38 KAI


Vrátit se školy bylo jako… Vrátit se do školy. Vyčerpávající.

První týden se ukázal jen jednou. Posbíral učebnice, s trenérem domluvil časy tréninků a vyfasoval nový dres, opět s kapitánským céčkem a číslem 23 na zádech. A pak onemocněl. Napsal Judeovi zprávu, že dostal chřipku a zbytek týdne strávil zavřený v pokoji. Hodně spal, četl, sledoval filmy, myslel na Ethana…

Občas se v noci vykradl ven a doufal, že na něj narazí. Za což si pak donekonečna nadával.

Jenže nemohl doma zůstat věčně. Nakonec se další pondělí oblékl, sebral batoh, kolo a vyrazil do školy. U nemocnice nakrmil kočku, dojel před Halleyovu střední a… Usmál se na spolužáky. Prošel chodbou, občas na někoho mávl, a když otvíral skříňku a bral učebnice, přiskočil k němu Jude.

Mluvil se spoustou lidí, respektive spousta lidí mluvila s ním. Každý se ho na něco ptal, každý chtěl vědět, co dělal o prázdninách, kdy začnou tréninky, jestli plánuje každoroční párty u něj doma… Tisíce otázek a on měl na tváři stále jen ten nacvičený úsměv.

Chtělo se mu zvracet.

První pondělní hodina – matematika. Samozřejmě, jak jinak. Kai zíral na tabuli, na změť čísel a vzorců a pokoušel se v nich najít nějaký smysl. Nezvládl vypočítat ani jeden příklad, měl chuť vyhodit sešit z okna a rozkřičet se.

Ethan by s tím určitě problém neměl. Dokonalý Ethan, kterému šlo všechno, na co sáhl. Kai pohlédl z okna. Možná nebyl nejlepší nápad vracet se do školy. Doma se mu celkem dařilo držet pohromadě. A třeba na něj nemyslet.

Komu se to teď a tady snažíš nalhávat? Myslel jsi na něj pořád. Když jsi ráno otevřel oči, když sis pročítal staré zprávy na messengeru, když jsi pořád dokola sledoval jeho oblíbené filmy, když jsi masturboval…

Možná nebyl nejlepší nápad vracet se do školy a možná nebyl nejlepší nápad vynořit se.

Původně na oběd vůbec nechtěl jít, ale Jude ho odchytil před učebnou a nedal mu na výběr. Když vešli do jídelny, vyprávěl mu, že si vážně parádně rozumí s jednou holkou z wowka. „Což je divné, protože jsem ji nikdy neviděl. Třeba je extrémně šeredná.“

Kai se mu zrovna chystal říct, že je debil, když se před ním objevil Connor a netvářil se právě přátelsky.

„Spal jsi s ní?“ vyhrkl bez pozdravu.

Kai vyvalil oči a ohlédl se. Pak mu ale došlo, že otázka byla skutečně mířená na něj. „S kým?“ pokrčil nechápavě rameny. Za poslední rok řekl, že spal s tolika holkami, že se v tom dávno neorientoval.

„S Beccou přece!“ zařval Connor téměř hystericky. Úplně mu zčervenaly uši, což by za jiné situace Kaie pobavilo.

„S Beccou? Proč bych spal proboha s Beccou?“ Kai se zadíval na Judea, ale ten vypadal taktéž zmateně. Těkal očima z jednoho kamaráda na druhého.

„Nelži mi!“ zaútočil Connor. Snad ještě nikdy nepůsobil takhle nepříčetně. „Řekla mi to!“

„Ona… Cože? Řekla ti, že se mnou spala?“

„Ne! Řekla mi, že s někým spala. Před třemi týdny v Augoru. Což byl mimochodem ten večer, kdy ses vypařil. A od té doby se mi vyhýbáš. Takže se tě zeptám znovu, spal jsi s ní?!“ Poslední větu zařval, takže ho slyšela prakticky celá jídelna a všechny páry očí se upřely na Kaie.

„Nespal jsem s ní,“ zavrtěl Kai hlavou, ale zíral přitom do země. Dělalo se mu špatně. Ze všech těch lží a přetvářek, které kolem sebe za ty roky vystavěl.

„Tak kdes byl ten večer, hm? A poslední tři týdny? Já ti nevěřím,“ zavrtěl Connor hlavou. „Nevěřím ti ani slovo! Byl jsi můj kamarád, do háje!“

Co mu měl říct? Nemohl říct pravdu, ale zároveň taky věděl, že nedokáže lhát. Vnímal pohled každého člověka v místnosti a viděl jim na očích, že ani oni mu nevěří. Tak dobře vystavěl svou lež. A přitom neexistovala žádná šance, ani nepatrná, že by s ní cokoliv měl. Ani s žádnou jinou. Ani s žádným jiným, když už na to přišlo. Všechno se stahovalo jen k Ethanovi.

„Connore…“

„Skončil jsem s tebou! Jasné? Skončil!“

„Connore, já s ní nespal!“ rozhodil Kai rukama.

Nespal jsem s ní. Nespal bych s ní. Protože se mi holky nelíbí, protože mě nevzrušují, protože mě nezajímají. Líbí se mi a vzrušuje a zajímá mě jenom Ethan. Jenom on.

Pokusil se ke kamarádovi přiblížit, ale jakmile udělal krok dopředu, Connor zaťal pěsti.

Nespal jsem s ní, protože…

„Já. S ní. Nespal!“ vyštěkl znovu, téměř nepříčetně, ale Connor ho nechtěl poslouchat. Otočil se na patě, rozhodnutý odejít.

Nespal by s ní. Nikdy. Protože chtěl Ethana. Protože… Protože… ho miloval. Miloval ho tak moc, že se bez něj nemohl nadechnout. Plaval pod hladinou a nechtěl se vynořit. Ležel v posteli a nechtěl vstát. Nechtěl jíst. Nechtěl žít. Tak jak si kdokoliv mohl myslet, že…

Miluju Ethana, přece!

„Nespal jsem s ní!“ zakřičel. Samotného ho překvapilo, jak hlasitě. Rozesmál by se a rozbrečel zároveň. Kvůli všem lidem, kteří se teď na něj dívali, kteří si mysleli, že by jen tak zradil kamaráda, nechal Ethana jít. Protože mu záleželo, co si o něm myslí?

Je to můj život. Jenom můj. Nebo ne?

Najednou mu připadalo nesmírně absurdní, že nechal Ethana jít. Kvůli tomuhle.

Zhluboka se nadechl. Jako by se právě chystal překonat pátou minutu. „Protože jsem GAY!“

Ticho v jídelně bylo ohlušující. Slyšel, jak mu bije srdce.

„Cože?“ vydechl jako první Jude. Hned na to se Connor obrátil a Tyler vstal od stolu. Někdo v davu zakašlal.

Kai se podíval Connorovi do očí. „Nespal jsem s Beccou, protože jsem gay. Jasné? Líbí se mi kluci.“

„To si děláš srandu,“ ozval se poprvé za celou dobu Tyler. S otevřenou pusou došel až ke Kaiovi a zmatek se postupně přetransformovával na vztek. „A na to jsi přišel kdy?“

„Zhruba ve stejnou dobu, kdy ty jsi přišel na to, že seš na holky,“ odsekl Kai. Neměl pocit, že se musí ospravedlňovat.

„Jo! Jenže to není nechutné!“

S něčím podobným počítal. A dokonce ho ani nepřekvapilo, že s tím přišel právě Tyler. Ale stejně si připadal nepatřičně, když ta slova slyšel. „To jakože jsem nechutný?“

„A tobě to tak nepřijde? Dělat to do zadku? Mně teda jo.“ Tyler se rozhlédl po jídelně, jako by hledal zastání. A pár lidí se skutečně zasmálo, ačkoliv Kai nestihl zjistit kdo přesně. „Znamená to, žes nás celý roky v šatně očumoval? A lhal nám, když jsi říkal, že chrápeš s holkama? Nejseš ty náhodou ještě panic?“

„Drž hubu, Tylere. Do toho ti nic není.“

Čekal jsi snad něco jiného?

„Je mi do toho hodně. Myslel jsem, že ti můžu věřit, ale ty seš jen zkurvenej lhář. Roky jsme si dělali srandu z buzerantských Lišek a ty seš celou dobu jeden z nich. Jak to bylo s Paynem, Kaii? Svěř se nám. Budu hádat, udělal se ti do zadku a pak tě nechal? Proto jsi tak vyváděl?“

Kai nasupeně oddechoval. Pokoušel se zůstat klidný, vážně hodně.

„Takže jo? Trefil jsem to? Ty nejsi jen buzna a lhář. Seš i zrádce, co se tahá s wallisákem.“

„No a co?“ rozhodil Kai rukama. „No a co?! Máš pravdu. Lhal jsem. A víš proč? Přesně kvůli téhle reakci. Ale já už ti na to kašlu. Nebudu se omlouvat. Seru na tebe. Jsem gay. A miluju Ethana Paynea.  A ty s tím nic neuděláš.“

Někdo v davu zapískal.

„Connore,“ pokračoval dál Kai. „Ta Becca mě mrzí. A je mi líto, že jsem ti o sobě neřekl dřív.“

Vážně doufal, že Connor něco řekne. Cokoliv. Nebo alespoň přikývne. Ale jen tam stál, zíral před sebe, a když se jejich pohledy střetly, odvrátil zrak.

Vždycky věřil, že právě Connor s tím bude v pohodě.

„Tak,“ promluvil Tyler a zvedl mobil do vzduchu. „Teď už to vědí všichni.“

Kai přistoupil blíž. „Tos neudělal,“ řekl nevěřícně a zíral na facebookové stránky Halleyovy střední. Na stránky, které měl lajknuté i Brax. A přímo nahoře se právě objevil nový post.

OMG. Kai Nerison právě před celou školou přiznal, že je gay! A miluje Ethana Paynea!

Než odtrhl zrak, status získal šest lajků. Sedm. Osm… Když se rozhlédl, viděl, jak všichni vytahují telefony.

„Smaž to!“ zakřičel.

„Nebo co? Co uděláš?“ zamrkal Tyler a šíleně se rozesmál. „Buzno!“

Než mohl Kai zareagovat, přišel učitel. Rozehnal studenty do tříd s tím, že za chvíli zvoní. Jídelna se postupně vyprazdňovala, až zůstal Kai úplně sám.

A cos čekal? Čekal jsi snad něco jiného? 

x

Hodina biologie dávno začala, ale Kai stál u skříňky, zíral na učebnice a nemohl si vzpomenout, kterou má vzít. Nakonec se zvládl jen otočit, opřít o skříňku a sjet do sedu.

Zvláštní. Myslel, že se mu uleví. Že ho pohltí tisíce emocí, že nebude vědět, co cítit dřív. Ale ve skutečnosti si najednou připadal podivně prázdný. Svět kolem se míhal, zrychloval, zatímco Kai místo toho zpomaloval.

Pokoušel se příliš nepřemýšlet nad tím, co právě udělal. Ani proč to udělal.

Na okamžik zavřel oči, ale skoro ihned je otevřel, když ucítil, jak si vedle něj někdo sedá.

Jude se poškrábal na hlavě, několikrát se nadechl a zase vydechl. Evidentně vůbec netušil, kde začít. A vybral… Vybral variantu, která k němu pasovala nejvíc. „Takže to fakt máš rád do zadku?“

Kai naštvaně zavrčel. Chtěl vstát, ale Jude ho zastavil. „Ne, počkej. Myslím to vážně. Zajímá mě to. Já… Promiň. Hele, nevadí mi, že to… Že seš… Vlastně myslím, že je to perfektní. Ne vážně. Si to vem. Holky gaye milujou, fakt. Budou se k tobě slízat ze všech stran a já budu hned vedle tebe čekat, až si mě některá všimne. Brácho, parádně nám to spolu půjde. Uvidíš.“

„Ty seš fakt debil, Jude,“ rozesmál se Kai a kroutil přitom hlavou. Pak ale zvážněl. „Dík, Jude. Seš dobrej kámoš. I když je to s tebou někdy zatraceně těžké.“

Kamarád souhlasně přikývl. Vytáhl z kapsy žvýkačku a strčil si ji do pusy. „Hele, můžu se tě na něco zeptat?“

„Asi toho budu litovat, ale jo. Můžeš,“ přikývl.

Jude se přetočil, aby seděl čelem ke Kaiovi a změřil si ho pohledem. „Proč jsi po mně nikdy nevyjel? Nelíbím se ti?“

„Bože, Jude. Takhle to nefunguje. Ty taky přece nevyjíždíš po každé holce.“ Při těch slovech se Kai zarazil. „Ne, počkej, to je blbý příklad, zapomněl jsem, s kým mluvím. Většinou má každý nějaký typ, který se mu líbí.“

Jude se chápavě ušklíbl. „A ten tvůj je černovlasej maník z wallisovky, co? Nedivím se, je vlastně celkem sexy. Hej! Třeba bych mohl být taky gay! Kluci bývají přece mnohem nadrženější. A holky jsou tak náročné. Celou noc do nich melduješ a pak ti ani nedovolí sáhnout na prso. Můžu před tebou říkat prso? Nedělá se ti špatně nebo tak něco?“

Přesně proto tak rád trávil čas s Judem. V jeho světě se nakonec všechno zdálo jednoduché. „V pohodě. Snad to zvládnu a nepozvracím se tu,“ odvětil Kai.

Na chodbě se ozvaly další kroky. Hayden se rozběhla a jen v ponožkách doklouzala před kluky. Pak pohodila hlavou a mlaskla. „No, Nerisone. Vzals to s celou parádou. A pokud tě to zajímá, ředitel si právě zavolal Tylera do ředitelny. Přinutil ho ten příspěvek smazat. Bohužel už ho stihla sdílet skoro celá škola. Na druhou stranu… Je to celkem roztomilé vyznání. A má spoustu srdíček,“ mrkla na něj a přitom potlačovala smích.

„Sakra,“ vydechl Kai a opřel se hlavou o skříňku.

Hayden si sedla vedle něj. Z kapsy vytáhla zapalovač a přehazovala ho z ruky do ruky. „To přece není žádná katastrofa. Stejně jsi to vykřičel před celou školou. Rozneslo by se to tak jako tak.“

Přikývl. „Jo, jenže… Brax to ještě neví.“ Kousl se do rtu a nervózně poposedl. Věděl, že by měl běžet domů, než to Brax zjistí sám, ale možná všechnu odvahu vyplýtval v jídelně.

Hayden do něj strčila ramenem. „Bude to v pohodě. Uvidíš. A když ne, je to debil. A když bude debil, můžeš přijít za mnou a budeme ho celou noc pomlouvat.“

„Hele, Hayden,“ ozval se Jude a naklonil se přes Kaie, aby na dívku viděl. Vyfoukl bublinu, a když praskla, zůstala mu trocha žvýkačky na nose „Teď když s jistotou víš, že tě nechce, co kdybychom to my dva dali dohromady?“

„Jude, drž klapačku.“

„Ale no tak. Já bych se fakt snažil.“

Oba se začali přes Kaie dohadovat, ale Kai je přestal vnímat, protože mu v kapse zavibroval mobil. Zíral na displej a svět se zase začal pohybovat mnohem rychleji.

„Co se děje?“ chtěla vědět Hayden.

„Píše mi Brax. Mám okamžitě přijít domů,“ zašeptal. „Už to ví.“

„Bude to v pořádku,“ pronesla sebejistě. Vážně tomu věřila a Kai by se k ní chtěl na chvíli přidat. Jenže… jenže.

Odhodlaně vstal. Sebral batoh a hodil ho na záda. „Nebude. Znám Braxe a vím přesně, jak to vezme. Ale s tím už nic neudělám.“

Třeba se mýlil. Doufal v to celou cestu domů.

x

Bratr seděl na sedačce, zatímco Kai stál před ním a pokoušel se netvářit provinile. Připadalo mu, jako by něco provedl a Brax čekal, až se omluví.

Ale toho se nedočkáš.       

„Je to pravda?“ začal bratr. Při těch slovech se podíval na tablet s otevřeným facebookem.

Samozřejmě mohl lhát, ale po tom všem už nechtěl. „Ano,“ přikývl a myslel přitom na Ethana.

„A kdys mi to hodlal říct?“

Kai upřímně netušil, co má odpovědět. Ještě dneska ráno, když vstával, myslel, že nikdy. Zadíval se proto na botasky a mlčel.

„To je všechno?“ rozhodil Brax rukama a postavil se. Začal naštvaně chodit po místnosti a přitom kroutil hlavou. „Víc mi k tomu neřekneš? Budeš tady jen stát a mlčet? Děláš to schválně, abys mě naštval?“

Tentokrát Kai nevěřícně vzhlédl. „Schválně?“ zopakoval vyjeveně. „Schválně?! Co přesně máš na mysli, že dělám schválně? Že tady před tebou stojím a bojím se cokoliv říct, aby ses nerozčílil? Nebo snad to, že jsem gay? Ano, Braxi. Jsem gay schválně. Jenom, abych tě naštval, protože upřímně, to je můj životní úděl. Štvát tě a dělat ti věci schválně.“

„Přestaň!“ okřikl ho Brax.

„S čím? S čím jako? Být sám sebou? Ale s tím se nedá přestat, slyšíš? Nedá. Já vím, že by sis přál, abych byl jiný. Věř mi, že jsem se snažil. Vážně usilovně jsem se snažil, ale prostě to nejde. Jsem gay a v určitých věcech jsem trochu divný, ale jsem to já.“

„Je to moje chyba? Pokazil jsem to nějak?“ zeptal se Brax nešťastně. Přiložil si ruku na čelo, jako by kontroloval, zda nemá teplotu.

Kai zavrtěl hlavou. „Se mnou není nic špatně!“ Ale bratr ho neslyšel, nebo nechtěl slyšet, nebo mu nevěřil, protože se akorát zamračil a dál si vedl svou.

„Věděl jsem, že nemám odjíždět na vysokou. Že tě tu nemám nechávat s nimi.“

„Ach můj bože! Znovu už ne. Jsme zas u toho?“ protočil Kai oči v sloup.

„Ano, jsme zas u toho. Jsme zas u toho, že než jsem odjel na vysokou, byl jsi úplně normální, zdravý kluk. A když jsem se pak vrátil…“

Připadal si neuvěřitelně frustrovaný, že nedokáže bratra přimět pochopit. „Řekl jsi… zdravý? To jakože teď jsem nemocný? Děláš si ze mě srandu?“

„A jak bys to jinak nazval, Kaii? Připadá ti normální, co děláš? Připadá ti, že je normální jezdit do bouřky? A pak se potápět v moři a zadržovat dech, dokud se málem neutopíš. Plaveš za bójku, i když jsem tě milionkrát varoval, že jsou tam silné proudy. Tak co si o tom mám myslet? A teď se ještě dozvím, že… Tvrdíš mi, že tě vzrušují muži? Že se ti líbí, když… Ach bože, Kaii, copak ty nechceš mít rodinu? Normální, fungující rodinu?“

S každým slovem se Kaiovi dělalo hůř a hůř. Pokoušel se zběsile mrkat. Ale nakonec stejně cítil, jak mu po tvářích tečou slzy.

Když se Brax poprvé dozvěděl, že Kai plaval za bójku, šíleně se pohádali. Brax mu tenkrát řekl, že je jako jejich otec, nepříčetný blázen. Kaiovi pak nesmírně dlouhou dobu trvalo mu odpustit. Ale teď pochyboval, zda se po tomhle může jejich vztah ještě někdy zlepšit.

„Se mnou není nic špatně,“ zopakoval znovu tvrdohlavě a popotáhl. Měl Braxe nepředstavitelně rád. Byl de facto jeho jediná rodina. Ale věděl, poprvé v životě naprosto jistě věděl, že tentokrát neustoupí. Ani o kousek.

Brax se na něj dlouho díval, nakonec však sklonil hlavu a rezignovaně prohlásil: „Kdyby tomu tak bylo, neměl bys takovou potřebu se obhajovat.“

Proklínal se za to, že brečí jako malý kluk. Rukávem si utřel tváře, ale za chvíli je měl zase mokré. 

Vidíš, Ethane, říkal jsem ti, že přijdu o všechno.

Autor: Klára Foldynová

PŘEDCHOZÍDALŠÍ


* Líbila se vám kapitola? Můžete nás podpořit přes Paypal, komentářem, anebo tím, že budete i nadále číst. 

7
Komentujte

Ester

Tak konecne emocionalna sopka u Kaia vybuchla.Keby to riešil skor, nemuselo by to byt s takou velkou monumentálnou silou 🙂 Konecne je to vonku, uz to ma za sebou. Jude ma pobavil, je podarený. Teraz sa ukážu skutoční priatelia.

Tyler je debil, napadlo me behem cteni, ale tvl Brax, tak ten to fakt posral. Jeste ze ma Kai porad i par lidi, kteri se z te noviny nezblazni. Jude mi sice kolikrat leze krkem, ale stejne je dobrej. 🙂 no a ted jsem vazne zvedava, jak to dopadne. ♡

Emva

„…možná nebyl nejlepší nápad vynořit se.“ – tohle mě dostalo. Jedna kraťoulínká větička a já se z toho takhle sesypu. A to nebylo všechno…
Asi jsem tuhle kapitolu brala až moc osobně, ztělesňuje to hodně věcí se mnou spjatých, ale já jsem si prostě nemohla pomoct.
V téhle kapitole jste odvedly mistrovskou práci a mou lásku k tomuto příběhu to posunulo zase o level výš. Tak… Teď se jdu zabalit do deky a fňukat nad jejich osudy.

Karin

Že to Kai tak vyklopí jsem nečekala a reakci Braxe jsem čekala.