MOV0009


„Eliasi… Tady ne!“ Kenneth se rozesměje a chytí Eliase za ruce. Na zrcadle je nápis fuck off a šmouha od rtěnky. Někdo rozebral mýdlo a hodil ho na podlahu. Kenneth do něj šlápne, uhýbá dozadu, ke dveřím kabinky.

„Tak jo, sorry, necháme to na moje narozeniny.“ Elias se ušklíbne, přivře dveře a opře se o zeď vedle Kennethovy hlavy. Pohledem sklouzne k jeho rtům, nakloní se a kousne. Ruku mu položí na krk a hladí ho palcem. „Nebuď tak posranej.“ Otře se o něj klínem a spokojeně zamručí. „Voníš,“ vydechne.

Na zemi jsou chcanky a dezinfekce. Odmotaný toaleťák a kartička do jídelny.

„Eliasi, nech…, Eliasi…“

Elias mu do pusy strčí jazyk a druhou rukou ho hladí v rozkroku. Rozepne poklopec a začne mu honit.

Dveře do umýváren se otevřou, jsou slyšet hlasy. Modré a zelené oko se vpíjí do Eliase.

Ten zrychlí pohyb, zakryje Kennethovi pusu, a když Kenneth vystříkne, spokojeně mu mázne sperma na nos.

„Ty seš debil.“ Kenneth se o něj vyčerpaně opře čelem. Potom odmotá toaleťák a utře se. „Musím jít, před chvílí mi začala hodina.“

„Vezmi si věci a počkej na mě před školou.“

Kenneth protočí oči v sloup. „Neblbni, Eliasi. Píšeme test.“ Pustí vodu a opláchne se.

Je zatraceně krásný. Vlastně, během posledních dní, týdnů, se jeho rysy, výraz, sténání, vtisklo Eliasovi do paměti tolikrát, že to nesmazal ani kokain, ani tráva, ani společné snídaně s Vicky.

„Můžeme vzít Daisy na procházku.“ Udělá na něj psí oči. „Co?“

„Já… Nevím. Asi bych neměl.“

„Dáváš mi košem?“ Elias si stoupne za něj a obejme ho kolem pasu. Teatrálně vzdychne.

„Ne, to ne, ale…“ Kenneth otráveně zavrčí. „Fajn, bože! Ty seš hroznej.“ Vymaní se z  objetí a plácne Eliase po zadku. „Tak za deset minut, Prescotte.“

Ve třídě je hluk. Někomu se povedlo dovalit před tabuli velkou sněhovou kouli. Elias ji přeskočí a začne házet do batohu svoje věci. Alan vzhlédne od mobilu a povytáhne obočí.

„Ach matko,“ zamumlá Elias. „Chceš jít taky, nebo co na mě tak čumíš?“

„Ne, já jen…“

„Ty jdeš zas pryč?“ Cale sedí na lavici a kouše banán. „Jdeš dělat, ty víš co?“ Strčí si banán co nejdál do krku a rozkašle se. „Zvláštní,“ zahuhlá mezi kašlem. „Ale vocas je asi hladší.“

Elias se nenamáhá s odpovědí. Sebere černou bundu, do kapsy zastrčí cigarety, a zrovna vychází ze dveří, když se srazí s učitelkou.

„Pane Prescotte, někam se chystáte?“

„Mám čmelíky?“ navrhne opatrně. Pro jistotu nečeká, jak si to učitelka vyloží, a propluje kolem ní na chodbu. Před školou se opře o zábradlí a zapálí si. Cítí, jak mu chladný vzduch v kombinaci s cigaretou roztahuje plíce.

„Stýskalo se ti?“ Kenneth mu skočí kolem krku. Vezme cigaretu, podrží ji mezi prsty a věnuje Eliasovi dlouhý polibek. Ten ho opětuje s pusou na ucho. Na nos. A na obě tváře.

„Straaašně,“ protáhne. „Málem mě to zabilo.“

Jdou přes park. Kenneth poskakuje kolem Eliase, strká mu zmrzlé ruce do kapes a nepřestává se usmívat. „…a naši chtějí jet v létě někam na dovolenou. Prej bych mohl zůstat doma, kdybych chtěl. Vzali by jen Aleca. Chris bude asi celé léto makat. Dovedeš si to představit? Že bych měl celé léto volno? Mohli bychom toho tolik podniknout. Máš na léto nějaké plány?“

„Ne. Léto je daleko.“ Elias podá Kennethovi cigaretu a počká, dokud si nepotáhne. „Registrovaný partnerství bys po mně nechtěl?“ zeptá se pobaveně.

„Chtěl,“ vyfoukne Kenneth kouř. „Ptám se tě jen na léto. Přece víš, jestli někam pojedete nebo jestli budeš mít nějakou práci.“

„Nebuď blázen. Za chvíli do mě může narazit auto,“ řekne Elias smířlivě. „Cokoli. Nevím, co budu cítit večer, natož v létě. Když se moc soustředíš na to, co bude, přestáváš žít teď. A to přece nechceš, že ne?“ Stoupne si čelem ke Kennethovi a chvíli jde pozpátku. Podrážky bot mu kloužou na zmrzlém chodníku. „Chceš tady být teď se mnou, že jo, Kenny?“

„S tebou nebo s Robertem Downeyem. Obě možnosti jsou v pohodě,“ zasměje se Kenneth. „A jo, zase máš pravdu, ale… Je těžké nemyslet na budoucnost, přece. Každý, koho znám, dělá všechno pro to, aby byl jednou co nejšťastnější. A ty seš jedinej, u kterého mám pocit, že nad tím vůbec nepřemýšlí. Jak to děláš? Musíš mít někdy strach, že tím, co děláš teď, můžeš ovlivnit, co bude. A ne zrovna dobře. Chápeš, jak to myslím?“

„Ptáš se, jestli se nebojím, že nějaký moje rozhodnutí negativně ovlivní budoucnost? Že když se sjedu, zvyšuju pravděpodobnost, že do toho za pár let spadnu úplně?“

„Třeba.“

Elias s ním srovná krok a chytí ho za ruku. Automaticky ji začne hladit, aby ho zahřál. „Řekni mi, proč bych si měl dělat starosti kvůli něčemu, co neexistuje.“ Políbí dlaň i zápěstí.

„Protože… Já vlastně nevím. Já vážně vůbec netuším,“ nadechne se Kenneth. Fascinovaně pozoruje Eliasovo počínání.

„Když se ti podaří dosáhnout toho, že budeš žít v přítomnosti, nemusíš se přece trápit tím, co jsi provedl, ani tím, co bude. Život je pak mnohem opravdovější. Bereš si, po čem toužíš a nemyslíš na následky. Nemyslím tím, že by sis měl koupit bouchačku a vystřílet půlku školy, ale třeba…“  Elias zastaví před obchodem, ze kterého vychází dvě postarší ženské, přitáhne Kennetha za bradu a procítěně ho políbí. Potom pokračuje jako by nic: „Třeba se nebát dělat, co je ti příjemný. Lidi jsou zakletý v čase. Vytvořili celej systém, aby měli neustále pocit, že něco nestíhají. Vytvořili zítřky, aby měli pocit, že můžou dospět do bodu štěstí. Proto se tolik bojí smrti. Mají pocit, že jakmile natáhnou bačkory, ztratí minulost i budoucnost, ale pravda je, že ztratíš jen to, co je teď. Nevím, jestli pojedu v létě na dovolenou, nebo jestli budu s tebou. Je to tak vzdálený, jako kdyby ses mě ptal, co budu obědvat za sto padesát let. Ale teď jsem šťastnej.“

Nelže.

Kenneth má zčervenalé tváře a zubí se. „Taky jsem šťastnej!“ souhlasí s úsměvem od ucha k uchu. „Takže žijeme jen teď? Není žádné zítra? Děláme, co zrovna chceme?“

„Jedině tak můžeš bejt svobodnej.“

„V tom případě jsem rád, že jsem odešel ze školy a jsem tady s tebou.“

Já taky, napadne Eliase. Po zbytek cesty mlčí. Sleduje Kennetha, který hledá v kapse klíče s přívěskem čtyřlístku.

Daisy se vyhrne ven jako velká voda a olízne mu obličej. Jazyk má jako plácačku. Elias se s ní přetahuje o vodítko a čeká, než Kenneth připraví svačinu.

Jdou za město do kopců. Daisy běhá kolem, válí se ve sněhu a hledá neexistující krtky. Občas přiběhne pro granuli, kterou Kenneth vyloví z kapsy.

Sníh se třpytí a leskne jako kýč všech kýčů a Elias kouše do jablka, aniž by přitom spustil pohled z Kennethovy tváře. Společně postaví sněhuláka – místo nosu mu dají ohryzek. Běhají kolem a koulují se, dokud nemají úplně prokřehlé prsty. Kenneth tvrdí, že nedokáže ohnout malíček a Elias se dušuje, že mu ho narovná. Mluví o filmech. Líbá Kennetha na studené lalůčky.

A usmívá se. I ve chvíli, kdy dostane sněhovou koulí přímo mezi oči.

Rozeběhne se za Kennethem. Ten piští a snaží se uprchnout. Elias ho chytí za kapuci a jednomu z nich podklouznou nohy, takže skončí na zemi.

„Skvělý,“ zamumlá Elias. Překulí se na záda, tak, aby Kenneth seděl na něm. „Máš strašně hezký oči. A pusu.“

„Líbí se ti moje oči?“ usměje se Kenneth.

„Líbí se mi úplně všechno.“

„Řekl bych ti, že bys měl vstát, protože jinak budeš nemocný, ale… Komu záleží na tom, co bude potom, že jo? Takže… Dál lež a chval mě. Co se ti ještě líbí?“

Elias zatahá Kennetha za tkaničky mikiny. „Řekl jsem, že všechno, Nolane! Ne že ti naroste hřebínek a odkopneš mě.“ Pak zvážní. „Líbí se mi, jak se na mě díváš. Že mě vidíš. Chceš. Miluješ.“

Sotva to řekne, uvědomí si, že něco posral. Prozradí mu to Kennethův výraz a trochu vynucený úsměv. A jeho dobře, které se dá přeložit jako pitomče.

„Asi bychom se měli vrátit. Je mi už celkem zima.“ Stojí k Eliasovi zády. Uhněte hroudu a vyhodí ji do vzduchu.

„Poslouchám.“

„Co jako?“

Elias se opráší a vezme ho kolem ramen. Povzdychne si. „Nechci, aby se tvoje vyznání pojilo s něčím negativním. Nechci, aby se to pojilo s tím, že jsem tě podvedl, jasný? Co jsem říkal? Minulost neexistuje. Řekni to znovu a dej tomu novej význam.“

„Ne,“ zakroutí Kenneth hlavou. Slabě se přitom usměje.

„Ne?“ Elias v hraném úžasu otevře pusu. Rozhlédne se kolem. Vidí zasněžené pole, les a střechy vzdálených chalup, roztroušených v kopcích. Je ticho. Jenom chlupatá koule občas nadšeně zaštěká. „Páni. Neriskuješ trochu, když mi odporuješ na místě, kde by nebylo těžký zakopat tělo? Víš, že Daisy ráda hrabe. Měli bychom to do hodiny hotový. Šel bych do kina a nic by mě netrápilo. Než by přišla obleva, ale srát na to, co bude, že jo, Kennethe?“

Směje se a Kenneth taky. „Prej netrápilo. Ty lháři jeden. Stejně to neřeknu. Jestli to chceš slyšet, musíš mě donutit.“

„Sexy. Řekni, co všechno ti mám udělat, abych to z tebe dostal, ty zkaženej kluku.“

Kenneth povytáhne obočí, stoupne si blízko k němu, tak blízko, až se o něj otře rozkrokem, a zašeptá mu do ucha: „Asi budeš muset být hodně tvrdej.“ Ukročí dozadu a pobaveně zavolá na Daisy. „Hodná holka, no ano, půjdeme domů.“

„Moment, Nolane!“ Elias se zamyslí. Blaženě přivře oči. „Asi jsem se z tebe právě udělal.“

Tím ho znovu rozesměje. „Ty seš komediant. Tak už pojď. Začínám mít hlad, stavíme se ještě někde na jídlo? Před kinem?“

„Klidně. Sex, Kenneth a jídlo,“ odpočítá Elias na prstech. „Moje tři nejoblíbenější věci.“ Vezme Kennetha kolem ramen. „Dáme si něco bez masa,“ zamumlá pobaveně. „Bez sýra. Bez chuti.“

***

Všude je cítit popcorn. Elias se směje na holku za barem a cpe si do pusy celou hrst z Caleovy krabice. „Chci sladkej. Ne, slanej… Nebo půl napůl. A velkou colu.“ Na sobě má pomačkanou červenou košili a pod ní bílé tričko. „Jestli jsem někdy tvrdil, že nesnáším popcorn… A támhlety bonbóny! Jsou to medvídci?“ Vytrousí na pult hrst drobáků a hřbetem ruky si odhrne zpocené vlasy z obličeje. „Kuuurva, já jsem zhulenej.“ Zasměje se, popadne krabici s popcornem a vydá se k pokladnám pro lístky.

„Tvoje holka je oblíbená,“ zamrká Cale. Drobí si na tričko a za uchem má zastrčenou cigaretu. Ani si nevšimne, když mu spadne na zem.

„No shit, Sherlock.“ Alan pokývá hlavou a zabloudí pohledem ke Kennethovi, který stojí vedle June a Veroniky, což je nový objekt Caleova zájmu. Holka na středu, řekl klukům, když ji dovedl.

Kenneth vypadá spokojeně. Něco vypráví a June se pobaveně zubí.

„Ty vole, moje první trojitý rande,“ řekne Cale s plnou pusou. Pokusí se napít Eliasovy coly, ale ten ji přendá do druhé ruky. Zaplatí za místa úplně vzadu. „To asi nebyla venkovka. Jsem hotovej… Co ten Nolan, kámo?“

„Vole,“ zamumlá Elias. Colu zastrčí do popcornu a ovívá se. „Co s ním furt máš?“

„Je roztomilej.“

Alan přezíravě nakrčí nos a Elias do něj strčí loktem. „Jasně, že je. Nejen to. Má spoustu dalších kvalit. Je táák…“ Nedokáže vymyslet příhodný výraz, a tak se rozejde směrem k němu.

Vecpe se mezi Veroniku a June, nabere plnou hrst popcornu a bez rozmýšlení ji narve Kennethovi do pusy.

Ten se rozkašle a věnuje omluvný úsměv zaměstnancům kina. Když k němu Elias natáhne dlaň s popcornem, jako kdyby krmil koně, Kenneth popcorn sebere a trefí ho do obličeje. „Jsi nečekal, co?“

Dá si popcorn mezi rty a udělá krok k Eliasovi.

Elias vrazí papírovou krabici June, a s úsměvem popadne Kennetha za boky. Popcorn si vezme a dá si záležet na tom, aby se ho přitom dotkl jazykem. Zavrávorají. „Jsi čekal, co?“

„Fakt nevím,“ řekne Cale zamyšleně, „jestli mě to vzrušuje, nebo nakopává.“ Strčí si popcorn mezi rty, stejně jako předtím Kenneth, a zamrká na Alana.

„Ty seš debil,“ protočí Alan oči v sloup, zatímco obě holky vypadají, jako že se dobře baví.

„Teď vy,“ ukáže na ně Cale.

„Zapomeň. Lístek jsem si platila sama. Chápeš, co tím myslím?“ usměje se June sladce a podá Eliasovi krabici a colu.

„Aha.“ Caleova tvář se rozjasní v náhlém pochopení. „Takže ty chceš, abych ti za to platil!“ Vytáhne pětilibrovku a vtiskne ji June do dlaně.

Ta ho praští do hlavy. „Ježiš, kdes byl, když se rozdávala moudrost?!“

„Na políčku v jetelíčku.“

„Cože?“

Cale si přejede jazykem po zubech. „Tam, kde se pěstuje marjánka přece.“

Dveře do sálu se otevřou a dovnitř začnou proudit zástupy lidí. Cale se vetře k Veronice a vezme ji kolem pasu.

Uvnitř je příjemný chládek. Tmavě modré stěny, osvícené schody a plátno, na kterém běží reklamy. Elias vede Kennetha za ruku. Olízne mu slané prsty od popcornu a s jistou samozřejmostí, která nepřipouští námitky, se posadí vedle něj a hluboce ho políbí.

„Jeníček a Mařenka,“ zamumlá Alan. „Mám pro podobný filmy slabost. Jako malej jsem miloval Van Helsinga.“

„Od Sommerse?“ Elias se odtáhne od Kennetha. „Jaká sračka.“

Cítí na sobě pohled modrého a zeleného oka. Kenneth je krásný, i když je zkouřený. Chytí Eliase za ruku, aby ho upokojil. Hladí ho bříšky prstů a nejspíš si to ani neuvědomuje.

„Sommers natočil i Mumii,“ opáčí Alan. „A tu máš přece rád.“

„Jo… To jo. Mám rád brouky pod kůží. Je to dobrá nechuťárna.“

Veronika se oklepe. „Doufám, že tady nic takovýho nebude.“

„Já tě když tak ochráním,“ nabídne Cale ochotně. Sedí tak, že má nohy přehozené přes opěradlo a věnuje Veronice veškerou pozornost. V tichém, nevyřčeném přání zašukat si.

June si odfrkne, využije jeho nepozornosti a bezostyšně mu ujídá popcorn.

Světla v sále se ještě víc ztlumí. Elias pohodlně zapluje do sedačky a zadívá se na plátno.

Uběhne dobrých patnáct minut, když se Cale nakloní přes Veroniku i Eliase a nahlas vypálí: „Jak se má vlastně Chris? Je posranej z maturity?“

Jeden z cizích návštěvníků, sedících ve spodních řadách pod nimi, pobouřeně sykne.

„No co co!“ povytáhne Cale obočí.

Kenneth pokrčí rameny. Natáhne nohy na opěradlo před sebou a použije Eliasovu ruku k tomu, aby si odhrnul vlasy z čela. „Podle toho, jak se poslední dobou furt šrotí, tak bych řekl, že i celkem jo.“

„Ten blbej šprt.“

„Drž hubu, Cale,“ řekne Elias. Napije se coly a otráveně zakroutí hlavou. „Proč lidi jako ty vůbec chodí do kina?“

„Psst,“ ozve se znovu kdesi pod nimi.

„Ups, spadl mi na tebe popcorn,“ zachichotá se Cale a sáhne Veronice na prsa.

„Zmlkni, Cale!“ přidá se June. „To sis nevyhonil, nebo co…“

 „Buďte zticha všichni, do hajzlu,“ přikáže Elias nevrle. Trochu ho pobolívá hlava. Potřeboval by dalšího práska. Pokusí se zajíst to colou a zapít popcornem. Tomu se tlumeně zasměje. V sále je ticho, sem tam je slyšet zasrkání, anebo chřoupání. Elias poposedne.

Neví, jak si sednout. Nudí se.

Nabere hrst popcornu a trefuje Kennetha do nosu a do uší. Foukne na něj brčkem. Potom zabloudí k jeho rozkroku a přejede mu prsty po koulích. „Asi jsem něco ztratil,“ pronese ledabyle. Znovu se ho dotkne a stiskne penis.

Kenneth mu odstrčí ruku a vyklepe si popcorn z kapuce. „Přestaň s tím. Koukám na film.“

„Víš co?“ Elias se nakloní blíž. Šeptá mu do ucha a občas se ho mimoděk dotkne rty. „Když si honím, představuju si, že to spolu děláme na místě, kam může kdykoli někdo přijít. Třeba v kabince. Představuju si, že ti musím zakrývat pusu, abys nekňoural nahlas.“ Pohladí Kennetha po stehně. „Krátký tvrdý přírazy, a když už to nemůžeš vydržet, kousneš mě.“ Putuje zpátky k jeho rozkroku a pohladí ho přes kalhoty. Kenneth se zachvěje, ale neodstrčí ho. „Pak přijde prodavačka,“ pokračuje Elias. „Odhrne závěs a tváří se pohoršeně, ale ty ji nevnímáš. Sundám ruku, abys mohl něco říct, ale ty se na mě dál tlačíš a říkáš: Eliasi, Eliasi, udělej mi to… A nic dalšího pro tebe neexistuje. Jenom já.“

Kenneth povytáhne obočí. Opře se do sedačky, aby na Eliase líp viděl. Potom sáhne pro pocorn, strčí ho do pusy a olízne si prst od soli. Hodně pomalu, tak, aby to Elias pocítil.

Ten pomalu vydechne. „Chci, abys mi vykouřil.“

„Neblbni.“ Kenneth se tlumeně zasměje. Obrátí se zpátky k plátnu, v domněnce, že tím celá konverzace skončila.

„Hned teď, Kennethe.“ Elias chytí jeho ruku a navede si ji k rozkroku. Má erekci.

„Co blázníš?“ řekne Kenneth nejistě. „Vždyť…“ Nakloní se přes Eliase a pohledem zkontroluje ostatní. „Uvidí nás. To nejde.“

„Žádný potom neexistuje. Já tě musím mít teď. Bože, nemáš tušení, kolikrát jsem na to myslel. No tak… Je tma a kluky zajímaj jen Mařenčiny kozy. O nic nejde.“ Pohne jeho rukou a vzrušeně sykne.

„Eliasi…“ Kenneth to nějakou dobu zvažuje. Nakonec se odhodlá, váhavě mu rozepne kalhoty a ruku vsune dovnitř. Je nervózní. Elias mu pomůže, stáhne si boxerky a vytáhne svůj penis. Bez sebemenšího studu. Několikrát po něm přejede a potom položí Kennethovi ruku na hlavu a naznačí mu, aby se sehnul. A kouřil.

„Ty ses úplně zbláznil.“

„No tak. Prosím.“

„Eliasi… Kurva!“ Kenneth zakroutí hlavou.

„Prosím! Jsem fakt hotovej.“

„Uvidí mě.“

„Nemysli na ně.“ Elias ho pohladí po tváři a po rtech. V hlavě má vymeteno. Veškerá horkost směřuje do klína a z penisu vytéká preejakulát. „Mysli na mě,“ zašeptá.

Kenneth se znovu nejistě rozhlédne. Vrhne pohled na Calea, který si cpe do pusy popcorn po hrstech a zírá na plátno. Podívá se doleva, kde jsou prázdné sedačky. Věnuje si hluboký nádech, prsty rozetře preejakulát a nakloní se přes sedačku k Eliasovi.

Jeho dech je horký. A jazyk… Když ho vezme do pusy, Elias zaryje nehty do opěradel. Tohle ještě nikdy nedělali, ale myslel na to aspoň tisíckrát. Že je Kenneth pod ním a bere ho co nejdál.

Bezmyšlenkovitě mu zatlačí na rameno. „Klekni si,“ řekne potichu a Kenneth poslechne. Sklouzne ze sedačky k jeho nohám.

Můj, napadne Eliase.

Kousne se do ruky, aby nesténal nahlas. Nadzvedává se v bocích a Kenneth ho poslušně polyká. Kmitá přitom jazykem a veškerý ostych zmizí. Jsou jenom oni dva v prázdném kinosálu, kde jede donekonečna ten samý film o jejich životě, jejich vztahu, jejich…

Elias zavzdychá a otočí hlavu, když na sobě ucítí Veroniky pohled. Podaří se mu vydolovat zhulený úsměv.

Veronika ho sleduje s pootevřenou pusou. A Cale taky. Zapomene žvýkat a popcorn má rozsypaný v klíně. „Kurva…,“ zamumlá ohromeně. Elias se na ně usmívá, v totálním opojení, totálním rauši položí Kennethovi ruku na hlavu a přikáže: „Víc.“

Kenneth poslechne a vezme ho ještě dál. Potlačí zakuckání.

 „Víc,“ mumlá Elias. Teď už mu v podstatě šuká pusu. Cítí, že se brzy udělá, ale nijak Kennetha nevaruje. Zasténá nahlas a orgasmus jím úplně otřese, zbaví ho vlády nad tělem.

Zůstane sedět jako hadrová panenka a blaženě se šklebí. Potom sáhne pro colu a napije se.

Kenneth dosedne na paty a otře si pusu do rukávu. Vrátí se zpátky na sedačku. Sebere popcorn, začne jíst a se zájmem sleduje Mařenku a Jeníčka, kteří kosí jednu čarodějnici za druhou. Jako kdyby se vůbec nic nestalo.

Elias od něj nedokáže odtrhnout pohled.

***

Zářivka potichu bzučí. Na regálech jsou vyskládané lahve s alkoholem.

„Budu zavírat,“ houkne prodavač.

„Jojo…“ Elias ho ignoruje. V jedné ruce drží vodku, v druhé Bacardi. Přemýšlí, co mu udělá líp. Totiž, ne že by na tom doopravdy záleželo. Stačil vypít sedm panáků rumu, nějaká vodka taky padla, pár koktejlů, no a nakonec se parádně zhulil.

Má zásek.

Mrzutě mlaskne a otočí se na Kennetha, který prochází kolem mrazáků s nanuky, kolem sušenek, a prstem zamyšleně přejíždí po lahvích s vínem. Jako kdyby jenom tak proplouval světem a ujišťoval se, že je to skutečné.

Elias pohlédne na svoje boty. Na jedné z nich zasychají zvratky, ale nevzpomíná si, komu patří, a kdy se to stalo. Hodně tancoval. Líbal Kennetha uprostřed parketu, v baru, kde se každý pátek schází spousta lidí ze školy. Takže je kdokoli mohl vidět.

Z rozjímání ho vytrhne zašustění. Kennethovi se nějakým způsobem povedlo shodit několik sáčků chipsů. Rovná je zpátky a přitom se směje.

A Elias se směje na něj. Nakonec si ponechá lahev vodky a rozvážným opileckým krokem zamíří k pultu. V kapse hledá kreditku. Postupně na pult vyskládá zapalovač, kondom, obal od žvýkaček a prázdnou krabičku od cigaret.

„Ještě jedny Camelky,“ řekne rozmrzele. Trochu si šlape na jazyk.

„Občanku.“

„… si děláš srandu.“ Elias rozhodí rukama, jako že nemá. Ukáže prodavači kreditku.

Ten nepůsobí ani trochu pobaveně. Poškrábe se za uchem, kde má klikaté černé tetování. Potom sáhne pro lahev, aby ji schoval, ale Elias ji chytí pevně.

Zírají jeden na druhého.

„Zas tak mladě nevypadám,“ zkusí to Elias smířlivě. „Navíc tady nikdo není.“ Vrhne pohled na digitální hodiny. „Určitě už chceš jít taky domů.“

„Jak to se mnou mluvíš, ty sráči?“

„Ách jo. Aby ses neposral.“ Elias využije momentu překvapení a lahev mu vytrhne. Kreditku schová do kapsy. „No nic, chtěl jsem ti to zaplatit. Měl jsem dobrý – jak se tomu říká – úmysly.“ Rozejde se i s lahví ke dveřím. „Kennethe, jdeme!“

Prodavač obejde pult. Působí mohutně a těžkopádně, ale stisk má jako svěrák, když popadne Eliase za zápěstí. „Kam si myslíš, že jdeš?“ Zašmátrá za sebou a najednou drží v ruce baseballku.

Elias reaguje instinktivně. Nebo úplně nesmyslně. Každopádně, než to stačí zanalyzovat, automaticky trhne hlavou, aby se vyprostil, a dá prodavači hlavičku do brady.

Ten na nic nečeká a kopne Eliase mezi nohy. „Dej mi tu lahev, seber se a vypadni, nebo na tebe zavolám poldy.“

„Polib si prdel, strejdo.“

Prodavač zakroutí hlavou. Na podobné situace, podobné kluky, co se o půlnoci potulují po benzínce a čekají, že seženou alkohol, je zvyklý. Najednou působí unaveně. Baseballku podrží v jedné ruce a tou druhou se rozpřáhne a vrazí Eliasovi pořádnou ránu do zubů.

Vodka dopadne s třesknutím na podlahu a rozbije se. Elias zasténá a padne na všechny čtyři. Z prokousnutého rtu mu teče krev a bolest přebije i kopanec, který dostal do rozkroku. Zvedne hlavu a všimne si Kennetha, který se objeví vedle prodavače. Všimne si taky toho, že Kenneth drží lahev s červeným vínem. A že tu lahev rozbije prodavači o hlavu.

Elias se mátožně zvedne. Zatím moc nechápe, co se stalo. Prodavač leží u jeho nohou a nehýbe se.

A všude je víno. Kenneth ho má na rukou. Nedokáže od něj odtrhnout pohled a třese se, jako kdyby je měl od krve. „Do prdele,“ hlesne. Pustí zbytek hrdla a ustoupí dozadu, dokud nenarazí do pultu.

„Sakra, ten mi vrazil,“ zamumlá Elias. Otře si ret rukávem. Dojde k regálu s cigaretami a natáhne se pro Camelky.

„Měli… Měl bych zavolat záchranku,“ zamumlá Kenneth roztřeseně. Začne si šacovat kapsy. Najde jenom papírky a kus podtácku. „Mobil. Nemám… Kde máš mobil?“

„To je v pohodě. Nevyšiluj.“ Elias otevře krabičku a strčí si cigaretu do pusy. Chytí Kennetha kolem ramen.

Teprve potom mu dojde, co se stalo. Zamrká. Ani si nevšimne, že se Kenneth z jeho sevření vymanil. Vytáhne cigaretu z pusy, strčí ji zpátky do kapsy a… Neví, co dál. Najednou si připadá až nesnesitelně střízlivý. Má sucho v puse a jazyk se mu lepí na patro.

„Do prdele! Co jsem to udělal?!“ Kenneth složí hlavu do dlaní. Mluví zrychleně a chvílemi mu není rozumět. „Musíme zavolat záchranku,“ opakuje. „Musíme…“

„Kennethe… Uklidni se.“

„Ne, tohle je… Eliasi.“ Kenneth začne plakat a Elias mu položí ruce na ramena.

„Podívej se na mě! Bude to v pohodě, slibuju. Postarám se o to, dobře?“

Neví jak. Neví, jestli mu říká pravdu. Ale musí ho ochránit.

Za. Každou. Cenu.

„Já jsem to nechtěl udělat. Nechtěl. Myslel jsem, že ti ublíží. Že… Bylo to tak rychlé! Já jsem…“

Elias jím zatřese. „Posloucháš mě? Postarám se o to!“ Potom ho pustí a sehne se. Zkontroluje prodavači tep na krku a uklidní ho, když jeho mozek pomalu zpracuje, že je živý. Je živý. Pro jistotu to sám sobě v duchu ještě zopakuje.

Co ho neuklidní, jsou kamery. Na obou stranách místnosti. A jedna z nich zabírá pult. Jeho a Kennethův obličej.

V duchu zakleje. Ale nahlas řekne: „Žije. Možná bychom měli prostě jít… Možná bys měl jít napřed.“ Postaví se a věnuje Kennethovi chabý úsměv. „Já to vyřídím a… Zavolám záchranku.“

Rozbít kamery? Nesmysl. Ten záznam existuje mimo ně. Určitě půjde smazat až po zadání přístupového hesla. Elias projde kolem regálu, na kterém se vrší čokolády, a vyhlédne ven do tmy. Na parkovišti není ani jedno auto.

„Ne,“ zamumlá Kenneth. „Musím… Chci zůstat s tebou.“

„Chci, abys šel domů. Hned.“

„Eliasi.“ Vysloví jeho jméno, jako kdyby šeptal. Jako modlitbu.

Co jsem ti udělal. Co jsem ti to udělal, napadne Eliase. Dojde ke Kennethovi. Něžně vezme jeho tvář do dlaní a políbí ho. Potom ho dostrká ke dveřím. „A teď padej. Jdi. Já tě pak najdu.“

„Nemůžu… Nenechám tě tady. Tohle všechno je moje vina.“

A Elias ví, že je to jeho vina. Že Kenneth za nic nemůže. „Kennethe, kurva!“ Strčí do něj. „Jak chceš. Dokud tady budeš stát, tak nehnu ani prstem! A jemu běží čas.“

Kenneth ho nevěřícně sleduje. Na tvářích mu zasychají slzy. „Tohle jsem nechtěl.“ Couvne, v podstatě vyklopýtá ze dveří. „Vážně,“ je poslední, co Elias slyší.

A Kenneth zmizí ve tmě.

„Kurva! Kurva! Kurva!“ dovolí si Elias. Praští do sáčku s bonbóny a ten se roztrhne. Pod boty mu křupou střepy. Zoufale si prohrábne vlasy a znovu zkontroluje obě kamery. Snaží se přemýšlet.

Z krabičky, za kterou nezaplatil, vyloví cigaretu a roztřeseně si zapálí. V kapse najde mobil. Dvakrát zadá číslo špatně. Nemá ho uloženého v kontaktech.

Proč taky?

Ozve se vyzváněcí tón. „Ano?“ pronese osoba na druhé straně po nekonečně dlouhé chvíli.

Elias hledí do tmy. Cítí, jak mu do krku stoupají zvratky. Polkne a řekne: „Mohl bys… Potřebuju, abys přijel, prosím.“

„Eliasi?“

„Jo, to jsem já, tati.“

Autor: Eva Pospíšilová

PŘEDCHOZÍDALŠÍ


* Líbila se vám kapitola? Můžete nás podpořit přes Paypal, komentářem, anebo tím, že budete i nadále číst.

8
Komentujte

Karin

Tento krát to Elis hodně přepískl to jsem zvědavá co na to otec.

Ester

Už keď Elias Kennetha zatahuje do problémov, je vidieť, že ho má rad. Dokonca zavolá aj otca a to už je čo povedať😀

Voldy

Elias je mistr manipulace, to musím uznat. Minimálně mistr manipulace s Kennethem. Teď mám tři teorie co se stane. Otec Eliasovi pomůže a možná se to mezi nimi „zlepší“. Otec Eliasovi pomůže, ale bude to konec všeho ostatního. Žádná další tolerance a Elias se bude muset spolehnout už jen na sebe. Otec Eliasovi nepomůže a nechá ho v tom řádně vykoupat. Každopádně se mi v hlavě začal utvářet mírný konec. Jeden z těch dvou nebude dál žít. Nebo ani jeden? Tak se mi to jeví teď a je otázka zda jsen na „dobré“ cestě nebo ne. Smutná nebudu ani když… Číst vice »

Kateřina Teplá

Děkuji za odpověd‘ szabi. Škoda jen, že jsem si tvoji zprávu nepřečetla dřív, abych si k další kapitole vzala nějaké cukrátko. Místo toho jsem chroupala salát a myslela si, že na patrnou chvíli zapomenu na svůj svět.( Jenže jsem asi měla prožít to, co jsem prožila. Večer mi volala babička, že nám umřel pes a já zkoušela nehysterčit. Pamatuji si, jak cca před devíti lety mi umřela první živá bytost, i když to byla myška. A z jednoho zvířátka na mě začala padat smrt těch, co mi umřeli po dobu devíti let.Maminka, křeček, děda. Bylo to hrozný, musela jsem začít… Číst vice »