Vzal prkno a šel na sjezdovku.

Kvůli špatnému počasí byla většina výukových hodin pro snowboard a lyže zrušená, takže ji měl celou pro sebe. Jen on, v úplném tichu, a zasněžené hory. Vždycky mu přišlo, že musí svými ostrými vrcholky co nevidět prorazit nebe. Chvíli je pozoroval a nastavoval obličej sněhovému poprašku.

Zkontroloval helmu, nasadil brýle a ještě než se rozjel, stáhl rolák a flusnul. Jel na switch a vítr jím cloumal na všechny strany. Bylo docela těžké udržet balanc.

Sklouzl se po špičce prkna, najel na skokánek a s přikrčením chytil snowboard za backsidovou hranu. Dělal to klidně a přirozeně, stejně jako všechno. S jistotou otočil skluznici po směru jízdy, prkno pustil a dopadl na mírně pokrčené nohy.

Najel na zábradlí ve tvaru C, ze kterého visely rampouchy, a jednoduchou otočkou seskočil dolů. Možná přitom trochu odřel skluznici – trenér by použil slovo dojebal. Ale co bylo Erikovi do trenéra?

A co do všech ostatních, když měl… tohle.

Sjel sjezdovku, odepnul vázání z pravé nohy a několika odrazy dojel na kraj, nedaleko boudy, kde byly uložené lyže a lékárnička. Tam se opřel, zkontroloval prkno a na chvíli sundal helmu, aby si prohrábnul zpocené vlasy.

Myslel na spoustu věcí. Loňské X-Games, technické provedení Twerk air, výživný oběd a tátovy zásnuby. Nic z toho v něm nebudilo vzrušení, a naopak se kvůli tomu ani neznepokojoval. Jenom si to v duchu prošel, podobně jako člověk prochází nákupní seznam, a pak se začal pomalu odrážet k lanovce.

Chytil pomu, vrazil si ji mezi nohy a nechal se vyvézt nahoru. Potom si dopnul vázání a sjel. Vzal to přes jeden z největších skokánků a skočil Backside 540. Sjel. A znovu nahoru. Vydržel trénovat několik hodin, nehledě na to, že se brzy stmívalo.

Byl s prknem srostlý.

***

„Eriku?“ Táta ztlumil rádio a pustil stěrače. Venku hustě sněžilo, topení jelo naplno a v autě byl nepříjemný těžký vzduch. Jeli ze střediska domů, což dělalo nějakých dvacet minut cesty, někdy i hodinu, pokud bylo doopravdy špatné počasí.

Erik konečně našel v postranní kapse batohu proteinovou tyčinku. Nemusel být nijak zvlášť empatický, aby vycítil, že chce táta probrat něco důležitého. „Poslouchám.“

„Rád bych s tebou něco vyřešil.“ Na chvíli pustil volant, což nijak nevadilo, protože jeli krokem, a poklepal na snubní prstýnek. „Chtěl bych, aby u nás žila.“

„To přece vím. Už jsi mi o tom říkal. Pomůže ti vést středisko. Nevidím v tom problém.“ Přehazoval tyčinku z ruky do ruky. Byla oříšková. Raw-vegan-protein. Bez chemických látek, ale stejně ji neotevřel hned.

„Jde o to,“ táta se poškrábal na hlavě, „že s ní přijede i její syn.“

„Aha,“ odpověděl Erik dutě. „Myslel jsem, že ho po svatbě prodá. To je zklamání.“ Nemělo to vyznít jízlivě. Nevlastní bratr byla poslední věc, která mu mohla působit starosti, a po tom, co se obával, že se rozhovor stočí jiným směrem, se mu vlastně docela ulevilo.

Rozdělal tyčinku a kus ukousnul.

Táta se nezasmál, ale trochu mu cukly koutky. „Přesně to chtěla dle svých slov udělat už před nějakou dobou. Ten kluk je divočák. Když před ním zmínila stěhování, dost kvůli tomu vyváděl.“

Erik neměl tušení, co to znamená „dost vyvádět“, takže se rozhodl neodpovědět. Chvíli koukal ven do tmy a ve skle auta viděl svůj obličej a slámově žluté vlasy. Všude, kam dopadlo světlo reflektorů, byla bílá. Jeho oblíbená barva.

„Ptala se mě,“ pokračoval táta nesměle. „Karen se mě ptala, jestli nejdou závody nějak přeložit, abys nemusel chybět na svatbě.“

Nad tím se Erik musel pousmát. Přeložit závody. Celé X-Games na jiné datum. „Letos bych se rád zúčastnil.“

„Však já vím! Vysvětlil jsem jí to. A pak, samotného mě mrzí, že tam s tebou nepojedu, po tom všem… Ty jsi nejdůležitější a na tom se nic nezmění.“

Jako kdyby potřeboval uklidnit, což bylo absurdní. Erikovi příjezd nevlastní matky Karen nevadil, stejně jako nevlastní bratr. Měl spoustu práce s trénováním a prkno si pro sebe žádalo téměř všechen čas.

Dvakrát přehnul obal od sušenky a strčil ho do kapsy.

Táta vyhodil blinkr a auto sjelo po příjezdové cestě ke garáži.

Uvnitř bylo příjemné teplo. Erik z kufru vytáhl snowboard a odnesl ho na stojan k ostatním, a to samé udělal se snowboardovými botami a brýlemi. Vyskládal tam polovinu svého světa. „Mám radost, že sis našel někoho, s kým je ti tak dobře,“ řekl upřímně, aby to uzavřel. „A to, že sem přijede i se synem, je fajn. Nakonec, třeba si budeme rozumět.“

Neměl v plánu to komplikovat. Neměl v plánu si to komplikovat.

„Díky. Máš pravdu.“ Táta ho poplácal po rameni a odešel z garáže.

Erik za ním nezamířil hned. Protáhl se vedle police, kde visely medaile a trofeje, co vyhrál, a zavadil o prázdné místo, původně určené pro tu, kterou měl získat na minulých hrách. Chvíli na to místo zíral, pak otevřel dveře garáže a vyšel ven do tmy.

Čekal, než čidlo reagující na pohyb zhasne, a pořádně se nadechl ledového vzduchu. Slyšel ševelení větru a taky praskání ledu. A z hustého sněžení měl téměř okamžitě mokré vlasy. Přišlo mu, že i vločky, které padaly k zemi, mají speciální zvuk. Měkký, jako když někdo zmačká vatu.

Podle všeho existovalo několik studií o Eskymácích. Jedna tvrdila, že Eskymáci znají skoro sto výrazů pro sníh. Jiná, že jenom patnáct, protože většina slov stojí na podobném kořenu.

Erik věděl, jaké to je, jezdit na prašanu, na čerstvě napadaném sněhu, na mokrém a zledovatělém, věděl, jaké to je spadnout při špatně provedeném Frontside 720 na U-rampě, praštit se do hlavy a myslet, že celý svět skončil.

Věděl spoustu věcí a nic o tom, co mělo přijít.

Sehnul se, nabral hrst sněhu a nechal ho roztát v puse. Studil ho jazyk i zuby.

Dvaapadesát dní do závodů. Devadesát osm do příjezdu nevlastního bratra. Devět hodin, než vstane, vezme prkno a půjde na sjezdovku.

Autor: Eva Pospíšilová


* Líbil se vám prolog? Můžete nás podpořit přes PAYPAL, komentářem, anebo tím, že budete i nadále číst.

9 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Ruby
31. 12. 2020 17:43

Líbí se mi, že už ze začátku oba kluci vypadají docela divoce. Přijde mi, že zatím měl vždycky někdo „navrch“. V Páté minutě Ethan, v neexistenci ze začátku Elias a následně Kenneth. Tady to vypadá, že si kluci budou docela rovní. Těším se! ^^

Karolína
1. 1. 2021 9:37

Dychlo to na mě atmosféru, hrozně se těším, jestli se letos dostanu na hory ❤️
Chtěla bych umět projit věci jak nákupní seznam a jít dál… možná proto utíkám ke knizkam, protoze to je činnost, při které nemůžu myslet na nic okolo a ziju jiný příběh 😁
A hodně mě zajímá co se stalo loni na hrách – mám své tipy, tak uvidime 🙂

Karin
2. 1. 2021 22:30

Vypadá to dobře jako všechny povídky na tomhle blogu.

Květa
3. 1. 2021 1:12

Já jsem se tak těšila a už je to tu! 🙂
A co je ještě lepší, studený popis vloček, zimy, sjezdovky, mi alespoň trochu vynahradí tu nezimu, co mám rady. 🙂

Mischeff
29. 4. 2021 6:43

Konečně jsem se dočkala. Sama nevim, jak se mi to povedlo, ale vydržela jsem čekat až bude kniha celá :), tak se tímto okamžikem poustim do čtení. Prolog vypadá dobře, takže jdu hned pokračovat :).