Szabi

Loučení s Nicolem, létem a kempem.

(číst až po přečtení příběhu ZBLOUDILÍ)

Zpětně už si nedokážu přesně vzpomenou na den, kdy Zbloudilí vznikli.

Klárka mívá spoustu nápadů, v tomhle je opravdu neúnavná, a tak prostě předpokládám, že jednoho dne přišla a řekla: „Chci napsat příběh, kde budou dva bráchové. Protože bratrské vztahy, na ty já nedám dopustit.“

Vlastně, když nad tím tak přemýšlím, určitě to řekla víc přisprostle, než to teď píšu.

Tak jako tak o tom příběhu začala vážně uvažovat. Přála si originální prostředí, kam celou zápletku zasadí. No a někdy v té době jsme dost možná sledovaly Sex Education, kde jedna z hlavních postav žije v karavanu. Všechno se to poskládalo.

Nemám na to tolik vzpomínek, protože to byla Klárka, kdo vymyslel tři základní roviny – vztah Kleina a Nicola, prostředí kempu, a pak taky vztah, který bude ohraničený několika dny.

Tenkrát jsme zrovna psaly Nocturno, které rostlo a rostlo, takže pro nás bylo totální blaho vědět, s jakou délkou příběhu můžeme předem počítat!

Na mě pak samozřejmě zbylo to zásadní. Stvořit objekt Nicolova zájmu. A kde se vzal, tu se vzal přivandrovalec Dominik Morten! Dominik je typ takového toho sexy nedosažitelného souseda, jaký se objevuje v různých romantických filmech. Při jeho vymýšlení jsem si říkala, že bude mít poměrně komplikovanou minulost, ale ne zas tak komplikovanou, aby šlo o nějakou obří tragédii, skrze kterou by veškerou pozornost strhnul na sebe. Tady jsem se musela fakt držet, protože tragická minulost je moje.

A pak taky… Dominik má svoje malé rituály, třeba ranní sprcha, často přítomná cigareta za uchem, viditelná náušnice, jeho typické: „Ahoj.“

Dominik dokonale rozumí tomu, co znamená dělit se, anebo sdílet. Je poměrně velkorysý, ale to ho asi, podobně jako všechny ostatní lidi v kempu, naučil život. Že jednou někomu něco dáš a on dá jednou něco tobě.

Upřímně, i když to záměrně není v textu nikde zmíněno, Dominik si Nicola všiml hned v první chvíli. Ten protivný výraz nelze tak snadno přehlédnout, že? Někdy jen tak procházel kolem a zběžně mu nahlédnul přes rameno do skicáku, někdy prostě jen cítil jeho pohled na zad… zádech. Těžko si Nicola nevšimnout, když si kvůli Dominikovi věčně lámal pastelku, no ne?

Zbloudilí mě neuvěřitelně bavili a užívala jsem si veškeré dialogy a rozpravy mezi oběma kluky, vlastně úplně stejně jako jsem si pak užívala dialogy mezi Nicolem a Kleinem, když mi to Klárka dávala přečíst. Do toho příběhu se promítla spousta našich bizarních představ a úvah. Ne že bychom s Klárkou hulily a lehávaly na mýtině, ale jsme schopné mluvit vážně úplně o všem.

Miluju atmosféru kempu a chuť arašídového másla, na které si vždycky vzpomenu. Všechny ty debaty s Klárkou, jak dlouho spolu Dominik s Nicolem vydrží (navždycky) a jaký spolu povedou život. O tom, jak mám tenhle příběh ráda svědčí snad i to, že je veskrze letní a já si ho neuvěřitelně užívala, byť jsem obří fanoušek podzimu.

Myslím, že je z toho vážně cítit, jak moc má Klárka ráda vztahy mezi sourozenci, obzvláště pak bratry. Strašně bych si přála bráchu jako je Klein, který by za mnou stál, ať se děje cokoli. A klidně bych do party brala i Mariu a ostatní, ani na Alexe a „usoplenou opici“ Dustina bych nezapomněla! (Dustina nevnímám jako vyloženě negativní postavu, spíš se bavím jeho hašteřením s Nicolem. Doopravdy negativní postavou je pro mě Sandy a její obtěžování Dominika. Sice se to odehrává na zdánlivě nevinné rovině, respektive nikdy se nestane, že by ho doopravdy osahávala, ale už to, jakým způsobem překračuje hranice ve vztahu k takhle mladému klukovi, navíc nevlastnímu synovi, je nesmírně odpudivé. Speciálně důležitý je pak pro mě závěr, kdy se proti tomu Nicolo ostře vymezí, což jenom potvrzuje moje vnímání Nicola jako nesmírně empatického kluka, který už od začátku chápe, že takové chování v pořádku rozhodně není.)

Další „milovnice“ mladých kluků je paní Smithová, která je na rozdíl od Sandy spíš lehce komickou postavou, navíc zapamatovatelnou pro svůj slamák a totální klid a mír. Ženská, která má na krku takový průser, přišla úplně o všechno, a přesto se dokáže spokojeně usmívat u starého rádia, s nohama v lavoru? Nedivila bych se, kdyby v budoucnu napsala nějakou motivační knihu typu „Jak mít všechno u pr*ele“.

Mám obrovskou slabost pro části, kde Nicolo jen tak prochází kempem a všímá si tamních obyvatel, popisuje je, anebo se jim snaží vyhnout. A když tím kempem samozřejmě o kus dál prochází s Dominikem po boku, to je vůbec nejlepší.

Dominik je, když se nad tím zamyslím, v mnoha ohledech o dost smířlivější než Nicolo. Nicolo je neuvěřitelný protiva (ne, vážně, všimli jste si toho v průběhu čtení, nebo vám to uniklo? :D). Jako upřímně, neznám protivnějšího kluka a vůbec nevím, jestli by se mi třeba někdy povedlo někoho protivnějšího napsat. To snad ani není v lidských silách.

Moje láska k Nicolovi se neobjevila hned. Vlastně jsem k tomu asi přicházela úplně stejně jako Dominik, postupně. Každý další prožitek, společná konverzace, mě k němu posunul zase o kousek blíž. Záchvěvy, kdy jsem pod tou jeho slupkou protivnosti mohla zahlédnout něco křehkého, co se objevovalo ve vzácných chvílích. To je vlastně nakonec asi ta nejlepší definice Nicola, kterou pro sebe dokážu nají. Je mi vzácný. On a každý jeho úsměv, ukrytý za podmračeným výrazem.

Nesmírně obdivuju jeho oddání se kresbě a komiksu, to, jak rozvíjel svůj talent (ačkoli on by určitě tvrdil, že „jenom kreslil“). Strašně bych mu přála lepší podmínky, lepší mámu (to byla extrémně tragická figura, která podle mě báječně funguje na principu, že má člověk nejdřív tendenci se jí smát, než si uvědomí, jak strašně smutné to všechno je), víc osobního prostoru a soukromí. Na druhou stranu jsem si jistá, že Nicolo ve skutečnosti nejvíc potřeboval někoho, kdo do něj vloží svoji důvěru a nebude s ním jednat jako s dítětem, nýbrž jako se sobě rovným. No a právě takového člověka dostal.

A naopak Dominik, pro toho je tohle úplně nová forma sdílení, jakou doposud nezažil. Před Nicolem nemusí nic hrát, nijak se pitvořit. Může s ním mluvit o zombie apokalypse, o duchařině… A přitom ho samozřejmě líbat.

Osobně jsem nikdy předtím sáhodlouze nepřemýšlela nad tím, jestli je Dominik gay. Asi spíš ne. Podle mě to vůbec není důležité, protože Nicolo je jeho umručený soulmate.

Chci za tenhle příběh Klárce moc poděkovat. Sálá z něj neuvěřitelná energie a já se nemůžu dočkat, až si ho přečtu znovu.

Dominikovi a Nicolovi a Kleinovi a dalším členům party přeju, aby odteď už navždycky dostávali samé dobré karty, aby se život překlápěl v jejich prospěch a hlavně, aby měli jeden druhého. Vždycky. A speciálně pro Nicola a Dominika: Buďte spolu i nadále k sežrání, moji milí! Láska je ten největší grál džemu, co člověk má.

Eva