Szabi

Informace na začátek příběhu.

Příběh začíná vycházet 5. 7. 2021, klasicky v 17:00. A tentokrát budeme nové kapitoly přidávat 4x týdně, což je zatím nejvyšší intenzita vydávání, tak snad to všechno hezky zvládneme. 🙂

pondělí – úterý – čtvrtek – pátek

Jak už jsme párkrát avizovaly: Příběh popisuje 9 za sebou jdoucích dní v životě jednoho hodně otráveného kluka. A každý den je rozdělený na čtyři části.

ráno – dopoledne – odpoledne – večer

To znamená, že v týdnu od 5. 7. (pondělí) do 9. 7. (pátek) vyjde jeden Nicolův den.

Bože, tohle je tak komplikované! 😀 Doufám, že jsem to vysvětlila alespoň trochu pochopitelně. A pokud ne, tak snad to bude jasnější, jakmile začnou jednotlivé kapitoly vycházet.

Většinou se u příběhů snažíme, aby byly délky jednotlivých kapitol tak nějak podobné, no ale tady… Tady to vůbec neplatí. Některé tedy budou spíš krátké, jiné zase hodně dlouhé. Vesměs ale platí, že v jednom týdnu většinou vyjde minimálně jedna dlouhá, jedna krátká a dvě jako takový zlatý střed. 🙂

Každou neděli v 17:00 vyjdou na Instagramu úryvky na celý týden!

To jsou takové ty klasické technické věci. A teď k příběhu.

Příběh Zbloudilých vznikl úplnou náhodou, ze dne na den. Byl to momentální nápad, u kterého si ani nejsem jistá, jak vlastně vznikl. Mám dojem, že úplně prvotní myšlenka směřovala ke klukům, kteří žijí, bydlí a pracují na pouti/ lunaparku a neustále s ní putují po celém světě. Možná, že jeden měl být nováček a ten druhý ho měl postupně zasvěcovat. Atmosféra poutí a lunaparků mi totiž přijde tak zvláštně magická a kouzelná, že mě ten nápad automaticky nadchnul. A Evu taky, akorát že ona už kdysi dávno, než jsme se poznaly, podobný příběh napsala a zatím se do toho světa nechtěla vracet, takže… jsem celý příběh odsunula do pozadí. A pak jsem jela tramvají do práce, koukala z okna, poslouchala Flora Cash, They own this town a viděla reklamu na kempování a…

Jo, někdy stačí tak málo, aby se z kluků pracujících v lunaparku stali kluci, co bydlí v karavanech. A ten jeden se právě přistěhoval. (V příběhu se nakonec starý, opuštěný lunapark objevuje, takže tahle zmínka, jen tak pro moji potěchu, zůstala zachována.)

Téma sázky a sedmi schůzek jsem k tomu už pak jen připojila, protože – a to jsme říkaly už mnohokrát – často hrajeme roleplay a v jedné z vůbec prvních her (teď nevím, jestli to nebyla TA první) jsme hrály dva kluky, kdy jeden chtěl toho druhého sbalit. Můj kluk samozřejmě nechtěl, ale nakonec se nechal přesvědčit k sázce, že půjde s Eviným klukem na sedm schůzek a uvidí se, co se za ten týden stane. Spoiler… Zamiloval se. 😀

Tenhle námět se mi tenkrát moc líbil a hlavně mě bavil, takže jsem si ho zapsala do deníčku námětů a hola hej, asi o tři roky později jsem ho vytáhla a použila. Akorát jsem ho samozřejmě v některých ohledech musela pozměnit.

To celé bylo někdy v říjnu a já se pro příběh šíleně nadchla. Jenže… mně se takové věci stávají pořád. Denně vymyslím nový námět a skoro pořád v hlavě něco vytvářím, takže… V tomhle ohledu musím zůstávat trochu při zemi, abych někdy něco vůbec dokončila. Mám pravidlo, jakmile začnu něco psát, zkouším nepropadat novým příběhům a nebláznit po nich.

V té době se právě blížila NaNoWriMo výzva a já už měla jeden příběh, který jsem hodlala psát, vymyšlený a nachystaný, ale… sakra… Tohle bylo tak těžké!!! Který jsem měla do háje vybrat? A jak jsem ho měla vybrat???

Naštěstí máme vás a já byla tak šťastná, když jsem nemusela nic řešit a nechala vás rozhodnout. Hlasování bylo tenkrát až nepříjemně vyrovnané, ale Nicolo nakonec vyhrál. Myslím, že jen o 4 hlasy. A tak se příběh, který vznikl zničehonic (z ničeho nic, z ničehonic :D), stal na celý měsíc tím jediným, čím jsem žila – jedla jsem a myslela, jaký Nicolo bude, venčila Kimi a říkala si, jak se Nicolo zachová a před spaním jsem Evičku nutila, aby o tom se mnou do nekonečna mluvila.

(Což dělala a vůbec jí to nevadilo. To je taky jeden z miliónu důvodů, proč ji miluju.)

A najednou tady sedím, snídám ledové kafe s banánovým mlékem a píšu SEZNÁMENÍ. Jako kdyby ta doba utekla neuvěřitelně rychle a já si říkám, ježišmarja, jak je tohle možné, vždyť jsem ho teď vymyslela!

Hlavní postavou je Nicolo, devatenáctiletý kluk, který je ten vůbec nejprotivnější kluk, jakého jsem kdy napsala. A zároveň má hodně ze mě, což bych asi neměla říkat, vzhledem k tomu, že jsem právě přiznala, jak moc je protivný. Ale víte co? To já umím občas taky, ačkoli ne v takové míře. 😀

Nicola mám neuvěřitelně ráda. Čas strávený s ním mě bavil a naplňoval, ale ne vždy se psal snadno a někdy se stávalo, že mi záměrně kazil náladu. To třeba, když se mu ten den něco stalo a já pak byla nabručená s ním.

Ale takové věci se nám s Evičkou během psaní holt stávají. 🙂 Kluci nás občas ovlivňují. A tak se opět musím vrátit k tomu, jak skvělá Evička je, že to se mnou ten měsíc vydržela. 🙂

Na druhou stranu… Za hodně Nicolových protivných nálad mohl právě Dominik, tedy Evin kluk, tedy Eva, tedy… Nebyla to vlastně její chyba? 😀 😀

Dominik je láska, taková ta, co vás občas vysírá, ale vy jí odpustíte, protože… je to láska. To se prostě nedá popsat jinak. Navíc byl mega sexy. S tou svou náušnicí, hluboce modrýma očima a tím perfektním, pevným… zadkem.

Bože, já se tak těším, až ho poznáte!

Myslím, že se tu opět tak nějak povedlo, že kluci k sobě od první chvíle pasují a krásně se doplňují, což není vždy pravidlo. A pokud by si neseděli, možná by tento příběh vůbec nevznikl. Ale jsme tady, já snídám kafe a píšu SEZNÁMENÍ, takže jo, všechno krásně klaplo. 🙂

A já bych už asi měla přestat žvatlat a říct, co můžete od příběhu vlastně čekat, protože o to by tady mělo jít především.

Jedná se o letní příběh. Takže bude horko, což není dvojsmysl. Nebo možná jen trochu. Rozhodně doporučujeme melouny, zmrzliny, větráky a možná sem tam osvěžující koupačku (v zatopeném lomu by to bylo nejlepší). Ale prosím vás, žádné držení hlavy pod vodou někomu – to Nicolo vyloženě nesnáší. 😀 Tak bacha.

Další věc… Je to feel good a za tím si stojíme. Jasně, kluci nemají nejlepší rodinné zázemí a některé životní příběhy nejsou zrovna optimistické, ale nic z toho nikdo vlastně neřeší. Prostě to tak je a celý děj se odehrává jen kolem jedné sázky, sedmi schůzek a toho blba, co bydlí naproti, a Nicolo ho nenávidí a… a tak dál. 🙂

V tomto příběhu proto nečekejte žádné extra drama, ačkoliv by vám Nicolo oznámil, že celý jeho život je jedno velké drama a ke konci příběhu to nebude mít zrovna snadné. Ale celkově myslíme, že je to velmi odpočinkový příběh. Tak akorát na léto.

(Protože pak přijde podzim a s podzimem přivítáme Michaela a Gabriela v KLUKOVINĚ a tam to zas bude úplně o ničem jiném.)

Kromě vztahu mezi Nicolem a tím blbem odnaproti, se v příběhu hodně řeší i vztah Nicola se straším bráchou, protože… Tenhle příběh jsem psala já a fakt si ujíždím na vztazích mezi bráchy. Jasně, už jsem psala Braxe a všechny Nolanovic bráchy, ale vztah Nicola s Kleinem pro mě byl od první chvíle hodně srdcový, takže má v příběhu dost prostoru. Je to vlastně taková druhá linka celé novely.

Teď přemýšlím nad varováním a asi zase budeme muset dát 18+. Je to tak. Kluci v příběhu totiž občas mluví sprostě a navíc tam jsou opět explicitní scény (já už to snad ani jinak neumím), ačkoliv rozhodně ne nějak detailní, jak tomu bylo třeba v Bludech.

Takže abych to nějak shrnula… Feel good příběh, 18+ a bude horko. 🙂

Opět a klasicky, teď když má vycházet nový příběh, tak jsem extra nervní. Mám ohledně všeho samé pochybnosti, ale zároveň se velmi těším, až Nicola poznáte.

Toť vše. Sraz 5. 7. v 17:00!

 Klára