JAK ŽÍT NEEXISTENCI
Taková jakože filozofie. Životní.
S filozofií neexistence tenkrát přišel Elias – takže Eva. A já s Kennethem jsme ji ze začátku pořád nemohli pochopit.
Jak jako? Co že to znamená?
Neustále jsem Evu přemlouvala, aby si v některé kapitole s Eliasem sedli a všechno pořádně do puntíku vysvětlili. Přece jen… Kenneth podle toho chtěl žít, nemohla jsem ho hodit do něčeho, čemu jsme nerozuměli. Jenže přemlouvat k něčemu Eliase je naprosto zbytečné, takže ne, žádné plynulé, komplexní vysvětlení v knize není.
Jen ty střípky, ze kterých si ale můžete všechno poskládat.
Eva tenkrát trochu pobaveně vysvětlovala, že tahle filozofie vychází ze všech chytrých knížek, kterými má spousta lidí obložený pokoj. Je jedno, jaký nesou název. Pokud mají zlepšit váš život, nepochybně v nich bude zmínka o životě v přítomnosti. O meditaci, která vás v přítomnosti může ukotvit.
A bla bla bla.
Ne že by životě v přítomnosti nevěřila. Obě o něj usilujeme. Žít s pocitem, že není žádný včerejšek, který jsme mohly promrhat, že není žádný zítřek, který bychom mohly ztratit.
Ale ne vždycky to jde. A na to autoři všech těch chytrých knížek občas zapomínají. Řeknou: bytí v okamžiku. Existence.
Přemýšlely jsme, jak by bylo drzé a vulgární, vzít tuhle čistou myšlenku existence a vytvořit její temnou stránku. neexistenci.
Neexistence znamená teď. Bez následků, což je na tom to vůbec nejdůležitější, protože hodně lidí chce a ví, že má být a žít a dýchat teď a ne včera ani za měsíc. Ale už je problém a neuvěřitelně těžké nemyslet pak na následky, které naše chování vyvolá. Žijeme teď. Jenže někteří z nás chtějí žít i zítra, nad čímž neexistence vůbec nepřemýšlí… Možná právě proto je destruktivní. Anebo není, záleží na tom, jak se na to díváte, protože v určitých momentech byli kluci vážně šťastní.
neexistence znamená sedět v trávě a vdechovat čerstvý vzduch, ale taky může znamenat vyšňupat si díru do hlavy, pokud máte chuť, případně sebrat na ulici někomu psa.
neexistence zachází mnohem dál, počítá s vaší temnou stránkou. Dovoluje vám zničit si život.
Takže jak žít?
Neubližujte si, neubližujte druhým, buďte teď a tady, a ve chvílích, kdy vás existence začne štvát, si dovolte neexistovat. Kupte si hranolky o půlnoci. Hrajte celý víkend na PSku. Házejte papírové vlaštovky z okna. Zůstaňte někdy celý den v posteli a válejte se v ponožkách, které nosíte už… Jak dlouho? Vypijte hodně coly. Pokreslete si zeď v pokoji. Snězte tolik poprocnu, až vám poleze ušima. Zeptejte se cizích lidí, jaký měli den. Plačte, protože… To je fuk, můžete klidně jen tak.
Nezlobte se na sebe, když nezvládnete sedět pár minut se zavřenýma očima v lotosovém sedu a popíjet přitom zelený čaj. Ne každý to zvládá. Najděte hranici mezi existencí a neexistencí.
Která nezničí vás ani druhé.
Nepotřebujete tisíc chytrých knížek, nepotřebujete Eliase, Kennetha, ani nás. Zkuste se prostě jenom dívat kolem sebe, dýchat, užít si šustění listí i cestu výtahem, a nebojte se vlastních pádů a chyb.
Eva se mě zeptala: „Je Elias dobrý člověk?“
V neexistenci najdete spoustu zajímavých filozofických témat, která jsme pečlivě vybíraly. Problematika vlaku a výhybky, například. Schválně: Jak byste rozhodli – vyhodili byste výhybku, nebo neudělali nic?
A co byste dělali, kdybyste věděli, že vás čeká poslední den?
Naše přání bylo, aby člověk, který si přečte neexistenci, přemýšlel víc o světě kolem sebe. A aby dostal dobrý silný příběh. To je všechno. Doopravdy všechno.
Eva a Klára
PS: Mysleli jste si, že to může skončit jinak?
Přidat komentář