínal.)

Vůbec nejvíc mě s Enderem ovšem spojuje něco, co nakousla už Klárka, a to je potřeba spánku. Nevím, čím to je, možná mám přirozeně úzkostlivější mozek a tím, jak nad věcmi overthinkuju, pak potřebuju o to déle spát, ale zatímco Klárka bývá čilá jako rybička už po sedmi hodinách, já potřebuju devět, prosím. V ideálním případě. A kdejaká chrupka přes den, to je záležitost na čtyři hodiny. Takže i v tomhle ohledu bylo totálně boží Endera psát a jeho chrupky naprosto miluju!

*Kevin Newman. A možná pořád trochu Ender, protože abych mohla dál mluvit o Enderovi, musím mluvit o Kevinovi. Někdy se vážně stane, že se člověk do postavy zamilovává postupně, někdy vás to hitne, někdy si uvědomíte, že se to stalo a ani nevíte kdy. No tak u Kevina to bylo jednoduché. (Vidíte to, jo? Zjevná slabost pro nepříjemné a nedostupné typy, haha.) Chemie, jakou mezi sebou kluci od začátku měli, jako by vznikla mimo příběh a kompletně bez našeho přičinění. V tomhle jsme se s Klárkou vlastně nemusely vůbec snažit, nic se nikam nemuselo montovat, nikdy nedošlo k tomu, že bychom cítily „sakra, tohle je nepřirozené, já vnímám, že se nechce hádat“. Ne! Kluci na sebe byli tak naladění, že psát je byla totální radost a kolikrát jsme se přitom válely smíchy. 😂 Děkuju za to, že s vámi tolik věcí bylo tak snadných, Endere a Kevine! Ale na druhou stranu jste nám to trochu vynahrazovali tím, jací jste byli paličáci.

Takže Kevin.

(Mrkněte na to jméno, jo? Co vám zůstane, pokud dáte pryč K? Evin.)

Zatímco u jiných příběhů mám kolikrát silné tendence zastávat se svojí vlastní postavy a být na její straně, tady jsem i během některých hádek a nedorozumění cítila paradoxně sympatie ke Kevinovi. Možná to je tím, že žiju s Klárkou, která není vůči jiným lidem kdovíjak sdílná a člověk může mít pocit, že si její otevřenost musí zasloužit, což vás vede k tomu připadat si privilegovaný. Složitě se to popisuje. Klárka má prostě trochu tvrdou slupku a Kevin taky. A po tom, co se mu stalo, jak se musel dlouhé roky spoléhat jenom sám na sebe, mi jeho povaha dávala smysl. Nicméně abych ho zas jenom nechválila, jo, tak Kevin umí být hodně dobrá vysírka! 😂 Já být Rowell a odpovídat mu na otázky typu, proč není plakát s jeho podobiznou uprostřed, tak nevím, jak dlouho bych na to měla nervy. V příběhu mi to přišlo extrémně vtipné a roztomilé, ale… Ale. Nicméně Ender si to zamiloval a dost se tím bavil, takže je jasné, že oba kluci fakt patří k sobě.

Podívejte, vždycky je můžeme nahlížet přísnou optikou, že jde o dva kluky, kteří mají dostatek prostředků, jsou hezcí, talentovaní… Nicméně pak je tam ještě další vrstva, to, co Kevina a Endera spojuje. Jsou to obří dříči. A abych se vrátila zpátky ke Kevinovi, tak mi neuvěřitelně imponuje, jak je odhodlaný a disciplinovaný. Není to prostě žádný týpek, co by se večer šel opít do bezvědomí, vykouřil několik cigaret a ráno skákal jako bůh. Ne, Kevin má každou jednu výhru zaslouženou tím, jak ke skákání přistupuje, kolik věcí je schopný oželet a kolik času tráví v bazénu/na skokanské věži i mimo tréninky.

Tohle odhodlání je neuvěřitelně přitažlivé. No a jeho posedlost Enderem taky. Nezlobte se na mě, tady někdo může říct, že je to red flag, jak si Kevin kontroloval od začátku Enderovy výsledky a vedl si statistiky, já tu vlajku ale obcházím a říkám, že to je cute.

Taky nesmím zapomenout, jak krásné jsou pro mě scény, kdy se Kevin vzdá kontroly a přenechá vedení Enderovi. V nich se ukazuje, že je pod tou zdánlivou slupkou vlastně hodně křehký a touží po lásce. Takže ano, miluju Kevina Newmana a je to pro mě neuvěřitelně snadné. I ten jeho pramen vlasů, co mu spadá do čela.

*Vedlejší postavy. Ty tady hrály celkem velkou roli! V případě Endyho to byl především Clive, jeho báječný kámoš a trochu nerdík, se kterým Endy v určitou chvíli sdílel skoro všechno. Jak už Klárka psala, i pro mě je vztah Cliva a Tima zásadní v tom, že ukazuje, „jak by to mělo být správně“. A ta jejich ostýchavost a nevinnost jde v přímém kontrastu divokému sexu, jaký spolu provozují Kevin s Enderem. Cliva jsem napsala, takže nevím, jak moc je na místě ho chválit, ale nesmírně jsem si užívala, jak je v některých věcech trošku mimozemšťan a jak Ender předstírá, že on sám mimozemšťan není, ale všichni víme, že si ty divné seriály užívá!

Pak taky Scott, Walter a Teresa. Ach, na Teresu jsme s Enderem žárlili, potvora jedna, ale zároveň ji dokážu hodně ocenit v tom, že mi připadá jako silná holka. Že má v té klučičí partě dost výrazné slovo a není pak nijak extra zdrcená tím, když jí Kevin oznámí, že už spolu nebudou spát. Takže Teresu cením, ale… Jsem ráda, když se kolem Kevina neochomýtá. Naštěstí je tu Scott, který ji dostatečně zabaví svým štěndovstvím. Asi nikdy nezapomenu na scénu, kde se Kevin z nudy – protože mu chybí Ender, i když by to nepřiznal – snaží vyvolat hádku se Scottem, aby se zabavil a něco cítil, jenomže Scott je prostě až příliš hodný a smířlivý a to Kevina strašlivě vysírá. No a celou tuhle kamarádskou trojku uzavírá Walter, který… No, Walter pro mě není tak snadno čitelný, v některých ohledech mi připadal celkem pasivní, nevím, jak by mi jako člověk seděl v reálném životě, ale zas miluju, jak pak promlouval Enderovi do duše! Takže hodně plusových bodů, Waltere.

Nezapomněly jsme na někoho? No jistě. Rowell. Miláček Rowell, o jehož životě jste chtěli vědět hromadu věcí, ideálně další knihu a rovnou o Rowellovi. 😂 Máme obří radost, že vám tenhle týpek přirostl k srdci. I pro nás byl v mnohém hodně inspirativní a musel mít svatou trpělivost. Věřte nám, že si s kluky užije kopec legrace a možná mu zešediví i pár vlasů.

*Oblíbené scény. Stejně jako Klárka jich mám celou hromadu a je těžké vybrat jenom jednu nebo dvě. Ale namátkou: Zbožňuju, když Rowell přesvědčí Kevina, aby skákal s Enderem. Tam je vidět, jak moc to Kevin chce, i když by to takhle nikdy na rovinu nepřiznal. Pak scéna v klubovně, kde spolu kluci kempují, protože chtějí oba počítat. Ach bože, celé Švýcarsko, ale nemyslím jen sex, jako spíš to napětí, co tomu předcházelo a Enderova otázka, jestli spolu budou šukat. Kevin alias koťátko, tady asi netřeba slov, a taky následné ráno, které je ta strašně komické! Kevin, co se přiřítil na Enderův pokoj a vecpal se k němu na cestu do New Yorku. A pak samozřejmě ten strach, co Ender o Kevina měl, když Kevin zkolaboval. Vyznání lásky. Celej příběh je moje nejoblíbenější scéna, fakt.

Už navždycky palačinkový dort.

Reely s mývaly a s krokodýly.

Mývalí tričko!

Společné sny.

Oblečení, co si Kevin neustále pletl a bral Enderovo.

Endýsek a Kevísek.

Bože, kluci, přesně proto jsem tohle rozloučení nechtěla psát a tak dlouho jsem se mu vyhýbala. Budete mi chybět!

–

Klárko, miluju tě a miluju, že jsme napsaly něco tak strašně dlouhého, co mi ve finále připadalo jako mrknutí – až tak dobře jsem se přitom bavila. Navždycky, ty můj mývale.

♥

Eva