22 KAI


Najednou se všechno točilo kolem nadcházejícího zápasu. Téměř nikdo už nemluvil o ničem jiném. Dokonce i někteří učitelé byli v hodinách mírnější a nezadávali skoro žádné domácí úkoly. Což Kai samozřejmě uvítal. Jen by si přál, aby z toho všichni nedělali takovou vědu. Aby se ho neustále neptali, jak se cítí. Nepovzbuzovali ho. Neříkali, že letos je jejich tým ve skvělé formě, na rozdíl od těch buzerantských Lišek.

Kdyby raději drželi hubu.

Byl to přece jen jeden zápas a nic víc. 

Kai vytáhl mobil, otevřel messenger a znovu si přečetl několik posledních zpráv, které si s Ethanem napsali. Jasně spolu flirtovali. Chtěl bych, abys tu byl se mnou. Já taky, nemůžu se dočkat, až se zase uvidíme… Poklepal prstem na displej a pak mobil zase zamkl a schoval do kapsy. Téměř okamžitě ucítil silnou potřebu si ta slova znovu přečíst. A pak ještě jednou. Jen aby měl jistotu, že skutečně existují.

Po dlouhé době se konečně oteplilo, a tak trenér rozhodl, že dnešní trénink přesune ven. Kai vynechal oběd – nechtěl poslouchat, jak jsou Lišky k ničemu – a odešel raději na hřiště. Chvíli házel na koš, ale pak si lehl do trávy a zíral na nebe. A myslel na… Ethana. Tak jako ostatně poslední dobou pořád. A pak se na něj pokoušel raději zapomenout, protože měl strach, že by se mu postavil. Byl neustále tak nadržený! A šílel z toho.

Počítal do sta, aby se uklidnil – padesát osm, padesát devět, nemysli na něj, šedesát – když se vedle něj posadil Connor a začal si obouvat tenisky. Zbytek týmu se pomalu šoural k hřišti.

„Buď rád, žes s námi do toho kina nešel. Ten film byl propadák.“

Kai se opřel o lokty a ušklíbl se. Ani ho to nepřekvapovalo, Tyler měl příšerný vkus na filmy – vybuchující auta a sexy holky, nic víc nepotřeboval. Na rozdíl od Ethana. Včera se na Ethanově profilu objevila složka N s novým filmem Vražda na večeři. A Kaiovi se líbil, skoro celou dobu se smál a… Přestaň na něj myslet! Raději dal nohy do tureckého sedu a předklonil se, aby to vypadalo, že se protahuje.  

„Kdes vůbec byl?“ zeptal se Connor ve chvíli, kdy si k nim přisedl Tyler s Judem. „Celý víkend ses neozval.“

„Jo, vole, kdes byl? Propašoval jsem do kina i pivo!“ dodal Tyler.

Kai pokrčil rameny. „Měl jsem doučování.“

„Se kterou?“ vyhrkl Jude nadšeně. „S tou zrzkou ze druháku s výstavníma dudama?“

Nejprve chtěl Kai odvětit, že s někým mnohem lepším, ale raději mlčel. A jestli trochu přikývl, tak jen proto, že se chtěl vyhnout dalším otravným otázkám. Zároveň s tím se pokusil co nejrychleji odvést řeč jinam. „Ale zítra odpolko můžem něco podniknout.“

Tyler vydal podivně přiškrcený zvuk a kysele se zašklebil. Nakonec vyplázl jazyk a zakroutil hlavou. „To nemůžu. Máme rodinnou oslavu. Babka slaví osmdesát. Už teď mám z toho vyrážku na prdeli.“

„Vole,“ zakroutil Jude hlavou. Velkou rodinu Tylerovi vždycky záviděl, protože jeho rodina obsahovala pouze Judea a starostlivou matku.

„Jaký vole, vole? Už jsi někdy byl na italské oslavě?“

Connor vzhlédl od mobilu, do kterého zrovna něco cvakal a zamračil se. „Vy nejste italská rodina. Vždyť seš… asiat.“

„To bylo dost rasistické!“ ušklíbl se Tyler unaveně. „Ale naše bába furt mele, že máme předky i v Itálii.“ Pak se na chvíli odmlčel. „Navíc, jeden z mých bratranců oznámil, že přijde s přítelem. Až do té doby nikdo netušil, že je buzna! Vybalil to jen tak. Když se to dozvěděla babka, málem ji kleplo. Vsadím se, že nás všechny zas potáhne do kostela, abychom se očistili. Nebo přitáhne vymítače.“

Kai nervózně poposedl. „Tak v dnešní době to není zase tak… divné,“ pokusil se o neutrální tón.

„Že na oslavu přitáhneš vymítače?“

„Že je někdo gay,“ odvětil. Musel se přemáhat, aby neodvrátil zrak. Nebo nezčervenal. Přesto měl pocit, že se vydal na tenký led a už jen podle toho, jak mu bušilo srdce, museli poznat, že s ním něco není v pořádku. 

„Je mi ukradené, jestli je to normální nebo ne. On byl vždycky trochu divnej. Ale sere mě, že kvůli tomu strávím sobotu v kostele.“

Nějakou dobu pak mlčeli. Kai zamyšleně hleděl do dálky a zkoušel si představit, jak by právě teď prostě jen tak prohlásil jsem gay. Třeba by to Tylerovi nevadilo, pokud by kvůli tomu nemusel do kostela.

Kai se pousmál, když ho napadlo, že by docela možná byl mnohem větší problém, že je Ethan z Wallisovky.

„Stejně je to hnus,“ pronesl Tyler, sebral míč a postavil se. „Že si to strkají do prdele.“

Jude se uchechtl a Connor se proti tomu nijak neohradil, nejspíš souhlasil. Oba pak následovali Tylera na hřiště, házeli na koš a docela často minuli.

Kai je z dálky pozoroval. Utrhl trs trávy a naštvaně ho odhodil. Nijak výrazně se mu neulevilo.

Měl chuť se na celý basket vykašlat. Oznámit týmu, že končí. Ať si buzerantské Lišky porazí sami. Ať se postaví před Dannyho Drakea a pokusí se mu sebrat míč. Sedl by si vedle Ethana na tribunu a užíval si, jak Káňata prohrávají, protože – a to všichni moc dobře věděli – bez něj by na Drakea nikdy neměli.

Ale co pak? Co by Kai dělal potom?

       x

Po cestě ze školy se zastavil za nemocnici, aby zkontroloval Gambita. Chvíli si s ním hrál, házel mu papírovou kuličku, poškrábal ho za ušima, a pak ho nechal s tuňákovou konzervou. Když odcházel, vzhlédl ke střeše budovy, jako by snad doufal, že zahlédne černovlasého kluka.

Nejraději by všechen čas, každičkou minutu od teď až navždy, trávil s Ethanem. Nechtělo se mu chodit do školy, na tréninky, dokonce ani spát. Vzdal by se všeho. A když s ním nemohl být, alespoň s ním chtěl zůstat v kontaktu. Někdy si přidal skoro jako posedlý.

Jakmile se probudil, zkontroloval messenger. Nosil mobil všude s sebou, dokonce i do koupelny. Když mu cinkla zpráva, poskočilo mu srdce a zklamaně skřípal zuby, pokud mu napsal někdo jiný. Ale Ethan mu psal často. A Kai odepisoval. Dny se najednou naplnily nekončícím rozhovorem – cink, cink, cink – přestával počítat, kolik těch zpráv přišlo. Kolik jich poslal sám.

A úplně vždycky, když odepisoval, usmíval se.

Nešlo s tím přestat.

Když dorazil domů, Ethan mu zrovna psal, že po něm učitelka chce, aby se zúčastnil matematické olympiády. Dělal si legraci, jestli Kai nechce zastupovat Halleyovu střední. Kai mu na to poslal uraženého smajlíka.

Brax seděl v obýváku na sedačce, na sobě měl černý oblek s modrou kravatou a sledoval zprávy v televizi. Nohy měl natažené před sebe a vypadal vyčerpaně. Kai okamžitě pochopil, o co se jedná.

„Byls ve firmě,“ uhodl. Brax tam strašně nerad chodil, vždycky se pak tvářil… přesně takhle.

Starší bratr přikývl. Naklonil hlavu, aby na Kaie viděl a ušklíbl se. „Ještě pořád nejsme chudí,“ poznamenal. „A Sean tě pozdravuje. Prej ti drží pěsti při dalším zápase. Chtěl by se přijít podívat, ale nejspíš to nestihne.“

Strýc Sean prvních pár let hodně sliboval, že se zastaví – na narozeninovou oslavu, na Vánoce, na oběd – ale teď už na rovinu přiznával, že nepřijde. Veškerý čas věnoval rodinné firmě. A taky nejspíš moc dobře nezvládal vidět bratra nemocného. Jednou vypil trochu víc vína a neustále opakoval, že jediné, co může dělat, je vést firmu jak nejlépe dovede, a všechny tak zabezpečit.

A nic víc mu nezbylo.

Cinkla zpráva. A Kai se zase usmál. Ne, nedokázal to potlačit.

Nacvakal odpověď, a teprve potom se věnoval bratrovi. „A nestaví se? Neříkal?“

„Vždyť ho znáš,“ odvětil Brax a… cinkla zpráva. Sledoval, jak o něj Kai opět ztratil zájem. „Kdo ti píše?“

Kai se nervózně ošil. „Nikdo.“

„Nějaká holka?“

„Cože?“ vzhlédl Kai. „Ne.“

„Jen nekecej. Vidím, jak se tváříš,“ ušklíbl se Brax a schválně přitom spiklenecky mrkl.

Kai upřímně netušil, co by měl říct. „Ježišmarja, píšu si s děckama ze školy. Řešíme odpovědi z dnešního testu,“ vyštěkl nakonec. Možná zbytečně zle. 

Nezdálo se, že by mu Brax věřil. Poslední dobou ho podezříval ze všeho. A zaplavoval ho starostlivými otázkami. Kde jsi byl? Tu používal nejčastěji a bylo jasné, že uvažuje, jestli má vlasy mokré z bazénu nebo z moře. „Viděl jsem tvoje známky z matiky. Zlepšil ses.“

Kai se hrdě usmál. Z posledního testu dostal céčko, což považoval skoro za zázrak. Učitel ho dokonce pochválil. A oba si oddechli, že školní hvězda nebude muset propadnout. „Jo, našel jsem si nové doučování.“

A jsme zpátky u Ethana.

Nenápadně – takže vlastně docela nápadně – zkontroloval messenger. Dokázal se přimět neusmát. Ale stejně měl pocit, že zčervenal. Už jen proto, že ho bratr pozoroval. Raději se proto schoval u sebe v pokoji. Zapnul notebook, aby zjistil, jestli Ethan nepřidal nový film. Pak pustil nahlas hudbu a svalil se do postele.

Ethan v ten samý okamžik napsal, že se jde proběhnout. Na střechy budov.

Hlavně nespadni, poslal Kai a lhal by, kdyby tvrdil, že se o Ethana nebojí. Položil si mobil na hrudník a hlasitě vydechl.

Brax si určitě myslí, že mám holku. Bylo to pro něj tak automatické, ani jedna myšlenka, že by něco mohlo být jinak. Že by Kai mohl být jiný.

Jak moc by ho pravda zklamala? Jak moc by se pak na něj díval jinak?

Zavřel oči a zaposlouchal se do písně.

I’m not afraid to take a stand. Everybody come take my hand. We’ll walk this road together, through the storm. Whatever weather, cold or warm. Just letting you know that you’re not alone.

Nemyslel, že se dokáže podívat na Braxe, na kamarády ve škole, na celý svět a přiznat, že nesní o dívkách. A že mu homosexuální sex nepřijde odporný. A že po něm třeba i touží. A že… Zkontroloval messenger, i když věděl, že tam Ethan není. 

Autor: Klára Foldynová

PŘEDCHOZÍDALŠÍ


* Líbila se vám kapitola? Můžete nás podpořit přes PAYPAL, komentářem, anebo tím, že budete i nadále číst. 

4
Komentujte

Karolína

Tak… jsem zvědavá jestli ho strach z přiznání v dalších dílech hodně ovlivní… 😱😱😱

Ester

Aaaach Kai je tak krasne zamilovaný 🙂 Pobavilo ma na zaciatku ako nenapadne Kai loboval za gayov, ked Tyler spomenul bratranca….
Vyzera to krasne idylicky medzi našimi zalubencami.
Neviem, ci je to naschvál, ze si písala o Gambitovi ako o nom, ked je to ona:-)