Szabi

Seznámení s novelou a hlavně scénářem. ♥

Jestli vás nezajímá moje úvodní povídání o vzniku příběhu, o hlavních hrdinech, ústředním tématu a o tom, co pro mě znamená, můžete rovnou přeskočit na část: Jak číst scénář aneb technické informace.

Připadá mi, že už jsme spolu docela dlouho, tenhle příběh a já. Přitom to ještě nejsou ani dva roky, kdy se v našich životech objevil.

Cesta k jeho vzniku byla maličko kostrbatá. Vlastně si nejsem jistá, jestli by se někdy dostal na svět, obzvlášť v podobě scénáře, kdyby jedním ze závěrečných absolventských projektů mého magisterského studia na JAMU nebyl právě celovečerní film. Možná by vzniknul třeba jako novela, nebo rovnou kniha, těžko říct. A třeba je to jedno.

U absolventských projektů neexistuje žádné zadání ohledně toho, o čem by měly pojednávat. Asi vás tím pádem nijak nepřekvapí, jaké téma jsem si vybrala. Jo, lásku mezi kluky. Ale protože jsem tou dobou měla rozepsané jiné příběhy tady na szabi.cz, pro vás, napadlo mě – a přiznávám se k tomu bez uzardění – že bych ten scénář mohla napsat co nejrychleji, mít ho z krku, tak trochu vykrást pár mých oblíbených hlášek z našich knih a novel a dřív, než řekneš brokolice, vrátit se zpátky k některému z příběhů, které mi tu dobu dávaly větší smysl.

Jenomže se pochopitelně stalo, že mi tihle dva scénářoví kluci velice rychle přirostli k srdci. Než jsem se nadála, tak projekt, který mě původně maličko otravoval, mi najednou dával smysl. Byl pro mě… něco víc.

Jedna z prvních věcí, o kterých jsem v souvislosti se scénářem začala přemýšlet, bylo seznámení obou kluků, které zároveň představovalo tak trochu oříšek. Chtěla jsem, aby bylo ze své podstaty zásadní, osudové. Podobně jsem totiž nahlížela (a pořád nahlížím) na jejich vztah. Právě jejich seznámení je doteď jednou z mých nejoblíbenějších scén, díky ní jsem je oba dokázala blíž poznat. Myslím taky, že to byla první scéna, kterou jsem napsala, dala ji přečíst Klárce, poslala jsem ji vedoucí svého projektu, a jakmile jsme s tím všechny byly spokojené a odkleply jsme si to, vrátila jsem se na začátek a psala dál.

Většinou píšu chronologicky, scénu po scéně, ať už jde o scénáře, anebo o knihy, takže tohle byla nová zkušenost a spíš výjimka. Ten příběh si o to sám řekl.

Navzdory tomu, že jsem to tedy úplně v prvopočátku chtěla mít co nejdřív z krku, což, jak teď už víme, se rychle změnilo, samozřejmě jsem si taky přála, aby mě to bavilo. Rozhodla jsem se to proto vyplnit tématy, která jsou pro mě důležitá, jako jsou úzkosti, kreslení ((nevím, jestli jsem to někdy zmiňovala, ale studovala jsem grafickou školu a v jistém bodě jsem se rozhodovala mezi kreslením (v mém případě spíš malováním) a psaním)). A teď jsme tady, takže asi víte, co vyhrálo. I tak k tomu ale stále vnitřně tíhnu a jednou za čas si ráda něco namaluju, proto mi připadalo jako dobrý a vizuálně zajímavý nápad zařadit to do scénáře.

Když jsem přemýšlela o Tomášových úzkostech, nechtěla jsem, aby si byly tak docela podobné s těmi Nigelovými. Pokud jste četli Lukas a já, tak víte, o čem mluvím. U Tomáše jsem k tomu tedy hodně přistupovala jako k úzkostem, které jsou následkem jednak vnitřní citlivosti, ale zároveň v nich má velký podíl nemožnost být sám sebou, postavit se za sebe, dělat, co by dělat chtěl. Nemožnost selhat.

Spolu s tím se tak nějak automaticky vyjevilo další téma – dospívání. A tady jsem zašla ještě trochu dál, než jste v našich příbězích možná kolikrát zvyklí. Bavil mě přerod dítěte v člověka, který se skrze to, co cítí, pomalu blíží dospělosti. Ten první krok na cestě k dalšímu růstu a další životní fázi.

Tolik k Tomášovi, o kterém bych mohla říct ještě spoustu dalších věcí (ale nemůžu a nechci vám vykecat všechno). Pokud bych totiž měla vybrat hlavního hrdinu tohohle příběhu, byl by to on, byť jsou ve své podstatě dva. Rozumíme si, že?

Tady bych vám ještě ráda řekla jednu důležitou věc, na kterou pamatujte, až to budete číst: Vztah Tomáše a Adama vám může a nemusí připadat v pohodě. Možná se nad tím nepozastavíte a možná vám naopak na mysl vyvstane spousta otázek. Obojí je v pořádku. Klidně si je všechny položte.

Myslím, upřímně doufám, že tohle je jeden z těch příběhů, nad kterými můžete přemýšlet hlouběji, a zároveň si můžete na konec doklouzat víc po povrchu a stejně si to užít. Prostě to je příběh o první lásce a ta je ohromná. Určující. Osudová, jak už bylo řečeno.

Od prvotní myšlenky a nápadu, od onoho setkání, jsem celý příběh probírala s Klárkou, to je pro mě důležité zmínit. Byť jsem to byla já, kdo vždycky šel a sepsal to, ona se mnou hodiny a hodiny mluvila o tom, jací Tomáš s Adamem jsou, jaké jsou vedlejší postavy, jejich motivace, jak to udělat, aby to dávalo smysl. Proto mi připadá jedině správné považovat ji za spoluautora. Bez jejího vhledu, pomoci, skvělých nápadů a neustálého čtení, dokolečka dokola, vždycky když jsem něco upravila, by ten scénář zkrátka rozhodně nebyl takový, jakým je teď. Tolik dobrých věcí z něj je moje Klárka.

Nakonec si můžu jenom přát, aby se vám celý příběh líbil, aby vám dával smysl, abyste si ho užili podobně, jako si užíváte naše ostatní příběhy, byť je psaný trochu netradičně. A pokud vás to osloví, bude to třeba jedna velká motivace k tomu, abych to jednou přepsala a vznikl film. Na Netflixu. Takové menší romantické drama.

No nic, jsem se nechala trochu unést.

Zkrátka a dobře, upřímně doufám, že se vám bude náš scénář tuze líbit. Díky, že dáte klukům šanci. ♥

A teď se pojďme podívat:

Jak číst scénář aneb technické informace

Vykecala jsem se o pár řádků výš, takže to teď zkusím vzít rychle (haha, tomu tak věříte, co?). Celý příběh, ano, fakt celý, vyjde 30. 11.! Je rozdělený do osmi částí, které zveřejníme současně. Do těch osmi částí jsme ho rozdělily víceméně intuitivně. A proč to muselo být? Protože by jinak wordpress hodně zabrečel, nahrát mu takový dlouhý text najednou.

Scénář je psaný na střed a je hodně literární. Troufám si říct, že o něco víc, než scénáře většinou bývají. U některých částí jsem dokonce zpětně dopsala, jak se hrdina vnitřně cítí a v jakém je rozpoložení, což by ve scénářích rozhodně být nemělo. Všechno má ukázat obraz. Zkrátka a dobře, celý ten text je maličko přizpůsobený tomu, abyste z něj měli co možná nejlepší zážitek, i pokud na scénáře zvyklí nejste.

Scénář má přes 120 stran a celková délka filmu by byla okolo dvou hodin. Odhadem se počítá jedna strana na minutu čtení. Čtěte, jak rychle potřebujete, tohle je spíš taková zajímavost.

Příběh je rozdělený na jednotlivé obrazy. Některé na sebe přímo navazují, některé se odehrávají například o několik dní později. Měli byste to poznat podle toho, jak vás příběh vede. Pokud to nepoznáte, moje chyba. Každopádně jednotlivé obrazy jsou vlastně filmové scény a nový obraz začíná vždycky, když se změní prostředí. Například když je hrdina v kavárně, je to jeden obraz, ale jakmile už vyjde před ní, obraz se mění.

Zkratka EXT. znamená, že se scéna odehrává v exteriéru (venku), zkratka INT., že se scéna odehrává v interiéru (vevnitř). V mém scénáři najdete i obrazy, které se budou jmenovat KRESBA. Co si pod tím představit? Jak název napovídá, tak prostě kresbu. Fakt. Jako kdybyste koukali na televizi a celou obrazovku by vyplnil velký papír a na něj někdo kreslil. Tak vidíte, nic složitého.

My jsme jednotlivé obrazy pro jistotu oddělily ještě téměř neviditelnými linkami, abychom vám v tom zkusily udělat o něco větší pořádek.

To, co říkají postavy, najdete uprostřed. Velkými písmeny je tam napsaný název postavy a pod ní je to, co říká. Ve scénáři se nepíšou uvozovky, zpočátku to proto může být maličko matoucí.

Příklad:

Scénář psaný na střed je můj oblíbený způsob psaní, protože je hodně intuitivní. Prostě sledujete text tak, jak následuje po sobě. Nemusíte nikde přeskakovat. Je to trochu taková strohá kniha, dá se říct.

Občas narazíte na zkratku M.O., což znamená MIMO OBRAZ. Postava, která mluví mimo obraz, zrovna není v záběru. Tahle zkratka se objevuje hned v jedné z prvních scén, kdy kamera sleduje Tomáše, který strká věci do batohu, a kluk mimo obraz se ho zeptá, jestli nechce pomoct. Vy ho zatím ještě nevidíte, proto je u něj M.O.

Jo a ještě taková zajímavost na závěr, něco jako doznání – název filmu jsem si „půjčila“ z knihy Něco víc od Patricka Nesse. Ta kniha se mi vůbec nelíbila a nezvládla jsem ji dočíst (třeba někdy), ale tobě, Patricku, děkuju, kamaráde. Vlastně to krásně vystihuje Tomášův a Adamův vztah, který je něčím víc, a snad i myšlenku celého příběhu, že je v pořádku chtít něco víc.

Tohle bylo celkem vyčerpávající, že?

A teď si představte, jak moc vyčerpávající bylo nahrát celý scénář na stránky a vyřešit u něj formátování, kdy něco musí být zarovnané na střed a něco ještě ke všemu tučným písmem. Tady je třeba přiznat veškeré kredity Klárce, která mi nejenom pomohla uvažovat o příběhu a všechno vytříbit a vymyslet, aby to do sebe krásně zapadlo, ale taky se s tím textem později ukrutně sr*la, aby bylo všechno TIPTOP a vám se to krásně četlo.

Jestli máte nějaké dotazy, sem s nimi! Rády na ně odpovíme.

A do té doby nezbývá než popřát… Užijte si příběh našich kluků v tomhle netradičním pojetí. Snad vás to osloví a dotkne se to něčeho uvnitř vás a bude to křehké a milé a vy pak sáhnete pro tužku, abyste si něco nakreslili.

♥

EVA