ZABLOUDIT VE SVĚTĚ PŘÍŠER
Rozloučení s Bludy!
(číst až po přečtení příběhu BLUDY)
Nevím, jak začít.
Nevím, jak začít, ale tohle je na mně.
Takže prostě nějak začnu, skočím do toho po hlavě jako Damien. Vrátím se do jednoho mrazivého prosincového dne, kdy jsem v rámci charitativní činnosti rozdávala kafe. A přitom jsem hodně přešlapovala, aby mi nebyla taková zima, ruce narvané v kapsách vždycky, když to bylo možné. Vánoční atmosféra se mě nijak zvlášť nedotýkala, jediné emoční bohatství pro mě představovaly příběhy a člověk na druhé straně, který je se mnou spolutvořil.
Můj bludný kruh. S tím štěstím, že v něm nebyl žádný strýček, co by na mě sahal pod peřinou.
Myslím, že jsem tenkrát kouřila jednu z posledních cigaret /a Damien je čuně, když zvládne stáhnout šest najednou/. No a pak mi přišla esemeska, přesně jak nastínila Klárka v Bludném kruhu Damiena Daleyho.
Mám esemesky ráda. Nějakou dobu jsem na nich přežívala podobně jako na vitamínu C, takže jsem z toho měla okamžitě radost. A zvláštní pocit, protože jsem nevěděla, kdo mi píše, i když jsem to samozřejmě věděla – rozumíte, ne? Je to jako když lidi hrají role během sexu, akorát tohle je spisovatelská hra s hlavou a hodně to rozvíjí fantazii.
V jednu chvíli jsem byla jenom já a jedna zpráva a pak byl najednou Kane. Rozhodla jsem se, že bude starší, a taky fízl, což představovalo jistou převahu, moje kouzelná karta +2 síla. A mnohem lepší představa, než že by vyzvídal, co se Damienovi stalo, bylo to, že už dávno věděl. Nebo aspoň tušil. Posunulo to celý příběh na nový level.
Kane psal Damienovi sebevědomě a klidně. Byl nad věcí takovým tím nepříjemným způsobem. Choval se zkrátka jako pičus. Zpětně myslím, že Klárka dokázala jeho povahu zachytit vážně bravurně.
Víte, mluvit o příběhu, řešit ho ve dne v noci, a pak vidět, jak vzniká, být součástí toho procesu, to je… Kolikrát myslím na to, jak je super, že to můžu s někým prožívat, pořád. Protože kdysi jsem psala sama a neměla jsem nikoho, koho by to doopravdy zajímalo. Moji kamarádi nebyli zrovna nadšení z představy, že by měli pořád dokola poslouchat historky o tom, co píšu. Ale Klárka je. I ve dvě v noci.
Říkám to skoro o každé naší knize a vždycky je to pravda, ale Bludy jsou vážně srdcovka. A žádný z našich příběhů, snad ani Pátou minutu a neexistenci, jsem zatím nečetla tolikrát jako Bludy. Miluju Damienovy myšlenkové pochody a miluju, s jakou zodpovědností Klárka ke každé postavě přistupuje. Trávila hodiny u počítače a v knihách, aby si zjistila, jak se projevuje PTSD (posttraumatická stresová porucha).
Nic není jen tak zbůhdarma nahozené, za vším je hodně práce. Která začala u kelímku s kávou, takže ano, Bludy mají navždycky svoji vtisknutou kofeinovou vůni a tempo geniální písničky Locked, která hraje během jedné z nejsilnějších scén, a to, když jde Kane na benzínku, kde se odehrává přepadení, a Damien na něj musí čekat venku, v dešti, sám, a slyší výstřel…
Baby, I’m still locked on you.
Asi to nikdy nedostanu z hlavy. Jakože, a teď budu hodně chválit, což můžu, protože já tu novelu nepsala, dostali jsme super drsný emotivní příběh, který mi pořád dokola rve srdce na kusy. Možná existuje nějaký limit přečtení jednotlivých kapitol, kdy si řeknu, že už je to krapet nezdravé, ale zatím jsem se ho nedotkla ani vzdáleně.
Všimla jsem si, že lidi milují romantické příběhy, něžné, kde jsou spíš náznaky. A tady jsou, spíš než náznaky, činy. Není to něžná pusa na houpačce, která se odehrála v Páté minutě, ale divoký sex /prcání/ na chodbě, kdy je Damien opřený o zeď. Jenomže i tohle je mezi těmi všemi jemnými příběhy potřeba – a tím nemyslím nechat se opřít o zeď, ale poukázat na to, že láska není vždycky jednoduchá. Někdy má zatraceně složité a bolavé začátky.
Damien si prošel peklem, a až teprve potom našel svoji lásku, v klukovi, který ho na první schůzce dovezl ke garážím.
Je Kane kladný hrdina?
Položili jste si během čtení tuhle otázku?
Dokázali jste zapomenout na to, co udělal?
Hodně jsem přemýšlela, co o něm řeknete a jestli ho odsoudíte. A kdyby na začátku neudělal to, co udělal – musel tušit, čím si Damien prošel, a stejně si od něj nechal vykouřit, to je prostě fakt – takže kdyby na začátku neudělal to, co udělal, možná by to bylo pro spoustu lidí stravitelnější.
To je něco k zamyšlení. Jestli vnímáme stejné činy jinak, s ohledem na to, kdo je provádí. Pamatujte si tuhle větu, která je zároveň otázkou, protože vám ji v brzké době položím znovu, v rámci jiného příběhu, který bude možná ještě o dost složitější.
Vlastně vám ani nechci odpovědět na to, jestli je Kane kladný hrdina, ale snad pro vás nebude zas takový spoiler, když prozradím, že nesmírně a neodvolatelně miluje Damiena.
A jestli někdo Damienovi zkusí ublížit, skončí v sudu s kyselinou.
Jen žertuju.
I když…
Upřímně doufám, že jste si Bludy nejen maximálně užili, ale že vás taky donutily přemýšlet. Dívat se kolem sebe. Vnímat jemné náznaky. Na světě je totiž spousta lidí, kteří bludy mají. Zkuste je poznat v davu a pomoct jim, buďte pro někoho Bradem a Felixem. Nedovolte, aby někdo ubližoval dětem, aby někdo ubližoval mladým klukům, aby někdo ubližoval…
Sakra, nedovolte to.
Chci a potřebuju tenhle příběh v knihovně, tak to je zároveň vzkaz pro moji ženu, aby s tím dřív nebo později něco udělala. Hele, asi ji nepřestanu jen tak chválit, však i kvůli tomu s ní žiju, je můj nejoblíbenější spisovatel.
Damiene Daley, jsi ten nejdivočejší kluk, jakého znám.
Eva, autorka Kanea
Přidat komentář