Bylo mi osm a od rodičů jsem si tenkrát vyprosil peníze. Nelhal jsem, když jsem tvrdil, že je potřebuju na koncert, akorát jsem zatajil, že nemyslím ten školní. 

Od kamaráda, jehož rodiče byli nadšenci do divadla a on s nimi musel na každé představení, jsem si půjčil sako a kravatu a vyrazil do koncertního sálu. Bylo mi jedno, co se ten den hraje, prostě jsem tam jen potřeboval být.

Koncert trval přes tři hodiny, takže jsem domů dorazil až po jedenácté večer a táta mi dal pořádný výprask, ale stálo to za to. Stálo to za to, protože tu noc jsem poprvé slyšel Frédérica Chopina a většinu jeho Nocturn.

Občas se někdo ptá, kterého skladatele mám nejraději, což je stupidní otázka. Asi jako kterého rodiče mám raději (ani jednoho, haha). Všichni jsou něčím výjimeční, něčím dokonalí. Ale Chopin bude vždycky můj první.

Nocturno je hudební útvar, který se inspiruje nocí, proto se mu taky občas říká noční hudba. Vyjadřuje klidnou a snivou atmosféru. Autorem této formy je John Field, ale za mnohem významnější bývají považována nocturna od Chopina.

Nemůžu než souhlasit.

Jak jsem řekl, Chopin byl můj první. Promiň, Fielde.

Miluju všech jeho 21 nocturn, ale opus 15 no. 1 nejvíc. Je tam výrazný kontrast ve střední části, který každého najednou překvapí, přichází nečekaně a celou skladbu vytrhne, aby pak následně znovu utichal.

Je to možná legrační, paradoxní, osudové nebo jen zcela náhodné, ale mám pocit, že Chopin právě tohle nocturno psal, když seděl tady, u tohoto okna, v této místnosti a zíral do tmy.

Dneska jsem všechna nocturna znovu hrál a je mi skoro líto, že mě nemohla slyšet moje bývalá učitelka paní Morrisová, která vždycky tvrdila, že neumím hrát Andante, nedej bože ještě pomaleji. Pořád mi opakovala, že jsem spíš typ Allegro a Vivo. Rychlej a moc živej! Jenže to mi bylo zhruba deset a chtěl jsem umět všechno a nejlépe hned.

Ale pořád nemůžu přijít na to, jak by měla začínat moje skladba. Nakonec… Nedokážu vybrat ani posranou tóninu. Nejdřív jsem chtěl F dur, ale možná se moc držím Chopina a jeho tvorby. Možná bych to měl pojmout úplně jinak.

Možná je problém v Nocturnu.

Dnes v noci fouká takový vítr, že nedokážu usnout.

Autor: Klára Pospíšilová


* Líbil se vám deníkový zápis? Můžete nás podpořit přes PAYPAL, komentářem, anebo tím, že budete i nadále číst.

7 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
MaCecha
12. 1. 2021 17:09

To jsem zvědavá, kolik lidí si teď najde výše uvedená nocturna ;). Vy nás nejen bavíte, ale i vzděláváte!

Kateřina
12. 1. 2021 17:57
Reply to  MaCecha

Taky jsem měla podobnou myšlenku, když jsem četla zápisek…no nic jdu poslouchat.:)

Marie
12. 1. 2021 17:23
Reply to  MaCecha

MaCecho, přiznávám, že jsem teď chtěla najet na YouTube a díla si poslechnout. Zdržela mě jen zvědavost, chtěla jsem si přečíst zdejší první příspěvek 😀.
Tak ale teď už jdu poslouchat…

MaCecha
13. 1. 2021 0:49
Reply to  Marie

😀

Květa
12. 1. 2021 22:06

Ráda si při čtení pouštím vážnou hudbu a při představě, že by mi jí někdo hrál, úplně taju. 😍