Szabi

Ještě nikdy toho tolik nenamluvil. Ještě nikdy tolik nevyžbleptal, jako když šli s Dominikem zpátky do kempu. Mozek mu nejspíš po dvou kávách fungoval jako splašený, do toho ještě hrůza, že by mezi nimi bylo ticho, a to by mělo tendenci vyeskalovat ve vážný rozhovor… ho motivovalo k nekonečnému tlachání o čemkoliv.

Skoro dvacet minut popisoval film, u kterého nevěděl, jak se jmenuje, kdo v něm hrál, a o co přesně šlo, ale docela solidně si vybavoval jednotlivé scény, a tak je Dominikovi převyprávěl.

Dominik byl podle výrazů a reakcí nejspíš docela rád. Taky nechtěl ticho a taky sem tam řekl totální nesmysl. Třeba ve chvíli, kdy se Nicolo hodlal nadechnout, a na vteřinu to působilo, jakože teď nastane ta trapná chvíle.

Za celou cestu do kempu, což bylo skoro čtyřicet minut, žádná trapná chvíle nenastala. A jelikož byli oba tak vyčerpaní, ani jim nepřišlo divné, když v jeden moment šli vedle sebe a v další synchronizovaně zahnuli každý na jinou stranu ke svému karavanu. Řekli si jen obyčejné, nezajímavé ahoj.

Nicolo automaticky zamířil do sprchy. Pustil na sebe proud horké vody, celý se vydrhl a narval na sebe čisté oblečení a bez večeře zamířil do postele, ačkoliv venku bylo ještě světlo. Ale bylo mu to ukradené, prostě se rozhodl, že dnešní den vyřeší tak, že z něj udělá včerejšek.

Nechal dveře od karavanu otevřené, aby měl čistý vzduch, a v obrovské mikině se zavrtal do peřiny. Zavřel oči.

A dvě kávy, které vypil, už na něj z dálky mávaly a volaly, aby mu daly najevo, že jestli si ten vtipálek myslí, že teď tady klidně usne, tak to si měl rozmyslet dřív, protože ony ho jen tak nenechají. Nene.

Nicolo otevřel oči. Přelehl na druhý bok a zkusil to znovu. Dokonce vydržel skoro deset minut předstírat, že je tuhý, absolutně unavený, než zafuněl a posadil se. Kopl patou do matrace a vylezl z postele. Prohledal ledničku, police a skříně, ale nakonec nenašel nic vyloženě dobrého, a tak snědl další toust s arašídovým máslem. Poté si uvařil jahodový čaj a sedl si s ním ke stolu.

Napadlo ho, že tohle byl po dlouhé době den, kdy zatím vůbec nesáhl na komiks. Chtěl ho vytáhnout a začít kreslit, ale nějak nenašel odhodlání vstát a podat si sešity. Takže tam jen seděl, upíjel čaj a nedělal nic. Což taky nebylo tak špatné. Alespoň prvních padesát minut.

A pak samozřejmě vešel do karavanu Klein.

Nicolo s tím počítal. Věděl, že když neusne, bude s ním muset tak jako tak mluvit.

„Nicolo, panebože, tys mi dneska dal. Víš, že jsem tě ráno hledal?“ pronesl Klein okamžitě, ale nezněl vůbec naštvaně. Došel k lavici a sedl si hned vedle bráchy.  

„Proč?“ pokrčil Nicolo rameny.

„Jak jako?“

Nicolo vypil čaj a hrnek odsunul dal od sebe. Natočil se tak, aby na Kleina líp viděl. „Proč jsi mě hledal? Co sis jako myslel, že dělám? Tak jako tak bych se stejně musel vrátit, ne snad?“ Nechtěl znít naštvaně. Vlastně ani neměl důvod být na Kleina naštvaný, protože nic neudělal, ale z nějakého důvodu se stejně nemohl zbavit pocitu, že stojí mezi ním a Dominikem.

To on navrhl sázku o auto. To on vybral Nicola. A to on bude extrémně nasraný, až to všechno praskne.

„Jen jsem nechtěl, abys byl sám,“ poznamenal klidně Klein. „Je mi líto, že se k tobě máma chovala ráno takhle.“

„Jak?“ štěkl Nicolo. Nejspíš chtěl bráchu přinutit, aby řekl něco proti buzerantům. Třeba že nemusí mít strach, že Nicolo nic takového není, že máma jen kecala sračky. Pak by totiž přišla ta chvíle, kdy by mu celou pravdu mohl nasraně vpálit do obličeje.

Ale víš co, Kleine? Já jsem buzík. Jsem! Máma měla pravdu.

K tomu ovšem nedošlo. Klein ho totiž starostlivě pohladil ve vlasech. „Stalo se něco, Nicolo? Udělal jsem něco já?“

A v ten moment už nešlo nic říct, nebo naštvaně vypálit. Proto Nicolo jen zavrtěl hlavou a smutně se usmál. Čelem se opřel o Kleinův hrudník a nechal se obejmout. „Promiň. Hrozně mě ráno naštvala. O tebe nejde.“

Až na to, že lhal. Šlo jenom o Kleina. Matka mu mohla být doslova ukradená!

Netušil, jak mu má vysvětlit, že ho zklamal.

Autor: Klára Pospíšilová

* Líbila se vám kapitola? Můžete nás podpořit komentářem, tím, že budete i nadále číst, nebo za námi pojďte na FORENDORS, kde příběhy vycházejí přednostně. ♥