Szabi

Probudilo ho chroupání sena. A přestože měl dojem, že musel spát celou věčnost, dokonce ho napadlo, že už je nad ránem, ve skutečnosti bylo teprve půl jedenácté večer. Takže nespal víc než čtyřicet minut.

Posadil se na posteli a rozhlédl se kolem sebe, ale místo vedle něj bylo prázdné. Navíc tam ani nebyl žádný důlek, takže si Emmett nejspíš ještě nešel lehnout. A tak Keith vylezl z postele, oznámil Tribi, že jíst seno takhle po nocích je od ní dost sobecké, a pak vyšel z pokoje.

V domě bylo celkem ticho. Celkem, protože dole v obýváku ještě hrála televize, ačkoliv hodně potichu. Keith tam našel mámu natřepávat polštáře a přitom letmo sledovala Saturday Night Live.

„Ahoj,“ zamumlal a protřel si oči. „Promiň, že jsem šel spát. Měl jsem ti pomoct uklidnit.“ Společně s tím popadl ze země deku a začal ji skládat. A dával si záležet, roh na roh, jak to máma měla ráda.

„Emmett mi pomohl. Umyl všechno nádobí,“ usmála se a působila vážně spokojeně. Jakože byl dnešní den jeden z nejlepších, čemuž by Keith i věřil, protože máma byla vždycky hodně společenská a rodinné oslavy a akce milovala. „Dokonce i zametl. Sám od sebe. To je něco, co jsem u tebe a Maliny nikdy neviděla!“

Keith nakrčil nos. „Tss. Vejtaha. Jenom na tebe chtěl udělat dojem,“ uchechtl se a posadil se na opěrku křesla, zatímco poskládanou deku pořád držel v náruči.

„Udělal na mě dojem,“ mrkla máma. „Rozhodně si ho plánuju nechat, takže kdybyste se někdy rozešli, budeš si muset najít novou rodinu.“ Myslela to z legrace, ale Keith zároveň věděl, že jí Emmettův osud, který sice znala jen zběžně, hodně zasáhl.

Taky Jacobův a malé Chloe, která s kluky vyrůstala v pěstounské péči.

Keith věděl, že kdyby mohla, všechny by si je vzala domů a postarala se, což… možná jednou udělá. Odhodlaná a milující na to byla dost a měla po boku tátu, který by ji nejspíš podpořil úplně ve všem.

Teď společně udělali alespoň to, že pro Chloe uspořádali pořádnou narozeninovou oslavu. A taková pořádná narozeninová oslava znamenala obrovský dort ve tvaru jednorožce, hromadu růžových nafukovacích balónků a her. Které jen tak mimochodem Keith všechny prohrál. (Což ale zase tolik nevadilo, protože Emmett mu nabídl, že můžou svoje výsledky zprůměrovat, takže společně skončili na čtvrtém místě.)

„Dnešní oslava byla skvělá,“ nadhodil Keith. „Teda… Až na tu část, kde se táta snažil tancovat. To bylo dost děsivé.“

Máma se uchechtla. „To proto nemůžeš spát? Máš z toho noční můry?“ Ve skutečnosti ale pokládala úplně jiné otázky, tohle byla jen zástěrka, protože říct na rovinu: ,Proč nespíš, Keithe? Je za tím něco víc?‘ neznělo zrovna dobře.

„Tribi měla dojem, že chroupat v tuhle dobu nahlas seno je ten nejlepší nápad. Už jsem jí vysvětlil, že to byla blbost,“ odpověděl a uhladil deku na klíně jenom proto, aby zaměstnal ruce. Svým způsobem to byla pravda. Vzbudilo ho chroupání sena, ne?

„Takže je všechno v pořádku?“ chtěla vědět.

„Jo,“ přikývl Keith okamžitě.

A usmál se.

A uhladil deku.

„Všichni ostatní už spí?“ napadlo ho. On sám odešel do postele jako první, protože ho začínala bolet hlava. A v jeho situaci… Bez ohledu na pokroky, vždycky se bude muset vyhýbat rizikovým faktorům, takže sotva si máma během hraní her všimla, že si masíruje spánek, poslala ho raději spát.

„Jacob si šel lehnout s Chloe, protože ta s nikým jiným jít nechtěla, a myslím, že už spí. Malina šla taky, musela být po dnešku fakt unavená, protože si tady zapomněla mobil a ani se pro něj nevrátila.“ Keith překvapeně vyvalil oči a máma přikývla. „Přesně! Taky to nechápu. No a táta se šel naložit do vany. Během těch tanečních kreací si trochu pohnul se zády.“

Keith se soucitně usmál, přestože předtím tátu všichni varovali, že se přesně tohle stane. „A Emmett?“

Máma vstala z křesla. „Šel na chvíli na zahradu. Říkal, že se musí provětrat, což se nedivím. Dneska to byla vážně divočina,“ uchechtla se. Došla ke Keithovi, vzala si od něj deku a začala ji skládat celou znovu. Keith sice nic neřekl, ale rozhodně se kysele zaksichtil. „Půjdu si taky lehnout. Ráno chci ještě zajít s Malinou a Chloe do obchoďáku, tak si když tak promysli, kdybys potřeboval něco koupit.“

„Hm. Tak dobrou,“ pronesl Keith a vážně se na chvíli zamyslel, jestli něco nepotřebuje, takže nedával na téměř nevinný okamžik pozor a máma tak měla skvělou příležitost ho zezadu obejmout, totálně mu pocuchat vlasy a ještě mu vlepit pusu na tvář. „Mamí!“ zamručel.

„Ale no co, pusa od mámy ještě nikoho nezabila,“ uchechtla se a spokojeně odešla.

A Keith stejně, i když ho neviděla, obrátil oči v sloup. Pak se vydal do zahrady, aby našel Emmetta. Musel přitom projít přes kuchyň, kolem jídelního stolu, kde ještě před dvěma hodinami všichni hráli deskovky. Ty teď ležely poskládané na jedné z židlí. Jinak bylo v kuchyni všechno pečlivě uklizené a nebýt několika nafukovacích balónků v rohu, nejspíš by nikdo nehádal, že tu byla narozeninová párty.

Keith na balónky chvíli koukal.

V průběhu večera, těsně předtím, než odešel spát, jeden růžový balónek praskl. Zničehonic. Chloe vypískla, ale následně se téměř okamžitě, dřív, než všem ostatním došlo, co se právě stalo, začala chechtat. Táta zhluboka vyfoukl vzduch a máma spustila ruku, která jí vystřelila k srdci.

Lekli se všichni a Keith cítil, jak… Nečekané praskání růžových balónků neměl rád, ale na tom asi nebylo nic divného. Kdo by to rád měl? 

A protože to byla fakt hloupost a nemělo nad tím smysl zbytečně uvažovat, raději vešel na zahradu.

Emmetta našel sedět na lavičce, zachumlaného do mikiny, jak popíjí nejspíš už studené kafe a kouká na noční oblohu. A i když neviděl, kdo za ním přišel, protože byl zády ke dveřím, stejně velmi jistě pronesl: „Nemůžeš beze mě vydržet, že jo?“

Keith se zarazil a rozhlédl se kolem sebe, ale ne, fakt nenašel nic, co by mohlo Emmettovi prozradit, kdo za ním stojí. „Jaks věděl…“ začal, ale nakonec na tom asi nezáleželo. Došel blíž, taky se posadil a taky trochu zaklonil hlavu, aby mohl sledovat hvězdy. „Ve skutečnosti jsem netušil, že tu seš. Myslel jsem, že sereš na záchodě,“ odvětil a sotva se Emmett usmál, vyplázl na něj jazyk.

„Na to možná taky dojde,“ uchechtl se Emmett a prohrábl si vrabčí hnízdo, teda vlasy, teda to, co jen zdálky připomínalo vlasy, ale ve skutečnosti to v té tmě vážně připomínalo hnízdo. „Chloe chtěla, abych chytal do pusy marshmallow. Snědl jsem jich aspoň třicet.“ Společně s tím položil Keithovi ruku na stehno a pohladil ho. „A mezi náma, taky bez tebe nemůžu vydržet. Zrovna jsem si říkal, jestli už spíš… Vezmu si tě i na ten záchod, až na to dojde.“

Keith automaticky nakrčil nos, jakože tohle není ten nejlepší nápad, ale následně si vzpomněl na odpoledne, když ho tam Emmett doopravdy zatáhl, položil mu ruce na boky, usmál se tím svým lišáckým úsměvem a pak Keithe náruživě líbal a nevnímal, ani když Malina dvakrát zabušila na dveře a prskala, ať ten, kdo je vevnitř, laskavě mákne.

„Říkal jsem si, jestli toho na tebe není moc,“ zamumlal Keith a sledoval blikající letadlo vysoko nad jejich hlavami. „Přece jen… Malina s Jacobem v jedné místnosti, to je prostě moc na všechny.“ Zkoušel znít bezstarostně, ale ve skutečnosti měl sem tam pořád strach, jestli se Emmett toho všeho nezalekne. Teď už to bylo mnohem lepší, nebudil se každé ráno s pocitem, co když budou všechny Emmettovy věci z jejich pokoje pryč, ale stejně… Rodinná oslava by bylo velké sousto pro každého.

Ale Emmett tu pořád byl, i když působil unaveně a zamyšleně.

„Jo, to je fakt. Malina Jacobovi nedá nic zadarmo. Mezi námi, myslím, že se mu trochu líbí, akorát si to nepřizná,“ řekl klidně, zatímco jezdil prstem po okraji hrnku. „Je zvláštní mít rodinu. Pořád si na to zvykám. Že je to doopravdy. A je mi líto Chloe, že se bude zítra vracet k pěstounům. Nejradši bych si ji vzal k sobě, ale zas na druhou stranu nejsem rozhodně připravenej na to, abych vychovával dítě. Chápeš. Někdy mám pocit, že je to všechno, co mám teď, pořád ještě křehký a že tomu musím věnovat veškerou pozornost. Péči. Nevím.“

Jestli tohle někdo dokázal pochopit, tak to byl právě Keith. A tak Emmetta pevně objal a společně s tím mu zabořil obličej do krku. „Seš skvělej,“ pronesl naprosto upřímně.

„A ty to zvládáš?“ chtěl vědět Emmett a pohladil ho přitom po vlasech.

Na světě neexistoval nikdo, ke komu byl Keith upřímnější. Dokonce ani svým rodičům nemohl říct úplně všechno. Ale Emmettovi ano. A taky to mnohokrát udělal. Sdílel s ním každou myšlenku.

A přesto teď zaváhal. Ne proto, že by se styděl, jen… Dnešek byl náročný, dlouhý a intenzivní a prostě bylo možná lepší to už nechat být a myslet na zítřek. Jo, nemělo smysl vytahovat, že lhal, když tvrdil, že ho bolela hlava. Klidně se totiž mohl podívat do těch krásných hnědých očí a říct, že se prostě jen hrozně lekl.

Lekl jsem se a od té chvíle mi je divně, Emmette.

„V pohodě. Jsem přece doma,“ řekl místo toho. „Ale stejně se těším, až budeme zase u nás. Sami. Víš jak. V naší super posteli.“

„Jo, bože, děkuju. Přesně na to jsem myslel,“ zasmál se Emmett a položil hrnek s kafem na zem. „Mám to tady rád. Tvoji rodiče jsou skvělí, i Malina, jsem šťastnej, že je tu Chloe a Jacob, ale prostě… Deka, tvoje domácí pizza a Netflix? Prosím.“

Což byla jejich oblíbená večerní rutina. Samozřejmě dělali i jiné věci, jako chodili do kina a na bowling, na výlety do přírody, jednou dokonce zkusili únikovku, ale Keith velmi rychle zjistil, že podobné hry ho dost stresují, a párkrát byli na dvojitém rande s Alfem a Chelsie.

Večery přesto rádi trávili klidněji, sledováním seriálů a mazlením, které pak velmi často končilo v posteli milováním.

Teď, když na to Keith pomyslel, musel se trochu pousmát a možná i zčervenal.

„Jsme mega divocí týpci,“ poznamenal Emmett pobaveně a přehodil přes Keithe nohy. Zároveň ho pohladil po vlasech, prsty mu zajel k zátylku, přitáhl ho k sobě a políbil na rty.

Moc hezky. Takže možná spíš taky vzpomínal na to, co spolu dělávali po tom, co koukali na Netflix. Jako kdyby tím polibkem chtěl říct: Těšíš se, až spolu zase půjdeme do sprchy?

A Keith úplně stejným způsobem odpovídal. Nebo až si na mě zase sedneš?

Takže nebylo divu, že po téhle konverzaci Keith cítil povědomé horko. Zkusil od sebe Emmetta trochu odtáhnout, protože vážně nechtěl, aby pak musel jít spát neuspokojený, což stejně asi půjde, ale rozhodně neplánoval COKOLI podnikat pod oknem do ložnice rodičů. Ne, rozhodně, ani náhodou.

Ale Emmett trochu zlobil, takže nechtěl Keithe pustit a místo polibků ho začal z legrace kousat do krku, což nesnesitelně lechtalo. Jenže čím víc se Keith svíjel a zkoušel vyklouznout, tím víc Emmett blbnul, až to nakonec zakončil ultimátním zlem.

Foukl Keithovi do ucha.

„Emmette,“ smál se Keith, zatímco měl všude po těle husí kůži. Měl dojem, že mu smíchy prasknou plíce, a to ho vedlo k myšlence, že snad ani nemůže být spokojenější.

Nebylo… Nebylo by příšerné, kdyby se to celé pokazilo?

Keith překvapeně zamrkal a zkusil se zhluboka nadechnout.

Co kdyby se Emmettovi něco stalo?

Hluboký nádech se ovšem téměř okamžitě zadrhl a trochu to působilo, že se divně zajíkl.

Představ si, že by umřel. Takové věci se stávají. Zničehonic. Jako ten prasklý balónek, to taky nikdo nečekal.

Představ si, že by umřel a ty bys věděl, žes ho mohl zachránit.

Pořád měl husí kůži, ale teď už nebyla moc příjemná. Koukal Emmettovi do očí, na pobavené jiskřičky, které nešlo přehlédnout, a cítil, jak ho zaplavuje velmi známý a nenáviděný pocit. 

Chceš, aby umřel?

CHCEŠ?!

Keith automaticky, aniž by nad tím přemýšlel, zakroutil hlavou. Mohl si nalhávat, že se jen snaží ty myšlenky dostat pryč, ale ve skutečnosti to byla odpověď. Nechtěl. Ježišmarja, nechtěl, aby se Emmettovi něco stalo. Emmettovi se nesmělo nic stát. Protože pak by svět neměl smysl. Ne…

No tak ho zachraň!

Zopakuj jeho jméno.

Zachraň ho.

Zopakuj. Jeho. Jméno!

ZOPAKUJ HO!

„Všechno je v pořádku, Keithe,“ zašeptal Emmett.

KONEC

Autor: Klára Pospíšilová

Přečteno? Tak prosím klikni na srdíčko, abychom věděly, kolik z vás se dostalo až na úplný konec ČTYŘIKRÁT! Nic to nestojí a nám to moc pomůže.

* Líbila se vám novela ČTYŘIKRÁT? Můžete nás podpořit komentářem, tím, že budete i nadále číst, nebo za námi pojďte na FORENDORS, kde příběhy vycházejí přednostně. ♥