5.DOCX


„… Prescotte?“

Kenneth sebou trhl. Seděl na hodině Dějin filozofie a posledních asi čtyřicet minut zíral upřeně před sebe. Věděl jen, že Elias sedí o řadu pod ním, ale o osm míst doleva. Že má na sobě červenou kostkovanou košili a že mu to sluší a že si nesedl vedle Kennetha, i když měl možnost, a že se ani jednou nerozhlédl po třídě.

Nepředpokládal, že když mu řekne, co i po těch letech cítí, zachová se Elias takhle.

„Posloucháte mě, pane Prescotte?“ zopakoval profesor. Teprve až teď Kenneth pochopil, že přitom zírá na něj. Otočilo se i pár studentů v předních lavicích.

Na tabuli byl nadpis morální filozofie. 

„Ano?“ hlesl Kenneth nejistě. Nechápal, že si profesor pamatuje, k jakému jménu se první hodinu přihlásil.

Profesor ho chvíli pozoroval, než se nakonec smiloval. „Dobrá, tak ještě jednou, speciálně pro pana Prescotta. Jede vlak, který nelze žádným způsobem zastavit. A přímo před ním je na kolejích připoutáno pět lidí. Můžete však přehodit výhybku na druhou kolej, kde je připoután jen jeden člověk. Co uděláte? Zachráníte pět lidí a odsoudíte na smrt jednoho, nebo neuděláte nic a pět lidí zemře?“

Už při slově vlak se Kennethovi zhoupl žaludek. Zaplavily ho vzpomínky, jedna konkrétní na den, kdy myslel, že svět ještě dává smysl. Pevně sevřel rty k sobě a odmítl odpovědět, protože pitomější příklad nikdy neslyšel.

Ještě než se profesor zeptal potřetí, aby dostal z Kennetha vyjádření, odpověděl jiný student, který seděl o jednu lavici před ním a osm míst doleva.

„Já bych neudělal nic,“ pronesl Elias rozhodným hlasem.

V první vteřině Kennethovi nedocházelo, co Elias říká, ale pak mu postupně docvaklo, kterou možnost si vybral a to ho… Ztuhl a nechápavě se zamračil. „Neudělal nic?“ zopakoval nezvykle hlasitě a rozhodil rukama. „Ty bys… Neudělal nic.“

„Máte jiný názor, pane Prescotte?“

Zcela upřímně mu byl celý problém s výhybkou naprosto ukradený. Už dávno nezaujímal žádné stanovisko. „Rozhodně. Výhybku bych přehodil. Pokusil bych se zařídit, aby přežilo co nejvíc lidí.“

„Blbost!“ vyštěkl Elias naštvaně. Trochu se natočil, aby viděl na učitele i na Kennetha, a pokračoval. „Nemůžeš obětovat něčí život, jenom abys dosáhl vlastní představy spravedlnosti.“

Nejprve Kennetha napadlo, že si z něj Elias střílí. Že se v další vteřině rozesměje. Ale to neudělal. „Blbost? Žertuješ, že? Není to moje představa spravedlnosti. Ze statistického hlediska je záchrana pěti životů přijatelnější. Čistě teoreticky má pět životů větší hodnotu než život jednoho.“

Učitel se opřel o katedru a poslouchal. Evidentně spokojený, že dva studenti diskutují.

„Kdo jsi, abys rozhodoval o tom, čí život má a nemá větší cenu?“ pronesl Elias. A Kenneth, který cítil, jak se mu krev vaří v cévách, nedokázal rozpoznat, jestli tomu Elias skutečně věří.

„Řeknu to takhle. Na světě jsou dva typy lidí. Ti, co se nebojí dělat složitá rozhodnutí a… Ten zbytek.“ 

„A co kdyby tam byl někdo, koho znáš? Změnilo by to něco?“

Kenneth chtěl – vážně hodně – zůstat klidný. Počítat do pěti a pak říct něco s ledovým klidem, čím by Eliase vykolejil. Takže absolutně nechápal, proč v další vteřině vyskočil a vykřikl: „Ty seš fakt čurák!“

Jestli jim doteď ještě někdo nevěnoval pozornost, tak rozhodně začal. Kenneth cítil, jak se do něj zabodávají všechny oči ve třídě. Nikdo jeho reakci nechápal, někteří dokonce kroutili hlavou. 

„Co si jako myslíš, že teď řeknu? Že tě zachráním a dám ti přednost přede všemi? Zapomeň!“ hulákal.  

Jak mohl? Jak mohl vzít Prescott jednu ze vzpomínek a takhle ji převrátit? Ne, Kenneth si nikdy nepřipomínal chvíli, kdy mu Elias tvrdil, že by všechny ostatní nechal zemřít, jen aby ho zachránil. A nikdy nevzpomínal, co to v něm vyvolalo.

Jak moc chtěl dát Kennethovi ještě najevo, že se změnil?

„Ehm, pane Prescotte…,“ promluvil profesor, ale víc říct nestihl.

„Ještě bych ten vlak zrychlil! Pitomče!“

Eliasovy koutky se malinko nadzvedly. Klepal propiskou do stolu a vypadal nadmíru spokojeně. „Kdybych tam byl já, zabil bys je všechny,“ pronesl potichu, takže ho skoro nikdo neslyšel. Ale Kenneth ano. Nebo spíš přesně věděl, co řekne, proto nebylo tak těžké odezírat mu ze rtů.

„Tak doufám, že seš na to hrdej! Žes mě tak zničil, že bych kvůli tobě obětoval nevinné životy!“ Nejraději by přeskočil lavici, chytl Eliase za ramena a třásl s ním.

Profesor působil nejistě. „Tak já myslím, že to byla zábavná debata, ale pojďme se raději vrátit k výuce.“

Elias zvedl ruku, nečekal ovšem, až ho profesor vyvolá. „Možná, že na vaši otázku nelze jednoznačně odpovědět. Záleží na okolnostech. A uznávám, že jisté okolnosti by mě mohly donutit jednat jinak, pokud by tam byl člověk, k němuž bych choval city. Lidé nejspíš nejsou schopni jednat objektivně.“

„Ano, to byla velmi dobrá myšlenka, která de facto shrnuje to nejdůležitější. Že v dané situaci nelze rozhodnout správně ani špatně. A nikdy nevíme, jak zareagujeme, dokud se do takové situace nedostaneme,“ souhlasil profesor.

Kenneth položil hlavu na batoh, který měl hozený na lavici. „Šprt jeden posranej,“ hlesl. Dívka, která seděla před ním, se otočila a divně na něj zírala, proto pokrčil rameny. „Co je? Nikdy ses snad nezamilovala do debila? Jestli ne, klidně můžeš, tam jeden debil sedí,“ mávl rukou ke druhé straně učebny. „Neboj, bude mít zájem. Šuká všechno, co se hýbe.“

Předpokládal, že dívka šokovaně odvrátí zrak, ale spíš se smutně usmála.

Naklonil se až úplně k ní, jako by jí chtěl říct největší tajemství vesmíru. „Nikdy nevíš, jak se zachováš, až se zamiluješ. Nikdy nevíš, co se z tebe pak stane.“

x

„Zvoní ti telefon.“

„Co?“ zamumlal Kenneth. Seděl na zemi, na klíně měl notebook a zhruba posledních pět hodin od něj neodtrhl zrak. Zatočila se mu hlava. Zatřepal jí a zaostřil na Petera.

„Že ti zvoní telefon. Už asi po šesté. Možná bys to měl vzít.“

Kenneth pohlédl směrem k mobilu. Na displeji blikal nápis Colby. Chvíli ho pozoroval, ale než se rozmyslel, telefon přestal zvonit a pokojem se zase rozneslo ticho. Vrátil se okamžitě k psaní, jako by nic důležitějšího nikdy neexistovalo.

„Co píšeš, že tě to tak pohltilo?“

Aniž by vzhlédl, odvětil: „Knížku.“

„Knížku?“

„Jo.“

Peter stál uprostřed pokoje s batohem v ruce a skládal do něj věci. „A o čem?“ chtěl vědět.

Kenny dokument uložil. Zvedl ruce a pořádně se protáhl. „Tak různě. Hlavně o sobě,“ pokrčil rameny. Ten nápad přišel nečekaně. Po hodině Dějin filozofie zuřil. Potřeboval se někomu svěřit a před ním ležel počítač s otevřeným Wordem.

„Tak jo. To je super,“ podpořil ho Peter a batoh plný učebnic a špinavého oblečení hodil na záda. „Celý víkend budu u našich, tak snad tě takhle nenajdu ještě v neděli večer.“

Kenneth už neodpověděl. Zuřivě psal a nevracel se kvůli překlepům, neřešil ani gramatické chyby. Potřeboval to ze sebe všechno dostat.

Když začal okolní svět zase vnímat, byla už venku tma. Měl příšerný hlad a sotva se pohnul, dostal šílenou křeč. Počkal, dokud nepřestala, a pak se po čtyřech doplazil ke stolu. Z druhé šuplíku vytáhl kokain. Vysypal ho na stůl.

Mobil začal zase zvonit. Kenneth ho naštvaně sebral a přiložil k uchu. „Nemám čas, zrovna se sjíždím!“ štěkl. Zavěsil, hodil ho na zem a… sjel se. Zůstal sedět na zemi s hlavou opřenou o nohu stolu a čekal, dokud mu nebude líp.

Vnímal, jak mu buší srdce. Koks ho zase nahodil. Slastně vydechl. Doplazil se zpátky k počítači a dál psal. Hodinu, dvě… Celou noc.

x

Jako by byl z gumy. Skoro necítil nohy, a když zvedl ruku do vzduchu, zase mu bezvládně spadla do postele. S vypětím všech sil otevřel oči. Spal by klidně dál, kdyby neměl tak příšernou žízeň. Spustil nohy na zem a posadil se. Svěsil hlavu a promnul si zátylek.

Hodiny ukazovaly šest odpoledne.

Nedokázal přesně určit, co je za den. Hltavě pil z petky. Klepala se mu ruka. Polil si tričko, proto ho přetáhl přes hlavu a hodil na zem.

Psal skoro třináct hodin v kuse. Nespal ani čtyři. Dojezdy bral vždycky jako trest za bezstarostné minuty, které drogy přinášely.

Někdo zabušil na dveře. Kenneth vstal a jen v teplácích k nim došel. Doufal, že to nebude nikdo z vedení koleje, protože měl na stole ještě zbytky bílého prášku, druhý šuplík byl otevřený a na parapetu se válely cigarety se zapalovačem. Ale srát na všechno.

Otevřel dveře a vysíleně se opřel o futra. Těžko říct, jestli něco cítil, když na druhé straně spatřil Eliase.

Chtěl se ho zeptat, co tady dělá, ale Elias zakroutil hlavou a vešel dovnitř. Shodil ze sebe černou bundu a pohlédl na Kennetha. Jeho chování působilo podivně naléhavě. Kenneth ho sledoval se zatajeným dechem.

Když k němu Elias přistoupil, neměl kam couvnout. Zíral proto odevzdaně do zelených očí a vyčkával. Myslel, že třeba dostane ránu, a rozhodně nepředpokládal, že mu Elias položí dlaně na tváře a políbí ho. 

Ve chvíli, kdy mu Elias vnikl jazykem do pusy, zároveň spustil ruku a pohladil ho přes hrudník až k podbříšku. Zastavil u lemu kalhot.

Kenneth automaticky vyklenul boky, aby se rozkrokem dostal co nejblíž. Objal Eliase a pokusil se mu přetáhnout tričko přes hlavu. Jenže Elias nespolupracoval – přesunul ruku z tváře na zátylek a soustředil se jen na líbání. Nebral v potaz žádnou Kennethovu snahu o cokoliv jiného. Jako by bylo líbání to nejdůležitější na světě.

A jestli někdo uměl líbat, tak to byl právě Elias Prescott.

Teprve po několika minutách přešli k posteli. Elias do Kennetha strčil a ten se svalil na matraci. Zůstal odevzdaně ležet a čekal, dokud ze sebe Prescott nesundal tričko a kalhoty. Jen v boxerkách vlezl do postele. Zapřel se vedle Kennethovy hlavy a shlížel na něj.

Líbal ho pak na krku, hladil po horké kůži, zíral na něj se zvláštním výrazem. A úplně pokaždé, když se Kenneth o něco pokusil, nedovolil mu to.

Co to kurva dělá, pomyslel si Kenneth. Měl už šílenou erekci a potřeboval, aby se ho Elias dotkl, nebo aby se on mohl dotknout Eliase. Ale když zvedl ruku, aby ho pohladil přes boxerky, přirazil ji Prescott k matraci. Propletl s ním prsty a sklonil se pro další nevinný polibek.

Kenneth ho chtěl popohnat, nadávat, prosit, ale v místnosti zavládla zvláštní atmosféra, kterou nedokázal slovy zničit. Jako by pak sen mohl zmizet, nebo se rozplynout. Proto jen ležel a později se svíjel a sténal, když ho vzal Elias do úst. Pomalu mu kouřil, jako by chtěl, aby si Kenneth užil každou vteřinu a zároveň ho tím nesnesitelně mučil.

V jednu chvíli Elias povolil, takže mohl Kenneth vyklouznout. Strhl Eliasovi boxerky a pokusil se ho převalit pod sebe. Být nahoře, protože kdyby nechal Eliase… Jenže Elias byl mnohem silnější než on. Zasmál se Kennethově drzosti a pak ho dostal zpátky na záda. Nalehl na něj a přitom ho políbil.

Kenneth pravidelně dýchal, aby nezešílel. Ale když do něj Elias zasunul a začal pomalu a jemně přirážet, bylo to tak intenzivní, vzrušující a… erotické, že se několikrát trhaně nadechl. Prescott mu položil dlaň na tvář a palcem ho hladil po rtech.

Objímal Eliase kolem krku, ale když to na něj přišlo, zaryl mu nehty do kůže, což muselo bolet. Elias však nic neřekl, dokonce ani nehlesl. Zíral jen upřeně na Kennetha a po čele mu stékal pot.

Když se pak svalil na postel, podepřel si hlavu a rozmazával Kennethovi sperma po břiše. Usmíval se, vypadal naprosto spokojeně. A Kenneth nechtěl řešit, jestli za tím něco je. Jestli ho v dalších dnech čeká velké zklamání, proto klidně zavřel oči a na nic se nezeptal.

Elias je oba zakryl a pevně Kennetha objal.

Kenneth ho políbil na hrudník.

Možná měl něco říct. Možná mu měl ukázat, že ho nepotřebuje. Dát mu najevo, že bez něho dokáže být. Ale… usnul skoro okamžitě.

x

Elias ještě spal. Nejspíš právě snil, protože mu pod víčky kmitaly oči. Kenneth si ho dlouho prohlížel. Nehýbal se přitom, nepolíbil Eliase na rty, ani nevsunul ruku pod peřinu a nezačal se ho dotýkat. Neudělal nic, jen aby ho nevzbudil.

Po nějaké době se Elias probudil sám. „V pohodě?“ vydechl okamžitě.

„Jasně, že jo,“ přikývl Kenneth a pořádně zívl. Trochu ho bolely svaly, ale jinak si připadal odpočatě. „Kolik je hodin?“

„Je sobota,“ odvětil Elias a zase zavřel oči.

„Já vím. Ale kolik je hodin? V osm něco mám.“

Elias sebral ze země kalhoty a ze zadní kapsy vytáhl mobil. „Bude sedm.“

„Kurva,“ zamručel Kenneth. Zavrtal se pod peřinu a přehodil přes Prescotta nohu. A jestli se přitom dotkl jeho penisu, tak jedině dobře.

„Kennethe,“ začal Elias. Pohladil ho po stehně a odmlčel se, protože nejspíš netušil, jak pokračovat.

„Co?“

„Stýskalo se mi.“

Tři slova. Nebo možná jen jedno – stýskalo – Kennetha vyvedlo z rovnováhy. Vystřelil z postele, posbíral ze země věci a odešel do koupelny. Dřív než bylo řečeno cokoliv dalšího. Protože některým prohlášením nemohl věřit. Už nikdy, už nikdy, už nikdy.

Když se vrátil do pokoje, Elias pořád ležel v posteli, ruce založené pod hlavou a usmíval se.

„Nechci, aby to vypadalo, že se tě snažím vypakovat, ale já fakt musím,“ ošil se nervózně Kenneth. Ze skříně vytáhl oblíbené tričko Rolling Stones a přetáhl si ho přes hlavu.

Elias se posadil. „Kam?“ zeptal se klidně.

„Eee…,“ začal nejistě Kenneth a pak pokrčil rameny. „Mám soudem nařízené veřejné práce. Každou sobotu. Sbírám odpadky po městě. Je to… fakt zábava.“

Prescott nadzvedl obočí. Sebral ze země rifle a natáhl si je. „Cos udělal?“

„Zabil jsem drogového bosse. A protože všichni cajti byli rádi, že jsem se ho zbavil, tak jsem nemusel do vězení. Považovali mě de facto za hrdinu.“

Dočkal se úšklebku. Elias pak zmizel v koupelně, poté vzal bundu a přešlápl. „Dobře, tak… Já asi půjdu.“

„Tak čau,“ pronesl Kenneth bez výrazu. Sledoval, jak Elias přikývl a vyšel na chodbu. A pak už nešlo udržet vážnou tvář. Rozběhl se a skočil Prescottovi na záda, držel ho kolem krku a do ucha zašeptal: „Seš asi debil, ne?“

Neviděl jeho výraz, ale když seskočil, Elias ho chytl ho za zadek, zvedl do vzduchu a opřel zády o zeď. Kenneth automaticky omotal nohy kolem jeho těla. A když ho Elias políbil, bylo mu jedno, že stojí na chodbě a zrovna někdo prochází kolem.       

x

„Ne!“

Alec se na místě zarazil a rozhodil rukama. „Co ne? Ani nevíš, proč jsem tady.“

„Seš tady, to je samo o sobě odpověď,“ odsekl Kenneth a prošel kolem mladšího bratra, který na něj čekal před střediskem Technických služeb.

„Hej!“ vyštěkl Alec. „Co si o mně myslíš?“

Kenneth zůstal stát na místě a mračil se. „Fajn. Tak proč seš tady?“ mrkl na něj. „Překvap mě.“

Dlouho bylo ticho.

„Tak vidíš.“

„Protože tě mám rád. Moc rád. A stýskalo se mi po tobě,“ odpověděl nečekaně Alec a radostně přikývl. Šibalsky se usmál, ale když viděl, že to nepomáhá, obrátil oči v sloup. „Dobře, ano, máš pravdu. Jsem tady, protože mi došla tráva a taky možná extáze. A ty seš moje jediná možnost, jak se k tomu dostat, což je technicky vzato tvoje chyba. To kvůli tobě se z mámy a táty stali takoví dozorci! Myslí, že to nevím, ale věčně mi prohledávají věci. Nedávají mi skoro žádné kapesné a pořád, ale vážně pořád, se mě ptají, kde jsem byl, co jsem dělal… Přísahám bohu, že když jsem včera došel domů, máma pak očuchávala moji mikinu, jestli náhodou nesmrdí kouřem.“

„To je moc hezký příběh. A co já s tím?“

Alec hlasitě vzdychl. „Ale no tak. Nebuď čurda. Potopil jsem tě snad někdy? Vždycky jsem tě kryl, ne?“

„Alecu, zbláznil ses? Víš vůbec, o co mě žádáš? Kdyby rodiče zjistili, že jsem ti něco dal, třeba jen pitomé retko, zabijou mě. Minule to bylo výjimečně. Už se to nesmí opakovat,“ rozhodl Kenneth rázně.

Jenže Alec příliš neposlouchal. Šel s ním až na kolej a celou dobu ho přemlouval. Sklapl až ve chvíli, kdy došel do Kennethova pokoje, shodil ze sebe bundu a chtěl se svalit na postel. Včas se však zarazil. „Fuj! Co to je?“ ukázal na bílé skvrny.

Kenneth se zatočil na židli a do pusy narval pět mentolových žvýkaček. „Co bys asi tak řekl? Mlíko těžko.“

Alec ohrnul horní ret a vybral si raději Peterovu postel. Bylo ale vidět, že usilovně přemýšlí. „Čí to je?“ zajímalo ho.

„Na co se mě ptáš? Jestli je to sperma jeho? Tak to tě můžu uklidnit, není. Je moje,“ pronesl Kenneth klidně a přitom hlasitě mlaskl. Když viděl, jak Alec úlevně vydechl, ušklíbl se. „To jeho skočilo u mě v zadku.“

„Ne! Bože, proč mi to říkáš?“ Alec ohrnul horní ret.

„Ptal ses,“ odvětil Kenneth klidným hlasem. Pokusil se udělat bublinu, ale praskla dřív, než ji stihl pořádně nafouknout. Kvůli tomu si však nevšiml, jak Alecův pohled ztvrdnul. Nejmladší bratr se zlobil jen málokdy, ale teď rozhodně ano.

„Takže je zpátky? Už zase? Budeme to prožívat všechno znovu?“

Kenneth byl z podobných rozhovorů nesmírně unavený. Vyhlédl z okna a hledal nejlepší odpověď. Nakonec ho ale nic nenapadlo, proto pokrčil rameny.

„Já to nechápu, Kenny. Fakt se snažím, ale nechápu to. Vždyť, vzpomeň si, co ti ten kluk všechno udělal. Kolikrát jsi kvůli němu brečel? Dělal si s tebou, co chtěl. Úplně tě změnil. A když pak odešel… Copak si nepamatuješ, co to s tebou udělalo?“

„Pamatuju.“

Alec zakroutil hlavou. „Tak proč?“ vykřikl. „Tak proč ho prostě nenecháš být? Proč se k němu tak upínáš? Vysvětli mi to.“

Kenneth se poškrábal na čele. Odvrátil zrak od postele, protože jen pohled na ni v něm vzbuzoval vzrušení. Raději přisednul blíž k bratrovi. „Představ si, že svět najednou… vybledne. Jako když se díváš na televizi a někdo ji ztlumí a sníží jas. Vidíš, co se děje, slyšíš to, ale musíš se pořád soustředit. A to tě po chvíli unaví, protože se prostě nemůžeš soustředit donekonečna. A přesně takový pro mě svět je. Ztlumený a bez barev, jen podivně šedý. A já se vážně snažím soustředit, ale kdybys věděl, jak strašně mě to vyčerpává… Koks pomáhá. Na chvíli. Na chvíli zase všechno rozsvítí, ale neumí to natrvalo. To umí jen Elias.“

Alec ho pozorně poslouchal. Nepřerušoval ho a Kenneth na jednu malou vteřinu, na skutečně krátký okamžik, měl dojem, že mu mladší bráška rozumí.

„Přál bych si, aby to bylo jinak. Abych to cítil jinak, ale je to, jak to je. Bez Eliase pro mě nic nemá smysl. Promiň.“

„Bez Eliase pro tebe nemá nic smysl?“ zopakoval Alec a tvářil se nechápavě. „A co já? Chris? Celá tvoje rodina? Na nás nezáleží?“

Kenneth zatřepal hlavou. Otevřel druhý šuplík a prohledal ho. „To jsem přece neřekl,“ odsekl. Vytáhl sáček s extází a hodil ji po Alecovi. „Na, vezmi si to a vypadni.“

Jenže Alec měl šestnáct a od přírody dost hádavou povahu. Vstal a extáze spadla na zem. „Řekni mi jednu věc. Kdyby sis měl vybrat mezi rodinou a Prescottem. Hm? Koho by sis vybral?“

Kenneth obrátil oči v sloup. „Co s tím všichni máte?“

„No tak, jen odpověz. Dělej.“

„Tak chceš tu extázi nebo ne?“ ukázal Kenneth na sáček na zemi. Chtěl se pro něj natáhnout, ale Alec ho schválně zuřivě rozdupal.

Kenneth zavřel oči. „Snažím se. Já se vážně snažím! Myslíš si, že je to tak snadné? Že jde ze dne na den přestat někoho milovat? Kurva, Alecu… Proč mi prostě nedáte všichni pokoj?“

Alec zakroutil hlavou. Asi nikdo se neuměl tvářit tak zklamaně jako on. „Až tě zas kopne do prdele, jsem zvědavý, kdo tě z toho vytáhne.“ Při odchodu za sebou pořádně práskl dveřmi.

Kenneth rozdrcenou extázi schoval do kapsy. Víc než kdy jindy nemyslel na budoucnost. Na všechno, co… se stalo. Neměl ponětí, jak na tom teď s Eliasem jsou. Co ta noc znamenala. Jestli vůbec něco znamenala.

Vytáhl mobil a držel ho dlouho v ruce. Kousl se do jazyka. A když Prescottovi napsal, že se s ním chce večer sejít v klubu, skoro ani nedýchal.

Autor: Klára Foldynová

PŘEDCHOZÍDALŠÍ


* Líbila se vám kapitola? Můžete nás podpořit přes PAYPAL, komentářem, anebo tím, že budete i nadále číst.

8
Komentujte

Kateřina Teplá

Tak tohle jsem nečekala. 😯 Nevím, co na to říct, asi jako Kenneth po hříšné noci s Eliasem, jak to s nimi bude dál? Jestli Elias v příští kapitole řekne Kennethovi něco ve stylu:,, Nic neznamenáme“, ať je to ta noc nebo oni tak ho nakopu do pr*ele. Chápu pořád rodinu Kennetha, mají strach o něj, ale i o sebe. Připomíná mi to výhybku s vlakem na začátku kapitoly. Dokázal by Kenneth vyhodit výhybku, aby zachránil svou milovanou osobu Eliase, ale rodinu by nechal zemřít? Zajímala by mě právě Kennethova odpověď. 🤔Jenže není v této pozici. Kdyby se hned teď… Číst vice »

Voldy

A znáte ten, jak si takhle jeden nakráčí a sevře vaše srdce v ledové dlani? Já taky ne, ale tání ledu bych v tom případě zažít nechtěla.
🖤

Karin

Elias mně docela štve.

Ester

Tak uplne Eliasovi nerozumiem. Tak chce ho alebo nechce 😀. Zahrava sa s nim ako macka s mysou. 5 rokov sa tvaril, ze nic a teraz Kennethovi dava nadeje. Kennethovi rozumiem, aj ked sa na neho hneva, asi sa tesi z kazdej omrvinky pozornosti, co od Eliasa dostane. Myslim, ze ho to ale musi take chvilu ano a chvilu nie, riadne zneistovat 🤔