30 KAI


Budík zazvonil v šest ráno. Trvalo přes dvě minuty, než dokázal natáhnout ruku a zaklapnout ho. Když se posadil, bylo šest deset. Protáhl se, ale pak složil obličej do dlaní a dlouho jen tak seděl. Možná dokonce na chvíli usnul.

Proč tohle dělám?

V mátožném stavu se odploužil do kuchyně. Za poslední měsíc si tak zvykl na denní rutinu, že nad většinou činností nemusel ani přemýšlet. A ten pocit měl rád. Jenže teď mu všechno trvalo dvakrát delší dobu a přemýšlel nad vším. Stál u misky s ovocem a nemohl se rozhodnout, jestli rozmixuje banán nebo jablko. Ethan měl rád hrušky, vzpomínáš?

K městským lázním dojel o čtyřicet minut později. Přeplaval bazén třikrát na délku, pak se opřel o okraj a vydýchával se. Měl pocit, že další metry nezvládne, jak strašně se mu nechtělo. Na začátku července zvládl sto délek, před týdnem osmdesát a včera dvacet pět.

Trenér Abignail, který pracoval u bazénu i jako plavčík, procházel zrovna kolem. Sedl si vedle něj do tureckého sedu a usmál se. „Poslední dobou nejsi ve své kůži. Stalo se něco?“

Kai zavrtěl hlavou. „Ne, jsem v pohodě,“ odvětil rázně. Možná až příliš rázně. Chtěl si znovu nasadit plavecké brýle, ale Abignail ho ještě zastavil.

„Někdy je dobré vzpomenout si, že nejde jen o výsledky. Sport by měl být hlavně zábava. Baví tě to?“

„Trenére,“ vydechl Kai, zvyklý na podobné otázky, a ušklíbl se. „Kdyby mě to nebavilo, tak bych tu netrávil každý den.“

Teď by se Ethan rozesmál.

Nasadil si brýle a plaval dál. U osmého bazénu se mu tělo snažilo naznačit, že nemůže. Ale mysl nedovolila zastavit. Už dávno – skoro si tu dobu ani nepamatoval – neplaval pro výsledky ani pro zábavu. Plaval, protože mu pak život přišel jednodušší. Alespoň ze začátku.

On ale nedovolí, aby se všechno zhroutilo, udrží to.

Po cestě z bazénu se rozhodl vykašlat na FitFood, na jídlo neměl náladu. Místo toho zajel do knihkupectví.

Jakmile vstoupil do obchodu, zvonek nade dveřmi zacinkal a prodavač zvedl hlavu. Okamžitě se mu na tváři rozlil úsměv. „Dlouho jsi tu nebyl. Myslel jsem, že už ani nepřijdeš.“

Po zápasu s Liškami přestal dělat hromadu věcí – nečetl, neskládal origami, neplaval v moři, nejezdil do bouřek a nebyl… gay. Jedna knížka však nic neznamená a rozhodně nic nezmění, rozhodl.

„Měl jsem toho hodně,“ pokrčil rameny a přešel k pultu. „Máte pro mě něco?“

Prodavač se sehnul a vytáhl dvanáct knížek. Pak se omluvně usmál. „Schovával jsem je, kdyby ses tu náhodu objevil.“ Všechny rozložil, aby si je Kai mohl prohlédnout. „Vyber si, které chceš. Doporučoval bych ti především tuhle,“ ukázal na tu se žlutou obálkou.

Kai ji zvedl a prohlédl. „Přines mi hlavu čarovného prince,“ přečetl. Dlouho ji převaloval v ruce – vzpomněl si na Ethanovy komiksy poházené po stole – a přemýšlel, co by se stalo, kdyby skončil na poslední stránce a nečetl dál. „Fajn, beru je všechny,“ rozhodl nakonec.

Naskládal je do batohu a zaplatil.

Cítil, jak mu v kapse vibruje telefon, ale nezvedl ho. Věděl, že je to Jude a věděl, že se chce zeptat, zda dnešní večer platí. Jestli se sejdou před barem, a jestli má sehnat trávu. A tak dál.

Ale Kai už prostě asi neměl sílu pokračovat.

Od otevření klubu uběhly dva týdny. Augor měl přes prázdniny otevřeno středy, pátky a soboty, a Káňata zatím nevynechala ani jeden večer. Lišky ovšem taky ne.

Může si dělat, co chce. Bavit se, s kým chce. Povídat si s holkou v modrých šatech, nechat třicet trojku, aby mu položil ruku na rameno, hrát stolní fotbal a předstírat, že mě ignoruje. Je mi to přece jedno. Je mi to jedno. Je mi to jedno…

Ale upřímně začínal uvažovat, jestli zvládne další večer. Jestli by nebylo lepší zůstat doma a… A co? Seděl by na posteli, zíral do zdi a přemýšlel, jestli o něco nepřichází.

O něco? Myslíš, o někoho?

Hodil batoh domů, kolo schoval do garáže, přezul si boty a vyběhl. Potřeboval se unavit, potřeboval vypnout, potřeboval přijít domů a vyčerpáním se svalit do postele. Nejprve běžel kolem pobřeží, pak zahnul na stezku a za chvíli vybíhal do kopce. Minul jen dva další běžce, kteří právě sbíhali dolů. Jeden z nich měl na sobě obyčejné černé tričko. Podobná trička nosil Ethan.

Kai už minulou sobotu uvažoval, že zůstane večer doma. Napsal Judeovi stručné dnes nepřijdu, svalil se do postele a pokoušel se usnout. Vydržel půl hodiny, pak se oblékl a vyrazil do Augoru.

Rozběhl se rychleji, i když se mu hůř dýchalo.

Nechtěl ho vidět, nenáviděl ho a každý kontakt navíc ho jen rozčiloval. Zůstat doma byl proto nejlepší nápad. A zároveň nemohl spát, potřeboval vidět, co Ethan dělá – každou vteřinu.

Víš, že si nakonec někoho najde.

No a co. Je mi to jedno.

Ještě před vrcholem musel zastavit. Překlonil se a pokoušel se popadnout dech. Neuběhl ještě ani pět kilometrů.

Co se to děje? Co se to se mnou krucinál děje?

x

Okamžitě poznal, kdy Ethan vstoupil do klubu.

Kai pohledem vyhledal černovlasého kluka, který objímal prokletou třicet trojku. Usmíval se přitom, působil klidně a uvolněně a ani na vteřinu se mu zrak nezastavil na Kaiovi.

Idiot.

Kai u barmanky objednal další drink, vypil ho na ex a pak zmizel na záchodě, přesně ve chvíli, kdy se Payneův kamarád hlasitě rozesmál. Ethan se jen usmál, ale i to málo stačilo, aby měl Kai pocit, že se devítka posunula dál. Pokud se vůbec potřebovala posouvat. Třeba to od první chvíle byla jen bouda.

Ale Kentová přece tvrdila…

Je jednou z nich, můžeš jí vůbec věřit?

Na záchodcích si opláchl obličej a zadíval se do zrcadla. Co tady vlastně dělal? Nemělo smysl si nic nalhávat. Každý sval v těle se jej pokoušel přesvědčit, že potřebuje spát. Tak proč ho mysl nemohla nechat? Proč pokaždé když zavřel oči, viděl… jeho?

Naštvaně – netušil, na koho je naštvaný, zda na sebe či Ethana – se vrátil k baru, aby se s kluky rozloučil. Connor seděl s Beccou v jednom tišším boxu a o něčem se polohlasně dohadovali. Přestože spolu stále chodili, Connor za poslední týdny skoro nikdy nevytahoval mobil. A když mu cinkla zpráva, obracel oči v sloup.

Jude s Tylerem postávali u baru a oba se hlasitě smáli, Tyler měl dokonce v očích slzy.

„Kaii, Kaii!“ přivolal ho Jude k sobě a pokoušel se popadnout dech. Chytl kapitána za loket a třásl s ním. „Z toho se posereš!“

„Z čeho?“

Tyler se vítězoslavně ušklíbl. „Zasloužím si další lístky na basket,“ odvětil.

Kai z toho neměl příliš dobrý pocit. Věděl, že Tyler nezná hranice a občas zachází daleko. Nejistě se obrátil na Judea a doufal, že u něj najde vysvětlení. Když se nedočkal, přece jen se zeptal: „Co jsi provedl?“

„Tak hele,“ zvedl Tyler ruce v obranném gestu. „Jsou jasně daná pravidla. Dolní bar je náš, takže jestli si ten kripl myslí, že mu to jen tak projde…“

„Projde komu co?“ nechápavě zavrtěl Kai hlavou. Zadržoval dech. Nechtěl znát odpověď.

„Payneovi! Prostě sem nakráčel a objednal si pití,“ pokračoval Tyler zapáleně a ukázal rukou na místo, kde se Ethan ještě před chvílí opíral o pult. „Tak jsem mu do něj nasypal překvapení. Čeká ho krušná noc plná zvracení.“

Jude opět vyprskl smíchy. Musel se opřít o bar, aby nespadl. Podle lesku v očích bylo více než jasné, že je úplně mimo. Až se zítra probudí s pořádnou kocovinou, nebude si nic pamatovat. Na něj se vlastně ani nešlo zlobit. Na druhou stranu Tyler se zdál relativně v pohodě.

„Věř mi, že ten už sem dolů nepřijde. Kdo ví, jestli se vůbec ukáže v klubu.“

Kai se hraně zasmál. Přikývl a pak se rozhlédl. Najednou mu příšerně hlasitá hudba neuvěřitelně vadila. Neslyšel přes ni myšlenky a nemohl se soustředit. Zatímco kluci řešili, na koho si došlápnou příště, Kai se nenápadně vytratil. Proběhl spodní část klubu a pak se vydal po schodech o patro výš.

Téměř okamžitě si všiml Ethana, jak se bokem opíral o sloup, v ruce držel skleničku a přitom se bavil s nějakou dívkou. Základem všeho bylo nezastavit, jednoduše to udělat. Protože kdyby zastavil, nejspíš by se nikdy nerozhoupal.

Prosmýkl se kolem většího chumlu lidí, obešel sloup, aby ho Ethan nemohl vidět. A přesně ve chvíli, kdy Ethan zvedl skleničku ke rtům, Kai mu ji vyrazil z ruky. Příliš nad tím nepřemýšlel, což možná měl, protože asi nebyl nejlepší nápad sklenici vyrazit zespodu. Tmavě červená tekutina se Ethanovi rozprskla na čistě bílé tričko.

Ethan chvíli nechápavě zíral na prázdnou sklenici a pak se vyčítavě obrátil na Kaie.

Možná, že teď nastala ta správná chvíle se nad vším zamyslet. Přece mu nemohl říct, že to udělal proto, aby mu pomohl, tomu se snad ani nedalo věřit. Dal sis pití na špatném baru, kluky to nasralo, já tě zachránil a pořád na tebe musím myslet. Je to k vzteku. Hodil mu míč do obličeje, z toho se už nejspíš nikdy nevykecá. Navždy to mezi nimi zůstane jako připomínka toho, jaký umí Kai být. Zmohl se jen na obyčejné: „Sorry, to jsem nechtěl.“

Nedivil se Ethanově reakci, vlastně ho ani nepřekvapila: „To už si ze mě děláš prdel!“ V šedých očích se objevil jasně čitelný vztek. Nedal se ignorovat. Ale Kai se chtěl jen dostat blíž. A cítit pomeranče a všímat si, jak Payne krčí čelo a hýbe rty a mrká a do tváří se mu vehnala červeň.

Už se na něj ale nesmíš takhle dívat. Nepatří ti.

„Zase kvůli tomu nedělej takovou scénu. Jsem řekl, že to byla nehoda.“

Ethan udělal krok dopředu. Dívka je oba nejistě sledovala a občas se rozhlédla, jako by hledala někoho, kdo je odtrhne, kdyby se do sebe pustili. „Proč mi už konečně nedáš pokoj?! Minule ti to nestačilo?“ zavrčel Ethan. Rudá na tričku ve světle reflektorů přímo zářila.

Kai si najednou připadal nesnesitelně unavený, ze všech her, které hrál – s ostatními i sám se sebou. Chtěl to nechat plavat, jen kdyby se tolik nebál, že se pak všechno zhroutí. Smutně se zadíval před sebe a na vteřinu si přál, aby to, co kluci nasypali do pití, začalo Ethana pálit na kůži a ten pochopil, že Kai není tak špatný.

Hodil jsi mu míč do ksichtu. Mohl jsi mu vážně ublížit.

A pak se mohl zbláznit při představě, že kluci něco provedli.

Proč to prostě nepřestane?

„Ještě jednou na mě sáhneš a řeknu jim všechno, rozumíš? Úplně všechno!“ odsekl Ethan. Položil prázdnou sklenici na nejbližší stůl a naposledy se zadíval na Kaie. Pak se obrátil a odešel k záchodům.

Dívka se nejistě zhoupla na špičkách, ale Kai jí nevěnoval žádnou pozornost. Přehrával si Ethanova poslední slova a pokoušel se uklidnit, že neznamenala to, co si myslel.

A pak už nešlo zůstat v klidu, protože i když udělal hodně špatných věcí a několikrát se nerozhodl nejlíp, ani Ethan nebyl svatý.

Potřeboval mu všechno vmést do tváře, právě teď. Hned.

Autor: Klára Foldynová

PŘEDCHOZÍDALŠÍ


* Líbila se vám kapitola? Můžete nás podpořit přes Paypal, komentářem, anebo tím, že budete i nadále číst. 

6
Komentujte

Ester

Ach, konecne sa k niečomu dostavame a vyzera to na komunikáciu medzi nimi a ty ich umlcis 🙁

Voldy

To zavání velmi silnou diskuzí. A potom by mohl Kai Ethanovi omdlít v náruči. Mele z posledního a i když je silný, tak zásoby energie se tenčí. Jsem tedy zvědavá, jak tahle diskuze mezi nimi dopadne. S tvrdohlavostí jednoho a tvrdohlavou prudkostí druhého…
Ale je skvělé napsané, jak se oba tváří naprosto v pohodě a uvnitř… uvnitř jsou chudáci oba rozežraní.
Děkujeme za další díl. ❤

No slava ze zrovna dneska je utery, aspon se brzo dozvim, jak si to vyrikaji 😀 teda doufam, ze si to vyrikaji. Chjo.

Karin

Tak tohle asi bude pořádná mela.