KASPERŮV ŠESTNÁCTÝ ZÁPIS

Nemám chaotickou povahu. Co to vůbec znamená? Že nedokážu udržet myšlenku? Že jsem zbrklý? Že každou vteřinu myslím na jinou věc? Co tím chtěl říct a jestli je to pravda, jak by to mohl mít rád? Tohle je přece něco, co se nedá mít rád. Člověk to může tolerovat, dokonce to i tak nějak brát, ale mít rád? MILOVAT?

Může někdo milovat člověka, co je zbrklý a neukotvený? Říkal to tak přece, ne?

Nic z toho nejsou vyloženě dobré vlastnosti, jako že bych si řekl něco ve smyslu ty vole, seš tak neukotvenej, až mě to vzrušuje. Spíš je to něco jako seš neukotvenej, ale s tím dokážu žít. Vlastně udělal z něčeho negativního vlastnost, kterou díky své vznešenosti dokáže akceptovat.

Ale na to já ti, Eriku, zvysoka seru, protože… Ne, upřímně, co bude až tohle všechno přejde, až pochopí, že na světě jsou i další lidé, další zbrklí chaotici, kteří budou ale o něco méně a nebo více, podle toho, kde zrovna já přesahuju, a on bude mít pocit, že konečně poznal perfektního, dokonalého člověka, že to všechno zapadá do sebe a – ejhle, no jo, zapomněl jsem na Kaspera, toho nevlastního bráchu, kterému jsem vyznal lásku, ale jenom proto, že nikdo jiný, DOSLOVA NIKDO JINÝ, nebyl poblíž – no fakt, co bude potom?

Proč nad tím vůbec přemýšlím? Vždyť je to jedno. Naprosto úplně jedno, protože o tomhle jsem psát nechtěl. Ale sakra, jsem zbrklej, tak snad mám nárok psát věci, které jsem nechtěl, přemýšlet nad věcmi, nad kterými jsem nechtěl a hlavně, můžu přeskakovat mezi tématy, úplně na pohodku, jak budu chtít, protože tohle je moje hlava a můj deník. Takže tak.

V moji mysli,

v mojí hlavě,

odtud všichni pocházíme.

Nevím, proč mě napadla zrovna tahle píseň a proč si ji zpívám pořád dokola, vlastně úplně stejně jako ten text, který se naprosto nesmyslně opakuje. Zas ale je to future house (ne že by mi nějak vadil, ale když už musím vybírat, jakože nemusím, raději volím deep house) a nevím o moc future house skladbách, které by znali i lidé, co tuhle hudbu většinou neposlouchají. Jenže In My Mind v jednu chvíli hrálo snad ve všech rádiích na celém světě, a vsadím se, že i kdybych to pustil takovému neznabohovi jako je Erik, určitě by přiznal, že ji minimálně jednou slyšel. 

A jsem zase zpátky u Erika, který je zavřený u sebe v pokoji a dělá kdovíco. Možná přerovnává svetry, protože ano, nechal jsem mu je naházené na zemi (zapomněl jsem je tam, no, co už), nebo kontroluje šuplíky, jestli jsem nelezl i tam (lezl, už ten první den tady a nic zajímavého, abych to opakoval, tam fakt není), nebo kouká z okna na zasněžené vrcholky hor, protože ROMANTIKA a on je zrovna zamilovaný, takže proč na ně nečumět a nemyslet na zlomené srdíčko?

Erik zamilovaný Peterson.

Jakože jasně, neměl bych si z toho dělat srandu, protože podle všech těch jeho praštěných keců je zamilovaný do mě, ale je to tak absurdní a šílené, že to můj mozek stále nechce připustit. Vždyť…

Tak zaprvé. Že by byl můj gay radar tak strašně špatný, že bych za tolik měsíců nepoznal, co ke mně cítí? Ano, párkrát za život se mi stalo, že jsem zkusil sbalit heterosexuála, ale mohl jsem se utěšovat tím, že je to prostě jen kluk, který ještě neví, co nebo koho má vlastně rád. Ale tady? Erik? Vždyť jsem ho viděl prakticky každý den a já přísahám, na něm není nic gay. Absolutně nic. Navíc nikdy nenaznačil, neudělal nic, co by mi k němu nesedělo. Upřímně jsem si ani nebyl jistý, jestli je vůbec na holky, protože Erik měl takovou zvláštní asexuální auru. Jednoduše jsem myslel, že ho fakt vzrušuje jen sníh a prkno.

Takže je moje chyba, že jsem to nepoznal, nebo je to Erikova chyba, protože předstíral a lhal?

Jednoznačně Erikova.

Zadruhé, a to už je podle mě naprostý vrchol absolutního bláznovství, miluje mě. Zasmál bych se, jakože fakt od srdce, ale nějak to nejde, protože to není vtip, a tak je to spíš znepokojivé. V normálním světě, a chápu, že o tom Erik moc nemá povědomí, se říká něco jako líbíš se mi, chci jít s tebou na rande, nezašukáme, a pokud je člověk jó fakt romantik, tak jsem ochotný nechat se sbalit na cítím mezi námi nadpozemské spojení (ano, tohle mi fakt někdo řekl a přišlo mi to laciné a rajcovní zároveň). Jenže Erik je prostě Erik, naprostý unikát, takže řekl tím nejpřesvědčivějším hlasem, jakože je to vytesané do kamene a celý vesmír to zařídil, miluju tě. Tohle mi ještě nikdy nikdo neřekl. Nejspíš proto, že tohle se PROSTĚ JEN TAK NEŘÍKÁ. Ne, podobné fráze mají padnout až po nějaké době chození. Rozhodně, a to bych zavedl jako zákon, neporušitelný, to člověk nesmí vyštěknout na NEVLASTNÍHO bráchu, který nejenže nic nečeká, ale ani nemá sebemenší ponětí, že by to vůbec bylo možné.

Alenka v Říši divu byla oproti mně vlastně docela dobře informovaná.

Kdyby se vytasil s tím, že někoho zabil, asi by mě to zaskočilo, ale pak bych to vzal.

Kdyby přišel s tím, že křičel na Arneho, jo, čuměl bych, ale nakonec, proč ne? Vždyť Arne je otravný jako hovado, takže jednou i něco takového muselo přijít.

Kdyby mi řekl, s naprosto vážným výrazem, že nenávidí snowboard, že na minutu končí a chce být operní zpěvák… Byl bych z toho hotovej? Jasně! Ale bral bych to, protože taková možnost někde v nějakém alternativním vesmíru určitě existuje.

Ale nikdy, absolutně vůbec nikdy, bych nevymyslel, že přijede ze soustředění a jeho první reakce bude, že mě políbí. Na rty. S jazykem. Na rty. S JAZYKEM. Ne, fakt. Svět by mohl shořet v homosexuálním pekle a já bych to chápal mnohem víc, než že mi Erik nevlastní bratr Peterson strčil jazyk do pusy a poté mi vyznal lásku.

Uuu, Kaspere, miluju, jak seš neukotvenej a zbrklej a… bla bla bla.

TEN DEBIL. Co si jako myslel, že udělám? Že mu skočím kolem krku a radostně začnu zpívat hymnu zamilovaných? Že nebudu myslet na následky?

Vlastně ho neviním, že on je má podle všeho v řiti, jelikož ho to tam dole nejspíš dost svědí, takže nevnímá nic jiného. Je to tak trochu jeho styl. Velká snowbordová hvězda přece nebude myslet na to, co jeho chování může znamenat.

Měl by na to mít lidi. Tak, jak mu někdo spravuje sociální sítě, měl by mít po ruce i člověka, co mu bude radit ohledně všech jeho rozhodnutí. Tak třeba: Eriku, strkat jazyk do pusy nevlastnímu bráchovi není dobrý nápad, protože kdyby se to někdo dozvěděl, byl by to průšvih. Ano, biologicky nejste příbuzní, ale právně ano, takže by to média rozmázla jako obří skandál. Ne, Eriku, nebouchej hlavou do zdi, je to prostě tak a ty s tím nic neuděláš.

Stejně by neposlechl, protože Erik je ten nejtvrdohlavější kluk, jakého znám. A to znám do háje hodně lidí. Ale já dokážu být stejně tvrdohlavý jako on a prostě…

Bože. CO ČEKAL? Jako fakt. Naprosto upřímně. Co čekal, že udělám? Nedokážu na to totiž přijít. A co čeká, že udělám teď?

Já přece…

Nemůžu…

Jsem v pasti a nejspíš mi z toho exploduje hlava, protože tohle je skoro neřešitelná situace. Mám dojem, že Erika tím vším ztratím, a to hrozně moc nechci, protože Erik je to nejdůležitější, co mám. Poprvé v životě jsem měl konečně pocit, že jsme rodina. Jasně, neznám ho tak dlouho, ale stejně. Když jsem s ním, tak mě až tolik nesere, že bydlím v NIKDE. A teď… Teď kolem mě bude určitě chodit s trpitelským výrazem, zlomeným srdíčkem, smutnýma psíma očima a maximálně něco odsekne, protože ano, to já, zlý Kasper, mu všechno způsobil. Něco takového se neodpouští.

Takže co?

CO, ERIKU?

Možná bych za ním měl jít a promluvit si o tom všem. Vím, že jsem na něj byl dost tvrdý a možná i řekl věci, které mu zbytečně ublížily, ale vykolejil mě. Vypálil to na mě bez varování a já zpanikařil. V takových chvílím jednám zbrkle, to je fakt. Takže jsem možná nemusel znít tak razantně a odmítavě. Zároveň ale nevím, co jiného bych mu měl říct.

Začít tím, že ano, je hezký kluk? Líbí se mi. Nikdy jsem o něm nepřemýšlel jako o někom, koho bych v baru zkoušel sbalit, ale možná je to jen tím, že kluci jako on do baru prostě nechodí. Jsou na to až moc… ušlechtilí, což ale rozhodně neznamená, že nejsou hezcí. Ale copak bych mu mohl něco takového jen tak říct? Dělal by si pak zbytečné naděje. Myslel by, že mu tím dávám šanci, a to nejde. Erik nesmí vědět, že se mi vzhledově libí, že mám navzdory všemu rád jeho vlasy, proto jsem je taky tak často kritizoval, abych je pak mohl hladit. A má fakt hezké oči. To vím už od prvního dne.

Ale vážně. Měl bych jít za ním a mluvit s ním, ale když mu tohle nemůžu říct, tak co bych tam nakonec dělal, hm? Usmíval se jako pako a ještě víc mu ubližoval?

Sakra.

Všechno se tak rychle mění. Celá ta situace je tak strašně na hovno. Když jsem ho viděl stát ve dveřích, jak na mě kouká, měl jsem takovou radost! Myslel jsem, že mi srdce vybuchne nadšením, protože přijel dřív, protože stál jen kousek ode mě a já věděl, že ty dlouhé, nekonečné noci jsou pryč, že dny mají konečně smysl, že už nejsem sám. A pak puf, jedna pusa, jedno vyznání a je to všechno v háji. Možná už to mezi námi nikdy nebude dobré a já bych hrozně rád řekl, že i tohle je Erikova chyba, ale nevím… Nemůžu mu přece vyčítat, že se zamiloval. To, že to neřekl dřív, ano, ale zbytek asi ne. A když to není jeho chyba… Je moje?

Je moje chyba, že ho nedokážu milovat nazpátek, a tím pádem jsem to mezi námi definitivně zabil? Vždyť to ani není pravda!

Já tě, Eriku, přece miluju. Jen asi jinak, než bys chtěl. Představa, že bych tě ztratil, je pro mě naprosto příšerná.

Byl jsem na chodbě a poslouchal, jestli něco neuslyším z Erikova pokoje. Je tam ticho.

Do háje.

Nevím, co si mám počít, ale dneska tu spí máma s Arnem, takže bude lepší, když to nechám na zítřek. Třeba mi to všechno nějak zapadne do sebe. Třeba ráno nebudu mít v hlavě takový bordel. Třeba se Erik přes noc odmiluje a bude jako sluníčko (což teda nevím, jestli vůbec umí, spíš asi ne). Ale je docela možné, že na soustředění zase spadl a praštil se do hlavy a teď je totálně mimo a ani neví, co říká.

A třeba se nic z toho vůbec nestalo. Třeba je Erik pořád na soustředění a mně pořádně mrdlo a mám halucinace!

ERIK MI ŘEKL, ŽE MĚ MILUJE. ERIK MI ŘEKL, ŽE MĚ MILUJE.

ERIK MĚ PRÝ MILUJE.

ERIK MĚ MILUJE.

Ne. Pořád to zní šíleně.

Nejhorší na tom všem je, že… líbal moc hezky a já na to tak trochu myslím. Což bych neměl.

Bože.

Autor: Klára Pospíšilová


* Líbil se vám deníkový zápis? Můžete nás podpořit přes PAYPAL, komentářem, anebo tím, že budete i nadále číst.

6 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
holloway
16. 2. 2021 13:35

Nádhera! Mám moc ráda i Erikovy kapitoly, líbí se mi ten jeho řád a to, že se (obvykle) nenechá ničím vyvést z míry. Ale Kasperův zmatek v hlavě, jeho neukotvenost a mix myšlenek jedné přes druhou je mi tak nějak bližší. Celkově ten nápad psát to z jeho pohledu jako deník byl super, tenhle styl mi k jeho postavě dokonale sedí. Jinak kapitola toho zase nabízí hodně ke zpracování (jasně, Kaspere, ještě chvilku se přesvědčuj, že je pro tebe Erik jen brácha…), ale nejvíc se mě dotkla ta pasáž, kde už přemýšlí nad tím jaké by to bylo, kdyby ho… Číst vice »

Květa
16. 2. 2021 20:40

Celou dobu, co jsem jeho zápis četla, tak jsem si jen říkala, chudák, má v hlavě hroznej bordel. A on to tak pak řekl! 😀
A ta předposlední věta… Ach.

Doufám, že nejsem jediná, co si při čtení všechny ty zmíněné písničky pouštějí. 🙂

Karolína
23. 2. 2021 13:30

Ach jo Kaspere… Tohle bude delší cesta, než jsem si myslela, v ty hlavě se to bude muset trochu srovnat… Přitom je to úplně jasný nám všem… Ale nám se to říká co 😁

Lucienkaaa
10. 5. 2021 15:19

A je to tady. Kasper monstrózně vyšiluje 😁 Až takový zmatek v jeho hlavě jsem nečekala. Ale aspoň, že si uvědomil, že se mu ta pusa líbila. Tohle bude asi ještě dlouhá cesta.