20 KAI


Když otec Kaie vzbudil, byla venku tma. Kapky deště dopadaly na okno a pouliční lampa přes žaluzie stále osvětlovala psací stůl.

Posadil se, protřel si oči a hlavou mu proletěl nápad. Zadíval se na mobil a pár vteřin nad ním uvažoval.

Jsou čtyři hodiny ráno. Nemůžeš mu zavolat ve čtyři ráno.

Možná neměl… Ale stejně v další vteřině vytočil Ethanovo číslo. A během zvonění se mu hlavou míhaly vzpomínky.

Políbili jsme se. POLÍBILI JSME SE!

Pokoušel se zůstat v klidu, předstírat, že je všechno v pohodě, že se mu neklepou ruce. Ale ve skutečnosti cítil, že potřebuje udělat něco šíleného, co by zmírnilo všechnu energii, která mu kolovala v těle.

„No?“ ozvalo se nečekaně po jedenáctém zazvonění. Kai si už myslel, že hovor spadne do hlasové schránky.

Bože, vážně mu volal ve čtyři ráno. Líbali jsme se! Postavil se a přecházel po pokoji, od stěny ke stěně. „Víš, jak jsi říkal, že máš rád bouřky? Tak teď to můžeš dokázat.“    

„Lhal jsem,“ pronesl Ethan unaveně. „Ale mám rád tebe, takže to třeba převáží.“

Mám rád tebe v Kaiovi vyvolalo chvění. „Vím, že jsi lhal,“ usmál se a zastavil uprostřed místnosti. „Ale to nevadí. Bude sranda, věř mi.“

„Bylo ti úplně jedno, jestli mě vzbudíš, co?“ prohodil Ethan pobaveně.

„A spal jsi?“ Spíš vůbec někdy, Ethane?

Na druhé straně telefonu bylo chvíli ticho, až se nakonec ozvalo upřímné: „Nespal. Mám přijít k tobě?“

„Ne, za patnáct minut tě vyzvedneme.“

x

Tátovi nevadilo, že s nimi pojede někdo další. Jen přikývl a nervózně bubnoval prsty do volantu. Čím víc pršelo, tím víc se usmíval. Kai seděl na sedadle spolujezdce a navigoval ho. Víš, tati, kdo je Ethan? Pamatuješ si ho ještě? To je ten kluk, co má rád bouřky. A otec celou dobu přikyvoval.

Ethan už čekal před domem. I když si nasadil kapuci, nezdálo se, že by mu déšť vadil. Než Kai vystoupil z auta, měl tvář obrácenou k nebi a nejspíš nad něčím přemýšlel.

Kai by nejraději došel až k němu, chytl ho za ruku a zeptal se, jestli je všechno v pořádku, ale otec byl až příliš nedočkavý. Nervózně by troubil a klidně vzbudil celou ulici.

Když Ethan nastoupil, Kai za ním přelezl na zadní sedadlo. „Ahoj.“ Cítil, jak mu radostí hoří tváře.

„Ahoj.“

Pořád se nemohl zbavit pocitu, že je něco špatně. Sledoval Ethana, jak si sundává kapuci. Pod očima měl temné kruhy, a když se zadíval z okna – rozhodně nemohl vidět víc než jen tmu – jeho pohled zůstával podivně zastřený.

„Je všechno v pohodě?“

Otec najel do díry, auto poskočilo a v rádiu velmi tiše hrála píseň. Don’t say a word while we dance with the devil. Déšť zesílil, v dálce burácely hromy a Kaie napadlo, že to možná byla hloupá otázka. Jak by mohlo být cokoliv v pořádku? Řítíme se k bouřce.

Ethan se poprvé usmál, uličnicky. „Pokud do mě neuhodí blesk,“ pokrčil rameny.

Něco ho nejspíš vážně tížilo, ale Kai pochopil, že se nemá dál vyptávat. Raději z batohu vytáhl termosku. „Chceš kafe?“

Vzpomněl si na špinavé hrníčky ve dřezu. Políbili jsme se. A pro Kaie se pak všechno změnilo.

„Třeba. Kam přesně to jedeme?“ Ethan vděčně přijal hrnek kávy a napil se. Do tváří se mu vlila trocha barvy.

„Já vlastně…“ uvědomil si Kai. Nahnul se dopředu k otci. „Tati? Kam přesně jedeme?“ Jenže příliš rychle pochopil, že s nimi teď otec není, proto se zase opřel a otočil hlavu na Ethana. „Jedeme za bouřkou. Někam. Mám i snídani, jestli chceš.“

Z batohu vytáhl krabičku se sendviči, nakrájená jablka a energetické tyčinky. Ethan si jídlo chvíli váhavě prohlížel, aby si nakonec vybral sendvič s arašídovým máslem. „Těší mě,“ pronesl, „že mluvíš o bouřce, jako kdybyste se znali.“

Zastavili na kopci, kde jen slabě mrholilo, zatímco v údolí pod nimi se blýskalo. Blížila se pátá ranní, ale přes tmavou oblohu sluneční paprsky stejně neměly šanci. Kai vystoupil z auta, aby otci pomohl s chystáním kamer. Ethan se k nim okamžitě přidal. Choval se, jako by s nimi jezdil odjakživa. 

„Chlapci, vidíte to? Je naprosto překrásná. Rychle, rychle, ať nám neuteče!“ hulákal otec, aby přehlušil samotnou bouři. Stromy rostoucí ve svahu se nakláněly na stranu a v jednu chvíli to vypadalo, že se zlomí. Podle Ethanova pohledu bylo jasné, že i jemu připadá výhled spíše strašidelný než okouzlující.

Postavil stativ na zem a připevnil na něj fotoaparát. Kai mu pak položil ruku na rameno a pohodil hlavou. „Teď už nás nebude potřebovat. Obstará si všechno sám.“ Další hodiny ani nebude vědět, že má nějakého syna. 

„A my?“

„My můžeme dělat, co chceme.“

Ethan se obrátil k nebi a nastavil tvář dešti. „A co bys chtěl dělat?“

Pomalu se vraceli k autu.

„Chtěl bych si to s tebou rozdat na zadním sedadle,“ uchechtl se Kai.

„Tak jo,“ kývl Ethan bez váhání. Zády se opřel o auto a ruce zkřížil na hrudi. Podrážkou boty se zapřel o pneumatiku. Kai rychle zkontroloval, zda se otec nachází dostatečně daleko – stál až na druhé straně louky, zuřivě mačkal spoušť foťáku a nevěnoval chlapcům žádnou pozornost – a potom natáhl ruku. Prsty zahákl o poutko u Ethanových kalhot a postavil se před něj.

I druhou rukou chytil další poutko a přitáhl Ethana k sobě. Šedé oči byly najednou velmi blízko. Tak blízko. Do nosu mu vletěla vůně pomerančů. Maličko se usmál a Ethan úsměv opětoval.

Byl nervózní. Políbili se, ale Kai si nebyl jistý, jestli to znamená, že teď v tom smí beztrestně pokračovat. Přesto se odhodlaně naklonil a přitiskl své rty na Ethanovy, jako by zkoušel, kam může zajít. Ethan uvolnil ruce a pustil tak Kaie úplně k sobě. A bylo to… stejně nesmazatelně úžasné jako poprvé.

Hodně času trávil pochybováním o sobě. A své sexuální orientaci. Ale s Ethanem… Když se ho dotýkal, nemohl věřit, že by to, co právě prožíval, mohlo být špatné.

Nebýt otravného deště, klidně by tam stál celou věčnost. Jenže mu postupně začínala být zima, proto se nakonec přece jen odtáhl. „Mám tu náhradní oblečení.“

„Jo,“ pronesl Ethan zamyšleně. „Jakože si každý vlezeme do jedné nohavice?“

„Mám i pro tebe,“ odvětil Kai a otevřel dveře od auta.

Zapnul motor, aby mohl na chvíli zatopit a rozsvítil stropní světlo. Podal Ethanovi tepláky, tričko a mikinu. „Vzal jsem ti černé,“ usmál se, protože si ho nedokázal představit v jiných barvách.

„Otočíš se, nebo se chceš dívat?“

Chci. Se. Dívat. Myšlenka se prohnala Kaiovou myslí rychleji, než ji dokázal zkrotit.

Raději si sám sundal mokré tričko a hodil ho na přední sedadlo, aby se přesvědčil, že vlastně o nic nejde. Kolikrát se takhle převlékal po trénincích? Tisíckrát?

Přesto se proklínal, že se musel ovládat, aby se alespoň letmo nepodíval.

A i tak se nakonec podíval. Když si Ethan přetáhl tričko přes hlavu, Kaie okamžitě polilo horko, bez ohledu na to, že ještě před chvílí mu byla příšerná zima. Bože, Ethan měl úžasné tělo. A nešlo nemyslet na to, jak moc by se ho chtěl dotknout.

Jestli se mi postaví…

„Fajn,“ pronesl Ethan a rozepnul si pásek u kalhot. „Představoval jsem si to jinak. Tohle je takový neosobní.“

Když ze sebe konečně dostali všechno mokré oblečení, zády se opřeli o dveře a nohy položili na sedadlo, aby mohli sedět naproti sobě. Kai se prsty na nohách opatrně dotkl Ethana a Ethan mu na oplátku přejel patou po nártu.

Kaiovi bylo skoro jedno, že se chová jako praštěná třináctka. Tedy až na to, že musel neustále myslet na… Sebral mikinu a zmuchlanou si ji hodil do klína. Pro jistotu.

„Viděl jsem Truman show,“ vzpomněl si. „Líbila se mi,“ prohodil. A nejspíš mu ani nevadilo, že se právě přiznal ke sledování Ethanova profilu. Zase.

Ethan se pobaveně zasmál. „Mám ti vytvořit speciální seznam? Pár tipů, co musíš vidět?“

„Musím?“ Neprozradil by, že ho většina těch filmů až na pár výjimek nebavila. Že u nich často usnul. A že se na ně díval jenom proto, aby před Ethanem nevypadal jako hlupák.

„Co bys měl vidět, abys obohatil svůj život,“ upravil odpověď Ethan. Naklonil hlavu a spánkem se opřel o opěradlo.

„Fajn. Házej mi to dál na face,“ souhlasil Kai.

Co bych neudělal, abych se k němu dostal blíž? Existuje vůbec nějaká hranice?

„Speciální složka N.“

Kai se usmál. Taky si opřel hlavu, jako by se pokoušel Ethana napodobovat. Chvíli jen zamyšleně hleděl ven do tmy, než se konečně zadíval do šedých očí. „Už… Už jsi měl někdy něco s klukem?“ zeptal se konečně na to, nad čím delší dobu přemýšlel.

„Nikdy,“ odvětil Ethan. Vypadal sebejistě, to mu Kai mohl jen závidět. „Jsi můj první.“

„Ale s holkama jsi spal.“

„Ty taky.“

Chtělo se mu smát, místo toho si však olízl rty. Ve škole si všichni mysleli, že spí s každou. Nebo alespoň s většinou, a on to nikdy nevyvracel. Skutečnost ovšem byla úplně jiná, mnohem méně… okázalá. „Ale jo. Párkrát.“ Ani na jeden z těch případů nevzpomínal nijak zvlášť rád.

„A nelíbilo se ti to,“ konstatoval Ethan věcně.

Nad tím už Kai mnohokrát přemýšlel. Pokaždé vyvrcholil. Nebylo to zase tak špatné. Hlavně poprvé. Byla moc hezká, hodně pihovatá. Kai si dodnes pamatoval, jak jí nervózně rozepínal podprsenku a měl tendenci odvrátit zrak. Samotný sex byl fajn, ale všechno předtím a hlavně potom ne. „Jen mi to nepřišlo správné,“ vysvětlil.

Ethan zamyšleně přikývl. Na dolním lemu trička trčela nit, začal si s ní hrát a namotávat ji na prst. „A s klukem je to jaký?“

„To ještě nevím. Ale dám ti vědět.“

Po těch slovech se Ethan zvláštně usmál. Chvíli Kaie mlčky pozoroval. Zrovna, když už se chtěl Kai zeptat, co se děje, Ethan se naklonil, chytil ho za tričko a silou ho přitáhl k sobě.

Tenhle polibek byl od první chvíle jiný, mnohem naléhavější. Klečeli spolu na sedačce auta, jen kousek od místa, kde otec zběsile fotil bouřku, a Kai chtěl víc. Nehodlal se držet zpátky, protože nemohl. Celé tělo žadonilo po dalších polibcích.

Víc, víc…

Aniž by se od sebe odtrhli, Ethan se opatrně svalil na záda, zatímco Kai si na něj lehl. Konečně měl možnost pořádně cítit tělo pod sebou. Poslepu našel lem trička, vklouzl po něj rukou a položil ruku na horkou kůži.

Tak úžasně voní.

Jestli nebyl gay, dávalo mu to tělo zvláštním způsobem najevo. Začínal být vážně vzrušený, takovým tím způsobem, kdy už mu na ničem příliš nezáleželo. Kašlal na to, že má erekci a že na to Ethan může velmi lehce přijít.

Tak úžasně líbá.

Když ho Ethan chytil za bok a pevně stiskl, projela jím další vlna vzrušení, proto se nenápadně pohnul. Rozkrokem se tak otřel o Ethanovo stehno a to bylo… K zbláznění! Všechna ta energie, která se v něm objevila, když se poprvé políbili, chtěla ven. Právě teď a tady.

A pak už se třel naprosto neskrývaně.

Nezdálo se, že by s tím Ethan měl kdovíjaký problém. Ruka mu pak sklouzla z Kaiových zad, přes zadek, a pokoušela se dostat mezi jejich těla, proto se Kai maličko odtáhl. Jednou rukou se opíral o sedačku, zatímco tou druhou zkoumal tělo pod sebou. Nebyla to zrovna pohodlná pozice, ale kurva, kdo v takové chvíli mohl myslet na nepohodlí? 

Má tak úžasné tělo. Zešílím z něj, zešílím, zešílím…

Ethan se od něj na okamžik odtrhl.

Pohled mu sjel na pár vteřin níž – k jejich rozkrokům – a zadíval se zpátky na Kaie, jako by se chtěl zeptat, zda může pokračovat.

Musíš… Nedokázal však nic říct, jen přikývl a naklonil se pro další polibek.

Nejprve se ho Ethan dotkl přes kalhoty – bylo to poprvé, co se ho tam dole dotýkal kluk a nedalo se to s ničím srovnat – málem se udělal už jen z té představy. Kai ho opět napodobil a sám sjel volnou rukou níž, až k teplákům. A potěšilo ho zjištění, že i Ethan je vzrušený.

Nemyslel si, že k tomu někdy najde odvahu, ale teď mu nic nepřipadalo přirozenější. Když mu Ethan vjel rukou do kalhot, udělal přesně to samé.

A pak už to všechno bylo… bláznivě úžasné. Jinak to popsat nedokázal. Svět se mu zmenšil na jediného člověka, na jeden okamžik. A kromě toho neexistovalo vůbec nic – dokonce i strach, stud a výčitky zmizely. Mnohokrát si ve sprše představoval, jaké by asi bylo, kdyby se ho dotýkal kluk. A často si opakoval, že by se mu to ve skutečnosti ani líbit nemuselo. Ale líbilo.

Miloval ten pocit.

Miloval, když ho Ethan sevřel, když začal pomalu přejíždět po celé délce a postupně zrychloval. Jak se přitom tvářil, a když ho při jednom polibku trochu kousl do rtu. Stejně tak miloval dotýkat se Ethana a sledovat, jak se mu do tváří vlévá červeň.

A třeba mu i oplatit kousnutí.

Miloval, když jeho tělo konečně pohltila úleva a miloval, když ho Ethan po chvíli následoval.

Vyčerpaně se svalil na Ethanův hrudník a pokoušel se zhluboka dýchat. Ruka, o kterou byl celou dobu zapřený, mu mravenčila. Co se to právě stalo? Co jsme to právě dělali? Já jsem… My jsme…

Zrovna si říkal, že teď nejspíš přijde ta trapná část. Ethan ho ale pevně objal a dal mu pusu do vlasů.

Natáhl se k batohu a z přední kapsy vytáhl ubrousky. Pár jich dal Ethanovi a v tichosti se utřeli. Chtěl něco říct, cokoliv, ale nic pořádného ho nenapadlo. Místo toho se raději svalil zpátky na sedačku a hlavou se opřel o Ethanovo rameno.

Právě jsme si vzájemně vyhonili! Nedokázal myslet na nic jiného, pořád dokola mu v mysli rezonovala jen tahle myšlenka. Až později se objevila další. Vyhonili jsme si a chci to zažít znova.

„Tak co? Čekám recenzi.“

Kai se musel usmát. Ne, s Ethanem to prostě nemohlo být nepřirozené a trapné. „Sedmdesát procent,“ odvětil. Ale lhal. Bylo to zatím to nejlepší, co kdy zažil.

„Hej!“

„Ale má to potenciál,“ dodal rychle.

Ethan se z ničeho nic obrátil a uvěznil Kaie pod sebou. „Tak znovu, dokud to nebude sto deset procent.“  

Nedokázal se neusmát. „Fajn, fajn. Devadesát. Ale zbytek si nechám do zásoby.“   

„To je fér,“ přikývl Ethan. Povolil sevření a lehl si. Hlavu položil na mikinu a zavřel oči. Kai ho tak mohl beztrestně pozorovat. Prohlížel si ho, i když Ethan usnul – každý rys jeho tváře.

x

Sám na chvíli taky usnul, ale probudil se, jakmile se otec vrátil promočený do auta. Ethan se ani nepohnul, musel být vážně unavený.

Dojeli zpátky do města a zastavili u motorestu. Venku bylo stále ještě hodně šero, i když se blížila doba oběda. Tmavé mraky na obloze vypadaly zlověstně, ale alespoň už nepršelo.

Zatímco otec šel napřed, Kai položil Ethanovi ruku na rameno a jemně s ním zatřásl. „Ethane.“

Ethan sebou okamžitě škubl a otevřel oči. „Už chápu, proč dávají lidi přednost postelím,“ odvětil a pořádně se protáhl.

„Doufám, že máš hlad. Táta nás pozval na jídlo.“

„Jsem pořád hladový,“ pronesl a rukou si prohrábl vlasy. 

Když pak společně vešli do motorestu, otec už seděl v jednom ze zadních boxů a mával na ně. Vypadal úplně normálně, jako by mu nikdy nic nebylo.

 „Dobré ráno, pánové,“ usmál se a posunul před ně jídelní lístky.

„Vám taky,“ pozdravil Ethan. Chvíli zíral do lístku, než do něj zapíchl prst. „Dal bych si vajíčka a opečenou bagetu… A salát,“ dodal po chvíli neochotně.

Otec souhlasně přikývl.

„Já si dám musli,“ objednal si Kai. Bylo to jedno z těch zdravějších jídel tady. Blížil se zápas s Liškami a závody v plavání – teď si nemohl dovolit dělat zbytečné chyby.

Zápas s Liškami…. Na chvíli se zadíval na chlapce sedícího vedle něj, ale pak si uvědomil, že Ethana basket nezajímá. Nemusel se bát zbytečné rivality, která mezi školami vládla, a to ho těšilo.

Když jim servírka přinesla objednávku, dvakrát vajíčka s bagetou, salát, musli s mandlovým mlékem a tři džusy, otec si oba chlapce zvědavě prohlédl. Zvedl vidličku ke rtům, ale než si vložil sousto do úst, zeptal se: „Takže… chodíte spolu?“

Jedna z křupinek se Kaiovi vzpříčila v krku. Rychle se napil pomerančového džusu a letmo zkontroloval Ethana. Ten se zdál nesmírně spokojený, věnoval se jen talíři před sebou. Když se však Kai konečně nadechl, přece jen zvedl zrak a těkal pohledem mezi otcem a synem.

„Tak nějak,“ přiznal Kai nakonec a rozhodil rukama. Doufal, že tím Ethana nenaštve, protože těžko říct, co mezi nimi bylo. Nemohl rozhodovat za oba. Ale Ethan se nezdál naštvaný.

„A Brax to ví?“

Vlastně podobnou otázku čekal. Cvrnkl do skleničky a sledoval, jak se v ní džus vlní. „Ne.“

„A řekneš mu to?“

Musel se kousnout do jazyka, aby se hlasitě nerozesmál. Představil si, jak by bratrovi všechno pověděl. „Zatím nevím,“ zalhal.

Brax se tohle nikdy nedozví.

Otec přikývl. Pomalu žvýkal a přitom pokyvoval hlavou. „Měl bys mu to říct, než na to přijde sám.“

Kai jen něco s plnou pusou zamumlal, aby dal jasně najevo, že už se o ničem podobném nechce bavit. Otec to nejspíš pochopil, protože obrátil pozornost k Ethanovi a naklonil se k němu blíž. „Kde jste se potkali?“

„Na jedné oslavě. Vrazil jsem mu pěstí,“ odsekl Kai a zašklebil se.

„A pak mu to bylo hrozně líto. Protože v tu samou chvíli, kdy mě praštil, zjistil, že se mnou chce žít. Jako navždycky,“ dořekl Ethan a jeden koutek zvedl výš.

„Neposlouchej ho! On docela často kecá nesmysly!“ ušklíbl se Kai.

Otec se hlasitě rozesmál. „Jasně, rozumím. Tak, dáme si dezert?“

x

Auto zastavilo před Ethanovým domem. Svět okolo se zdál pořád stejný, nezměněný, ale Kai měl pocit, že je všechno jinak. Lepší.

„Tak dík. Bylo to super,“ usmál se Ethan. Pořád měl na sobě Kaiovo oblečení a svoje mokré držel pod paží. Nemluvili o tom, co se stalo, ani neměli kdy, ale neustále se letmo pozorovali. Nebo se pod stolem nenápadně dotkli. A v autě si Kai sedl blíž, než bylo nutné.

Vystoupil společně s Ethanem a zhoupl se na špičkách.

Vážně jsi po tom, co jste spolu dělali, ještě nervózní?

Zato Ethan vypadal, že s ničím problém nemá. Přistoupil ke Kaiovi, položil mu ruce na boky a na rozloučenou ho políbil.

Když se Kai vrátil do auta, cítil se neuvěřitelně šťastně kvůli všemu, co se stalo. A zároveň nešťastně, protože to muselo skončit. Možná, že o tom veškerá zamilovanost je. Cítit se rozporuplně. Dobře i špatně v tu samou chvíli. 

Hlavou mu prolétlo několik myšlenek.

Jsem gay. Jsem zamilovaný do kluka.

A nikdo se to nesmí dozvědět.

Autor: Klára Foldynová

PŘEDCHOZÍDALŠÍ


* Líbila se vám kapitola? Můžete nás podpořit přes PAYPAL, komentářem, anebo tím, že budete i nadále číst. 

6
Komentujte

Karolína

Ooooo 💕 bomba, proste bomba! Už aby byl další díl 😊😊😊

Ooo Kai, ty jsi ale vul. Teda, tim poslednim prohlasenim me pekne nastval. A zklamal… ach jo. Cucham cucham potize. 🙁

Ester

Ach bolo to medzi nimi krasne a prirodzene… Ako vonku lietali blesky, tak aj v aute to medzi nimi riadne iskrilo a bliskalo sa. Otec ma milo prekvapil, bol super :-). Pokúsim sa posledné Kaiove vety ignorovať, to nemoze myslieť vazne. Som presvedčená, ze sa nedokaze už od Ethana odtrhnúť :-). A ak ano, to by ma fakt naštval 🙁