Szabi

O naší povídce v duhové sbírce. 🖤

Předem hlásíme, že tahle novinka bude krátká. 🙂 Vlastně jsme ani žádnou novinku psát neplánovaly, ale zrovna je neděle podvečer, (skoro) pozdní podzim a zítra má vycházet povídková sbírka VŠECHNY BARVY DUHY a nám tak nějak přišlo líto, že… Každý náš příběh, všichni naši kluci mají svůj článek, takže si ho zaslouží i tihle dva! Nemůžeme se dočkat, až je poznáte, protože jsou… Jsou prostě naši a my jim opět daly hodně ze sebe.

Ale na začátek. Moc bychom chtěly poděkovat lidem z nakladatelství Yoli, kteří nás na začátku roku oslovili s tím, že chystají další sbírku povídek a jestli bychom nechtěly přispět svojí povídkou. HA! CHTĚLY! Vy vogo, jasně že jo. A měly jsme z toho ohromnou radost.

Tu chvíli si pamatujeme moc dobře, protože jsme zrovna vařily guláš z hlívy. (Všechno se pojí s jídlem, nám tak přijde.)

Něco vám ale řekneme. Prozradíme malé tajemství, které ovšem vůbec tajemstvím být nemusí, a pokud nás nějakou dobu sledujete, tak vám to nejspíš i bude dávat smysl. Napsat povídku, která je omezená počtem znaků a je na naše poměry relativně krátká… NO TY BLÁHO, jsme si na tom pořádně mákly. 😀 A vymyslely spoustu námětů, napsaly spoustu námětů, vyhodily spoustu námětů, znovu jsme z koše vytáhly spoustu námětů… No prostě… Nejsme na krátké texty stavěné, hlavně proto, že toho chceme vždycky tolik říct. 😀

Ale pak přišel námět na TUHLE povídku a my okamžitě věděly, že je to ta pravá. 🙂

Hodně jsme při jejím psaní přemýšlely o tom, co chceme sdělit a je to vlastně nesmírně prosté. Na tak krátkém prostoru jsme se rozhodly vyprávět příběh o lásce. Příběh, který vás může pohladit.

A samozřejmě, o tomhle příběhu, o těchto dvou, trochu (HODNĚ) divokých, klucích, bychom vám mohly říct strašně moc věcí. A taky řekneme. Jen… Asi s tím ještě chvíli počkáme, protože zatím povídka není ani venku a vůbec nevíme, jestli si je oblíbíte. A jestli se povídka bude líbit a… tak dááál. Tož taková typická nervózová klasika, když člověk něco, co miluje, sdílí se světem a má strach a pochybnosti. Který autor tohle nezná? 😀

A tak se teď v neděli večer, během (skoro) pozdního podzimu, těšíme a doufáme a přemýšlíme, co na kluky řeknete. A snad se alespoň na těch pár stránek vrátíte do horkého léta, vzpomenete si, jak jste jedli třešně, jezdili na kole, celí zpocení a opálení od slunce, a znovu zaslechnete cvrkání cvrčků, zatímco soused seká trávník.

Ale pochopitelně, stejně jako kterýkoli jiný náš příběh, i tento se dá číst s čajem pod dekou. 🙂

Co se týče dalších povídek ve sbírce, my je zatím nečetly, takže nic nevíme, ale hrozně se těšíme. Každá budeme mít svůj vlastní výtisk, abychom mohly číst zároveň (Eva bude muset na Kláru na konci každé povídky chvíli čekat, protože Klára je pomalý čtenář! Edit od Evy: Klárka není pomalý čtenář, jenom já čtu opravdu nesmyslně rychle, protože chci vědět, jak to dopadne!) a všechno to pořádně probereme. Jupí!

Tak jo, krátké povídání k povídce je za námi. A je to přesně, jak jsme předpokládaly, vlastně je to tak trochu o ničem, jelikož jsme vlastně nic moc neřekly. 😀

A teď… hm. Co teď s načatým nedělním večerem? Že bychom něco napsaly?

Eva a Klára

Více o sbírce zde: