OSMÁ ČÁST

KRESBA

Neviditelná ruka nakreslí dva kruhy, které pak propojí pomocí trojúhelníku.

K tomu je připsáno: Každý prvek plní v obraze určitou úlohu, má jistý význam a hraje svoji roli.


EXT. MĚSTO – DEN

Záběr z výšky, celek. Je začátek podzimu, ze stromů se snáší barevné listy. Kamera zabírá střechy domů, zahrady, lidi, než zastaví u domu, kde bydlí Tomáš.

Po příjezdové cestě kráčí ke dveřím Martin.


INT. U TOMÁŠE DOMA, KUCHYŇ – RÁNO

V kuchyni je Monika, která stojí u linky a zdobí jednu ze dvou rolád. Vládne tam trochu chaos. Otevřená marmeláda, šlehačka, spousta misek.

Monika působí do své činnosti úplně zabraná, proto sebou trochu trhne, když se ozve bouchnutí dveří.

Martin hodí klíče na botník. Na sobě má tričko z filmu Top Gun.

MONIKA

Ty jsi sám? Těšila jsem se, že přijdete s Ninou.

MARTIN

Staví se později.

Martin dojde k Monice a začne si připravovat kafe. 

MARTIN

Něco slavíme?

MONIKA

Jedna je pro Irenu, bude mít narozeniny. A tu druhou jsem udělala navíc, takže bude toho, kdo ji sní.

Když vidí Martinův nadšený výraz, pobaveně ho plácne do ramene.

MONIKA

Musíš taky něco nechat bráchovi.

MARTIN

Kde vůbec je?

Místo odpovědi se ozve dupání ze schodů a do kuchyně vejde Tomáš s černým batohem přes jedno rameno.

TOMÁŠ

(zamumlá)

Brýráno.

Jde rovnou ke koši s ovocem, odkud vezme dvě jablka a klekne si, aby je strčil do batohu.

MONIKA

Udělala bych ti chleby, kdybys řekl.

TOMÁŠ

Nepotřebuju, abys mi dělala svačinu. Můžu si něco koupit.

MONIKA

Beru na vědomí.

Tomáš přikývne. (Pozn.: Pořád je to mezi nimi divné, nedořešené.) Martin si to uvědomuje, proto si odkašle a řekne Tomášovi:

MARTIN

Hele, nechceš zajít o víkendu do kina? Bude mít premiéru nějaká nová gangsterka od Guye Ritchieho…

Tomáš se usměje, na Martina reaguje dobře.

TOMÁŠ

Jasně! Akorát teda ne v sobotu, to budu s Adamem.

Monika se při zmínce o Adamovi vrátí zpátky k roládám a semkne rty k sobě.

MARTIN

Oukej, tak teda v neděli.

TOMÁŠ

Nebo bych se ho mohl zeptat, jestli nepůjde s náma, ale víš jak. To by řekl, že dva Kesnerové jsou víc než dost.

Martin se ušklíbne.

MARTIN

To si radši pustím Volejte Věštce, než jít někam s ním.

Tomáš působí pobaveně. Očividně je na podobné pošťuchování zvyklý.

TOMÁŠ

No jasně.

Tomáš se rozejde ke dveřím.

TOMÁŠ

Tak já jdu. Čau!

Martin na něj mávne.

Tomáš za sebou práskne dveřmi a Monika unaveně zakroutí hlavou. Vymění si pohled s Martinem.

MONIKA

Asi jsem moc stará na to, abych tenhle vztah chápala.

MARTIN

To se srovná. Mně to taky přišlo, ale… Dej tomu čas. Hlavně že je v pořádku a šťastnej, ne?

Monika s odpovědí váhá. Místo toho vyhlédne z okna – vidí Tomáše, který jde ulicí k autu.


INT. ADAMOVO AUDI – RÁNO

Adam sedí v autě a líně bubnuje do volantu. Je potichu puštěné rádio, nějaká popová písnička.

Do auta sedne Tomáš a okamžitě se k Adamovi nakloní, aby mu vlepil pusu. Pak si začne připínat pás a hned nato otevře kastlík, odkud vyloví jednu z bonpar.

TOMÁŠ

Jel bych klidně autobusem, nebo na kole.

ADAM

(pobaveně)

Jasně.

TOMÁŠ

Fakt!

ADAM

To je v pohodě. Mě docela rajcuje dělat ti taxík.

Adam vyjede z příjezdové cesty a jede přes centrum města. Řídí docela normálně, žádné hovadské kousky ani překročená rychlost.

Po očku koukne na Tomáše.

ADAM

Čemu se tlemíš?

TOMÁŠ

Nic. Já jen… Anebo nic.

Adam ho dloubne do žeber a Tomáš se rozesměje.

ADAM

Nezapomeň, že je tohle pořád ještě zkušební doba. Už brzo tě nechám.

TOMÁŠ

To jeden z hlavních aktérů tvrdí docela často. A pak vždycky tomu druhýmu řekne, že ho miluje.

ADAM

Jo?

TOMÁŠ

Jo.

ADAM

Tak fajn.

TOMÁŠ

Fajn co?

ADAM

Miluju tě.

Tomáš se usmívá a pak si povytáhne pás. Nakloní se k Adamovi, aby mu něco pošeptal, očividně ho tím pobaví. Pak zesílí rádio.

Zhluboka se nadechne, na rtech mu pohrává úsměv, opře se temenem hlavy. Zavře oči.

KONEC

Autor: Eva Pospíšilová

Přečteno? Tak prosím klikni na srdíčko, abychom věděly, kolik z vás se dostalo až na úplný konec NĚCO VÍC! Nic to nestojí a nám to moc pomůže.


* Líbil se vám scénář NĚCO VÍC? Můžete nás podpořit komentářem, tím, že budete i nadále číst, nebo za námi pojďte na PICKEY, kde příběhy vycházejí přednostně. ♥

22 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
S.ára
30. 11. 2022 21:13

♥️ krásné… Dneska to byl hrozný den a tohle si zasloužilo upřímný úsměv ♥️

Veronika
30. 11. 2022 23:36

Tohle bylo dokonalý, opravdu jsem si to užila a je mi líto, že to skončilo tak rychle. Děkuju za tenhle úžasný scénář ❤️

Květa
1. 12. 2022 0:10

Takže, chtěla jsem si přečíst jen úvod, abych to oťukla, ale nedokázala jsem se od toho odtrhnout!! (Netuším, kdo za mě zítra /DNES! vstane.)
Nečekala bych, že v něčem tak strohém může být tolik. TOLIK. Bylo to naprosto fantastické. Věřím, že ti ve škole zobali z ruky a na stole ti leží smlouva na odkoupení práv, aby se to mohlo natočit. Chci to tak moc vidět!!!
Skvělá práce, smekám.

MaCecha
1. 12. 2022 11:52

Ženy, víte, že existují nekonečné seriály? Nechcete se inspirovat? Já vím, že Nekonečný příběh už byl napsaný, ale vy byste mohly psát nekonečné příběhy.. Byly by sice s malým en, ale ve skutečnosti by byly velkolepé.. (oproti nekonečným seriálům :D).

Bylo mi ctí to číst.
Pusu, M.

Lucka
1. 12. 2022 21:49

Začátek byl Damien a Kane 😍😍😍. Krásné čtení, Evi. Adam s Tomášem se mi líbí.

3. 12. 2022 2:44

Miluju to. Užila jsem si každou větu, každou repliku. Ten příběh se mi odvíjel před očima skutečně jako film a věřím, že jednoho dne budeme mít možnost ho vážně vidět na Netflixu.
Nejvíc se mi líbila pointa na konci – kdo koho vlastně zachránil? To bylo fakt moc boží. Všechny postavy jsem žrala, moc se mi líbí, že každá z nich má své vlastní, dobře čitelné motivy.
Děkuji, že jsem si tohle mohla, určitě ne naposledy, přečíst. ❤️

Pandaterka
12. 12. 2022 10:39

Kdy to uvidíme?😀😍 Doufám, že tady požádá o ruku Tomáš, nějak graficky😍 Děkuju. ♥️

julie
21. 12. 2022 19:12

Dokonalost sama! Jako vzdy ❤️

Veronika
26. 12. 2022 0:24

To bylo krásné 😍. Moc děkuji.

Karolína
29. 12. 2022 23:24

Setrila jsem si to, az bude klid, nalada, proste az to bude to ONO. A jsem za to moc rada, tohle si zaslouzilo moji plnou pozornost ❤ Ach nejdriv se musim sebrat… To byla jizda…Probihalo mi to pred ocima jako film, na scenare nejsem vubec zvykla, ale cetlo se to prekvapice velmi dobre. Vubec mi by mi teda nevadilo, kdyby to bylo mnoooohem delsi, hlavne ta posledni kapitola, uplne jsem si rikala, ach jo uz posledni a ona byla nakonec jeste ke vsemu takova kratounka. 😄Ale ten konec me tak krasne pohladil po dusi, ze se tu u toho krenim… Číst vice »

rey
1. 1. 2023 14:58

Aaaa, to uteklo. Od začátku mě koncept scénáře, příběh i postavy nesmírně bavily a ve výsledku mám tenhle příběh dost ráda. Musela jsem si na nějaké věci přivyknout nebo jim dát čas, ale je to celkově vlastně moc pěkně a nenuceně podané. Moc se mi líbily a pohladily mě na duši ty ‚citace‘ u kreseb na začátcích kapitol. Ke konci toho náročnýho roku, taková zaláskovaná oddechovka bodla. Vážně vás miluju, dolsova jste jedny z autorek, které prostě z čehokoliv dokážou udělat skvělý příběh, který dává smysl a nejde se od něj odtrhnout. Těším se, až si to zase ještě jednou… Číst vice »