Proč je to moje osmnáct plus srdcovka…
Právní logiku v tom nehledejte. Spíš drogy.
Tahle povídka byla původně vlastně jenom takový pokus, něco jako psací roleplay se zadáním ‚Poznej, kdo tě má rád doopravdy, a kdo to jenom hraje.‘
Z dialogů se stala kostra, a z kostry příběh, pomalu novela, která popisuje život kluka jménem Efram – od okamžiku, kdy se dostal do domu Jamese Novickyho a poznal jeho syny.
Efram žil nějakou dobu na ulici, a aby přežil, musel prodávat svoje tělo a sny. Celá ta zkušenost ho nějakým způsobem osekala, a protože to vypráví v ich formě (nechtěl, abych to za něj kvůli autenticitě jakkoli upravovala), pravděpodobně budete mít při čtení obdobný pocit. Že je to osekaný. Nespisovný. A kolikrát vlastně i vulgární.
Ale Efram si podle mě celou dobu dokázal udržet zvláštní nadhled. Je upřímný sám k sobě i k ostatním lidem.
No a, jako snad každý můj chlapec, miluje kečup, sušenky a colu.
Myslím, že když o sobě v určitý fázi řekne: „Na chvíli jsem normální kluk, co se zamiloval,“ dokonale tím vystihne, o čem celý tenhle příběh je. O lásce. O lásce vroucné, odevzdané a hluboké.
Ano, přesně o takové lásce, jakou chováme ke svým medvídkům.
Eva