Opravdu roztomilý závěr… A celý příběh byl věrohodným popisem osudu mladého kluka, který to v životě nemá lehké ( a někdy si to sám neulehčuje). Ať jim to s kanem vydrží!
VEČEŘE
Nechápu, proč jsem s tím souhlasil, napadne mě, když máma položí na stůl opečené kousky chleba a přitom se na na mě podívá stylem, který docela jasně naznačuje, že by moc ráda řekla něco ve smyslu dělám to pro tebe, Damiene, ale hej… Oba víme, že to dělá jen proto, aby ukojila vlastní zvědavost.
„Nechápu, proč jsem s tím souhlasil,“ řeknu nahlas a přitom pohlédnu na Felixe. Ten nabere hrst opečených chlebů a všechny je narve do pusy. A přitom oba víme, že to je jediný důvod, proč je tady.
Lea sedí vedle Felixe. A její důvod leží někde mezi ním a mámou. Je zvědavá a chtěla se nacpat. Ačkoliv hubne a jí jen saláty a další podobné sračky, ale pije přitom litry vína.
„Já se ti taky divím,“ podpoří mě.
Máma vzdychne. „Chci ho jen poznat,“ poznamená. A tentokrát to zní ještě přesvědčivěji než dneska ráno. S takovou tomu budeme nakonec věřit všichni, za rok, dva až deset.
Mlčím, protože… Ale jo, věřím, že říká pravdu. Trochu, částečně, v náznacích. Nakonec, kdo by nechtěl poznat člověka, co mu mrdá syna?
Na druhou stranu… Nikdy dřív se nezajímala, komu nastavuju zadek, tak pořád nevím, jestli ji mám nechat, nebo říct něco děsně hnusného a odehnat ji.
Ale řekl jsem to už mnohokrát: je moc hezká a moc hodná. Tak mlčím.
Nejspíš hezkým lidem neumím říkat ne.
Třeba Kaneovi, že?
Někdo zaklepe. Rázně. Felixovi vypadne kousek chleba z ruky, mámě vypadne naběračka a Lee vypadne posměšné odfrknutí. Já vypadnu otevřít.
Za dveřmi stojí Kane.
A na sobě má černou bundu.
Tu bundu.
Tu bundu, kterou jsem si před třemi dny nahý oblékl a on mě s ní povalil na postel a líbal přitom na hrudník a pohyboval rukou a…
Vsadím se, že si ji vzal naschvál.
Pičus.
„Ahoj,“ řekne.
„Ahoj,“ řeknu já.
Pak mu skočím kolem krku a políbím ho. Protože mám radost, že přišel, že ho vidím a protože ta bunda!
Prsty mu vjedu do vlasů, prohrábnu je a pak ho pohladím po zraněném uchu. Teprve potom se trochu odtáhnu a usměju, na sto péro totálně rudej v obličeji i na penise.
Vrazí mi do ruky čokoládu.
„Seš připravený na pořádnou trapárnu?“ povytáhnu obočí.
„Ne,“ zavrtí okamžitě hlavou, ale přitom vůbec neztratí pověstný i nepověstný klid. Prostě jen vejde dovnitř a skopne boty. „Ale zažil jsem horší věci.“ Odmlčí se. „Asi.“
„Haha. Tak to jsem zvědavý, co budeš říkat, až tě máma pořádně vyzpovídá.“
Jestli jejího syna nemrdáš tak, až nemůže dýchat.
A pokud s tím nepřestanu, budu mít mezi nohama velký, tvrdý problém.
Když ale… Kane je tak… A já tak…
Na moji obranu jsem ho skoro dva dny neviděl, protože měl totálně posrané směny. A dva dny bez Kanea jsou doslova věčnost. Usínat bez něj, probouzet se bez něj a trávit dny bez jeho skoro až protivně klidné povahy.
Stýskalo se mi.
Po jeho…
A dost.
Vejdeme do kuchyně, což je samo o sobě podobné ledové sprše. Máma, Lea i Felix pohlédnou na Kanea a zůstanou na něj doslova zírat. Vteřinu, dvě, tři, čtyři… Naštěstí celou situaci zachrání Felix, kterému zaskočí, a rozkašle se. Sestra ho nešetrně poplácá po zádech a kousek chleba skončí na ubruse mezi skleničkou a lžičkou.
„Už dobrý,“ pronese Felix a sklopí zrak.
A to probere mámu, která nejspíš nedokáže vstřebat, že má doma v kuchyni policajta. Obejde linku a natáhne ruku. Pak stejnou rukou mávne, jako by odháněla komára, a opatrně… Kanea obejme?
Divné.
Nepřirozené.
Bleh.
„Ehm, dobrý den,“ pronese. „Moc ráda vás poznávám.“
Musím říct… Dobrá práce, mami. Ani já nepoznal, že nic z toho není tak úplná pravda.
Jako druhá přijde na řadu Lea. Vstane. Zavadí přitom o stůl, ale zahraje to na výbornou, takže nikdo nepochybuje, že přesně takhle to měla celou dobu v plánu. Jakože pozor vstávám, věnujte mi všichni pozornost.
„Se mnou jsi na rande jít nechtěl, ale jsme si s Damienem hodně podobní, takže se vsadím, že kdybys byl hetero, tak bych tě uhnala. A to mi bohatě stačí. A to kolo už asi nikdy neuvidím, co?“
Obrátím oči v sloup. „Jsem hezčí než ty.“
Kane jí přátelsky podá ruku. Je těžké číst jeho gesta, nebo výrazy v obličeji, ale neřekl bych, že je otrávený. Působí mile. Dokonalý gentleman, pokud ovšem kolem nejsou sudy s kyselinou.
Haha.
Žertuju.
Doufám.
„Kolo už nikdy neuvidíš. Popravdě nikdo ani pořádně nehledal. Většinou se o tom prostě jenom udělá zápis. A kdybych byl hetero… Hm, to si nedovedu představit. Jste si ale dost podobní. Takhle na první pohled vás odlišuje jen to, že Damien má hezčí pusu a ty máš… kozy.“
Poslední slovo řekne potichu, takže to slyším jen já, Lea, máma a Felix. A nikdo další.
Fakt.
Leu tím bezesporu pobaví. Felix na sestřiny kozy určitě myslel i bez Kanea a máma to zahraje do autu, když tleskne a autoritativním hlasem řekne: „Dobrá. Tak se můžete ke stolu. Jídlo je nachystané.“
Poslechneme.
Máma sedne do čela stolu. Po její levé ruce sedím já a vedle mě Kane. Naproti pak Lea a Felix. Druhé čelo, tátovo místo, zůstane prázdné. Tak akorát pro kameru, kdyby tuhle frašku chtěl někdo natočit.
Kane mrkne na Felixe. A Felix zareaguje naprosto předvídatelně. Trhne sebou, vytřeští oči a vyhrkne: „Nic jsem neprovedl, fakt.“
No co. Může si za to sám. Já jen řekl večeře a on přijal pozvání.
Uždibne chleba.
„Čau, Felixi,“ prohodí Kane pobaveně.
„Dobrý den?“ zkusí nejistě Felix a přitom mu zrudnou uši. No tak fajn, je mi ho trochu líto. Vím, že má z Kanea respekt, ale usnadňovat mu to nehodlám. To ani náhodou.
„Ty vole, kolik myslíš, že mu je?“ uchechtnu se z legrace.
Odpověď dostanu rychleji než… Já nevím. Je tak rychlá, že nestihnu vymyslet, co by mohlo být podobně rychlé, ne-li rychlejší.
„Dvacet pět!“ vypálí máma a společně s tím položí na stůl polévku. Zeleninový vývar s nudličkami a… Původně i chlebovými houstičkami, které Felix sežral.
„No jo,“ přikývnu překvapeně. „Ty si to pamatuješ?“
„To se nedá zapomenout,“ odvětí. Počká, až si každý nabere, a teprve poté pohlédne na Kanea a vysloví první otázku večera. Nepokouší se ani předstírat, že jí.
„Jak jste se poznali?“
Haha. Vydíral mě. Haha. Vykouřil jsem mu.
Plácnu Kanea do stehna. „No, jak že to bylo?“
„Vlastně to bylo docela romantické. Damien si spletl číslo, já jsem mu odepsal, a občas jsme spolu prohodili pár slov. Nakonec jsem ho pozval na jídlo a on souhlasil. Takové typické seznámení, řekl bych. Nemám pravdu?“ Mrkne na mě. „Nejspíš nikdy nezapomenu na naše první rande.“
Kane přitom nepohne ani brvou. DOSLOVA. Pronáší to s naprostým, ledovým klidem, sebejistě, jako by nikdy žádná jiná verze neexistovala. Tleskám. Je fakt dobrej.
Felix, který samo sebou pravdu zná, naopak hýbe všemi brvami. DOSLOVA se může umrkat k smrti.
„To je moc hezké. Jsem ráda, že je Damien šťastný,“ řekne máma a vůbec ji nenapadne pochybovat, což ale neznamená, že máme vyhráno. První odpovědí se nikdy nedá vyhrát.
Obzvlášť u mojí matky, která umí být otravná jak blázen. Kolikrát já ji poslal do prdele, slušně i neslušně a ona za chvíli stejně přišla, protože Damiene, tak co bude s těmi prášky. Takže ano. Totiž ne, nekončíme.
Otázka dvě. A máma pořád nehodlá předstírat, že jí.
„Bydlíte sám?“
Kane chvíli kouká. Možná nečekal, že máma bude tak přímá. „Teď zrovna ano. Manželka je s dětmi na návštěvě u rodičů.“
Oukej, tímhle mě dostane. Rozesměje mě to. „Je moc hodná. Líbila by se ti,“ prohodím směrem k mámě, a přestože nedokážu udržet vážnou tvář, vidím na ni, že nechápe. Lea jí položí ruku na rameno. „Ale no tak. Dělají si z tebe legraci. Jsou to paka. Jeden jak druhej.“
V tom má asi sestra pravdu. Jsme jeden jak druhej. Svět se s námi nemazlil, proto k sobě tak dobře pasujeme. Myslím.
„No jistě. Bydlí sám. A někdy se mnou. Je to tak v pořádku, mami?“
Kane nic neřekne, ale vykouzlí omluvný úsměv.
„V naprostém. Já se přece nesnažím… Jen…“ Vzdychne, skoro zoufale, a pohlédne na Kanea. A je v tom něco prosebného. „Damien je ještě dítě. Je mu teprve sedmnáct a je… dítě! A já mám o něj trochu strach. Má toho hodně za sebou a já vím, že jste mu pomohl, ale… Dáte si někdo colu?“
Všichni na ni koukáme a ona to ví, takže málem převrhne skleničku s vodou.
Je hotová, já to chápu. Jejího syna sexuálně obtěžoval strýc a ona to nevěděla, ačkoliv to měla celou dobu přímo na očích. Ale bože, strašně rád bych s ní zatřásl, řekl jí, ať to nechá být, ať přestane dělat scény a… Dá mi svatý pokoj.
„Já bych si dal,“ pronese Felix a zvedne ruku, jako by se hlásil. A tak máma vstane a odejde pro colu, protože jak líp zastavit trapný výlev, než prostě odejít.
Lea okamžitě mrkne na Kanea. „Spíš s jejím maličkým synem. To bude ještě na dlouho.“
Kopnu ji pod stolem, protože neumí držet jazyk za zuby a dneska ráno slíbila, že bude na mojí straně a místo toho se jen dobře baví.
„Je milá,“ oznámí Kane nevzrušeně a položí mi ruku na stehno. Není v tom nic úchylného, ani sexuálního, ale kdo mě zastaví, když přitom myslím na sex? Hm?
Máma přijde zpátky ke stolu. Před Felixe postaví plechovku s colou a konečně ochutná polévku. A Kane je… Prostě dokonalý, protože zatímco já bych ji v tom nechal pořádně vymáchat, on ne.
„Chápu, že o něj máte strach. Je to přirozené,“ řekne. „A máte pravdu v tom, že toho hodně prožil. Na druhou stranu… právě kvůli tomu už není dítě.“ Je v tom něco nekompromisního. Něco, s čím nejde nesouhlasit. „Je to můj přítel a všechno spolu konzultujeme,“ dodá.
Je to božan a s lidmi to umí, když chce. Zaválel to se mnou, mojí sestrou a teď i s mámou, která vypadá, že ho na místě obejme. Ale nic neřekne, jen přikývne a já vím, znám ji až moc dobře, že se pořád nechce vzdát.
Kane odvede řeč jinam. A všichni jsme vděční. Teda až na Felixe, protože… „Jak se máš, Felixi?“
Felix nejprve koukne na mě, jako by doufal, že ho zachráním. Což neudělám. A tak koukne do talíře a pak, s velkou dávkou odvahy, na Kanea. „Fajn,“ zamumlá. „Teda… Teď. Ráno jsem se hrozně naštval, protože mě moje starší sestra zamkla v pokoji a já musel vylézt oknem. Jenže jsem to nevychytal a spadl do keře. A pak jsem přišel pozdě na snídani a ségra mi mezitím snědla můj příděl! Teda jiná ségra a brácha mi sebral svačinu, a když jsem ho chtěl nakopnout do prd… Nařknout z krádeže…“ Najednou poposedne, zčervená, mlaskne a udělá dalších tisíc věcí, které se mi nechtějí popisovat, takže to shrnu tak, že mu nejspíš dojde, že žblebtá a celou historku raději ukončí slovy: „A tak.“
Nemáme na jídlo, moji sourozenci jsou hovada a tak.
„Můžeš někdy přijít s Damienem, kdybys chtěl. A dát si tam něco k jídlu, nebo si s ním objednat pizzu, když jsem v práci. Nemám s tím problém, dobře?“ pronese Kane způsobem, jako by nechápal, jak strašně je úžasný. Dokonalý zachránce mladých kluků.
Ale šukám s ním já, tak bacha!
Stejnou věc, na jakou myslím, pronese Lea nahlas: „Ty rád pomáháš klukům v nesnázích, co?“
„Můžeš klidně dovést i nějakou hladovou kamarádku, Damiene,“ reaguje na to Kane vtipně.
Máma usrkne polévku. „To je moc hezké. Damien je váš první mladší přítel?“
A jsme zpátky u výslechu.
„Jo, je první. Neměl jsem na vztahy čas. Jsem workoholik.“ Upije trochu vody a plynule, už podruhé (jak to sakra dělá?), odvede řeč jinam. „Damien mi říkal o vaší práci. Musí být náročné pracovat na třísměnný provoz.“
„No ano, to je pravda. Kvůli tomu jsem nebyla doma tolik, kolik jsem měla. A teď si to vyčítám.“
Obrátím oči v sloup. „Já si vyčítám, že jsem si o tu colu neřekl.“
Felix mi podá svoji a já usrknu. Nesmyslně nahlas.
„Já jsem taky jednou chodila s mladším klukem,“ podotkne Lea a zamyšleně zírá do sklenky s vínem. „Byl moc milý a nosil mi kytky, což bylo fajn. Než jsem zjistila, že je trhá mámě na zahradě a chodí teprve na střední.“ Vzdychne. „Byl hodně vysoký, to mě zmátlo, a tvrdil, že je mu dvacet.“
Teď vzdychne máma. Je to jako hra, kdo ze sebe vydá nejvíc vzdechů.
Stejně nakonec vyhraju. Až budeme s Kanem sami.
„Vážně jsem měla být víc doma,“ řekne máma.
Kane má dlaň pořád položenou u mě na stehně. Trochu s ní pohne a já na něj pohlédnu. Usměje se.
A pak řeknu jedinou věc na světe, tu jednu jedinou, kterou nejspíš budu opakovat do konce života, ale zároveň neexistuje nic důležitějšího a pravdivějšího.
Je to věta, kterou moje máme chce slyšet a věřit jí.
Chce myslet, že je to za námi.
A já vlastně taky.
„Všechno je, jak má být. Všechno je v pořádku.“
Všechno je, jak má být. Všechno je v pořádku.
Vím, že toho mám hodně za sebou. Vím, že někdy to bylo na hovno. A někdy na to myslím. A pořád mám svoje problémy. Ty asi jen tak nezmizí.
Ale teď, u podivné večeře s bizarním osazenstvem, jsem šťastný. Navzdory všemu.
Máma je s Kanem nakonec spokojená. Vidím to na ní, protože u hlavního jídla nestřílí tolik otázek a u dezertu dokonce působí mile. Lea je do dezertu trochu přiopilá, rozdává životní rady, kterými se sama neřídí, a nakonec někomu napíše zprávu se slovy, že ráno toho bude určitě litovat.
Jako… Mohl bych ji zastavit, ale to bych přišel o všechnu zábavu.
Felix dojí zbytky a máma slíbí, že mu ještě něco zabalí na cestu, což je pro něj nejlepší dárek. Takže jsou všichni šťastní.
Hlavně já, protože mám Kanea. A celou noc budeme šukat a já mu pak vypiju jahodový shake, což ho bude štvát, ale nic na to neřekne, protože… je nejlepší.
No fakt.
Jsem z něj hotovej.
A končím, když jsme teda všichni spokojení.
Autor: Klára Pospíšilová
KONEC
* Líbila se vám doprovodná povídka? Můžete nás podpořit komentářem, tím, že budete i nadále číst, nebo za námi pojďte na FORENDORS, kde příběhy vycházejí přednostně. ♥
Přidat komentář