KASPERŮV ŠESTÝ ZÁPIS

Přesunul jsem se do pracovny. Jsou dvě ráno a já nemohl usnout.

Od včerejšího večera zatím ani jednou neruplo v trámu, tak nevím, jestli je to dobré nebo špatné znamení. Taky venku přestalo sněžit, ale když jsem si chtěl jít zakouřit, vzpomněl jsem si na brožurku o divokých zvířatech a trochu jsem zpanikařil.

Šance, že bych potkal na zahradě medvěda nebo vlka, je asi mizivá, ale jak řekla učitelka dramatickým hlasem: nikdy nevíš. Takže místo toho hraju na klavír.

Měsíční.

Sonáta vlastně není tak špatný nápad.

Anebo je to hovadina, teď nevím a jsem tím totálně zavirovaný, takže nedokážu myslet na nic jiného. Zavřu oči a furt slyším: sonáta, sonáta, sonáta. Neúnavně. Ale pro smyčkový kvartet?

Ta staré rašple Morrisová. Co ji to napadlo? Copak neví, že mám raději klavír? Copak neví, že mám klavír vůbec nejraději na světě? Vsadím se, že to udělala naschvál. Bába jedna.

Takže jsem hrál Měsíční několikrát za sebou v různých alternacích. Ne že by to byla jediná sonáta, kterou umím, nebo ke které mám noty, ale mám ji nejraději a znám ji nazpaměť, takže můžu klidně hrát a přemýšlet.

Navíc se hodí. Sedím zrovna na parapetu, popíjím čaj a koukám z okna. Je brutálně vidět měsíc. Není ještě v úplňku, trochu mu chybí, ale jinak je obrovský.

Každou chvíli exploduje a všechny nás zabije.

Nevím, proč jsem to napsal.

Mám dost blbou náladu. Projížděl jsem instagram a všichni moji kamarádi dneska oslavují, tancují na parketu a jo, moc mě pozdravují, ale k čemu mi to je?

Nakonec jsou asi všichni šťastní a spokojení. Kromě mě.

Máma. Arne. Erik, Yngve a každý další člověk, kterého jsem zatím potkal.

Možná až na Jorgeho. Vypadal vážně sklesle, když mu došlo, že je odsouzen na doživotí. 

Čeká mě víkend. Můj vůbec první tady. Dva dny zavřený v tomhle domě, bezva.

Někteří mí spolužáci sice bydlí v blízkosti školy, ale většina dojíždí z vesnic a samot, které jsou přesně na druhou stranu od města. Vlastně, Petersonův dům je jako jediný směrem na sever, blíž k horám. A v sobotu a neděli jezdí autobus do města jen jednou denně, pokud není vánice. To si pak dopravce vyhrazuje právo na změnu jízdního řádu. Alespoň takhle to mají na informačních tabulích.

Jsem je četl. Při čekání na bus. 

Už jsem se naučil i jízdní řád přes týden nazpaměť.

Do města: 7:10, 10:10, 13:10, 15:10 a 18:10.

Z města: 8:10, 11:10, 14:10, 16:10 a 19:10.

A široká škála nočních spojů na bázi pěškobusů.

Těším se, až jednou nestihnu autobus ze školy. Bude taková legrace bloudit tři hodiny po městě.

Takže mě čeká víkend tady.

Nevím, jestli matka hodlá přijet, nebo bude oba dny ve středisku, ale pro nás oba bude asi jednoduší, když se tam nastěhuje i s tou svojí představou, jak je nenahraditelná. Arne tam bude s ní, to je bez debat. A Erik…

Schválně jsem zkoumal tréninkový plán a je to na hovno, protože minimálně celou sobotu bude pryč. Dopoledne má naplánovaný běh, to se ještě dá. Většinou vybíhá brzo a vrací se zpocený, červený v obličeji a vlasy, které mu trčí zpod čepice, má zmrzlé. Ale po sprše něco určitě uvaří a sedne do obýváku a regeneruje.

Jenže ve dvě má být na sjezdovce. To znamená, že v jednu pro něj přijede auto, on si docela v klidu a spokojeně nasedne a já zůstanu v domě sám. Až do sedmi, protože má ještě fyzioterapii.

No tak to bude fakt pecka, už teď se nemůžu dočkat.

Nejsem ten typ, co by seděl u telky a sledoval filmy nebo seriály. Kdysi dávno jsem koukal na Queer as folk, protože to byl super odvážný seriál a měl úžasný taneční soundtrack. Navíc mámu vždycky štvalo, jak jsem seděl v kuchyni, zatímco vařila, a na notebooku přitom běžela erotická scéna.

To pak vždycky ječela: „Kaspere, nemůžeš to vypnout?!“

Je puritánka. Nemá ráda řeči o masturbaci, pornu, sexu… A zcela upřímně, pro ni být gay znamená, že člověk myslí jen na tyhle tři věci.

Masturbace, porno, sex. Masturbace, porno, sex. 

No dobře, myslím na to často. Obzvlášť tady, ale ani zdaleka to nejsou jediné tři věci.

Ještě hodně myslím na hudbu.

Zrovna teď na sonátu.

Jenže od chvíle, co jsem přijel (a ještě to není ani týden), jsem viděl už čtyři filmy a rozkoukal seriál Grey´s anatomy, ale jen kvůli doktoru Sloanovi.

Někdy mě sere, jak vypadává net a seriál se furt seká, ale někdy trpím záchvaty absolutní rezignace a prostě jen koukám na načítání a čekám. Totálně nezúčastněný, což je něco, co jsem nikdy nechtěl. Smířit se, čekat, nějak to vydržet, rezignovat na všechny a na všechno!

Nakonec by to totiž mohlo skončit tak, začnu nosit troje rukavice, termoprádlo, kochat se pohledem na hory a odhrabávat sníh. Zvyknout si… ANI NÁHODOU!

Nechci tady celý den sedět a hledět do zdi!

Kurva.

Tohle je tak nespravedlivé.

Moje matka se o mě od rozvodu nestarala, proč zrovna teď musí předstírat, že jsme rodina? Nikdy nebudeme rodina, i když máme všichni stejné příjmení. A Kasper Naes Peterson toho má plné zuby.

Vždyť tu ani většinu času není. Kdybych po cestě ze školy zapadl do závěje, zjistila by to až za několik dní, když by milostivě přijela, abych s ní mohl povečeřet.

K smíchu.

Mám hrozný vztek. Dokonce ani hudba teď nepomáhá.

Mohl jsem bydlet u kámoše, dokonce mi tu možnost nabízel. Postaral bych se o sebe tak jak vždycky. Měl jsem dobrou práci (ačkoliv podle obou rodičů být DJ je něco podřadného) a odchodil bych školu s lidmi, které jsem znal odmalička.

Zvládl bych to.

Je pravda, že jsem párkrát přišel domů opilý. Je pravda, že jsem jednou přišel domů sjetý a moje matka udělala šílenou scénu a je pravda, že jsem domů vodil různé kluky. Že jsem s nimi spal. Že jsem rád… Rád zkouším nové věci.

Nevím, proč se obhajuju.

Proč prostě nevezmu věci a nevypadnu z tohoto šíleného baráku.

Proč se nevrátím domů!

Nevím.

Proč jsem to ještě neudělal?

Autor: Klára Pospíšilová


* Líbil se vám deníkový zápis? Můžete nás podpořit přes PAYPAL, komentářem, anebo tím, že budete i nadále číst.

9 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
MaCecha
16. 1. 2021 12:31

No přece kvůli Erikovi!!! Abych mu ještě napovídala… :D. Děkuji, holky, poslední dva dny není váš kalendář tak krutý. Ačkoli by nebylo špatné, kdyby i Erik občas vypadl z toho pravidelného rytmu pondělí, čtvrtek, pondělí, čtvrtek, pondělí, čtvrtek, …

Květa
16. 1. 2021 21:57

Tohle je tak smutný. Doufám, že si brzo najde kamaráda, nebo se alespoň více sblíží s Erikem…

Vážně si ještě někdo pamatuje na Qeer as Folk?
Jasně! Všichni! Protože to je zatraceně boží!😅

Mirek
17. 1. 2021 9:56

Líbí se mi u Kaspera, že svou naštvanost ze změny prostředí nepřenáší na okolí ( vyjma své matky..). Docela to chápu, je to městský člověk a přestěhoval se v zimě ( já zimu taky zrovna moc nemusím, na rozdíl od Erika). Třeba to bude na jaře lepší. A Erik má dost jednostranně zaměřený život, bez kamarádů, bez těch drobných dobrodružství, které k mládí patří. Aby toho v dospělosti nelitoval…

Karolína
20. 1. 2021 15:41

QAF, už je to docela dlouho, kdy jsem to sledovala, co sledovala přímo hltala a byla zblaznena do Briana 😄. S premahanin a cervenanim jsem to přiznala kamaradum, ti netušili o čem mluvím a bylo jim to uplne fuk 😄

DJ! Já věděla, že to bylo něco s hudbou, nechapu, ze mě to nenapadlo hned 😄 Hlavně, že to bylo i zmíněno 🙈

Kaspere – Erik tě potřebuje! Potřebuje rozšířit obzory, nikam nejdeš a basta! 😄

Karin
21. 1. 2021 20:17

Chudák Kaspar takhle nudit.