KASPERŮV TŘICÁTÝ ČTVRTÝ ZÁPIS

Stačilo to zaktualizovat jen dvakrát. Poprvé tam bylo 998 tisíc a podruhé už to rovnou skočilo na milion. A pár drobných. Takže na instagramu Erika oficiálně sleduje přes milion lidí a on tady dál sedí v naprosto debilním svetru a zkouší se už skoro dvě hodiny učit, jenže zatím to v tomhle ohledu moc dobře nevypadá.

Měl letos taky maturovat, ale v současné situaci to není jeho priorita, takže je docela možné, že půjde až na podzim. Přesto to zkouší a mně je ho vlastně trochu líto, protože přitom vypadá vážně zoufale. Možná bych ho takhle mohl vyfotit, dát na svůj instagram a označit ho.

Co bych k tomu napsal za popisek?

Můj velkej brácha při učení! #reality #cotensvetr?

Akorát že nechci být známý jako jeho brácha a nechci, aby takhle někdo Erika kromě mě viděl. Protože tenhle domácí Erik je jen můj. To už jsem sám sobě ujasnil. O toho snowboardového, slavného a dokonalého Erika se se světem podělím. Fajn. Ať se na něj dívají, ať mu lajkují fotky a videa, ať mu píšou komentáře, jak ho zbožňují a obdivují a milují. Ale domácí Erik, co je v tomhle domě a nemá absolutně žádný vkus, tak o něj se já dělit nehodlám!

Už jsem mu to řekl a souhlasil.

A přesto je těžké sledovat, jak u jeho posledního videa neustále narůstají komentáře a přibývají srdíčka, protože Erik poprvé zveřejnil video, kde trénuje hluchý. Napsal k tomu i docela dlouhý popisek, kde se snaží popsat, jaké to pro něj je a ano, je to hodně osobní, až mi z toho běhal mráz po zádech, když jsem to četl.

Točil to včera a neslyšel skoro celý den. Byl to jeden z nejdelších výpadků a já si pořád říkal, jestli tohle je ono. Ta chvíle, kdy ho sluch definitivně zradil. Jenže on se ráno probudil a slyšel. A pak mi dal přečíst, co napsal, protože chtěl vědět, jestli je to v pohodě. A co jsem asi měl říct? Nelíbí se mi, že to sdílíš s celým světem? Že ti lidi pak budou mít dojem, že k tobě mají blíž? Protože nemají, nemají, nemají.

Začínám mít pocit, že bych mohl být žárlivej. 

Nelíbí se mi to.

Ale asi fakt jsem, protože se můžu z toho všeho zbláznit. A přitom mi takové věci vždycky byly docela volné. Jakože jasně, nikdy jsem s nikým pořádně nechodil. A když už jsem se s někým přece jen sešel vícekrát za sebou, šlo především o sex, takže mi pak bylo jedno, jestli ho nachytám tancovat s jiným klukem. Nebo třeba holkou.

Kdybych nachytal s někým tancovat Erika, zabil bych ho. Toho druhého. Ale Erika možná taky, nevím, jak bych se zachoval, protože ne, vážně… Já jsem asi doopravdy děsná žárlivka.

Vybral jsem si na vztah fakt perfektně. Proč nechodit s klukem, který je superstar a každý ho miluje? To je přece parádní výchozí pozice.

Pff.

Aby se z něj všichni neposrali.

Kdyby jen věděli, jak umí být málomluvnej a na spoustu věcí nemá názor. Vsadím se, že by to fanoušky po chvíli štvalo. Všech milion fanoušků.

Asi jsem dneska podrážděnej z toho, že nás dneska čeká první znakovka s Arnem. Bleh. Jen jsem to napsal, musel jsem se oklepat. Původně se k nám měl přidat už ve středu, nakonec toho ale měl hodně ve středisku, pak lízal zadky nějakým sponzorům, nebo co to mlel, takže… Dnešek je tím dnem. Neděle je přece skvělý den na zkažení nálady.

Vlastně vůbec nevím, co čeká. Že si tady spolu sedneme, já mu ukážu pár zázračných triků a zítra bude znakovat jako mistr? Říkal jsem mu, že si musí najít pořádného učitele, který mu vysvětlí, jak znakový jazyk funguje. Myslím, že to udělal, někoho našel, ale v tomhle jsou s Erikem stejní. Všechno jim hrozně dlouho trvá.

Skoro jako kdyby nebylo kam spěchat. Jo, já si to zařídím. Kdy? Brzo…

Tak nějak to probíhalo i s Erikem a jeho řeknu to tátovi brzo. No jistě, a skoro o dva roky později, jsme tady. Čekáme na Arneho, který neumí vyznakovat ani prd a věří, že s ním dovedu zázraky.

To ho po dnešku čeká nehezké probuzení.

Jo a jeho řešení s mámou? To, co se Arne dneska naučí, pak předá mámě. No není ten chlap malý génius?

Ale je mi to jedno. Já se kvůli tomu nebudu rozčilovat. Vlastně… Když nad tím přemýšlím, nebudu se rozčilovat kvůli ničemu, protože se musím taky chvíli soustředit na sebe a na školu, na posrané zkoušky, které vůbec nevím, jak zvládnu.

Zkoušel jsem si číst něco v učebnici, ale moc to nejde. Třikrát jsem mezitím zkontroloval instagram, pak si šel udělat čaj, kvůli čemuž jsem samo sebou musel na záchod, ale zapomněl jsem si tam mobil, tak jsem se vracel a nakonec mě napadla zásadní myšlenka, kterou si chci hrozně moc zapsat do deníku, a kdybych to neudělal hned, tak ji už pak nevím.

V tomhle jsem hrozný. Občas říkám, že mám mozek jako cedník. Všechno, co není enormní, prostě propadne dírkami a zmizí někde ve víru světa. Takže ano, vím, kde jsem, vím, kdo je Erik, vím, kde bydlím, vím, že chodím do školy a tak dále – to jsou velké věci. Ale co jsem měl na oběd, co jsem říkal a sliboval, co jsem měl v plánu a náhodné myšlenky vesměs propadnou a já je po chvíli nevím. Nejdivnější jsou chvíle, kdy mě něco šíleně namíchne, vzápětí na to zapomenu, ale vztek zůstane, takže se zlobím a nevím proč.

Takže tak.

Už samozřejmě nevím, co jsem chtěl. Ach jo.

Zrovna poslouchám písničku, kterou mi poslal Jonas, který je tak trochu blázen do asijské kultury, takže vůbec nevím, o čem se v ní zpívá, ale je docela chytlavá. Začal jsem si ji prozpěvovat nahlas a je tam část, kde je text docela nenáročný, v podstatě je to jen Ra ta ta ta ta. A dal jsem do toho tolik energie, až to Erika vyděsilo.

Chvíli na mě vyjeveně koukal, poté pohodil hlavou a znovu koukl do učebnice. (Oukej, tak ne, předtím jsem mu ještě dal pár pus a řekl, že už má milion followerů, ale s ním to ani tam moc nehlo – ti followeři, moje pusy s ním hnuly pořádně, hlavně tam dole, ale já mu oznámil, ať zase splaskne, protože Arne je už beztak na cestě a já fakt nemám náladu, aby nás načapal, jak to Erikovi dělám pusou.)

No ale teď se Erik zase učí, nebo to zkouší a já bych měl taky, protože jestli nedodělám maturitu, budu vážně k ničemu. Zas bych měl ale dobrou výmluvu, proč tady pořád ještě jsem.

Představuju si to nějak takhle. Dejme tomu, že budou prázdniny a máma sem z ničeho nic přijede, uvidí mě a trochu překvapeně vydechne: Ty seš ještě pořád tady?

No a v tuhle chvíli budu buď jen nervózně těkat očima po místnosti a přemýšlet, co říct, nebo jí hrdě napálím, že odejít nemůžu, jelikož jsem nezvládl maturitu.

No možná jsem to trochu přehnal s tím hrdě, ale… Jinak to docela sedí.

Už vím, co jsem chtěl předtím napsat.

Čím víc bude Erik slavnější, tím náročnější to pro náš vztah bude.

Tomu říkám přelomová myšlenka.

Autor: Klára Pospíšilová


* Líbil se vám deníkový zápis? Můžete nás podpořit přes PAYPAL, komentářem, anebo tím, že budete i nadále číst.

4 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Káča
13. 4. 2021 11:37

Já ani nedejcham… 🖤

Květa
13. 4. 2021 15:28

Žárlivý Kasper je tedy něco. 😅