Krátké povídání o čtyřech povídkách, kde ještě naposledy zkontrolujeme Nigela a Lukase a další kluky z týmu. ♥
Některé věci člověk nechce nechat jít. A u příběhů to platí dvojnásob. Tradičně už si nevzpomínám, kdy se zrodila myšlenka napsat povídkovou sbírku, ale zato si pamatuju úzkost, jakou jsem cítila při představě, že musím dát klukům sbohem. V jednom momentu jsem dokonce přemýšlela o napsání třetího dílu! Ale nakonec jsem jim to nechtěla komplikovat. A příběh, kde není žádné pořádné drama, by vás po chvíli určitě nebavil (a mě nakonec taky ne).
Povídky se zdály jako takový příjemný kompromis. Od nich člověk velké drama snad ani nečeká, je to spíš takové poslední nahlédnutí, ještě pár chvilek, které člověk může strávit ve svém oblíbeném příběhu. Takže když jsme se na nich s Klárkou domluvily, ulevilo se mi, že kluky zatím nemusím nechat jít. Nigela a svého milovaného Lukase Logana, ale i další, které jsem si v průběhu psaní zamilovala. Naplánovali jsme si, že se ještě potkáme. Čtyři povídky. Čtyři neděle.
–
První povídka, kterou vám představíme, se jmenuje RIVERA. A jak název prozrazuje, netýká se nikoho jiného, než našeho hvězdného brankáře Marcose, který byl ve druhém dílu tak trochu odsunutý na druhou kolej kvůli zranění a musel ho nahradit Nigel. Právě Nigel se stal ale nakonec jedním z jeho nejlepších kamarádů, přestože to byl trochu oříšek. Rivera je totiž nepřístupný a spíš se drží dál. Spousta z vás si ho v průběhu čtení oblíbila, stejně jako jeho příběh. Ve 23. kapitole jste se mohli spolu s Marcosem, Nigelem a Nelsonem vydat na road trip pro Marcosova mladšího bratra Andrease. Byla to cesta plná sblížení. No a my jsme se rozhodly, že se ještě podíváme, jak se bratrům Riverovým v Ardenu žije, jak tráví léto, a hlavně jaké to je, když spolu mají sdílet domácnost.
Psát o Marcosovi pro mě bylo náročné, protože jsem si nebyla jistá, jak přesně to chci uchopit. Nejdřív jsem psala Andreasovým hlasem, ale pak mě napadlo, že se k tomuhle klukovi mooožná (hodně velké možná) vrátím ještě někdy v budoucnu, takže by bylo lepší vzít to z nestrannějšího pohledu třetí osoby. Jsem zvyklá psát o klucích v Ardenu Nigelovýma očima, tudíž to byl zpočátku trochu nezvyk, ale postupně jsem se s tím sžila. Scény, kde spolu Marcos a Andreas interagují, jsem si zamilovala a v jednu chvíli mi bylo vážně líto, že pro ně nemám rovnou celou novelu. Stejně tak mě bavilo sledovat, jak o hokeji uvažuje Marcos – a o tom, co je třeba mu obětovat – ve srovnání s Nigelem. Nakolik se jejich hlavy liší.
–
Druhá povídka, na kterou se můžete těšit, se jmenuje HOKEJOVÁ RODINA. Vezmeme vás v ní na grilovačku, kterou se Nigel a Lukas rozhodli uspořádat u Nigela doma (po tom, co se Nigelovi rodiče vydali na dovolenou a nechali klukům volný barák). Těšit se můžete na Nigela, Lukase, Charlieho, Moorea, Harrisona, bráchy Rivery a Nelsona. Takový sraz těch nejbližších, během kterého se bude hodně mluvit a hodně hrát. To by nebyl Nigel, aby nedotáhl nějakou zábavnou hru. No a taky se objeví menší překvapení, o kterém vám nic neprozradíme, ale věříme, že to jednomu klukovi nakonec udělá radost.
Vrátit se k Nigelovi je pro mě pokaždé jako vrátit se domů. Taková skoro až terapie, kdy se můžu vypovídat, slova plynou, kolikrát nad tím ani tolik nepřemýšlím, jak přirozené pro mě je psát ho a vidět svět jeho očima. Doufám, že se ta lehkost povídky přenese i na vás. Nakonec je mnohem delší, než jsem čekala, a Nigel v ní věnuje pozornost každému z kluků, co se tam objeví – částečně je to skoro jako loučení, takže to pro mě bylo vážně dojemné. Užijete si pozdní večer na zahradě, Mooreovy kecy a něžné doteky Lukase, ve kterých je tolik lásky, až vám z toho spadne brada.
–
Třetí povídka, kterou vám zpříjemníme třetí neděli, nese název NAPOŘÁD (jo, zavání to sentimentem a my se nebojíme to přiznat) a v ní se společně vydáme s Lukasem a Nigelem na chatu, která patří Lukasově mámě (a tím pádem i jemu, takže prostě dokonale zaopatřený snoubenec!) a můžete nahlédnout do toho, jak spolu kluci… trénují. Trénovat se bude opravdu hodně, ale samozřejmě bude i nějaké to něžné povídání, pár her a prostě převážně sdílení. A Lukasovy černé oči budou zas a opět totálně vtahující. Asi není překvapení, nejspíš jste to dávno pochopili ze všech těch náznaků, že bude tahle povídka 18+. Mrk mrk.
Mít v téhle povídce Lukase jenom pro sebe? Jakože, haló, nechala jsem si na bok, na žebra, vytetovat jeho jméno, takže čas, který s ním můžu strávit, nikdy neodmítnu. Lukas Logan je a vždycky bude jedna z mých největších životních lásek. Tak jest. Velmi ochotně se utopím v jeho tmavých očích. Myslím, že tím pádem není nutné psát, jak moc jsem si tuhle povídku užila, přestože v závěru ukápla nějaká ta slzička, jelikož je to zároveň i takové to definitivní loučení s oběma kluky. Vím, nikdy neříkej nikdy, ale jejich příběh se pro mě tímhle uzavřel. Myslím z hlediska psaní. Nicméně zároveň to znamená, že se k vám poslední neděli přidám a budu napjatě čekat na závěrečnou povídku, kterou napsala Klárka!
–
Tímto jí taky předávám slovo, aby svoji povídku představila. 😊
–
Tak jo. Jdeme si říct něco o čtvrté povídce.
V příběhu se vrátíme trochu do minulosti, ale neřeknu vám kam přesně. Vybrat to správné místo bylo těžké. Kdo by nechtěl znát Lukasovy myšlenky v každé ze situací, které spolu kluci prožili? Nakonec jsem nad tím ale zase tak dlouho nepřemýšlela. TA SCÉNA, ke které se měl vyjádřit, mi nakonec přišla jako ta nejdůležitější a stěžejní, aby všechno zapadlo do sebe. Tak snad budete souhlasit.
Ale jednu věc vám přece jen prozradím. Lukas Logan, ten malej, arogantní, nepřístupnej pán všeho, se nám trochu opije. ♥
K tomu všemu bych ještě chtěla říct, že napsat tuhle povídku byla jedna z největších výzev, protože Lukas je obecně dost oblíbená postava a já nikdy neplánovala z jeho pohledu něco psát. Přece jen jsem si říkala, jestli to celou jeho auru nějak nepokazí. Jenže moje milovaná žena už během prvního dílu neustále meldovala, jak by si něco přečetla, a tak jsem napsala velmi krátký úsek jenom pro ni. A zjistila jsem, že napsat něco z Lukasova pohledu není tak náročné. Že my dva si celkem dobře rozumíme. Jenže napsat celou povídku? To je velký závazek.
Řeknu to takhle… S Lukasem jsme udělali, co šlo. Ano, není to nejukecanější kluk a jeho myšlenky jsou občas úsporné a stručné, taky hodně drzé a někdy útočné, ale takový on prostě je. A brzo zjistíte, že i tím, co neříká, vlastně říká dost. Vždycky to byl spíš kluk gest a činů než slov a zmateného breptání (nekoukám na tebe, Nigele, fakt ne :D). Takže snad se tahle jeho povaha otiskla i do povídky. Ale samozřejmě, nemusíte se bát. Od čtrnácti let, kdy v bráně uviděl malého kluka, co si hrál na brankáře a byl absolutně k smíchu a následně vychytal skoro všechny Lukasovy střely, se hodně věcí točí kolem Clabea, tučňáka, Nigela…
Název povídky jsem dala NIGEL A JÁ a konečně se podíváme Lukasovi do té jeho tvrdé palice.
Co tam asi bude?
–
Budeme se moc těšit. ♥
Eva a Klára