PRVNÍ ČÁST
PRVNÍ ČÁST
KRESBA
Neviditelná ruka kreslí dlouhou čáru. Vypadá to jako kresba obyčejnou tužkou. K tomu je připsáno:
Linkou všechno začíná. Je to základní vyjadřovací nástroj.
EXT. MĚSTO – DEN
Záběr z výšky, celek. Je začátek léta. Kamera zabírá střechy domů, zahrady, lidi, než zastaví u šedé budovy základní školy.
INT. ŠKOLA – DEN
Žáci si balí věci na prázdniny. TOMÁŠ (14 let) sloupne ze skříňky starý rozvrh a zabouchne ji. Pod paží svírá hromadu sešitů, mezi nimi i japonský komiks. Některé mu vyklouznou na zem, tak si klekne, aby je posbíral. Začne je cpát do batohu.
KLUK 1 M.O.
Chceš pomoct?
Tomáš zvedne hlavu a zběžně pohlédne na spolužáky. Jsou to tři kluci a jedna holka. Všichni mají batohy.
KLUK 1
‚S mě neslyšel?
Tomáš neodpovídá.
KLUK 1
Co budeš dělat v létě?
KLUK 2
Bude na psychině. Lízat si podpaží.
Všichni se začnou smát. Tomáš zastrčí zbylé sešity do batohu a vstane. Kouká na spolužáka rozzlobeně, ale pak se prostě jenom rozejde pryč.
EXT. ŠKOLA – DEN
Tomáš vyjde před školu, ale spolužáci jdou pořád za ním a pochechtávají se.
KLUK 1
(nahlas)
Kesner je moc nóbl, než aby se s náma bavil.
Znovu smích.
TOMÁŠ
(naštvaně)
Drž hubu.
Kluk 1 k Tomášovi dojde, dělá ramena.
KLUK 1
Nebo co? Zavoláš mámě, magore?
Zírají jeden druhému do očí. Tomáš je nervózní, ale není zbabělec.
UČITELKA M.O.
Tomáši! Počkejte!
To spolužáky pobaví, začnou se pochechtávat. Kluk 1 naznačí: vlezdopordel. A rozejdou se pryč. Tomáš čeká, až k němu dojde UČITELKA.
UČITELKA
Jen jsem vám chtěla popřát hodně štěstí. Budete nám tady chybět. Ale gympl může být rád, že získal takového studenta…
Tomáš těká pohledem. Všimne si černého peří, které se povaluje pár kroků od něj. Mimoděk se k němu rozejde, přestane učitelku vnímat. Je to mrtvý pták, celý od krve.
UČITELKA M.O.
(žoviálně)
Pozdravujte maminku!
EXT. MĚSTO – DEN
Tomáš jde ulicí kolem zmrzlinářského stánku, kolem obchodu s komiksy, kde na chvíli zastaví u výlohy (prodavač na něj zamává a Tomáš jen kývne).
Pokračuje dál k přechodu a vzápětí musí rychle ukročit, když se ze zatáčky vyřítí bílé Audi (pozn.: řídí ho Adam), extrémně rychle. Tomáš si hřbetem ruky otře čelo, mžourá do slunce.
Jde dál. Najednou všechno vnímá zesíleně. Smích holek, skateboard cizího kluka… Když na přechodu naskočí zelená, je taky hlasitá, jako dunění. Zvuky se všelijak překrývají a porůznu vystupují.
Tomáš prochází kolem kavárny. Všímá si detailů. Muž, který zaplácne vosu. Servírka, která pokládá s třesknutím talíř. Noviny v trafice, kde je titulek: „Muž zabil svoji ženu a dvouměsíční dceru“.
Tomáš zahne do jiné ulice, kde jsou rodinné domy.
INT. U TOMÁŠE DOMA, KUCHYŇ – DEN
Tomáš vejde dovnitř a zavře za sebou. Zvuky utichnou, hlasitost světa se sníží a panika pomalu odezní. Tomáš se klidně nadechne a shodí batoh.
Napustí do sklenice vodu a všechno vypije. Chvíli stojí opřený o linku a zírá před sebe. Do kuchyně vejde MARTIN (18 let). Na sobě má tričko s obrázkem z filmu Smrtonosná past.
MARTIN
Čau.
Martin z lednice vytáhne zapékací misku se zbytkem brambor a vestoje se do toho pustí.
MARTIN
(s plnou pusou)
Máma musela jít dřív. Ale mám ti vyřídit, aby sis vypral věci z těláku… A ještě nějaký hovadiny, co jsem zapomněl.
TOMÁŠ
Dobře.
MARTIN
Kdyby volala… Tak víš jak.
TOMÁŠ
Jo. (pauza) Myslel jsem, že si pustíme nějakej film.
Martin zakroutí hlavou, nemá čas.
TOMÁŠ
(zklamaně)
A kam jdeš?
Tomáš sebere batoh a taky otevře lednici. Kouká do ní (je tam dost jídla, kvalitní potraviny, plastová miska s meruňkami).
TOMÁŠ
Víš, že se nedávno nějakej kluk udusil, když spolknul pecku z meruňky? Šlo mu to rovnou do plic.
MARTIN
Skvělý.
Martin do sebe rychle nahází zbytek brambor a misku položí do dřezu. Opláchne si pusu.
MARTIN
Adam mě pozval na nějakou akci. A musím se ještě stavit v práci kvůli směnám…
TOMÁŠ
Adam je ten kluk, co kreslí?
Martin působí pobaveně. Jde ke dveřím, sáhne pro tenisky a začne se obouvat.
MARTIN
(pobaveně)
Jo, tak ano, to je jedna z věcí, které Adam dělá.
EXT. ULICE – DEN
Ulicí se prožene bílé Audi a jen tak tak vybere zatáčku.
INT. ADAMOVO AUDI – DEN
ADAM (19 let) řídí a vedle řadicí páky má kelímek s kafem ze Starbucks, kde je napsáno Picasso. Na sedadle spolujezdce sedí NINA (18 let) – má dlouhé havraní vlasy, je v ní něco nadpozemského. Zapře se o palubní desku, když sebou auto cukne.
ADAM
Klid.
NINA
Nemůžeš jezdit pomalu? Zní ti ta otázka povědomě? Jo? A víš proč? Protože už jsem se tě ptala asi tisíckrát. Ježiši, Adame.
Adam trochu zpomalí, ale nezdá se, že by si z toho něco dělal. Dokonce jednou rukou pustí volant a položí ji Nině na stehno. Zajede jí pod sukni. Nina mu ruku odtáhne.
NINA
Řiď.
ADAM
(po očku koukne na Ninu)
Prdel.
Nina vypadá proti svojí vůli pobaveně.
INT. U TOMÁŠE DOMA – VEČER
V televizi je romantická scenerie se zapadajícím sluncem. Tomáš hraje na playstationu Zaklínače a jí sušenky. Po nějaké době hru pauzne, padne naznak a zírá na strop. Zavrtí se, jako kdyby ho něco tlačilo, a strčí ruku pod záda. Vytáhne tělo mrtvého ptáka, křídla jsou slepená krví. Tomáš ho s hrůzou odhodí a rozhlédne se, prsty se dotkne dalšího peří. Kolem něj jsou takových ptáků desítky, všichni znetvoření.
Tomáš se trhnutím probere ze sna. Je v obýváku, hra je pořád pauznutá. Zpod zad vytáhne balíček sušenek a posadí se, kolena přitáhne k bradě. Všimne si telefonu, který potichu vibruje. Na displeji je napsáno MÁMA. Tomáš hovor přijme.
TOMÁŠ
Jo, ahoj. Všechno je v pořádku. Co ty? … Chleba, nechtělo se mi vařit.
Vymotá se z deky a jde si do lednice pro džus. Pije hltavě.
TOMÁŠ
Promiň, poslouchám. Martin spí, byl unavenej z práce. Jo. Nic zvláštního… Vzal, všechno. I tenisky. A třídní říkala, že tě pozdravuje…
Tomáš si všimne odrazu svého bledého obličeje v okně. Chvíli na sebe zírá. Pak stáhne žaluzie.
INT. KLUB – NOC
Barevná světla klubu, která se odráží od zdí a od obličejů jednotlivých tanečníků. Na parketu tancuje několik lidí, spousta z nich se shlukuje u baru. Hraje hlasitá taneční hudba.
Adam se prodírá k baru, usměvavý a ožralý.
ADAM
Tequilu!
Barman nalévá tequilu a Adam si všimne krásné holky, která čeká na objednávku.
ADAM
Dvakrát!
Usměje se na holku a ona jeho úsměv opětuje. Aniž by od ní odtrhnul pohled, vytáhne ze zadní kapsy peníze a podá je barmanovi. Když k němu barman přisune panáky, pošle jeden holce.
Nina, která sedí u jednoho ze stolů v obležení přátel (dva kluci, dvě holky, Martin), kouká na Adama, jak se směje a flirtuje s holkou.
KÁMOŠ 1
Adam už je docela v ráži, co?
Nina neodpoví, místo toho pohlédne na Martina, který sedí naproti. Martin pokrčí rameny.
Adam dojde ke stolu a praští sebou vedle Niny. Obejme ji kolem ramen a dá jí pusu do vlasů.
ADAM
Papírky?
Kámoš 1 sáhne do kapsy a podá mu je. Pak zvedne prst, jakože počkej, a z druhé kapsy vyloví filtry. Adam uznale pokývá hlavou. Hodí na stůl balíček s trávou a začne balit brko.
KÁMOŠKA 1
(jízlivě)
Ses tam u baru pěkně zapovídal.
ADAM
Měla pěkný kozy.
NINA
Ty seš fakt debil.
ADAM
Tak měla, nebo neměla? To snad musíš uznat i ty, ne.
Adam se dobře baví. Smíchá tabák s trávou a ubalí hezké brko. Zapálí si a potáhne. Podá ho Nině. Ta zaváhá, ale taky si potáhne. Brko koluje. I Martin si dá.
ADAM
Navíc jsem chlap. Pohání mě věčná potřeba stříkat.
Ostatní tím rozesměje, i Martina, který pohledem hodně často ulpívá na Nině.
Adam jemně Ninu dloubne do žeber.
ADAM
Ty žárlíš?
NINA
Ne, jenom… Ale nic. Půjdu si pro pití.
ADAM
Já ti tam dojdu, jestli chceš.
NINA
Že bys na to znova zapomněl?
Nina rozmrzele vstane a zamíří k baru.
ADAM
Ty vole, Ninooo!
Martin rychle dopije a jde za Ninou. Dožene ji a jemně chytí za loket. Pohledem přitom kontroluje Adama, jestli je nesleduje (Adam hulí a něčemu se směje).
MARTIN
Seš v pohodě?
NINA
Ježiš, Martine, já nepotřebuju, aby ses o mě staral!
Martin zvedne ruce v obranném gestu. Nina vzdychne.
NINA
(smířlivě)
Promiň, je toho na mě trochu moc.
MARTIN
Ale řekneš mu to?
Nina pohlédne ke stolu, kde postávají dvě cizí holky. Adam s nimi o něčem zapáleně diskutuje a jedné z nich podává brko.
NINA
Jo, řeknu mu to.
Nina se otočí k Martinovi a jemně se dotkne jeho paže. Trochu se usměje.
NINA
Ta košile ti sluší, mimochodem. Takovej slušňáček. To ti žehlila máma?
MARTIN
Ta? Ta je věčně někde v prdeli. Jsem si žehlil sám.
INT. U TOMÁŠE DOMA, POKOJ – NOC
Tomáš leží v posteli a na klíně má notebook. Do vyhledávače napíše: strach. Vyjede mu bezpočet výsledků. Wikipedie – strach jako reakce na nebezpečí… Tomáš scroluje na další výsledky. Odkaz na csfd, film Strach, stránka Vliv strachu na život člověka.
Tomáš si otevře online chat a napíše: Mám strach, že… Větu nedokončí a nakonec ji upraví a pošle: Mám strach.
Během vteřiny mu přijdou odpovědi z různých nicků: Zašukej si. Zab se. Na fobie je ideál virtuální realita.
Dole se ozve bouchnutí dveří a Tomáš rychle všechno pozavírá a notebook zaklapne. Rychle si lehne a předstírá, že spí. Do jeho pokoje nakoukne Martin, ale pak hned odejde. Tomáš otevře oči a kouká před sebe.
INT. NEMOCNICE – BRZO RÁNO
MONIKA (46 let) se převléká. Sundá bílý plášť s cedulkou Kesnerová a přetahuje si přes hlavu tričko. Za ní je stůl, kde jsou špinavé hrnky.
Monika si zrovna dopíná džíny, když se dveře otevřou. Je v nich zdravotní sestra IRENA (33 let). Tváří se omluvně a v ruce drží kartu pacienta.
MONIKA
(vzdychne)
No tak to vybal.
Irena podá kartu Monice.
IRENA
Ta holka na osmičce má zase dýchací potíže. A primář ještě nedorazil, nemůžeme se mu dovolat… Nemohla by ses na ni podívat, než půjdeš?
Monika semkne rty k sobě, je maličko podrážděná.
MONIKA
Tomáš má dneska narozeniny.
IRENA
(napůl pobaveně, napůl omluvně)
Tak všechno nejlepší?
MONIKA
Vyřídím mu to. Můžeme mu přát matku, která bude mít víc času. Nojo, samozřejmě, že se na ni podívám…
Monika začne kartou listovat. V rychlosti si pročítá, co je tam napsáno, a jednou rukou si zkouší obléct plášť. Irena jí pomáhá. Společně vyjdou ze dveří.
Na stole je vidět rodinná fotka, nanejvýš pár let stará. Je na ní Monika, Tomáš, Martin a nějaký muž v zeleném svetru.
INT. NEMOCNICE, CHODBA – BRZO RÁNO.
Monika a Irena kráčí po chodbě, průběžně někoho pozdraví kývnutím hlavy.
MONIKA
Co ty tady vlastně děláš? Nemělas mít náhodou dovolenou?
IRENA
Však víš. Když nemůžu zachraňovat životy doma, dělám to alespoň tady.
Monika na ni přísně pohlédne.
MONIKA
Je to pořád špatný?
IRENA
Pořád. Závidím ti kluky, že tě drží nad vodou.
MONIKA
(neomaleně)
Jo, s Tomášem se dá na všem domluvit. Je to zlatý dítě.
Irena otevře dveře od pokoje číslo osm a nechá Moniku vejít jako první.
Autor: Eva Pospíšilová
* Líbila se vám první část NĚCO VÍC? Můžete nás podpořit komentářem, tím, že budete i nadále číst, nebo za námi pojďte na FORENDORS, kde příběhy vycházejí přednostně. ♥
Už teď mě příběh opravdu pohltil. A dokonce jsem si rychle zvykla i na čtení scénáře, což jsem moc nečekala 🙈. No, jde se číst dál 😁.
Jsem si radsi vzala dovolenou, abych se tomu vasemu dalsimu veledilu mohla povenovat ;). A dobre jsem udelala! Je to super dozjezd.
rozjezd 🤦
Čtení scénáře jsem čekala něco hrozného. Ale je to úplná pohoda. Evi, klidně můžeš napsat víc scénářů 😁. Příběh se stě dobře. Postavy zajímavé.
hned mě zaujal Tomáš, je to vlastně dítě. a čekám co se vyklube z Adama. přeci jenom ten věkový rozdíl je pro mě trochu neobvyklý. ale rozhodně mě to chytlo a vrham se na další část🤎
Milý Addame,
tak to jsme zvědavé, jak se ti vývoj bude líbit. Ten věkový rozdíl je trochu větší a upřímně i během psaní to byl trochu nezvyk. Děkujeme za komentář. ♥