MOV0006


„Eliasi,“ zamumlá Kenneth polohlasně, ale neprobudí se. Poklidně oddechuje s rukou přitisknutou na jeho podbříšku, jako kdyby si ho přivlastňoval. Na rtech mu pohrává slabý úsměv.

Leží blízko. Tak blízko, že Elias může cítit jeho dech, a taky vůni kůže. Chvějí se mu řasy.

Vypadá nevinně.

Elias ví, že by ho měl poslat pryč. Vzdáleně si uvědomuje, jak je celá situace nežádoucí. Mohl si dovést kohokoli jiného. Šukat kohokoli jiného. Vlastně myslel, že když ho bude mít znovu, bude to stačit. Žádné zbytečné komplikace.

Mýlil se. Sex s Kennethem byl tak intenzivní, že mu nemohlo stačit prožít ho jenom jednou, dvakrát… Stokrát.

Proč, zeptá se sám sebe v duchu, ale žádná odpověď nepřijde, a tak natáhne ruku, sjede Kennethovi do klína a začne mu honit. Líně, spíš ho hladí a sleduje přitom jeho emoce, pootevřenou pusu, vydechnutí.

Jasně, že není typicky hezký. Ne v tradičním měřítku. Tělo má pořád ještě spíš chlapecké, hubené.

A přitom pomalu stačí jeho blízkost a vzpomínka na předchozí večer, aby se Eliasovi postavil.

Chytí Kennetha za ruku a přitáhne si ji do klína. Pohne s ní nahoru a dolů, dokud ho Nolan podvědomě nestiskne. Začne tvrdnout a palcem přejede Kennethovi po žaludu.

Ten zavzdychá a otevře oči. Modré a zelené. Trochu sebou trhne a zatváří se šokovaně. Chvíli trvá, než si uvědomí, kde je.

Podívá se na svoji ruku a váhavě s ní začne pohybovat.

Když se udělají, Eliasovi nahlas buší srdce. Natáhne se ke Kennethovi a pomalu ho políbí na rty.

Ruku otře do prostěradla a rozmrzele zamáčkne budík, který zavibruje na nočním stolku. Obličej zaboří do polštáře a zahuhlá. Málem přeslechne Kennethovu otázku.

„Kolik je hodin?!“

„To je jedno,“ opáčí Elias. „Můžeš tady zůstat a předstírat, že jsi peřina.“ Promne si oči a nahlas zívne.

Nolan sebere mobil a věnuje mu vyděšený pohled. „Victorie už je určitě vzhůru!“

„Těžko…“ Je příliš snadné zapomenout na Vicky a její prostou existenci. Je příliš snadné zapomenout úplně na všechno. „Můžeš jí říct, že jsem tě doučoval matiku,“ navrhne nakonec pobaveně, ale Kenneth nechápavě zakroutí hlavou.

„Je ti jedno, jestli se dozví, že jsem tu strávil noc?“

„A tobě?“ Elias si ho prohlíží, potom vstane a protáhne se. Nahý dojde ke skříni a začne se v ní přehrabovat. Hledá čisté tričko. „Je brzy. Vicky vstává až za půl hodiny. I já touhle dobou většinou ještě spím. Nanejvýš můžeš potkat fotra…“ Otočí se na něj. Kenneth sedí na posteli, v ruce drží ponožky a zírá na parkety.

Elias ho povalí do peřin a sedne mu na klín. „Co je?“ Zasměje se, když Kenneth zafuní.

„Spal jsem s bráchou svojí holky. Dvrakrát. A chci i potřetí a… Tohle je špatně, víš to, že jo?“

„Ne. Nejsou špatný ani dobrý věci. Kdo to určuje?“

„Eliasi,“ zakroutí Kenneth hlavou a vymaní se z jeho sevření. „Když to někomu ublíží, vždycky je to špatné.“

„Dobře,“ pokrčí Elias rameny. „V tom případě toho necháme.“ Dooblékne se, sebere batoh a začne do něj házet učebnice, propisky, kameru… Do zadní kapsy zastrčí cigarety a zapalovač.

Kenneth si konečně natáhne ponožky, posbírá svoje věci a chvíli přešlapuje na místě. Potom, jako kdyby prohrál sám se sebou, dojde k Eliasovi, položí mu dlaň na tvář a políbí ho. Jazykem mu vklouzne do pusy, a když se po nějaké době odtáhne, smutně se usmívá.

„Uvidíme se,“ řekne. Zastaví u dveří a poslouchá, potom se zhluboka nadechne a zmizí na chodbě.

Není ve své kůži. Morální dilema. Elias stojí u okna a pozoruje jeho vzdalující se záda. Necítí nic, jen Kennethovy sliny na jazyku.

***

Před začátkem první hodiny jim přijde jedna z postarších učitelek oznámit, že H. James náhle onemocněl a Dějiny umění odpadají. I když mají zakázáno opouštět školu, vydá se většina lidí do města, anebo do parku. Elias vyleze na nejbližší prolézačku a kouří.

Alan s Calem závodí, kdo vydrží déle ve shybu. Když už to trvá moc dlouho, Cale se zhoupne a kopne Alana do kotníku. Pak seskočí, doběhne k houpačce a vyleze na ni. Ukáže prostředníček ceduli, která upozorňuje, že na houpačku nesmí děti starší třinácti let.

„Ty seš fakan!“ zakroutí Alan hlavou. Sedne si k Eliasovi, vezme mu cigaretu a mžourá na nebe. „Jak se vyvíjí tvůj teplej vztah?“

„Perfektně. Čím dál lepší.“

„Hovno! Tys s ním zase šukal?“ Alan se ohlédne ke Caleovi, aby se ujistil, že je kamarád dostatečně daleko. „Proč? Co z toho máš? Vím, jaká je Vicky, ale fakt ti to za to stojí?“

Elias schová hlavu do dlaní a zaúpí. „Můj fotr je sice kretén, ale to neznamená, že potřebuju novýho. Kroť se s tím svým podělaným tónem.“

„V klidu. Já jen, jestli si uvědomuješ možný důsledky…“

„Jsem snad nějaká vědma, vole? Co to plácáš? Přemýšlení o budoucnosti je jeden z důvodů, proč lidi umíraj v přítomnosti. Když myslíš na zítřek, těžko si všimneš, že proti tobě jede náklaďák…“

„Haha. Fakt ale. Není to přes čáru?“ Alan mu věnuje opatrný pohled a prohrábne si hnědé vlasy. U konečků je má zvlněné.

„Ty si fakt myslíš, že bych s ním šukal, jen abych ublížil Vicky?“

„Nevím,“ pokrčí Alan upřímně rameny. „Děláš různý věci. Když ses přistěhoval, házel jsi z mostu šutry na auta.“

Elias seskočí, zahodí vajgl a stoupne si před Alana. Strčí do něj. „A proč to víš? Protožes tam byl taky. Nepotřebuju, abys moralizoval, kreténe. O Vicky vůbec nejde.“

„Tak o co?“

„Hej, co řešíte?!“ zařve Cale. Zhoupne se a seskočí. Jde k pískovišti, stáhne kalhoty a začne močit.

Elias protočí oči v sloup a rozejde se ke škole.

Po zbytek dopoledne je zamlklý. Když ho Freyová během biologie vyvolá k tabuli, s díky odmítne. Cítí na sobě Alanův pohled, ale nedokáže s ním promluvit. Nejradši by jím hodil proti zdi, a přitom neví, odkud ten vztek pramení… Možná si sám nechce zodpovědět otázku, o co přesně s Kennethem jde.

Zlomí propisku a opře se čelem o lavici.

Během přestávky natrefí na Kennetha, a i když myslí na to, že by ho měl poslat dřív nebo později do prdele (radši dřív), jediné, na co se zmůže, je jasné a zřetelné: „Počkej na mě ve tři v parku.“

***

Po cestě ze školy se staví u Araba pro pizzu. Obědovou pauzu strávil ve třídě, nicneříkajícím čmáráním na stránkách sešitu. Hrochovi, který měl být vyvěšený ve 3. A. domaloval lihovkou penis.

Má zpoždění aspoň patnáct minut, ale Kenneth na něj pořád čeká. Sedí v tureckém sedu na lavičce a něco si zapisuje. Když si všimne Eliase, dopíše větu a sešit zavře.

Elias otře mastnou pusu do rukávu a bezmyšlenkovitě ho políbí. Špatnou náladu odsune na později. „Čau.“

„Ahoj,“ usměje se Kenneth. Schová věci do batohu a opře se. Vzdychne.

„Špatnej den?“

Kenneth si stoupne na lavičku, aby byl vyšší než on a položí mu ruce na ramena. Zašklebí se. „Já nevím, popravdě.“

„Chceš jít na výlet?“ Elias zašmátrá v kapse a vytáhne cigarety.

„Ty mě chceš vzít na výlet? Prescott mě chce vzít na výlet? Proč? Zakopeš mě někde v lese?“

„Jo, ale ještě předtím ti koupím zmrzlinu, abys nepojal podezření. Co ty na to?“

Kenneth si ho podezíravě přeměří, ale pak se usměje a seskočí. Srovnají spolu krok. Jdou přes most a míjí zamilované dvojice. Nolan působí nadšeně, jako děcko. Poskakuje kolem něj a říká: „Tak jo! Na tu zmrzlinu jsi mě utáhl! Budu hádat, jaká je tvoje oblíbená. Takže… Jahodová?“

„Špatně. Už máš jenom dva pokusy.“

„Tak čokoládová, že jo? Prescott je na čokoládovou!“ Kenneth ho předběhne, jde pozadu a málem přitom vrazí do staré babky. S omluvou uskočí, ale nepřestává se šklebit.

„Úplně mimo, Nolane. Jsem zklamanej. Myslel jsem, že k sobě patříme, a teď to vypadá, žes mě sprostě oblbnul a šlo ti jen o sex.“

„Že by? Hmm. Tak fajn, stará dobrá vanilka.“

„Fuj!“ řekne Elias pobouřeně. Cvrnkne vajgl ke koši, ale netrefí. „Vanilková je pro ty nejnudnější lidi na světě. Připadám ti nudnej? Nastup!“ Zrychlí a strká Kennetha před sebou k opodál stojícímu autobusu. „Dělej…“

Sednou si dozadu. Kenneth se uvelebí u okna a kolena opře o sedadlo před sebou. „Kam jedeme?“

„Na moje oblíbený místo. Rád se dělím.“ Elias mu položí ruku na stehno a zakloní hlavu. Autobus co chvíli nadskočí, když vjede do výmolu. Z reproduktoru zaznívají názvy zastávek. St. Patricka. Trantova. „Takže… Co uděláme, Kennethe?“

„Jak jako?“ Nolan odtrhne pohled od ruky na svém stehně.

„Musíme si střihnout, kdo z nás zabije Vicky.“

Kenneth se zamračí. „O tomhle prosím nevtipkuj.“

Elias teatrálně vzdychne, seskočí a hrne se ke dveřím. „Věděl jsem, že to budu muset udělat já,“ řekne nahlas. „No dobře.“

„Eliasi…“

Vystoupí na konečné za městem. Široko daleko jsou jen pole a pár roztroušených chalup. Podél lesa se vine dlouhá prašná cesta. Fouká studený vítr, ve vzduchu poletuje prach.

„Že já ti tu zmrzlinu věřil,“ zamumlá Kenneth.

„Koupím ji po cestě nazpátek. Jestli nějaká bude.“ Elias si stáhne rukávy černé mikiny přes ruce a zatřepe jimi. „Huuu.“

Dojdou ke starému vrakovišti. Hřbitov aut. Elias podobná místa miluje. Zastaví u plotu, chytí se zrezivělé kovové tyče a přitáhne se nahoru. Podá Kennethovi ruku a pomůže mu na druhou stranu. Na chvíli ho sevře v náruči.

Zakroutí hlavou, aby odehnal zvláštní pocit v okolí žaludku, a zmizí mezi starými auty. Některá mají vyfouklé pneumatiky, jiným chybí přední sklo, anebo dveře. Zpod palubovek čouhají pokroucené dráty. Co šlo ukrást, to bylo ukradeno. Uprostřed stojí dřevěná bouda se zažloutlou cedulí: Provoz ukončen.

Elias otevře dveře starého Volkswagen Transportu, natřeného červenou barvou, která v průběhu let vybledla. „Prosím.“ Počká, až Kenneth vleze dovnitř a zabouchne za ním. Způsobně auto obejde a sedne si vedle něj. Ze zadních dveří se drolí rez a ze sedačky kouká molitan. „Cesta do pekla,“ řekne Elias spokojeně. Zkontroluje se ve zpětném zrcátku, vyhledá Kennethův pohled a vyplázne na něj jazyk.

Z palubní desky vytáhne papírky, filtry a sáček s marihuanou. Rozloží ho na klíně, vyklepe tabák z jedné cigarety a začne balit jointa. Kenneth se zády opře o dveře. Nohama šťouchne do Eliase, ten nadzvedne filtry a poskytne mu prostor na klíně. Olízne papírek, sklepne a strčí si jointa za ucho.

Zmáčkne starý klakson. „Tak to vyklop.“

„Ne,“ řekne Kenneth nečekaně rázně. Vzdorovitě přitom vystrčí bradu.

„Ne? Ty mi nepovíš, co se ti honí hlavou?“

„Ne,“ opáčí Kenneth tvrdošíjně.

Elias shodí jeho nohy a opráší se od tabáku. Jeden ze zmuchlaných papírků hodí na zem. Obrátí se čelem ke Kennethovi a chvíli na něj zírá. Pak přikývne, nakloní se blíž a políbí ho. Chytí ho za rameno a nedovolí mu uhnout. Obkreslí konturu jeho rtů jazykem a kousne ho.

„Ne. Počkej…“ Nolan ucukne a natlačí se na dveře, co nejdál.

„Ježiši, nechovej se jak holka!“

Kenneth zamyšleně přikývne. Zdá se, že o něčem přemýšlí. Nakonec vyleze z auta a práskne za sebou dveřmi. Elias si promne oči. Unaveně vyleze za ním. Najde ho sedět na střeše, s nohama spuštěnýma na přední sklo. Chytí se starých pneumatik a posadí se k němu. Nějakou dobu pozorují mraky. Každý druhý Eliasovi připomíná penis, anebo pizzu. Ušklíbne se. „Dobře,“ řekne po chvíli relativně klidně. „Tak dobře. Rozejdi se s ní.“

„To mi radíš, anebo rozkazuješ?“

Místo odpovědi se Elias zasměje. Odolá nutkání rozcuchat mu vlasy, na to jsou stejně příliš krátké. Periferně vidí, jak Kenneth obrací oči v sloup. Potom na klíně ucítí jeho váhu.

Kennethovy oči zakryjí výhled na mraky, ale takhle je to lepší. „Pro tebe je to jenom hra, že jo?“

„Ne!“ Elias se nadzvedne na loktech a vyklene proti němu boky. Nolan poskočí. „Je to smrtelně vážná věc. Vlastně, když se zamyslím, je to ještě o něco vážnější, než holocaust.“

„Aaaa, bože! Ty seš debil, to je neuvěřitelný,“ plácne se Kenneth do čela. „Nevím, kam tohle všechno spěje. Nevím ani, kde to skončí, ale vím, že… Nechci přestat. Dobře?“

Elias přikývne. „Rozejdi se s ní,“ zopakuje potichu. Opře se čelem o jeho hruď, a když ucítí ve vlasech ruce, které ho začnou vískat, spokojeně přimhouří oči. Matně si uvědomuje, že měl Alan možná v některých věcech pravdu. Ale o to větší v něm bublá vztek. Na Alana, na Vicky, na každou zkurvenou bytost, která je nenechá na pokoji… Prožít přítomnost.

Pomalu se odtáhne a seskočí z kapoty.

Sednou si na zadní sedadlo, jeden druhému blíž než předtím a Elias zpoza vlasů vytáhne jointa. Zapálí ho a podá Kennethovi. Ten odmítne zakroucením hlavy, což Eliase pobaví.

Podrží kouř v plicích a drsně k sobě Kennetha přitáhne. Palcem mu pootevře pusu a foukne mu kouř dovnitř. Nolan se ho pokouší odstrčit a pak se rozkašle. „Fuj! Proč jsi to udělal?“

Elias se rozesměje. „Protože s tebou rád prožívám. Věci. Tohle není droga.“

Poprvé hulil ve třinácti. Tenkrát neměl odhad a strašlivě se potom pozvracel. Což ho neodradilo, aby to zkusil znovu. Pak se přestěhoval, potkal Calea s Alanem a zjistil, že může zajít ještě dál. Zkusit kokain. A žít, jako kdyby žádný zítřek nebyl.

„Tohle není dobrý nápad,“ namítne Kenneth. „Já jsem to nikdy… nezkoušel. Nechci, aby mi bylo blbě.“

„Nebude ti blbě. Přísahám.“

„A když odmítnu, budeš mi to dál foukat do pusy, dokud se z toho nezhulím?“

„Ne,“ řekne Elias bez známky pobavení v hlase. „To uděláš ty mně.“ Aniž by od něj odtrhnul pohled, podá mu jointa. Kenneth si brko po krátkém zaváhání vezme. Drží ho nešikovně, jako kdyby nevěděl, co s ním. Potom potáhne, zkřiví tvář a nakloní se k Eliasovi.

Ten ochotně pootevře pusu a všechno vdechne. Chytí Kennetha za boky a přitáhne si ho na klín. „Znovu,“ přikáže.

Kenneth poslechne. Potáhne, vydechne do Eliasových úst. Zní to málem jako zasténání. Elias mu strčí ruce pod tričko, přejede přes poklopec a pobaveně se usměje. „Znovu.“

Další polibek je naléhavější, a když se od sebe odtrhnou, dýchají nahlas. Elias si přitáhne jointa a tentokrát je to on, kdo vdechne kouř do Kennethových rtů. Ten už se nebrání. Pohled má skelný a ochotně přijímá veškerou pozornost. Elias ho stiskne přes kalhoty a rozepne mu poklopec. „Znovu,“ přikáže potřetí a tentokrát zní jeho hlas ochraptěle.

***

Stmívá se. Roszvěcí se pouliční lampy. Elias na jednu z nich odkopne kamínek. V pravé ruce drží citrónovou zmrzlinu, ve druhé dvě piva. Čekají na zelenou a Kenneth cucá Calippo a usmívá se.

Jdou zpátky do parku, přes most, pod kterým plavou kačeny, podél fontánky, kde se ochmatává párek středoškoláků. Sednou si na kolotoč, Elias dokouše kornout a podrobí si mikinu, a pak Kennetha roztočí. Chvíli se baví pohledem na jeho rozjařenou tvář a nakonec naskočí naproti. Dlouho nemluví, zírají jeden druhému do očí. Potom si Elias podá pivo, otevře ho zapalovačem a přepije pocit, že má všechno konečně smysl.

„Řekni mi něco,“ přikáže a pusu otře rukávem mikiny.

„Všechno!“

„Sexy!“ Elias je znovu roztočí, tak, že se odráží botami. „Bonnie říkala, že vegani mají lepší sperma. Co je na tom pravdy?“

„Kolik myslíš, že jsem ochutnal spermatu, abych to mohl zjistit?“ Kenneth se ušklíbne. Trochu si šlape na jazyk a pečlivě volí slova.

„Já myslím, že je to pravda. Chutnáš dobře.“

„Díky.“ Kenneth se zatváří spokojeně. „Počkej,“ řekne pak. „Ty snad víš, jak chutná sperma nevegana?!“

Elias výmluvně pohlédne na svůj rozkrok. Znovu se napije, nakloní se a pivo podá Kennethovi. Kolotoč se pořád točí, takže jde o komplikovanou akci. Část piva se rozlije do trávy, což je rozesměje. Kenneth lahev chytí a napije se.

Nevěřícně zakroutí hlavou. „Tak moje sperma chutná líp než samotného Eliase Prescotta. To by se pan Prescott měl zamyslet nad svým jídelníčkem.“

„Řekněme, že bych se mohl zamyslet… Budeš se ale po čase muset přesvědčit, jestli to zabralo.“

„To bys udělal?“ zeptá se Kenneth překvapeně.

„Na co se ptáš? Jestli bych si nechal vykouřit?“ Elias se nepřestává smát. „Ale jo, asi bys mě přemluvil…“

„Všechno se může stát!“

„Tak na co se ptáš?“

Kenneth zakloní hlavu a zírá na nebe, kde jsou rozeseté první hvězdy. Zamrká, když mu studený vítr vžene slzy do očí. „Jestli bys vážně přestal jíst maso.“

„Když ti to udělá radost.“

„A víš, jakou radost uděláš těm zvířatům, která kvůli tobě neumřou?“

Elias seskočí a sedne si vedle Kennetha. Opře se o jeho rameno. „A víš, že tohle mi je úplně jedno?“ zeptá se potichu a štípne ho do tváře.

„To ti přece nemůže být jedno. Na něčem ve světě ti musí záležet. Na čem ti záleží?“

„Na ničem,“ pokrčí Elias rameny. Odtáhne se, skloní hlavu a flusne dolů. Kennethovi na botu. „Nemá smysl, aby ti na něčem záleželo. Všechno je pomíjivý. Přestanu jíst maso, když ti to udělá radost, ale nehledej za tím něco víc. A přece… Vlastně mi záleží na tom udělat ti radost. Vidíš!“ Pustí se a rozpřáhne ruce. Trochu zavrávorá. „Ber nebo neber, víc nemám.“

„Ty seš takovej optimista,“ ušklíbne se Kenneth. „Ale líbí se mi, že mi chceš udělat radost a zároveň za tím vždycky budu vidět něco víc. Ber nebo ne.“

„Vezmu si všechno,“ zamumlá mu Elias do úst. Je cítit kouřem, pivem a citrónovou zmrzlinou. Kenneth má od Calippa ještě pořád trochu studený jazyk. Sáhne Eliasovi pod tričko, zaryje mu do boku nehty a Elias sykne.

Zpětně vlastně nedokáže pochopit, jak mohl zvládnout všechny ty schůzky, výpravy do kina a tlachání o životě, když jediné, na co celou dobu myslel – a rezonovalo to celou jeho myslí – bylo šukat Kennetha. Jasně, sex má rád prakticky od té doby, co si jeho bývalá spolužačka Amber sundala mašli, vykasala mu tričko s obrázkem Toma a Jerryho a nasměrovala ho do svého klína, jenže… Bonnie, Michelle, Nina, June, Eva a bůh ví kolik dalších, protože všechny splývaly, v něm nedokázaly vzbudit stejné pocity jako Nolan.

A když si to uvědomí, v deset v noci na hřišti, uprostřed prázdného parku, vyděsí se.

Kenneth sáhne pro mobil a zamžourá na displej. „Volala mi,“ řekne spíš sám sobě. Potom hodí telefon zpátky do batohu, s větší razancí, než plánoval. „Musím se s ní rozejít.“ Sleze z kolotoče a nejistým krokem zamíří na opačnou stranu, zpátky ke škole. „Hned teď.“

Sotva to dořekne, chytí se nejbližšího keře a začne nahlas zvracet.

Elias se rozesměje, seskočí z kolotoče, zastaví nedaleko od něj a s upřímným akademickým zájmem ho sleduje. Jeho otřásající se ramena. Pleskot blitek dopadajících na zem. Sebere pivo a poplácá Kennetha po zádech. „Nech ten rozchod na ráno, vole,“ poradí mu. „A zkus trefit domů, aniž bys vyděsil kachny…“

Nechá Kennetha v předklonu a vydá se domů. Světla na semaforech už jsou vypnutá a na dveřích večerky visí nápis: Zavřeno. V kapse najde poslední dvě cigarety a chvíli vážně přemýšlí o tom, že by si je zapálil naráz. Zdviženým prostředníčkem odbude vousatého bezdomovce.

Cestou zaklání hlavu a zírá na hvězdy.

Černý Mercedes před domem nestojí. Elias se posadí na zápraží. Dopije pivo a lahev postaví na schůdek. Klidně kouří a škrtá zapalovačem.

Zpoza domu vyběhne chundelatá černá kočka. Jedno ucho má legračně pomuchlané a v chlupatém ocasu zamotaných několik listů a bodláků. Bezostyšně se začne otírat špinavou tlamičkou o Eliasovu nohavici.

„Odpal,“ řekne jí. Chvíli se měří pohledem. Kočka zaprská a Elias zadupe. „Abych tě nesežral!“ Zmizí v domě a zabouchne jí před nosem, aby se vzápětí vrátil s porcí sekané, ze které vytáhl cedulku „Pro Michaela.“

Sekanou hodí na zápraží a kočka se do ní okamžitě pustí. „Ty seš ale šeredná, že jo…“  Elias zavře, jde zpátky k lednici s vezme studenou colu. Přiloží si ji na čelo, schody bere po dvou a zrovna přemýšlí o tom, že by si měl plechovku strčit do kalhot, jen aby zase nemyslel na Nolana, když mu cestu zastoupí Vicky.

Z culíku jí vylézají pramínky vlasů. Nevypadá ani trochu šťastně. Má dokonce rozmazanou řasenku. „Byls s Kennethem?“

Eliase napadne, že předložky jsou vlastně docela bizár. Rozdělá plechovku. Správná otázka není, jestli byl s Kennethem, ale jestli byl v Kennethovi.

Rozesměje se tak, až mu bublinky vyletí nosem.

Vicky semkne rty k sobě. Trochu se jí chvěje brada. „Tak co, sakra?!“

„Tys řekla sakra? Ježiši, co když tě uslyší táta? Pššt, jako myška, Vicky.“ Ukročí, když do něj Vicky šťouchne. „Ne, prosím, neubližuj mi. Prosím, milost, prosím…“

Dveře ložnice se otevřou, vyjde máma v županu. Na obličeji má pleťovou masku. „Co tady šaškuješ? Vicky, tys brečela?“

„Nevím, o co šlo,“ řekne Elias dramaticky. „Vracel jsem se zrovna do pokoje, když na mě vyskočila a pokusila se mi zlomit vaz. Ještě žes přišla, mohlo být po mně.“ Předstírá, že si otírá zpocené čelo.

„Nenávidím tě!“

„Vicky, tohle už nechci slyšet!“ napomene ji máma přísně. „A ty bys mohl mít rozum. Nevím, proč pořád musíš všechny provokovat.“

„Byl s Kennethem!“

„Byl s Kennethem,“ papouškuje Elias. „Kazil ho a nutil ho dělat zlé věci, pít a šoupat nohama, buu.“

„Přestaň už!“ Máma se doopravdy zlobí. A Elias taky, aniž by tušil proč. Ten pocit vychází zevnitř. Vicky nemá právo se vztekat. Vicky nemá právo se zlobit.

Protože Kenneth patří jemu.

O krok ustoupí a zmateně pohlédne na plechovku, kterou drží. „Sorry, Vicky. Jo, byl jsem s Kennethem.“

„Nechci, abys ho kazil. On je… Je úplně jinej, než ostatní kluci, Eliasi. Není to hajzl, všechno vnímá. Je moc dobrej na to, aby se s tebou bavil.“

„Já vím.“

„Vicky,“ řekne máma, ale větu nedokončí, protože Elias zakroutí hlavou.

„To je dobrý. Vlastně má pravdu. Nolan je mnohem lepší než já. Jenže víš, co je smůla, Vicky?“ Pomalu se usměje. „Že mu to vůbec nedochází. Věřila bys tomu? Neví, která bije.“

„Jdi do hajzlu! Řeknu mu, cos o něm říkal!“ Vicky se otočí na patě, odkráčí do svého pokoje a zabouchne za sebou.

Máma si unaveně promne oči. „Eliasi, proč tohle děláš…?“ zeptá se nezvykle potichu.

„Těžko říct.“

„Proč jí nedovolíš, aby tě měla ráda? Nikomu to nedovolíš.“

„Myslím, že začalo pršet. Zakryla jsi květináče?“ Elias jí pohlédne do očí. Zakvedlá plechovkou.

Máma je úplně jiná než on. Vzhledem i povahou. I když ho valnou část života vychovávala, moc toho od ní nepochytil. Ale když mu řekne: „To nemá cenu,“ ví přesně, co tím myslela.

„Můžu se bavit, s kým chci.“ Sám sobě zní tvrdohlavě, jako děcko, ale nedokáže si pomoct.

„Jistě, že můžeš. Jenom to nemůžeš využívat jako prostředek k ublížení druhým.“ Usměje se, trochu smířlivě. „Vicky prostě žárlí, že člověk, kterého má ráda, necítí potřebu být neustále s ní. Je logické, že když se zamiluješ, chceš s tím druhým trávit co nejvíc času. Najednou jste neoddělitelní. Až tě to potká, pochopíš.“

Nechá ho stát na chodbě a zmizí v koupelně.

Elias se došourá k sobě do pokoje, rozsvítí lampičku a usedne na kraj postele.

Stáhne povlečení i prostěradlo. Je drsné od zaschlého spermatu. Přivoní k němu, potom se svalí naznak a přetáhne si ho přes hlavu. Poslouchá ticho. Inhaluje.

Autor: Eva Pospíšilová

PŘEDCHOZÍDALŠÍ


* Líbila se vám kapitola? Můžete nás podpořit přes Paypal, komentářem, anebo tím, že budete i nadále číst.

10
Komentujte

Karin

Elias v tom pěkně lita.

Voldy

Tak inhaluje? Že by z drog přešel Elias na fetiš Kennetha? Rozhodně je to zdravější fyzicky, to by Kenneth jistě ocenil. Každopádně co to udělá s psychikou… myslím, že mámina slova se mu ještě připomenou. A až mu ta postupně se tvořící myšlenka, dojde, aby nebylo pozdě.
Byl Kennethův střípek o psaní a následném sklizení z místa činu, momentem psaní jeho dopisů?
🖤🖤🖤

Maty

Jestli začnu brát drogy je to vaše chyba…!

Ne fakt, vaše povídky mě meni, ted uz jen zjistit jestli jestli k lepsimu nebo k horsimu.

Rad bych vam neco napsal i k te kapitole, ale nejdriv ji potrebuju nejak vstrebat.
Ale souhlasim se slovy ktere se pisi v predchozim komentu. „Elias v tom pěkně lítá.“

Ester

Keď Elias povedal „Tak dobře. Rozejdi se s ní.“ veľmi ma to potešilo, asi rovnako ako Kennetha. Tym dal najavo, že to nie je pre neho iba jednorazová a bezvýznamná hra. Aspoň dúfam 😀. Pekne sa to medzi nimi vyvíja. No uvidíme, ako to chlapci zvládnu aj v reálnom a okolitom svete, nielen keď sú sami dvaja…