24. prosince bylo úterý.

Upřímně – a to je taky třeba zdůraznit, že se Aaron poslední dobou snažil být k sobě upřímný – netušil, jestli je to ten nejlepší nápad. Rozhodl se pro to hned ze dvou důvodů. Zaprvé nechtěl vidět matku v takovém stavu. Od chvíle, co si otec odnesl poslední věci, včetně nového DVD a obrovského fíkusu, který doteď stával vedle sedačky, šlo všechno hodně rychle k čertu. Crystal věšela na větve obrovského umělého smrku velké červené baňky, dupala v jehličí a pokoušela se skrývat uplakané oči. Tvrdila, že jsou to slzy dojetí nad pohádkou, kterou viděla toho dne ráno, ale když se Aaron podíval do televizního programu, našel jenom Smrtonosnou past.

Takže mu lhala, slzy patřily rozvodu a představě, že poprvé všichni tři netráví Vánoce spolu, ale on se rozhodl nekonfrontovat ji přímo. Přivedlo ho to k nápadu.

Zaprvé šlo tedy o matku, zadruhé ovšem patřilo výhradně jemu. Chtěl vidět Neila.

Od Halloweenu prakticky pořád, každý den, a i když si psali a Aaron se u sebe v pokoji pokoušel vytvořit vlastní originální verzi Nothing Else Matters, vnitřně ho dokázala upokojit jenom jedna představa. A v té představě byl Neil u něj.

V matčině mobilu našel číslo na Mindy, a ačkoli jí volal uprostřed noci, nezlobila se, naopak, připadalo jí to jako vynikající nápad. Tvrdila, že peče další vánočky, protože původní tři dávaly dohromady směšný počet, a Aaron ji trochu podezíral, že u toho popíjí svařák. Byl ale vděčný.

Ráno oznámil matce, OZNÁMIL, že stráví Vánoce u Mindy, a matka kupodivu neprotestovala. Chvíli na Aarona zírala a on nevěděl, co říct, a jestli náhodou trochu nepřestřelil. Místo toho, aby se to pokusil uhladit, ukázal na ni prstem a řekl, že se po cestě staví ve Starbucks.

x

Když pak seděl ve vyhřátém autě, měl pocit, že si jméno na kelímku – navzdory tomu, jak moc stupidní a dětinské to bylo – zasloužil. A musel se usmívat.

Jednou rukou držel mobil a roloval zeď na facebooku, potom kliknul na Neilův profil. Moc toho na něm nebylo. Pár písniček nasdílených z youtube, pár článků o punkrockových kapelách, obrázek kotěte, a fotka Neila, asi třináctiletého, jak stojí na zápraží a cení zuby. Tenkrát měl trochu předkus, ale výraz mu zůstal úplně stejný.

Aaron věděl, že vidět se znovu znamená položit si otázku, jestli se chtějí vidět zase, a pak zase, a jestli chtějí, aby z toho bylo něco víc.

V duchu se té otázce vyhýbal. Kroužil kolem ní jako krkavci kolem Mercedesu. Věděl, že jeden polibek… Dobře, mnoho polibků, které si tu noc dali, že to ještě nemusí nic znamenat. Sám z toho měl v hlavě trochu bordel. Po návratu domů, když ze sebe smyl poslední upíří makeup, který mu nějakou záhadou zůstal za uchem, myslel, že ty pocity zmizí, nebo alespoň otupí, ale místo toho cítil silné chtění.

Do bodu všednosti a nudy už nespadl, dveře se pro něj zavřely, byl výš, u rozcuchaných tmavých vlasů a hezky vykrojené pusy.

Mercedes najel do výmolu a Aaron poskočil. Jednou rukou rychle chytil kelímek a otočil se dozadu, aby viděl, jak jsou na tom lyže a cestovní tašky. Nic nespadlo. Kolem auta se valila hustá mlha a z pole vystupovaly obrysy otrhaného strašáka.

Aaron sundal víčko a zespod olíznul kafe. „Pokračování hororu. Vražda v mlze 2,“ prohlásil poťouchle.

„Dítě,“ vzdychla matka a věnovala mu soucitný pohled. „Co se to s tebou stalo?“

Nevěděl, ale na hrudníku to hezky hřálo.

x

Auto nechali na konci ulice, stejně jako minule, akorát s tím rozdílem, že tentokrát s sebou netáhli tolik zavazadel. Aaron měl jednoduchou brašnu z umělé kůže. Bořili se do sněhu podél plotů ověšených světýlky a vyzdobených domů a už z dálky viděli, že dům Mindy všechny jednoznačně převyšuje co do počtu světýlek, tak do velkých sněhových vloček různých velikostí, kterými byla polepená okna.

Když stanuli u dveří, hodiny vzdáleného kostela zrovna odbíjely poledne.

Aaron stiskl zvonek, zpola zakrytý věncem se sušenými pomeranči, a domem se rozezněla vánoční koleda. Pobaveně se ušklíbnul a než stačil cokoli říct, případně alespoň pohlédnout na matku, dveře se otevřely a on byl nekompromisně vtažen dovnitř. Neměl ani čas zadoufat, že ho vtáhl Neil – Mindy totiž slíbila, že mu o jejich příjezdu nic neřekne – a už cítil, jak ho její něžná ruka popleskává po tváři.

Od minulé návštěvy se nezměnila, možná jenom trochu přibrala a měla ještě víc růžolící tváře. Přivítala je stejně přívětivě jako posledně a tiskla je v objetí tak silně, až jí málem upadla červená mašle.

Crystal si odkašlala a Mindy konečně ustoupila. „Tak strašně ráda vás vidím!“ usmála se a v očích měla veselé jiskřičky. Vzala si od Crystal kabát a pověsila ho na věšák. „Už jsem se nemohla dočkat. Pojďte rychle dovnitř. Začala jsem ohřívat mléko na pořádnou horkou čokoládu.“

Natáhla se přes Aarona a zavřela za nimi. Počkala, až se vyzují a vedla je rovnou do kuchyně.

Uvnitř bylo příjemné teplo a atmosféra ryze vánoční. Všude visely barevné ozdoby, různé serepetičky a zlaté řetězy. A na plotně bublalo mléko. V rendlíku! Aaron na to chvíli pobaveně zíral. „Díky, že jsme mohli přijet tak narychlo. Nakonec nám to přišlo jako dobrý nápad.“ Vyhrnul si rukávy černé košile a pokusil se urovnat rozcuchané vlasy, ve kterých mu roztávaly sněhové vločky, takže je rozcuchal ještě víc.

Nechtěl si sedat a pořád vrhal pohledy ke dveřím, jako kdyby měl dovnitř každou chvíli vrazit Neil.

„Byl to perfektní nápad!“ řekla Mindy spokojeně. Odněkud přinesla tác s cukrovím a položila ho na ubrus, který byl plný malých bílých sněhuláků a vyšívaných dárků. „Vezměte si třeba perníčky.“

Perníčky byly z toho všeho na první pohled zdaleka nejmíň zajímavé, ale když Aaron do jednoho kousnul, cítil v puse chuť brandy a taky rozinek a to mu ještě o kousek zvedlo náladu. Dokonce pochválil jednoho z naprosto nevkusných elfů, zavěšeného nad mikrovlnkou.

Všude byly svíčky a vánoční ubrousky, i tam, kde by je obyčejný smrtelník rozhodně nečekal (to Aaron zjistil, když si později odskočil na toaletu).

Mindy se tvářila potutelně, zatímco připravovala horkou čokoládu. Do jednoho hrnku přilila velkého panáka rumu a přidala řádnou porci šlehačky. Postavila to před Crystal. Aaron dostal namísto rumu mashmallow.

„Neilovi jsem neřekla, že přijedete. Nechala jsem to pro něj jako překvapení, jak jsme se domluvili…“ Připravila ještě dvě čokolády, nejspíš pro sebe a pro něj, a pak vykoukla ze dveří, aby vzápětí naprosto nelidským a zvířecím hlasem zařvala: „NEILE!“

Neuběhly ani dvě vteřiny, když se seshora ozvalo podrážděné: „MAMI!“

Mindy se nenechala zastrašit a ještě přitvrdila: „POJĎ DOLŮ! MÁM PRO TEBE PŘEKVAPENÍ!“

Crystal se naklonila blíž k Aaronovi a ukázala na svůj hrnek. „Když sníš tu šlehačku, nechám tě chvíli řídit auto,“ sykla.

„Zapomeň,“ syknul nazpátek. Doslova cítil, jak se mu k sobě lepí stoličky. Ale bylo to dobré, sakra, bylo to moc dobré. Tak, že téměř zapomněl na nevydařený pokus o Vánoce číslo jedna, chybějící DVD a velké baňky na stromku. Sáhl pro perníček, ukousl mu nohu a došel k názoru, že to byl nejlepší nápad za poslední dobu.

Ne perníčky, ale samotný výlet.

Slyšel, jak někdo dupe po schodech. „Jestli je to další várka cukroví na zdobení, tak už se mnou nepočítej!“ Do kuchyně vešel Neil s otráveným výrazem, který při pohledu na Aarona okamžitě nahradilo překvapení. „Eee… Ahoj? Co tady děláš?“ Rozpačitě se poškrábal na hlavě a přešlápnul. Měl na sobě černé tričko s nápisem Rock is life a na krku se mu pohupoval řetízek s přívěskem dráčka. „Děláte,“ dodal spěšně, když vzal na vědomí i Crystal.

Aaron mu ukázal hrnek. „Zrovna si tady pochutnávam,“ řekl líně, ale jen stěží dokázal zakrýt, jakou radost mu jejich znovu-shledání způsobilo. Na hrudi teď cítil takovou horkost, až ho na okamžik napadlo, že si možná omylem prohodil hrnek s matkou.

„Tys věděla, že přijedou a neřeklas mi to?“ stočil Neil pozornost k Mindy.

„Kdo se ptá, moc se dozví,“ oznámila poťouchle.

„Jasně… No, musím jít postavit ty sněhuláky. Víš, jak jsi to po mně chtěla, a já řekl, že je to naprostá kravina, tak… Udělám to. Jo, myslím, že to zvládnu. Aaron mi moc rád pomůže, že jo?“

„Ne.“ Aaron se rozkašlal, protože mu zaskočil kousek marshmallow. Vzápětí ten kousek vykašlal zpátky do svého hrnku. „Totiž jo, samozřejmě.“

Crystal odsunula prázdný hrnek a podepřela si hlavu. Potom ukázala k oknu, za kterým se vznášely velké chuchvalce sněhu. „Moc se v tom nehrab, Aarone. Je to studené.“

„Jo no, protože je to sníh, mami.“

„Budeš mít suché ruce,“ pokrčila rameny, čímž mu dala najevo, že pokud si s sebou nevzal cestovní krém, je podle ní trochu idiot. Alkohol přimíchaný do čokolády na ni měl ovšem příznivé účinky. Už nevypadala tak upjatě, natož smutně.

„Sněhuláky,“ pokývala Mindy hlavou a podezíravě si přitom Neila prohlížela. „No dobře. Ale ať vypadají k světu.“ Z kredence vytáhla dva hrnce, z lednice dvě mrkve, a odněkud vyčarovala i šálu a malé košťátko. „A ať se usmívají. A ne abys jim dělal pindíky jako minulý rok!“

Neil obrátil oči v sloup. Poslušně si vzal všechny věci, které mu podala, a zamířil ke dveřím. Velice rychle se obul, hodil na sebe černou bundu s nášivkou, sebral čepici, rukavice, dvakrát přitom upustil košťátko a jednou málem zlomil mrkev, a pak zmizel za domem dřív, než Aaron stačil říct Starbucks.

„Tak já taky půjdu. Za ním. Stavět. Sněhuláky.“ Trochu neobratně vstal, se zaskřípěním přitom odsunul židli i stůl a vyšel do předsíně, zatímco Mindy začala ohřívat mléko na další čokoládu.

Toho se Aaron účastnit nechtěl. Měl pocit, že bude mít sladko v puse přinejmenším do Silvestra.

Oblékl si kabát, nasadil rukavice a vyšel na zahradu. Vypadala mnohem pohádkověji než na podzim. Částečně díky tomu, že na ní chyběly zlověstné dýně, částečně díky sněhové pokrývce. V tom všem, v závějích a Neilovi, který stál přímo naproti němu, vedle hromádky sněhuláčí výbavy, bylo něco magického.

„Takže sněhuláci,“ přikývl Aaron. Nikdy žádného nestavěl, ale ne že by na tom záleželo. Podvědomě cítil, že tady jde o víc.

„Proč jsi mi nenapsal, že přijedete?“

„Vlastně mě to napadlo teprve včera, když se máma začala hroutit. Otec letos tráví Vánoce s milenkou a máma se chovala trochu hystericky a smutně a zklamaně a pořídila strašně ošklivou kolekci ozdob. Tak jsem zavolal tvojí matce.“ Na chvíli se odmlčel. „Je to narychlo a zítra odjíždíme. Máme zaplacený kurz lyžování. Už dlouho.“ Poslední větou chtěl naznačit, že se mu tam moc nechce, což byla pravda.

„To jsou dost blbé výmluvy. Napsat esemesku trvá tak půl minuty. Přiznej, žes chtěl vidět, jak se budu tvářit!“ Neil naklonil hlavu na stranu. Vypadal živelně, měl v sobě takovou nedbalou eleganci, jako kdyby si na chvíli odskočil z pódia, což ho činilo nesmírně přitažlivým.

A Aaron pořád nevěděl, jak na tom jsou a jestli mají od minula na čem stavět. Taky naklonil hlavu na stranu. „Chtěl jsem vidět, jak se budeš tvářit,“ přiznal. Došel blíž a kopnul mu sníh na kalhoty.

„Takhle se tvářím,“ opáčil Neil a usmál se. Pak, s přesností někoho, kdo je na rozdíl od kluka z města na sníh zvyklý, nakopl nejbližší závěj a ohodil Aaronovi hrudník, obličej i vlasy. „Pozor, ať nemáš suché ruce!“

„Pfff,“ Aaron poskočil, aby ze sebe sníh sklepal. Když ale viděl, že se mu Neil směje, rozeběhl se přímo na něj a chytil ho kolem pasu, ve snaze shodit ho do sněhu. Sám se taky rozesmál, protože uklouznul a podjely mu nohy, takže se svalil jak pytel brambor a Neila stáhl na sebe.

Neil se tak snadno nevzdal. Nabral hrst sněhu a zkusil mu ji narvat pod tričko. Aaron se mu vytrhnul a převalil ho pod sebe. Musel přitom vynaložit značné úsilí, protože Neil byl sice vysoký a štíhlý, ale měl dost síly.

Nejspíš kvůli všem těm dýním a sněhulákům, co musel za život vyřezat a postavit.

Chvíli se kočkovali a Aaron ho sevřel nohama. Sklonil se nad něj, aby sebral pořádnou hroudu, ale Neil se v tu chvíli přestal hýbat a bránit. Prostě jenom ležel a zezdola koukal na Aarona. Usmál se. Rukama mu pomalu přejel po stehnech a pak mu je položil na boky. Přivřel oči a Aaron se sklonil.

Líbali se a Neil měl neuvěřitelně horkou pusu. Něco zamumlal a pootevřel ji, ruku položil Aaronovi na krk a přitáhl si ho ještě blíž.

Na řasách měl sníh a Aaronovi mrzly ruce, jak se opíral vedle jeho hlavy. Všechny pochybnosti, které poslední měsíce měl, zmizely. Všechny otázky, jestli bude chtít Neila líbat znovu, byly zodpovězeny. Všechen cit, který v sobě měl, vložil do toho polibku.

Přidušeně se zasmál.

„Víš, že ty sněhuláky budeme muset postavit, že jo?“ zeptal se Neil rozjařeně a olíznul si rty, což bylo sexy. Ležel na zádech jako placka, s rukama pořád ledabyle položenýma na Aaronových bocích.

„Mám takové tušení…“ Aaron se zamračil, ve tváři se mu objevil bolestný výraz, když sáhl někam pod svoje koleno. „Nejspíš jsem si něco zlomil.“ Vytáhl mrkev, která teď byla na dvě půlky.

Neil působil pobaveně, ale stejně ho ze sebe shodil. Uhnětl malou kouli, hodil ji do sněhu a začal ji před sebou kutálet, dokud neměla aspoň půl metru. Bylo vidět, že to nedělá poprvé. „Tak co bude? Pomůžeš mi, nebo si tam budeš spokojeně sedět ve sněhu?“

„Nebudu.“ Aaron vyskočil a oprášil si lem kabátu. Polovinu zlomené mrkve podal Neilovi a tu druhou snědl. „Máma měla pravdu,“ prohodil zamyšleně. „Je to studné.“

x

Vyhlédl z okna a zkontroloval sněhuláky v zahradě. Bylo jich pět, stáli vedle sebe a dva z nich, ti s největšími koulemi, drželi košťátko a větev. I na dálku šlo vidět, že má jeden z nich pindíka, vytvořeného ze zbytku mrkve. Takže mu chyběl nos.

Aaron si vysušil vlasy a v mokrém oblečení vešel do Neilova pokoje. Přivítaly ho staré známé plakáty hudebních skupin, neobratně ustlaná postel a kytary. „Myslíš, že bys mi mohl půjčit tepláky? Nechal jsem většinu věcí v autě.“ Přehodil ručník přes židli.

„Nebo můžeš být bez kalhot,“ poradil mu Neil líně. Nakonec se ale přece jen slitoval a podal Aaronovi jedny ze svých černých tepláků.

„Jo, no, nebo…“ Aaron je přijal a pohlédl ke koupelně. Přišlo mu pitomé převlékat se za rohem a na druhou stranu to nechtěl dělat před Neilem. Pokusil se najít v tom kompromis – pohled zabodl do plakátu jednoho bubeníka a mlčky si stáhnul rifle. Přehodil je přes židli, stejně jako ručník, a na černé boxerky oblékl tepláky.

Nedalo mu to a zkontroloval Neilův výraz.

Neil seděl na posteli, s neskrývaným zájmem koukal na jeho zadek a usmíval se. „Pokračuj,“ vybídl ho.

„To bys musel vyhrát sázku, abych ti udělal striptýz,“ vypláznul na něj Aaron jazyk. „A ne, nebudu se vsázet, kdo zahraje líp. Poučil jsem se.“ Sedl si vedle Neila, sebral polštář a hodil ho po něm.

„Třeba bychom se mohli vsadit stejně jako minule, akorát obráceně. Když prohraješ, budeš muset spát v posteli.“ Neil shodil polštář na zem a donesl kytaru. Starou známou španělku. Velice něžně zahrál pár akordů.

„Chceš, abych spal v posteli?“ zeptal se Aaron nevěřícně. Něco uvnitř jeho hrudi okamžitě zařvalo ano. Ano, přece to dávalo smysl, posledně spal taky na posteli, tiskli se k sobě a Neil na něm zpola ležel, zatímco poklidně oddechoval.

„Chceš spát na rozkládací matraci?“

Aaron sáhl pro kytaru a položil si ji do klína. Odkašlal si a začal hrát I Don’t Want to Miss a Thing od Aerosmith. Nikdy ji pořádně neuměl a teď navíc ani neměl důvod se snažit. Úmyslně volil akordy, které byly mimo, takže se ve finále mohl sám sebe ptát, jestli Neil vůbec poznal, o jakou píseň šlo. Ale cítil se spokojeně. „Jsem k ničemu,“ zanaříkal hraně a svalil se naznak do peřin.

Neil se rozesmál. Vzal si kytaru a zahrál to samé, co Aaron, akorát tak tisíckrát líp. Ani přitom nemusel sledovat svoje prsty a struny, místo toho hleděl Aaronovi do očí.

I could stay awake
Just to hear you breathing
Watch you smile while you are sleeping
While you’re far away and dreaming
I could spend my life
In this sweet surrender
I could stay lost in this moment forever

Every moment spent with you
Is a moment I treasure1

„Vyhrál jsem.“ Poposedl a promnul si bradu. „Takže… Jsi chtěl strávit Vánoce se mnou,“ konstatoval. „Stýskalo se ti.“ To taky konstatoval.

Byla to zvláštní chvíle. Písnička vytvořila něco, co Aaron nechtěl a možná to byl ten důvod, proč ani neodpověděl. Místo toho tahal za tkanice půjčených tepláků a počítal sněhové vločky za oknem. Vnitřně cítil, že by měl něco říct. Na rovinu si promluvit, protože on přece mluvil na rovinu, nebo se o to aspoň snažil. Jenomže jak tam tak ležel a přemýšlel, jaký vlastně je a jak by se tím pádem měl zachovat, a nic kloudného ho nenapadlo, a do mysli se mu vkrádaly otravné myšlenky, že sám se sebou neustále hraje nějakou hru, a že ji možná hraje i s Neilem, což v žádném případně nechtěl… Zkrátka si připadal jako debil.

„Fajn, čas pravdy,“ rozhodl Neil. „Jestli se s tebou mám zahazovat, musím vědět, že za to stojíš. Pusť mi svou nejoblíbenější písničku.“ Došel ke stolu pro notebook, vytáhl z něj sluchátka a vrazil ho Aaronovi.

„Dobře.“ Pustil ji a nedal na sobě nic znát.

„Ty žertuješ!“

Aaron trochu bojovně vystrčil bradu. „Ani ve snu!“

„Kecáš, tohle nemůže…“ Neil se nevěřícně rozesmál a mimoděk se zatahal za přívěsek dráčka ve snaze přesvědčit sám sebe, že to není sen. „Vždyť je to příšernost! Nemůžu chodit s někým, kdo poslouchá takovej cajdák.“

„Tak pozor.“ Aaron se napřímil. Měl pocit, jako kdyby dostal facku. „Bereš to tak, že spolu chodíme?“

„Co? Ne, tak jsem to nemyslel.“

Ale Aaron mu nevěřil, tím spíš, když viděl jeho zčervenalé tváře. Z nějakého důvodu ho to příšerně naštvalo a ať se snažil sebevíc, bylo to na něm vidět. Pevně semknul čelist k sobě. „Asi se půjdu podívat dolů, co dělá matka,“ oznámil, a dřív než Neil stačil cokoli říct, vypadl z pokoje.

Zastavil na schodech. Dolů ve skutečnosti nechtěl, poslouchat matku a pindy její kamarádky Mindy. Zlobil se na Neila i na sebe a na sebe nejspíš o něco víc, ale proč ho Neil vůbec stavěl před takovou otázku? Dobře, sice se na nic neptal, ale i tak, určitě čekal odpověď v podobě velkého pugétu a zamilovaného vyznání. DOBŘE, takový Neil nebyl.

Aaron zůstal sedět na jednom ze schodů a podepřel si bradu.

Myslel si Neil, že by spolu mohli chodit? Bylo to vůbec reálné?

Chtěl bych to?

Samozřejmě už s někým randil. Asi se dvěma kluky, ale nikdy to nevydrželo. Vyspali se spolu a pak zjistili, že nemají mnoho společného, protože Aaron byl ten typ, který má zřídka s někým společného něco víc než jen kelímek ze Starbucks. A i tam si držel odstup a nenechával na něj ze zásady napsat svoje jméno.

Vztahy ho otravovaly. Netušil, jak s nimi nakládat a necítil naplnění, když s někým něco sdílel. Tedy až donedávna.

To ale neznamenalo, že když konečně něco cítil a po někom toužil, musel se toho hned chytit.

Vzdychl a sešel po schodech do kuchyně, kde se vymluvil na bolest hlavy a nechal se s talířkem perníčků odvést do obýváku k televizi s pohádkami. Mindy ho obdarovala povzbudivým úsměvem, příslibem horké čokolády, a odněkud vyštrachala vánoční deku.

Neil nepřišel.

x

Večeře byla naplánovaná na pátou a Aaron přišel s menším zpožděním. Během sledování pohádek to na chvíli zalomil a teď měl rozverně rozcuchané vlasy, jako kdyby mu do nich někdo vrazil ruku během divoké líbačky. Mindy řekl, že už je to s bolestí hlavy trochu lepší, poděkoval za bylinkový čaj a usedl na poslední volné místo vedle Neila, který se mezitím stačil převléct. A namalovat.

Měl na sobě černé tričko s lebkou, která zvracela zelený sliz, a oči si dost výrazně obtáhnul černou tužkou.

„…žertuješ,“ dořekla právě Mindy, nepříliš nadšená jeho vzhledem.

„Myslíš?“

„Máš poslední možnost se jít převléct!“

„Nebo co?“ Neil se naklonil přes stůl, div si nevymáchal lem trička v pudinku a vyzývavě přitom přimhouřil oči. „Dostanu čtyři chody, namísto sedmi?“

Mindy zabojovala a taky se naklonila, nakolik jí její váha dovolila. Vlepila Neilovi pohlavek. „Abys pak dostal nějaké dárky!“ Zakroutila nad ním hlavou a stočila pozornost ke Crystal. „Těsto na vánočku je potřeba nechat nakynout.“

Aaron na matce poznal, že tomu sdělení vůbec nerozumí. Sám nejdřív netušil, jestli to brát jako metaforu, ale když Mindy zabředla do sáhodlouhého popisu receptu na nejlepší vánočku, bral to spíš jako nudu.

Koukal na Neila a stejně jako on se nimral v jídle. Napadlo ho tisíc slov, která by mu mohl říct a nejčastější bylo promiň. Promluvil teprve ve chvíli, kdy se konverzace mezi matkou a Mindy stočila k půlnoční mši. „Takže vy chodíte do kostela každý rok?“ zeptal se opatrně. „Jste věřící?“

„Ne,“ odsekl Neil.

„Ano!“ opáčila Mindy vehementně. Přistrčila k Aaronovi vánočku. „Vy do kostela nechodíte? Tady ve vesnici je to tradice. Všichni se sejdeme a po bohoslužbě pijeme punč a povídáme si.“

„Ne,“ řekl Aaron nahlas a nenechal se vánočkou zlákat. Měl sladko v puse, znovu, jako kdyby do něj celý den sypali cukr trychtýřem, a cítil se příjemně nacpaný. Bůh mu v tu chvíli nepřipadal o nic skutečnější než kdykoli jindy. Zato horkost, která sálala z Neilova těla, byla víc než skutečná. Musela přebít i chlad kostelních zdí.

„Jednou jsem se modlila a ničeho jsem se nedočkala,“ pronesla Crystal klidně a vydloubla ze své vánočky rozinku. Chvíli ji prstem posouvala po talíři, očividně ztracené v myšlenkách.

Aaron se na Mindy hezky usmál. Nechtěl rozebírat, že se máma modlila, aby jejich rodina vydržela pohromadě, nehledě na to, že byla už od začátku vytvořená z papundeklu. „Ta večeře byla vynikající.“

A jídlo bylo bezpečné téma. Konverzace se znovu brzy rozproudila, jenom Neil mlčel a i Aaron byl tišší. Mindy se je marně pokoušela rozmluvit vánočními příběhy u stromečku. Pro všechny připravila konvičku s horkou čokoládou, ze skříně donesla deskovky a karty, a pak společně rozkrajovali jablka. Aarona trochu popudilo, když v tom svém nenašel hvězdu, ale něco shnilého.

Začínal si myslet, že to byl vážně špatný nápad, přijet na poslední chvíli a čekat, že bude všechno jasně nalinkované a otázky se za něj zodpoví samy. Cítil se všelijak. Pocit jako debil přetrvával. Částečně mu ten zmatek ale taky připadal absurdní. Řešil to v sobě jako nějakou složitou rovnici.

Nikdy předtím takový nebyl, prostě existoval.

Úderem jedenácté oblékl kabát, omotal si kolem krku šálu a vyšel do chladné noci. Podél cesty svítily lampy a matka, Mindy a Neil šli za ním. Chtěl si zapálit, ale cigarety zapomněl v boční kapse svojí cestovní tašky, která vězela v autě.

Absence tašky mu taky připomněla, že nemá žádné pyžamo a buď si bude muset po návratu z kostela do auta skočit, což bylo na úplně opačnou stranu, anebo poprosí Neila. Ani jedno se mu nijak zvlášť nechtělo.

Závěje byly v jednu chvíli tak vysoké, že měl mokré ponožky.

Otázka, jestli by chtěl s Neilem chodit, se pořád vznášela ve vzduchu a připomínala se s každým pohledem do Neilovy krásné tváře. Aaron zastavil pod lampou a než ho ostatní dohnali, stačil do sněhu vyšlapat vánoční stromek.

Před kostelem stálo spoustu lidí, zachumlaných do teplých kabátů s kožíšky. Třásli si rukama, vedli družný hovor a jejich hlavní téma bylo „Vánoce“ a „Ježíš.“ Mindy se s nimi okamžitě dala do hovoru a Crystal táhla s sebou.

Aaron měl pocit, že mezi nimi zahlédl chlápka, který šel o Halloweenu převlečený za Albuse Brumbála a dělal na jeho matku oči.

Rozhlédl se, aby našel Neila. Viděl ho dál od ostatních, jak se opírá o kamenné zábradlí a sleduje špičky svých bot. Váhavě si urovnal kabát a došel k němu, vdechl ledový vzduch. „Promiň, Neile.“

„Za co se omlouváš?“

„Vyděsilo mě to, úplně hloupě. Z toho, co bylo do té doby hezké a super, se stal najednou závazek a já jsem nevěděl… Prostě promiň.“

Neil na něj konečně taky pohlédl. I když trochu chumelilo, linky se mu nerozpily. Mračil se. „Nemusíš se bát. Jak jsem řekl, s klukem, co poslouchá takové sračky, bych nikdy nechodil.“ Prošel kolem Aarona a dal si záležet, aby do něj přitom vrazil ramenem. Zmizel ve dveřích kostela spolu s ostatními.

„Fajn. Tohle šlo překvapivě dobře,“ zamumlal Aaron.

Do kostela vešel jako jeden z posledních a chvíli mu trvalo, než v davu zahlédl matku. Stála mezi Brumbálem a Mindy, takže Aaronovi nezbylo nic jiného než stanout po boku Neila. Jak předpokládal, byla tam šílená zima, navzdory tomu, že tolik lidí mělo zákonitě vykazovat teplo. Přinejmenším oni dva s Neilem.

Nenápadně přešlapoval, aby se zahřál a prohlížel si vitráže. Mši moc nevnímal a pomalu přestával cítit v mokrých ponožkách palce. Nenápadně přikročil ještě blíž k Neilovi. „Nemůžeš se přestat tvářit tak naštvaně?“ zašeptal.

„Proč jsi teda jezdil?“ zašeptal Neil v odpověď. „Aby sis užil a pak zase odjel?“

„Ne!“ vyjekl Aaron nahlas. Vyděsilo ho, že tak vážně mohl působit.

Několik lidí se otočilo jeho směrem a jeden postarší muž pohoršeně syknul.

„Aarone,“ pronesla matka nahlas, vykloněná zpoza Mindy. „Mě to taky nebaví, ale je to tradice, tak nekřič.“

Chvíli mlčel a poslouchal kázání, ačkoli cítil, jak ho nějaká neviditelná síla táhne doleva.

„Tak to není,“ promluvil mírně poblíž Neilova ucha. „Ani mě nenapadlo, že bych…“

Všichni přítomní začali zpívat.

„Fajn, tak jo,“ odsekl Neil tiše. „Můžeme si to spolu užít a pak odjedeš a už nikdy se nemusíme vidět.“ Vzdychl, když ho Mindy plácla po hlavě. „Jsem to tak nemyslel,“ pokračoval směrem k Aaronovi. „Byla to legrace a tys… Grrr.“ Něco v jeho tónu ale prozrazovalo, že už se moc nezlobí.

Aaron ucítil zvláštní klid. Netušil, odkud se vzal, ale přinutil ho k úsměvu. Nenápadně spustil ruku podél pasu a než si to stačil rozmyslet, propletl s Neilem prsty.

Dlouze vydechl. Zíral před sebe a mlčel a odněkud z dálky k němu doléhala farářova slova o lásce.

Neil ho chytil pevně.

x

Šli vedle sebe tmou a ve světle lamp poletoval sníh. Jak se vzdalovali, smích a hovor k nim doléhal z čím dál větší dálky, než zanikl úplně. Byla hodina po půlnoci, a když se blížili k domovu, slyšeli kostelní zvony.

Matky nechali před kostelem v družném hovoru s Brumbálem a ostatními. Mindy řekla, že si ještě vypijí punč a pobudou s přáteli. To, že jdou kluci domů sami, jí ani v nejmenším nepřipadalo divné.

Proč by taky mělo, že… Přesně to si Aaron celou cestu opakoval. Proč by to taky mělo být divné.

U poslední lampy se chytili za ruce.

Neil hledal po kapsách klíče. Měl trochu mokré vlasy, jak mu v nich roztával sníh. Odemkl a vešel jako první, boty skopnul u botníku a vyběhl schody nahoru. Dveře do pokoje nechal otevřené. Shodil ze sebe mokrou mikinu a přehodil přes na radiátor.

„Já se s tebou nepřijel vyspat,“ řekl Aaron, který se objevil ve dveřích. Vysvlékal si mokré ponožky a byl přitom opřený o futra, jako kdyby si nebyl jistý, jestli může vejít. „Od Halloweenu jsem na tebe hodně myslel, říkal jsem si, co děláš, co pro tebe ta pusa znamenala. A oceňuju fotky zdobení stromu a informace o tom, jak tvoje máma šílí kvůli Vánocům, ale nic z toho mi neřeklo, jak to vnímáš, a jestli mě chceš zase vidět…“ Podržel ponožky v ruce. Připadaly mu jako odpornost a na chvíli vážně zauvažoval, že je vyhodí do koše. „Přijel jsem kvůli svojí matce, aby nepodpálila byt, a taky kvůli sobě, přiznávám.“ Hodil je na zem. Došel k Neilovi a pohlédl mu do očí. „Stýskalo se mi…?“

„Se ptáš?“

„Stýskalo.“

„Mně taky.“ Neil pohlédl na postel a trochu nervózně si prohrábnul vlasy. Potom se posadil, tak, aby zbylo místo i pro Aarona.

„Nepřijel jsem se s tebou vyspat, ale ne že bych nechtěl,“ prohodil Aaron pobaveně a šťouchl ho nosem do tváře.

„Fajn,“ vydechl Neil. „Promiň, že jsem to řekl. Že jsem… s tím začal.“ Objal Aarona a políbil ho na krk, a když se nesetkal s odporem, pokračoval k lemu trička, které trochu odhrnul, aby se dostal ke klíční kosti.

Voněl zimou, vánočkou a taky čokoládou, což byla v tu chvíli nejlepší možná kombinace.

Aaron si pamatoval svůj první sex, trochu zbrklý a trochu neosobní, a taky si pamatoval, jak vyhýbavě mu Neil odpověděl, když se o Halloweenu zeptal, jestli už s někým byl. Řekl možná. A možná znamenalo: Ne, Aarone, ještě jsem s nikým nebyl.

Což bylo zatraceně vzrušující.

Chytil Neila za vlasy a trochu zatáhl. Donutil ho zaklonit hlavu, takže teď líbal na krk on jeho. Jednou rukou mu zajel pod tričko a nehty přejel po zádech k lemu kalhot. Přidušeně se zasmál a postrčil Neila na postel, aby mu sedl na klín. Díval se na něj seshora stejně, jako když stavěli sněhuláky. Cítil přitom něco, co nikdy předtím – bylo to očekávání z toho, co mělo následovat. Věděl, že spolu budou mít sex a bavilo ho oddalovat to k zešílení. Chtěl, aby po něm Neil toužil.

Sklonil se ve chvíli, kdy se k němu Neil nadzvedl na loktech, takže do sebe vrazili zuby.

Rozesmálo je to.

Pak zvážněl a sklonil se znovu, nalehl na Neila celým hrudníkem a políbil ho. Okamžitě mu strčil do pusy jazyk, nijak se s tím nerozpakoval, přece jen to nebyl první polibek a on tak nějak věděl, co má Neil rád a co se mu líbí.

Chytil ho za ruce a donutil ho, aby je natáhl nad hlavu. Sevřel mu zápěstí a volnou rukou se dostal k jeho poklopci. Na druhý pokus ho rozepnul a… hezky Neila promnul.

„Aarone…“

Neodpověděl, prostě se jenom usmál. Pustil mu ruce a pomalu se posunul dozadu. Pomohl Neilovi z kalhot a jemně naznačil, aby roztáhl nohy. Potom se sklonil, odtáhl boxerky a vzal ho do pusy. Částečně proto, aby Neil nebyl v rozpacích z dlouhého očumování, částečně proto, že se nemohl dočkat, až ho ochutná.

Bylo to poprvé, co Aaron někomu kouřil.

Neil nahlas zavzdychal a nadzvedl hlavu. Tváře mu hořely a oči se leskly vzrušením. Měl rozcuchané vlasy, které trčely do všech stran. Vypadal tak sexy, tak k pomilování, tak krásně, až si Aaron z hloubi srdce přál, aby spolu chodili.

Sám taky zavzdychal a potlačil dávivý reflex, když si ho zastrčil co nejdál. Zatímco mu kouřil, začal si roztřeseně rozepínat kalhoty.

V pokoji bylo světlo, protože ho ani jeden z nich nezhasl. Mělo to daleko k nějaké romantické atmosféře s vínem a plátky okvětních růží a… pak Aaron úplně vypnul a myšlenku nedokončil. Všechno dělal automaticky, pudově. Opatrně.

Přesunul se od Neilova rozkroku a políbil ho na rty, jednou rukou mu přitom honil. Cítil, že ho obě paže brní, jak se nad ním skláněl, ale nechtěl to přerušit. Hodně pomalu, nakolik mu nedočkavost dovolila, Neila připravil.

V jednu chvíli se nad ním skláněl, líbal a pusinkoval ho úplně všude, a pak sám ležel na zádech, slyšel Neilův tlumený smích a viděl ho, jak na něj nasedá, tvář staženou bolestí a soustředěním – kousal se přitom do rtu.

Aaron oběma rukama pevně sevřel prostěradlo a díval se. A pak byl najednou v Neilovi a myslel na to, že určitě shoří. Teď. Teď. A pak se mozek zase odporoučel, když se Neil opatrně nadzvedl a dosedl.

Kdyby teď někdo přišel, neviděli by ho, protože viděli jenom sebe.

„Neile…“ Aaronovi se povedlo nadzvednout a posadit, aniž by se z Neila vysunul. Oběma rukama ho chytil kolem pasu a pevně ho objal. Pak si ho začal nadzvedávat a slíbal mu ze rtů každý vzdech.

Přál si, aby to neskončilo a teď teprve chápal, co to znamená, doopravdy s někým splynout, rozdělit se o všechno, klidně i o pitomé jméno na kelímku, o všechno, o každý akord, o každé slovo. V životě si nepřipadal tak uspokojený, a to se ještě neudělal.

Líbali se. Tiskli se k sobě tak moc, až to chvílemi bolelo. Aaron mu zuby přejel po čelisti, políbil bradu, spodní ret vsál a cítil, jak mu Neil zatíná nehty do zad.

Aaron byl první a Neil byl taky první, v mnoha věcech, v tom, jak se na něj Aaron díval, jak moc miloval jeho vůni, jak moc chtěl…

Zakřičel nahlas. Někdo z nich.

Za oknem pořád sněžilo.

x

Aaron měl problém zavázat si boty. Byl trochu mimo, nahlas zíval a po celé noci se cítil příjemně rozbolavělý. Když ho vzbudilo matčino klepání na dveře pokoje, byl ochotný všechno risknout a nechat ji, aby je viděla. Jeho, Aarona a Neila, protože po včerejšku byli dva. Měli něco, co ostatním chybělo. Společné tajemství.

Velice těžko a neochotně opouštěl Neilovu vyhřátou postel. Ráno spolu moc nemluvili. Došli si vyčistit zuby – Neil volil každý další krok pomalu a váhavě – a šklebili se na sebe do zrcadla. Potom se dlouho líbali.

A teď přišlo hloupé pitomé rozloučení, o které se Aaron nikoho neprosil. Sotva vyšel ven a spatřil Neila v černé bundě, s rukama vraženýma hluboko v kapsách, chtěl mu to navrhnout.

Zkusme se na všechno vykašlat a pojďme se zavřít v pokoji na dalších několik let.

Místo toho řekl: „Ahoj.“ Pohlédl přes rameno, aby se ujistil, že za ním nestojí ani máma, ani Mindy. Slyšel jejich hlasy z předsíně, což bylo dobré znamení, protože matka se většinou oblékala nesnesitelně dlouho.

Neil si odkašlal. „Je fakt škoda, že musíte jet tak brzo. Ale chápu, hory jsou určitě mnohem záživnější než tahle… díra.“ Rozhlédl se kolem. Působil křehce a stydlivě a jak neměl namalované oči, vypadal bledší než jindy.

„Popravdě si tím vůbec nejsem jistý,“ oponoval Aaron a utrhnul z plotu malý rampouch, aby ho vzápětí zahodil. „Teď mám dokonce pocit, že se tam jedu vyloženě nudit.“ Cítil tlak ve spáncích a nebyl si jistý, jestli je to způsobené chladem, anebo nevyspáním. Jedna z mnoha otázek mu těžkla na jazyku. „Můžu ti zavolat?“ vyhrknul.

„Kdy?“

„Někdy, nevím.“ Uloupnul další rampouch a pak si o sebe třel ruce. „Dneska,“ řekl pevně.

„Tak jo,“ přikývl Neil. Na chvíli se odmlčel a studoval svoje boty. „Já jsem…“ Vytáhl ruce z kapes. „Nevěděl jsem, že přijedeš, tak jsem ti nekoupil žádný dárek. Ale stejně ti chci něco dát.“

„Neblbni,“ opáčil Aaron okamžitě. Znovu se ohlédl, ale neviděl nikoho, kromě sněhuláků v zahradě. „Pro mě to taky bylo na poslední chvíli, neměl jsem čas se nikde stavit a bageta z benzínky mi přišla docela nedostatečná. Navíc, a teď to říkám naprosto upřímně,“ došel k Neilovi, vzal jeho ruce do svých a opřel se čelem o jeho čelo, „jsi mi dal úplně všechno,“ zašeptal.

„Zas nepřeháněj,“ uchechtl se Neil a jemně ho od sebe odstrčil. „Úplně všechno ne. A stejně ti chci něco dát.“ Rozepnul si bundu a z krku stáhl řetízek s přívěskem dráčka. Podal ho Aaronovi. „Chci, aby sis ho nechal. Je to… Nosím ho od dvanácti a teď… Je tvůj. Jestli ho teda chceš. A nemyslím tím… Nemusíš se zase urážet, že vytahuju nějaký vztah nebo tak. Jen prostě chci, abys ho měl a… Aaa, bože, melu hlouposti. Prostě si to vem!“ Zíral skrze Aarona a bylo vidět, že se trochu stydí.

Aaron nevěděl, co říct. Stáhlo se mu hrdlo, když pevně sevřel přívěsek v dlani. Musel si odkašlat. „Děkuju.“ Díval se na Neilův obličej, krásné rysy, pusu, oči. Vzpomněl si, jak ho v sobě sevřel, ale v té myšlence nebylo nic sexuálního. Naopak, pocítil přitom silný příval citu tak něžného, že si přál dojít k Neilovi, chytit ho za ruce a políbit do dlaní. V duchu se rozhodl, že se ho zeptá. Vlastně se pořádně neznali, strávili spolu dohromady jenom pár dní, ale on věděl – až příliš jasně věděl, co to znamená, a co chce. „Neile, já…“

Ve dveřích se objevila Mindy a hned za ní Crystal.

Aaron zklamaně zmlknul. Vzdáleně si uvědomoval, že ho Mindy objímá a říká, aby si to na horách užil. Viděl Neilův úsměv a slyšel jeho: „Tak ahoj.“ Sám se ale zmohl jen na přikývnutí.

Šel za matkou a celou cestu k autu nepromluvil.

x

25. prosince. Sotva přijel a už musel zase odjet. Strávit několik hodin v autě, sledovat stěrače kmitající sem tam, a hlavně nezešílet.

Svlékl si kabát a hodil ho na zadní sedadla. Trochu mu zvedlo náladu, když vjeli do jednoho z větších měst a matka koupila kávu a bagely s avokádem. Nemluvili spolu, spíš poslouchali rádio, ale na sedmdesátém kilometru Crystal řekla: „To byl dobrý nápad, zastavit se u nich.“

„Bylo to bezva,“ odpověděl upřímně. Chtěl si s ní promluvit, říct jí, co cítí, jak je z toho zmatený, požádat o radu… Ale když na ni koukal, jak odbočuje, napadlo ho, že by pro něj možná žádnou radu neměla.

Vzal řetízek a připnul si ho okolo krku. Dráček se snesl na hrudník a s každým nádechem se trochu nadzvedl.

„Co je to?“ zeptala se máma.

„Dárek.“ Pohlédl z okénka a upil studené kafe. Usmál se, když mu mysl předhodila vzpomínku na nahého Neila.

Matka zesílila rádio, ze kterého se ozvala píseň I Don’t Want to Miss a Thing.

„To je ale klišé,“ zamumlal Aaron.

„Nemyslím si,“ oponovala. „Armageddon jsem viděla několikrát. Jako mladá jsem byla dokonce zamilovaná do Bruce Willise.“

Aaron na ni nevěřícně pohlédl. „Tys byla zamilovaná do Bruce Willise, když v tom filmu hraje i Ben Affleck? Ten je mnohem víc šuk…“ Rychle zmlknul. V panice vymýšlel, jak to zamluvit, až se rezignovaně opřel o sedačku. „Dobře, nevím, co si honem rychle vymyslet za slovo.“

„Hm,“ odpověděla matka klidně. „Nemusíš si vymýšlet, Aarone.“

Možná se spletl. Možná by pro něj měla spoustu skvělých rad.

Z kapsy vylovil mobil, ostatně, tohle byla věc, ve které si docela určitě mohl poradit sám, protože věděl naprosto přesně, co napsat. V kontaktech našel Neilovo jméno a nacvakal: ‚O Vánocích by nikdo neměl být sám, tak jsem si říkal, že bych si měl najít nějakého přítele. Někoho, kdo je sexy a vtipný, umí hrát na kytaru a hezky líbá. Nevíš o někom?‘

Zesílil rádio a přečetl si celou zprávu hned pětkrát. Potom ji odeslal.

Autor: Eva Pospíšilová

KONEC

1 Aerosmith – I Don’t Want to Miss a Thing (https://www.youtube.com/watch?v=JkK8g6FM)


* Líbila se vám povídka? Můžete nás podpořit přes PAYPAL, komentářem, anebo tím, že budete i nadále číst.

10 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Kateřina Teplá
26. 12. 2019 12:10

Děkuji za dárek,těšila jsem se na pokračování a to čekání za to stálo.:)Krásná povídka,děkuji.:)Užijte si ještě konec roku a v novém roce vám přeji hodně zdraví,psaní a lásky.

Májka
28. 12. 2019 8:25

Ah, tahle povídka je sladká přesně jako přeslazená čokoláda. Moc pěkně se čte a i přes to, že jsem si ji chtěla přečíst po částech, nešlo to. Musela jsem ji doslova, jak to napsat, hltat. Vážně kouzelná jako tajemství Vánoc. Moc vám děkuji za to, že jste ji napsali.

Mirek
3. 1. 2020 16:24

Moc hezky napsané…

Kitikara
7. 1. 2020 19:09

Bylo to vážně super. Takový milý a padlo mi to do nálady.

Karolína
20. 4. 2020 23:10

Aby to Aaronovi a Neilovi nebylo líto, vrátila jsem se i k nim. Vlastně jsem doufala, že budou zařazení do povidkoveho tydne, protože tady to úplně volá po málem dodatku 😁 Hrozně se mi líbila atmosféra celé povídky. Vždycky jsem si říkala, že bych někdy chtěla navštívit někoho, kdo prožívá nějaký svátek jako Mindy, to prostě musí být zážitek 😍 Me srdce si okamžitě získal Neil, až mě mrzelo, že tam nebyl jeho náhled na celou situaci. Přesto, ale mě to bavilo od začátku do konce, dva ruzne světy spojené jeden cas na kouzelném místě. 😊