MOV0001


„Eliasi. Hej, no tak. Eliasi!“

„Nech mě bejt, do hajzlu.“ Přetočí se na druhou stranu. Dál od místa, kde podle hlasu tuší její přítomnost. „Zabiju tě!“ vyjede na ni, když do něj šťouchne bosou nohou. „Vicky, přísahám…“ Na jazyku cítí zvratky. Vždycky existuje možnost, že jsou to zvratky a nic horšího.

„Chce se mi čůrat.“

Přinutí se otevřít oči. Hlavu má jak střep. Obličej přitisknutý k podlaze, kachličky ho studí na místě, kde se mu tričko vyhrnulo. Leží u záchodových dveří a netuší, jak se tam dostal. „Dones mi polštář,“ zamumlá.

Vicky protočí oči v sloup. Na sobě má pyžamo s papouškem. Kouše si záděru. „Eliasi, jdi si lehnout jinam. Táta za chvíli vstává do práce.“

„Máš pod tím kalhotky?“

Semkne rty k sobě a neodpoví. Elias se ušklíbne a promne si oči. Rukávy má načichlé kouřem a alkoholem, a z prstů cítí holku. Žaludek se mu obrátí naruby. Po čtyřech doleze k záchodu, skloní se nad ním a začne nahlas dávit.

Vicky přešlapuje na místě a těká pohledem mezi ním a koncem chodby, jako kdyby měl každou chvíli někdo přijít. Možná si to dokonce přeje. Aby ho viděli takhle.

Elias odmotá toaletní papír a pokusí se očistit. Znovu zvrací. Bradu si opře o záchodové prkénko a zírá před sebe. Každá kachlička je jiná. Liší se stínováním.

„Mohla bych…?“ zeptá se Vicky potichu.

„Vypadni.“

Slyší ji otevírat dveře sprchového koutu. Otočí hlavu tím směrem. Vidí její siluetu za matným sklem, jak si stahuje pyžamové kalhoty, pouští vodu a sedá si na bobek. Elias ví, že se stydí, že je to pro ni potupa, čůrat takhle. Odmotá další kus toaleťáku a na chvíli usne. Když se vzbudí, má otlačená kolena. Spláchne a přidrží se zdi. Do pokoje doklopýtá chvíli před tím, než zaslechne matku.

Spadne na postel a přitáhne k sobě zmuchlaný polštář. Hřbetem ruky si otře sliny.

O chvíli později zazvoní budík.

Předchozí večer se nevyvedl. Elias matně vzpomíná, jak řekl matce, že jde do kina. Dala mu dvacet babek na popcorn. Koupil trávu. Cale mluvil o šoustání. Seděli ve skate parku s partou cizích lidí, jedna z holek měla pitbula a říkala mu Nico. Elias se strašně zhulil a propil všechno, včetně mobilního telefonu.

„Kurva.“

Pozoruje svoje ponožky. Nevzpomíná si, že by se zouval. Na chodbě slyší matku a otce, jejich tlumený rozhovor. Vstane, otevře notebook a zamžourá na obrazovku. Internet zase nejde a nikdo není schopný konečně zavolat do servisu a vyřídit to. Pod stolem se povalují zmuchlané bandáže na box.

Do pokoje nakoukne Vicky. Má na sobě lacláče a světlé vlasy stáhnuté do vysokého ohonu. „Jdeš na snídani?“

„Chceš vypadat jako ty šlapky z MTV?“ Ze skříně vytáhne kameru Canon, zapne ji a zkontroluje, jestli je nabitá. Potom ji schová do batohu spolu s propiskami a sešitem.

„Počkám na tebe dole. Vyvětrej si tady někdy. I když mám pocit, že smrdíš ty.“

Elias jí ukáže zdvižený prostředníček. Přejde k oknu a vyhlédne ven. Vidí otce, který drží černou brašnu, vidí ho odemykat černý Mercedes.

Ve sprše stráví alespoň půl hodiny, se skloněnou hlavou, jako kdyby se modlil. Horká voda působí na ztuhlé svaly blahodárně. Stéká mu po obličeji, přes hnědé korálky, které nosí na krku, přes hruď, pupík a jizvu po slepáku. Všechno mizí v odpadu, včerejšek přestal existovat.

Chodí nahý po pokoji a hledá krabičku cigaret. Ze skříně vytáhne čisté boxerky a černé rifle. Kreditku zastrčí do kapsy. Zrovna si suší vlasy, když matka zaklepe. Vypadá stejně jako Vicky, její o dvacet let starší a opotřebovanější kopie. Jenom vlasy mají jiné.

Elias ji chce nenávidět, doopravdy si to přeje, ale nejde to.

„Pojedeš s námi zítra do IKEA? Chtěla jsem koupit nový zahradní nábytek. Můžeš si tam taky něco vybrat.“

„Nevím.“

„V kolik jsi přišel domů, Scotty?“

Zakroutí hlavou. „Proč se ptáš, když to víš? Nemohl jsem se trefit do zámku. Chceš slyšet, že jsem kokot? Chceš mě umravnit?“

Matka na něj chvíli mlčky zírá. Potom se usměje. „Chci, abys dal pozor na Vicky. Je to její velký den.“

„Zas tak bych z tý školy neuchcával.“ Vytáhne tričko s nápisem Mick’s gym. „Bude to v pohodě,“ dodá mírnějším tónem a položí mámě ruce na ramena. „Dohlédnu na to.“

„Seš hodnej kluk.“

Sejdou dolů na snídani. Vicky sedí u kulatého stolu a maže si na toast džem. Kuchyň je slunná, postavená do písmene L, tak, aby se v ní mohli pohybovat alespoň dva kuchaři, aniž by do sebe nutně vráželi. Většinou ale vaří jenom matka. Otec bere, co je.

Eliasovi se při pohledu na jídlo navalí. Z lednice vytáhne studenou plechovku Dr. Peppera a položí si ji na čelo.

„Vypadáš hrozně,“ řekne Vicky a olízne si džem z prstu.

„Díky.“

Matka donese talíř s ovocem a položí ho doprostřed stolu. Hroznové víno, jablka, ananas. Donese sáčky se svačinou, jeden podá Eliasovi. Ten sáhne dovnitř a vyloví banán. „Už mi není pět a teplouš taky nejsem, víš, ne?“ Se zavrzáním odsune židli a posadí se.

„Je snadný zapomenout,“ ušklíbne se Vicky.

Jedí v tichosti. Elias se váhavě natáhne pro sáček oříšků a sype si je po hrstech do pusy. Má pocit, jako kdyby polykal kamení. „Ty vole, deprese!“ vyjede z ničeho nic a bouchne do stolu. Potom se rozesměje. „Dneska budu asi úplně marnej. Ztratil jsem mobil, potřebuju novej.“

„Nedělej na mě psí oči,“ zakroutí matka hlavou a oždibuje přitom hroznové víno. „Nemáš flámovat. To jsou taky nápady, opít se den před tím, než se jde do školy.“

„Děláš, jak kdybych tam šel poprvý. Zatím z ničeho nepropadám.“

„Ano, slovo zatím je určující.“

Elias si prohrábne vlasy. „Stejně to je k ničemu,“ zamumlá potichu.

„Co?“ zeptá se Vicky, zaklapne knížku a schová ji do batohu.

„Tvůj život,“ naznačí Elias a ušklíbne se.

„Ty seš debil.“

Mobil položený na stole zavibruje. Vicky pro něj sáhne a usměje se. Nacvaká odpověď. „To je ten kluk z kurzu pro prváky,“ vysvětlí matce. „Je milej. A kdybys tak viděla jeho oči!“

„Tak ho někdy přiveď.“

Elias se natáhne pro další oříšky. „Možná by sis měla pořídit jiný pyžamo. Takhle to je padesát na padesát, že se mu nepostaví.“

„Scotty!“ Máma zakroutí hlavou. Nalije si horké kafe.

„Dělám si srandu. Jasně, že postaví. Šestnáctiletejm klukům stačí málo.“ Se smíchem schová svačinu do batohu a vyhne se jejímu pohledu. „Počkám na tebe venku, Vicky. Pohni.“

Sedne si na zápraží a zapálí cigaretu. Zamotá se mu hlava. První cigareta po propité noci je vždycky jako rána palicí. Podrží ji mezi rty a dá prsty k sobě, složí z nich rámeček. Hledá ten nejlepší záběr. Sluneční paprsky, odlesky ranní rosy v trávě. Všechno je umění. Všechno chcípne.

Vicky se k němu beze slova připojí. Jdou mlčky, on je alespoň o hlavu vyšší. Konečky světlých vlasů má pořád mokré. „Chci odjet,“ řekne bezmyšlenkovitě. Potom na ni pohlédne, jako kdyby si uvědomil, s kým mluví, a zakroutí hlavou.

„Kam?“

„Kamkoli.“

„Však ti to uteče. Musíš to nějak doklepat, aby byl táta spokojenej, a pak můžeš cestovat.“

Elias si zapálí další cigaretu. Vyfoukne nosem. „Nemysli si, že na světě existuje něco, co dělám pro něj.“ Žije tady čtyři roky. Otec tenkrát dostal výhodnou pracovní nabídku na jedné z nejlepších lékařských klinik. Neptal se, zbytek rodiny se musel přizpůsobit. „Čurák no,“ zhodnotil to Elias, když za ním matka přišla, aby mu oznámila, že se budou stěhovat.

Vadilo mu to z principu. Starou školu opouštěl s pocitem, že mu chybět nebude. Nikdo z party. Nechtěl rozlučkovou oslavu. Nechtěl po nich vůbec nic a v afektu je dokonce jednou, anebo dvakrát poslal do prdele.

A tak skončil tady.

Škola je třípatrová budova natřená šedou barvou. Působí unylým dojmem. Elias zastaví pod stromem a kouří, sleduje školníka, který zametá schody.

„Vrátila bych se na první stupeň,“ řekne Vicky. „Mám pocit, že to bylo jednodušší, když jsem byla malá holka.“

„To se ti zdá, protože ti tenkrát tolik nekoukali na prsa.“

Zašlápne vajgl a vydá se dovnitř. Podrží Vicky dveře, aby mohla vejít. „Teď je to na tobě. Máš třídu v prvním patře.“ Potom se od ní odpojí a rozejde se do své třídy, na opačnou stranu chodby, podél nástěnky, na které je připíchnuté staré číslo školních novin.

„Ta tvoje ségra je docela kus. Přes léto vyrostla,“ poznamená Cale, který se objeví po jeho boku.

Elias zívne. „Nech si zajít chuť.“

„Chceš ji pro sebe?“

„Ježiši, Cale, jsem snad nějakej zkurvenej perverzák? Jo, jsem. Ale mám radši brunety.“ Položí batoh vedle lavice, pozdraví pár lidí pokývnutím hlavy a svalí se na židli. „Drž se od Vicky dál, jinak ti zlámu ruce.“

„V pohodě, vole.“

Otevřeným oknem se dovnitř dere slabé zářijové slunce.

Učitel dějin umění, H. James, je malý podsaditý chlápek s modrou kravatou. Zakládá si na oblékání, gelu na vlasy a nahatých antických sochách. Buzerant, zhodnotil ho tenkrát Cale znalecky. Všechny překvapilo, když se James oženil s jednou z bývalých studentek.

V ruce drží bílý arch a předčítá jména. „Alan Dunham.“

Nikdo se nepřihlásí. „Hej,“ řekne Elias Caleovi potichu. „Kde je sakra Alan?“

„Psal, že celou noc blil. Tobě to nepřišlo?“

Elias zakroutí hlavou. Napadne ho, že by měl co nejdřív sehnat nový mobil. Unaveně vytáhne sešit a napíše dnešní datum.

„Elias Prescott?“ zeptá se učitel.

„Tady.“

„Výborně. Překvapujete mě. Prvního září a vy nejste za školou.“

Několik studentů tím pobaví. Další čekají na Eliasovu reakci. Ten v učebnici nalistuje název první kapitoly a opíše ho do sešitu.

„Doufám, že vás tady letos uvidím častěji,“ pokračuje učitel. „V dobrém rozpoložení.“

„Dej si pohov,“ řekne Elias klidně. Chvíli jeden na druhého upřeně zírají. James zakroutí hlavou, rozpačitě pokračuje ve čtení jmen. Cale se ve vedlejší lavici nahlas rozesměje.

***

Nic nemá smysl. Jenom správně provedený úder. Direct direct hák. Direct direct hák. Bandáže se mu lepí ke kloubům. Až je bude strhávat, bude to bolet. Pot mu teče do očí.

„Jsem hotovej,“ řekne Alan. Vysvlečený do půl těla se natáhne pro lahev s vodou a rukavice položí vedle sebe.

Elias neodpoví. Poskakuje kolem pytle.

„Mluvil jsem s Bonnie. Ta čubka vyhrožovala, že mi dá něco do pití, když na ni ještě jednou sáhnu. A ten svůj čarodějnickej klub měla za prdelí.“

Zvedák. Úder na pomyslnou čelist.

Elias se protáhne a sebere ručník. „Feministky nemůžou za tvůj posranej život.“

„No něčí vina to bejt musí,“ odpoví Alan pobaveně. „Anebo mi fotr sahal na pindíka, když jsem byl malej. A já to zapomněl a teď se to vrací jako trauma, protože jinak si nedovedu vysvětlit, proč pokaždý, když někam jdeme, jsem ten, kdo si nevrzne.“

„Jsem hezčí.“

„Máš ho menšího.“

„Pojď si pro ránu.“

Alan sebere rukavice. Zuby je utáhne. „Uvidíme,“ procedí. „Když vyhraju, dohodíš mi svoji sestru?“

„Ty vole, co máte všichni s mojí sestrou? Je divná. Je nevlastní.“

„Náhodou. Prvačky letos dobrý.“

Elias vykryje jeho úder. V tělocvičně je jenom pár lidí, každý se věnuje svému pytli, anebo činkám. Tatami jim kvůli potu klouže pod nohama. „Stejně někoho má. Nějakýho prváka. Kennetha.“

„Nolana?“ uskočí Alan a trefí Eliase do žeber. „Chrisův mladší brácha. Tak ten bude asi v pohodě, ne?“

„Je mi jedno, kdo ji šoustá,“ Elias ho trefí do brady. „Ale ty to nebudeš.“

„Hraješ si na boha,“ rozesměje se Alan a další ránu vykryje. „Vymstí se ti to.“

„Vole.“ Elias mu podrazí nohy a Alan spadne. „Nikdy jsem netvrdil, že hraju fér.“

Z tělocvičny odchází jako jedni z posledních. Venku se stmívá. Elias vytáhne z batohu cigarety a zapálí si. Na čele mu zasychá pot. „Nebaví mě to. Druhej týden a hromada úkolů.“

Alan nakopne nejbližší kámen. „A pak maturita. Vysoká. Ženská, smradi, práce v továrně, smrt.“

„Přesně.“

„Jo, taky mě to nebaví.“ Jdou přes náměstí. V kašně se třpytí voda. Na zahrádkách u restaurací posedávají páry, drží sklenky s vínem a tisknou se jeden k druhému. Alan si odplivne. „Na druhou stranu, co bys chtěl dělat jinýho? Dokud se po tobě nikdo vyloženě nevozí… A fotr bere hodně. Nemusíš se bát, že bys skončil na ulici.“

„Nic od něj nechci.“

„To říkáš teď.“

„To budu říkat vždycky.“

„Eliasi. Já ti přece rozumím, vole. Zajdeme ještě na pivo? Cale psal, že je s klukama, máme dorazit.“

Elias zakroutí hlavou. „Jsem docela unavenej. Uvidíme se ve škole.“

Rozloučí se na rohu, poblíž městské knihovny, a on pokračuje potemnělým parkem. Jde pomalu, nikam nespěchá. Má pocit, že poslední roky už vůbec nikam nespěchá. „Nemám,“ řekne bezdomovci, který se ptá na drobné. V korunách stromů ševelí vítr.

Jestli existuje peklo, tak je blízko. Na dosah ruky.

Kráčí podél nábřeží a pozoruje řeku. Lesklou hladinu. Nekonečný proud. Změnu. Most je dost vysoko na to, aby se pádem zabil. Aby se rozbil na tisíc kousků a krev by odplula, vsákla se do břehů a z něj by vyrostl strom.

A někdo by s ním zatopil v kamnech.

Ušklíbne se. Když přijde domů, je ticho, ale zvenku k němu doléhá matčin tichý smích. Skrze dveře do zahrady zahlédne siluetu otce.

Vyjde schody do patra a bandáže od krve hodí do pračky. Na další den má připravit prezentaci o katedrále Notre-Dame v Chartres. Ještě neví, jestli to udělá, protože H. James ho prostě a jednoduše nesnáší, nesnáší všechny zkurvené spratky jako je Prescott, takže ho už dopředu hodnotí éčkem.

Elias otevře notebook, na wifi jsou slabé dvě čárky. Klikne na youtube, ale stránka se nenačítá, a tak zapátrá ve starých složkách a pustí náhodné přehrávání. Připojí repráky a svalí se na postel, ruce založené za hlavou.

Možná je všechno jenom iluze.

Vicky vpluje dovnitř. Má namalovanou pusu a přináší s sebou vůni parfému. „Nemůžeš to ztlumit?“

„Neslyším tě.“

„Jestli to nemůžeš ztlumit!“

„Asi ne.“

Vicky hudbu stáhne, naštvaně si Eliase měří. „Snažíme se učit.“

„To těžko,“ řekne jí pobaveně. Prohlédne si ji od hlavy až k patě. „Spíš mi připadá, že seš nadržená a snažíš se to schovávat za matiku. To je ten tvůj Kenneth takovej kanec?“

„Do Kennetha se neser.“

Elias se posadí. Odhrne modrou deku. „Bojíš se, že mu něco udělám?“

„Proč seš takovej, brácho?“

„Já přece nejsem tvůj brácha.“

Chvíli zírají jeden na druhého. Písnička dohraje, nahradí ji další. Elias dojde k počítači, v zádech cítí její pohled. „Oukej, oukej,“ rozhodí rukama, „už to nezesílím. Ještě něco?“

„Dík.“ Vicky zmizí a Elias zaklapne notebook. Po chvíli vyjde na chodbu. Zastaví u dveří do sestřina pokoje a poslouchá. Slyší tlumený hovor a chlapecký smích.

Ještě nikdy žádného kluka neměla. Je panna. A Elias střelec.

V kuchyni nikdo není, jenom mísa s ovocem. Elias z lednice vytáhne plato vajec. Zkontroluje datum spotřeby a ze skříňky vezme skleničku. Rozbije první vejce, žloutek spadne do sklenice s tichým plop.

Rozbije druhé. Do místnosti vejde Kenneth Nolan, mladší brácha Chrise Nolana. Chris Nolan je trochu zmrd, ale je s ním legrace a letos maturuje.

„Čau,“ řekne Nolan mladší a zvedne ruku. Má černé vlasy střižené na ježka. A usmívá se, jako kdyby byla středa tím nejlepším dnem na světě.

„Čau.“

„Já jsem Kenneth. Tvoje sestra mě pozvala.“

Třetí vejce. „Už ti na něj sahala?“ zeptá se Elias. Po prstech mu stéká bílek.

„Jen se učíme,“ rozesměje se Kenneth.

„No jasně.“ Elias otevře špinavou rukou skříňku, hledá mezi kořením. Rozdělá neprůhlednou dózu, čichne si a kýchne. Trochu pepře nasype do vajec a rozkvedlá je.

Kenneth vytáhne z lednice studenou limonádu, jako kdyby tam byl doma. Potom se zády opře o linku a upřeně Eliase sleduje. Tváří se fascinovaně. „Šup to tam,“ řekne.

Elias si zacpe nos a všechno vypije. Zaksichtí se, vyplázne na Kennetha jazyk. A chce mu říct: Nolane, máš každý oko jiný. Jak to, že je jedno zelený a jedno modrý? Jak to, že tvůj brácha vypadá jak potomek frantíka, co prcal gorilu, a ty ses přitom docela vyvedl?

Neřekne nic.

„Dobrá práce, Rocky,“ pokývá Kenneth uznale hlavou.

„Chceš taky? Prospělo by ti to.“

„Tak pozor, dneska jsem posiloval. Ta pětikilová činka mi dala zabrat.“

Elias vykloktá, plivne do dřezu a otře si pusu do utěrky. Kenneth si prohlíží jeho klouby a nepřestává se usmívat.

„Seš vtipnej,“ řekne Elias a usměje se nazpátek. Když je na schodech, uslyší za sebou: „Hezky jsme si pokecali!“

Na dně skříně najde staré plakáty, některé stočené do ruličky, jiné zmuchlané. Vytáhne The Happening a nalepí ho na zeď. Potom si donese notebook do postele. Kručí mu v břiše. Po vejcích mu bývá vždycky těžko, ale čert to vem.

Čert vem všechno. Peklo neexistuje.

Otevře PowerPoint a Wikipedii. Při pohledu na katedrálu ho napadne, jak by vypadala z podhledu. A jak na záběrech z dronu. Roztřesená hudba na starých varhanech a ponurost filmů před existencí technicoloru.

***

Cale postaví na stůl tác s panáky. Elias vyfoukne kouř a pro jeden se natáhne. Vypije ho, zkřiví obličej. A vajgl hodí do prázdné skleničky. Je slyšet hlasitá hudba. Podnik nese název Metro a uprostřed je ošuntělé pódium pro alternativní muzikanty.

„Bacha,“ řekne Alan a olízne papírek. Potom joint sklepne. „Filtr se trochu hejbe, moc to netahej.“ Zapálí si, zhluboka potáhne a opře se. „Skvělý, Cale. Není támhle Bonnie?“

Elias pohlédne na holku v černých džínách. Je krásná, konečky vlasů má nabarvené namodro. „Asi jo, nevím. Nemluvili jsme spolu od…“ Udělá výmluvné gesto a kluky tím rozesměje. „Ale je dobrá, moc dobrá.“

„Hej, Bonnie!“ zařve Alan.

„Vole, nezapomeň, jak tě posledně odpálkovala,“ varuje ho Cale. „Chodils pak tejden jak spráskanej čokl. No co,“ dodá, když si všimne Eliasova pohledu. Sebere panáka a vypije ho. „Mám z tý holky respekt.“

Bonnie něco řekne svojí kamarádce a rozejde se k nim tanečním krokem, do rytmu písničky, kterou drnká osamělý kytarista na pódiu. „Co chceš, Dunhame? Tys minule neposlouchal?“

„Sedni si k nám,“ řekne Elias a nabídne jí cigaretu.

„Prescotte.“ Bonnie povytáhne obočí. „Tebe už jsem taky viděla. Žádnej zázrak.“ Její koutky se roztáhnou v širokém úsměvu a Elias úsměv opětuje. Posune se, aby jí udělal místo, a připálí jí cigaretu. Další dvě holky, které přišly s ní, vezmou poslední volné židle.

Eliase v očích štípe kouř. Promne si je, cigaretu podrží mezi rty. Na sobě má červenou kostkovanou košili s vyhrnutými rukávy. Je vidět tetování lva na předloktí. „Sakra, jsem unavenej.“

„Chceš rvačku?“ zajímá Calea. „No se mnou ne,“ dodá rychle. „Ale vždycky se někdo najde.“

„Jo, to by mi možná pomohlo.“

„Mám ti někoho sehnat?“

„Starej se o sebe,“ řekne Elias. „Tadyhle Bonnie ti nedá, ani když mě někdo zmlátí. Každej má rád svoji značku.“

„Ty mě rozesmíváš, Prescotte.“ Bonnie se napije jeho piva. Dovolí mu, aby jí položil ruku na stehno. Bonnie byla úplně první člověk, kterého potkal, když se přestěhoval. První holka, která mu dala bez delších průpovídek. První holka, která mu nedala, protože si po čase našla někoho jiného.

„Mám tě rád,“ pokrčí rameny. „Jsi moje múza.“

„Natáčíte něco?“

„Chtěl jsem, ale nejsou finance. Ani na to nejobyčejnější soft porno, takže zůstávám u poetických stínů. Vědělas, že v Bibli jsou pasáže, který přímo nabádaj k sexu?“

„Bába s dědkem jsou pobožný,“ řekne Alan. „Choděj každou neděli do kostela a pak do toho bušej jako králíci. Stará má ráda, když ji u toho svazuje.“

Bonnie se dotkne korálků, které má Elias na krku. „Copak tohle není růženec?“

Elias protočí oči v sloup.

Do klubu vstoupí parta kluků a nahrnou se k baru. „To je mámin bratranec Oliver,“ řekne Cale. „Sakra, dluží jí ještě za auťák. Prodal jí takovou orezlou kraksnu, Rovera, no a máti nastartovala, jednou to škytlo a urval se skoro celej spodek… Hajzl, tohle udělat vlastní rodině.“

„Chceš ho zmlátit?“ zeptá se Elias. Vpíjí se do Oliverovy kožené bundy pohledem.

„Ale ne, ser na to.“

„Před chvílí ses ptal, jestli chci, abys mi někoho sehnal! Tak jo, Cale, chci, abys mi někoho sehnal. Chci sex, nebo rvačku.“

Cale na jeden zátah dopije pivo. „Ježišikriste,“ zamumlá a složí hlavu do dlaní.

Elias vstane a dojde k baru. „Hej,“ řekne, aby překřičel kytaristovo sólo. „Ty seš Ollie?“

Kluk v kožené bundě se otočí. Něco řekne kamarádům a ti ho odmění smíchem. Elias se taky usměje.

„Co chceš?“ zeptá se Oliver.

„Já vlastně ani nevím. Nepřijde ti všechno nicotný? Když se ráno probudíš. Když usínáš. Když se uděláš.“

„Co to meleš?“

Elias udělá krok blíž a bez rozmýšlení mu dá hlavičku. Kluk spadne na zadek, z nosu mu teče krev. Jeho nohsledi se na Eliase okamžitě vrhnou. Dva z nich obejde, od třetího schytá ránu do zubů. Narazí do barové stoličky, vyhne se další ráně. Direct na solar a jeden z kluků jde k zemi. Oliver se vzpamatuje, praští Eliase do žeber. Ten mu dá pěstí do brady.

Alan se vrhne mezi ně, táhne Eliase stranou. „Ty sráči,“ říká klukovi v bundě.

„Odveď si toho magora,“ mumlá Oliver a na zem kape krev. „Ty vole, to jsem nežral…“

Elias se vrátí ke stolu, prohrábne si vlasy a dopije Caleovo pivo. Znovu zapálí jointa, který mezitím zhasl.

„Hm,“ udělá Cale. „Teď, když nad tím přemýšlím, tak si nejsem jistej, jestli to byl její bratranec.“

„Cale,“ Elias zakroutí hlavou a pak se rozesměje. Zbytek party se k němu přidá. Bonnie mu dovolí, aby ji objal okolo ramen.

Domů se vrátí pozdě v noci. Po špičkách dojde do kuchyně a rozsvítí zářivku nad dřezem. Otevře mrazák a hledá pytlíky s ledem. Najde jenom mraženou brokolici. Znechuceně ji zastrčí zpátky. Ze skříňky vytáhne skleničku, napustí do ní vodu a hltavě pije.

„Scotty?“ Matka má na sobě župan a ustaraně si prohlíží jeho obličej. „Ty ses popral?“

„První pravidlo klubu rváčů je nikdy nemluvit o klubu rváčů.¹“

„Jsi opilej…“

„Jen trochu.“

Matka se sehne k mrazáku, z poslední přihrádky vydoluje led. Mlčky ho Eliasovi podá. Ten uhne před jejím pohledem. Chvíli jsou slyšet jenom hodiny na zdi. Všechno je nové a sterilní. Bílý kobereček. Magnety zvířátek na lednici.

„Scotty,“ řekne máma, „proč tohle děláš?“

„Neříkej mi tak, prosimtě. Kurva, jsem starej na nějaký přitroublý přezdívky.“

„Jsi přece Prescott.“

„Jsem?“

„Sc-Eliasi, je to kvůli tátovi?“

Elias zakroutí hlavou. Ucítí na rameni její dotyk. „Seš pro něj až moc dobrá,“ řekne. „Až moc. Nechápu tě.“

„To pochopíš, až se zamiluješ,“ zašeptá máma potichu.

„Doufám, že se mi to nikdy nestane.“

„Blázne,“ zasměje se. S láskou na něj pohlédne. „To se stane všem. Nic proti tomu nezmůžeš.“

Elias si přiloží led na bradu. Otočí se k matce zády. „Radši bych dostal rakovinu,“ řekne suše.

V patře je ticho. Vicky nejspíš dávno spí. Elias se zamkne v pokoji a z batohu vytáhne kameru. Už ji nosí tři týdny, aniž by cokoli natáčel. Potěžká ji v ruce a foukne na ni. Sundá kryt a vyleze na parapet otevřeného okna. Na ulici svítí lampy a po cestě se potuluje zbloudilá kočka, jinak je klid.

Vědomí ničeho. Elias položí kameru vedle roztávajícího ledu a z prstů udělá rámeček. Potom ji zvedne a pustí nahrávání.

Autor: Eva Pospíšilová

¹PALAHNIUK, Chuck. Klub rváčů. V tomto překladu vydání druhé. Přeložil Richard PODANÝ. Praha: Odeon, 2015. Světová knihovna (Odeon). ISBN 978-80-207-1674-3.

DALŠÍ


* Líbila se vám kapitola? Můžete nás podpořit přes Paypal, komentářem, anebo tím, že budete i nadále číst.

8
Komentujte

Voldy

Tak tohle vypadá velmi zajímavě. Elias mi je velmi sympatický. ❤

Ester

Nebojte dievčence, nezanevrela som na vas, ale mam rusnejsie obdobie a nestihala som si vas prečítať. Tak to cinim teraz :-). Eliasovi nerozumiem preco je taky nihilisticky, aspon si myslim, ze toto slovo ho zatial najviac vystihuje. Kde sa to v nom berie, ze vnima svet tak negativne. Ved je mlady, netrpí vážnou chorobou, ma rodinu, ma co jest a kde bývať. A pripadá mi, ze sa musi pobit, aby nieco vobec cítil a vytrhli ho to z letargie. Ale je to mozno len moj prvy pocit z neho, mozno je uplne iny a vy ma s nim blizsie zoznámite… Číst vice »

Karin

Vypadá to moc dobře

Ett

Odkaz na Klub rváčů je geniální a Eliase nejde nemilovat!