Szabi

O naší povídce ze školních lavic i mimo ně.

Stejně jako když jsme psaly o povídce ze sbírky Všechny barvy duhy, i tady se hodí začít tím, že tahle novinka bude krátká. Je vůbec možné, že to tak rychle uteklo? Není to tak dlouho, co jsme představovaly Paulieho a Floyda, no a teď tu je najednou další sbírka a s ní i další kluci! A jejich jména? Trochu netradiční – Dorian a Mikuláš.

Podle jmen nejspíš správně soudíte, že tentokrát jsme se rozhodly zasadit povídku do českého prostřední. Došlo k tomu právě kvůli těm jménům, která našim klukům sedla. Vlastně jsme o tom ani moc nepřemýšlely a pak v jenom určitém momentu, během psaní, jsme si uvědomily, že píšeme z prostředí Brna. Kdo Brno zná, tak ho mezi řádky určitě najde.

Ale ať nepředbíháme. Když nás nakladatelství Yoli oslovilo s nabídkou, abychom přispěly i do téhle povídkové sbírky, váhaly jsme, jestli se nám to všechno povede skloubit. Zrovna se toho totiž ohledně psaní v našich životech dělo požehnaně a my jsme rozjížděly Forendors. Už dlouho nám ale v hlavách ležel jeden příběh, a to bylo nakonec rozhodující. Jak bychom vlastně mohly odmítnout? (Tímhle nakladatelství děkujeme za další moc fajn spolupráci!)

Vy, kteří nás už nějaký pátek sledujete, víte, že jsme zcela automaticky sáhly po dvou klucích, jinak by to ani nešlo. A přestože vám toho o nich nechceme prozradit víc, než je nutné, tak alespoň něco málo – oproti naší povídce Pozdní léto, sobota odpoledne (Všechny barvy duhy) je Samozřejmě byl čtvrtek (Za pět minut zvoní) taková vážnější a poetičtější. Ne tak poťouchlá. Navíc se nedá říct, že by byli oba kluci divocí, naopak je nejlépe popisuje, že jsou velmi rozdílní. Což ale nebrání tomu, aby se jeden z nich zamiloval na první pohled, nemyslíte?

♥

Díky tomu, že jsme procházely sazbu a kontrolovaly pár redaktorských připomínek, jsme zároveň měly možnost nahlédnout do ostatních povídek. A upřímně se nemůžeme dočkat, až si je přečteme znovu, tentokrát hezky s hrnkem čaje a pod dekou s papírovou verzí! Troufáme si říct, že se máte na co těšit a že to snad všichni autoři/autorky pojali ve svém vlastním stylu. (Jakmile pak budeme povídky číst, určitě některé z nich vypíchneme, protože i my si najdeme svoje oblíbence. :))

Taková třešnička na dortu, bez které by to zároveň nešlo, jsou krásné ilustrace. Tedy my jsme zatím viděly jenom tu naši, ale ta panečku je! Autorkou je Myokard a my jsme z toho výjevu, který se k naší povídce rozhodla ztvárnit, dost na větvi. I jí tedy patří naše poděkování!

Do sbírky kromě nás například přispěla i Katka Šardická, Aleš Novotný, Kája Skácelová a Lenka Poláčková, takže si tam určitě každý najde toho svého oblíbence. 🙂

To je všechno. Ne, vážně. Že by byla fajn ještě nějaká zajímavost? Nooo, tak třeba… V mnoha ohledech je naše povídka velmi něžná, skoro až křehká. Zaobírá se tématem Boha, ale těšit se můžete i na stezku odvahy. A teď už vážně konec, abychom nic neprozradily.

Doufáme, že si Doriana a Mikuláše zamilujete alespoň z poloviny tak, jako jsme si my zamilovaly jejich psaní!

Eva a Klára

♥