Díval se na kluka v tmavě modrých riflích a bílém tričku. Ten kluk mu připadal cizí, a přece na něm bylo něco známého. Zelené oči jemně zvýrazněné černou tužkou. To, jak se dívaly, plné nervozity a vzrušení. Jako kdyby neměl nejmenší tušení, co ho za chvíli čeká. V uších mu duněly basy a taneční hudba rezonovala i podlahou. Cítil ji pod bílými teniskami.

Usmál se a kluk mu to okamžitě oplatil. Obličej měl pomalovaný růžovo-modrými barvami a stejně tak paže. Vypadalo to zvláštně smyslně.

„Tak jsme tady!“ křiknul mu do ucha Kasper.

Erik odtrhnul pohled od svého odrazu a chytil Kaspera za ruku, propletl s ním prsty. Jak procházeli dlouhou chodbou, jejíž celou jednu stěnu pokrývalo zrcadlo, zmocňoval se ho zvláštní, téměř až nadpozemský pocit. Hudba byla čím dál hlasitější. Přišlo mu, že vibruje ve vzduchu.

„Drž se u mě, aby ses mi neztratil. Nejdřív si musíme dát pití, to je základ.“

Vešli do obrovské místnosti, kde svítilo několik světel, tlumených, tak aby v přítmí dostatečně vynikly barvy. Ty byly snad úplně všude, každý člověk měl pomalovaný obličej a paže, některé holky v sukních i nohy. Erik viděl pár kluků, kteří si sundali trička a do pasu nazí tancovali uprostřed parketu – všechno byl parket – nebo postávali u baru.

Nepřestával se rozhlížet a spolu s tím se nechal vést. Nelíbilo se mu, jak světla blikají, ale napadlo ho, že si asi zvykne. Taky ho napadlo, jestli se mu náhodou nepotí dlaně. Nepřipadal si úplně komfortně, na druhou stranu, tohle bylo jeho poprvé. Neznámý neprobádaný svět, kde nic nezůstává na jednom místě jako hory, ale neuvěřitelně rychle se to mění. Jako kdyby něco popustilo uzdu Kasperově energii. Tohle byl on.

„Co si dáš?“

Byli teď u baru, vtiskli se mezi několik dalších lidí a Kasper se na něj usmíval. Měl kouřové stíny a rozverně rozcuchané černé vlasy. Pohupoval se do rytmu, možná nevědomky, a neustále visel na Erikovi očima. Nejspíš se snažil odhadnout jeho pocity. Zároveň spolu s tím klouzal pohledem po jeho těle. Už to, jak na sebe malovali barvami, bylo tak strašně elektrizující, že mu chtěl Erik zamumlat do ucha: Pojďme pryč. Byl to blbý nápad. Pojďme se milovat na hotel.

„No tak, Eriku, co si dáš?“

„Nevím.“ Vlastně neznal skoro žádné koktejly, což ho samotného pobavilo. „Vyber za mě.“

„Oukej oukej…“ Kasper se zamyslel. „Dáme si daiquiri. To se k tobě vyloženě hodí. Kdybys byl koktejl, rozhodně bys byl daiquiri. Co bych byl já? Vždycky jsem myslel, že Sex on the beach, protože to je docela odvaz, ale teď přemýšlím, že bych možná byl… Hm. Co třeba Tequila Sunrise?“

Během svého monologu stačil i objednat, což byla pravděpodobně nějaká z jeho skrytých schopností.

„Rozhodně Tequila,“ souhlasil Erik vážně. Zády se opřel o bar vedle Kaspera a hleděl na tancující páry. „Tak tohle je diskotéka,“ oznámil, napůl jemu a napůl sám sobě. „Jak často jsi chodil tancovat?“ Mluvení mu pomáhalo potlačit nervozitu. Připadal si tady jako cizinec a ten pocit neustupoval, ačkoli se na druhou stranu ani nenásobil.

„Skoro každou noc.“

„Kecáš!“

„No jo,“ zasmál se Kasper, „tři dny v týdnu jsem pracoval v jednom mnohem menším baru jako DJ a zbytek dní jsem si musel od práce odpočinout, takže jsem chodil tancovat.“

Tohle bylo dost šílené, ale Erik to chápal. Kolikrát, když byl unavený z tréninku, pak ještě zůstal na sjezdovce a dál jezdil, čímž vlastně relaxoval. Trenér mu s oblibou říkal, že je totálně praštěný.

„Je to zvláštní,“ pokračoval Kasper zamyšleně. „Říkal jsem si, jaké to asi bude po všech těch měsících v NIKDE. Ale víš co? Nic se nezměnilo.“

Barman k němu přisunul pití a on jednu ze sklenic automaticky podal Erikovi. Počkal, než ji Erik zvedne, aby si připili. „Tak na dnešní noc.“

„Na dnešní noc,“ přikývl Erik. Váhavě se napil, limetka ho štípala na jazyku, a když si olíznul rty, měl je studené. „Chutná to dobře.“ Napil se znovu, tentokrát pořádně a cítil, jak se mu v okolí žaludku rozlévá příjemné teplo. „A dovedeš si představit být tady každý den, nebo tě hory změnily?“ rýpnul si.

Kasper neodpověděl hned. Vypil daiquiri na jeden zátah, postavil sklenici na bar a položil Erikovi ruku na bok. Přitáhl ho k sobě a přitiskl se na jeho studené rty. Erik mu automaticky zajel rukou do vlasů. „Jsem rád, že jsem tu s tebou,“ zamumlal Kasper.

„Líbáme se na veřejnosti,“ konstatoval Erik, když se od sebe odtáhli. Rozhlédl se, ale neměl pocit, že by jim někdo věnoval pozornost. Spolu s tím si taky naplno uvědomil, proč Kasper vybral právě tenhle klub.

„Zase se moc neraduj. Je tu skoro všude tma. A kdyby se tahle fotka objevila někde v bulváru, prohlásím, že jsem špatně viděl a spletl si tě s někým jiným.“

Tentokrát inicioval polibek Erik, čistě z rozmaru. Připadalo mu dost neuvěřitelné, že tady teď vážně můžou stát spolu. A zatímco Kaspera líbal, měl poprvé od chvíle, co sem přišli, konečně pocit, že je na správném místě. V duchu opustil sjezdovku a snowboardy zavřel do garáže. Natisknul se ještě blíž, a když po nějaké době poodstoupil, hlavu měl lehčí. Sáhl pro sklenici, dopil a posunul ji směrem k barmanovi. „Ještě dvakrát.“

Druhé daiquiri rozhodně nasměrovalo Erika k bezprostřednosti. Měl pocit, že může mluvit prakticky o čemkoli, a dělalo mu to šílenou radost. Poslouchal, jak mu Kasper vypráví historky z dob, kdy byl DJ, a sám se neváhal podělit o zážitek ze svého vůbec prvního rozhovoru pro sportovní časopis, kdy kvůli stresu odpovídal výhradně jednoslabičně.

Těšíš se na příští závody?

Jo.

Jak dlouho jezdíš?

Jo.

Kasper se nemohl přestat smát. Z nějakého důvodu mu Erik musel připadat vtipný, a jak se smál, smál se i Erik, protože… Proč by se nesmál? Společně vypili pár dalších drinků a horkost z žaludku stoupala Erikovi do hlavy. Měl pocit, že by mohl vyrazit do sněhu klidně jenom v tričku. Když ho Kasper vzal za ruku a vedl davem lidí blíž ke stupínku, kde stál DJ, nijak se nebránil.

Ještě nikdy netancoval. Teď už necítil vibrace, hudba proudila celým jeho tělem stejně jako alkohol. Bylo příliš jednoduché zapomenout na to, že byl někdy nervózní. Daiquri vytáhlo do popředí jenom to dobré. Usmíval se – tak zeširoka, až ho bolela pusa. Volně položil ruce Kasperovi kolem krku a začal se pohybovat do rytmu. Nebyl si sám sebou vůbec jistý, ale zkoušel nemyslet, což bylo mnohem jednodušší, než čekal. Na bocích cítil Kasperovy ruce.

Když skladba zrychlila, jeden druhého pustili a tancovali každý zvlášť, ale nedívali se jinam, jenom na sebe. Všichni ostatní splynuli v nekonkrétní šmouhu. Erik cítil, že má trochu zpocené tričko, lepilo se mu na záda. Udělal otočku, skoro jako kdyby skákal Backside 180 a rozesmál se. Nechal se nést a písničky střídaly jedna druhou.

Dance for me, dance for me, dance for me, oh, oh, oh. I’ve never seen anybody do the things you do before.

Byl tak strašně šťastný.

„Miluju tě!“ zakřičel na Kaspera. Popadl ho za ruku a táhl zpátky k baru, kde pro ně objednal vodu. A daiquiri.

Teď už mu nesplývali jenom lidé, ale taky chvíle a okamžiky, čas měl svoje vlastní tempo. Někdy okolo půlnoci ho napadlo, že by měl zkontrolovat mobil, jestli mu náhodou nenapsal táta, ale zavrhnul to, protože začali hrát ploužák a on se chtěl ze všeho nejvíc líbat s Kasperem a tisknout se k němu.

Okolo jedné na chvíli vystřízlivěl. Nejspíš na to mělo vliv skákání, když začali poskakovat téměř všichni přítomní. Pamatoval si, že šel na záchod a přidržoval se přitom stěny – na zrcadle zůstávaly otisky. Taky si pamatoval svůj výraz, zarudlé tváře a vzrušení, a jak mu Kasper říká, že je sexy.

Připadalo mu extrémně srandovní, že ho Kasper doprovází na záchod, prý aby ho někdo neukradl a nepřechovával jako snowboardovou hvězdu vzadu v dodávce. Hvězdu. Haha. Byl prostě jenom kluk na diskotéce.

Nabral vodu do dlaní a trochu si ochladil krk. Cítil, jak mu stéká po zádech. Lechtalo to. Chtěl další daiquiri a říkal Kasperovi, že to úplně klidně zvládne, použil výraz na pohodku. Nakonec ho napadlo ochutnat místo toho Sex on the beach. Ptal se barmana, odkud se vzal ten název. A Kasper se smál.

Smál!

Říkal Kasperovi, že má strašně krásné ruce. Škobrtnul. Prohlížel si svoje vlastní ruce a úplně poprvé v životě ho napadlo, jestli by se dokázal naučit hrát na klavír nebo na housle. Řekl, že taneční hudba vlastně není tak úplně špatná, ačkoli má radši rap. Bylo mu smutno, když si uvědomil, že zanedlouho neuslyší vůbec nic, ani taneční hudbu, ani rap, ani Kasperův hlas. Ale brzy na to dokázal zapomenout, protože Sex on the beach chutnal tak dobře!

Chtěl další. Kasper řekl, že se alkohol nemá míchat, a objednal daiquiri. A velkou sklenici vody pro Erika. Sám měl mnohem větší výdrž a vypadal tak živě. To mu chtěl Erik strašně říct. Nakonec z toho vyšlo poťouchlé: „Jsi naživu.“

S tím Kasper nemohl nesouhlasit. Znovu spolu tancovali a nikdo na ně nemluvil, nikdo je nepoznával. Erik přitom pohazoval hlavou a světlé vlasy měl rozcuchané. Jsem taky naživu, napadlo ho.

Vždycky se domníval, že je pro člověka s jeho povahou těžké najít si kámoše, ani o to nijak zvlášť nestál, ale v průběhu večera poznal Reginu a Trevora. Společně hráli stolní fotbal. Erik v tom byl extrémně špatný a připadalo mu to extrémně vtipné.

Kasper se od něj nehnul. Pařil, užíval si, ale přitom dával bedlivý pozor, aby se od Erika nevzdálil.

„Jsme tady spolu,“ ukázal Erik na sebe a na Kaspera, aby to Regina a Trevor chápali. Byli taky ožralí, takže jim nevadilo, že se tuhle informaci dozvěděli už počtvrté.

Na konci zrcadlové chodby stál automat, do kterého naházeli nějaké drobné. Kasper pár drobných zase zpátky vyhrál zpátky, stačilo to na půl daiquiri. Zbytek doplatili a shodli se, že díky tomu ušetřili obrovský obnos, za který můžou pořídit jachtu. Erika napadlo přidat si Reginu a Trevora na Facebooku pod svým oficiálním profilem, ale Kasper mu to zatrhnul.

They say move for me, move for me, move for me, ay, ay, ay. And when you’re done I’ll make you do it all again.

Erik zavřel oči a pohyboval se do rytmu. Měl nulovou představu o tom, co dělat s rukama i nohama, ale jeho tělo bylo příjemně vláčné a zdálo se, že stačí, když se tomu poddá. Tak se poddal, dnes už po tisící.

Nemohl závodit, ale mohl tancovat.

***

Dveře výtahu se otevřely a Kasper jemně postrčil Erika dovnitř. Ten zastavil tak, že se v podstatě opřel o protější stěnu. Připadalo mu, že je na pouti, v obrovské točící se rouře, v nějaké fantaskní spirále. „Ups,“ trochu škobrtnul, když se otáčel, a zády narazil do zrcadla. Na hlavě měl napařenou čepici, zpod které mu vykukovaly konečky vlasů. Barvy se na obličeji zpola rozpily a stejně tak oční linky.

„Ještě nikdy jsem tě neviděl tančit a řeknu ti, stojí to za to!“ prohlásil Kasper energicky. Vypadal podobně jako Erik, zpocený a šťastný, akorát se pohyboval s větší jistotou. „Eriku… Ty nejseš jen prkno. Je toho v tobě mnohem víc!“

Erik se nahlas rozesmál. Kdykoli jindy by ho napadlo hm, možná se směju moc nahlas, ale tentokrát mu to bylo jedno. Pak ale zmlknul a povytáhl obočí, když mu došlel dvojsmysl toho komplimentu. „Jako prkno v posteli?!“

„Ne, ježiši!“ Kasper působil nadmíru pobaveně. „Prkno jako na svahu. Normálně seš snowboardové prkno, ale dneska seš i tanečník.“

„Ahá. Tak to je dobře.“

Výtah zastavil v šestém patře a Erik vyšel ven jako první. Trochu se přitom motal, ale správné číslo pokoje vybral neomylně. Stáhl čepici, prohrábnul si zpocené vlasy a zůstal stát opřený u dveří, se svým – pro dnešek typickým – přiopilým úsměvem. „Ahoj,“ řekl, když Kasper začal odemykat.

„Ty seš jak dělo.“

Erik doklopýtal k minibaru a vytáhl stoprocentní pomerančový džus. Připadalo mu, že má jazyk přilepený k patru, takže vypil skoro všechno. Pak se rozhlédl a přemýšlel, kam si sednout. Postel ušla jeho pozornosti a stejně tak přistýlka, proto zaparkoval na zemi. Boty si zouval nesmyslně dlouho, a jakmile znovu zkusil vstát, skončil na čtyřech. Musel se přidržet postele. Připadalo mu, že je plný energie. Skoro jako by se měl každou chvíli rozsvítit.

Chytil mikinu, zkusil ji přetáhnout přes hlavu, ale podařilo se mu zaseknout. Zamával rukama a nic se nestalo. Frustrovaně zafuněl. „Uběhnu čtyřicet kiláků, ale ztratím se v rukávu.“

„Ty seš ale užvaněná žbrebta, když se napiješ, co?“ Kasper mu chytil rukávy a společnými silami dostali Erikovu hlavu ven. Byla to hezká hlava s lesklýma očima a hezky vykrojenou pusou, která se okamžitě přilepila na tu Kasperovu, aby mu polibkem poděkovala.

„Je se mnou legrace?“

„S tebou je vždycky legrace. I když krájíš rajčata nebo koukáš na televizi,“ řekl Kasper vážně. Taky se vyzul a celkem bez problémů vysvlékl do půl těla. Vypili toho podobně, ale on musel být vůči alkoholu víc imunní.

„Někdy mám strach, že ti budu připadat nudnej,“ oznámil Erik minibaru. „Pomi-pomilujelu-pomilujeme se?“

„A co takhle kdybychom šli nejdřív do sprchy, abychom nesmrděli kouřem a ty ses trochu probral, co? Ať mi u toho neusneš.“ Kasper mu pomohl vysvléct tričko. Počínal si přitom docela klidně a rozvážně a Erik musel uznat, že má logické argumenty. Taky se mu strašně líbilo, že Kasper neříká, aby se nejdřív pořádně vyspal a další věci.

Společně se dostali do sprchy. V jednu chvíli Erik cítil pod nohama koberec a vzápětí ho vystřídaly kachličky. Sprcha byla na rozdíl od zbytku koupelny překvapivě malá, takže museli stát hodně blízko.

Teprve pod proudem horké vody začal Erik pociťovat únavu, která se v něm po celém dni nastřádala. Ramena mu poklesla, když je Kasper promnul. Stoupnul si pod sprchu tak, aby mu zmáčela vlasy. Po malých střípcích znovu začínal vnímat dění kolem sebe, ale celkový obraz byl pořád dost rozmazaný.

Teď už neměl pocit, že je součástí celého světa, divokého a dunícího, ale že je od něj částečně odříznutý. Jako kdyby se ta sprcha vznášela uprostřed Vesmíru, nezatížená časem.

Velice pomalu natáhl ruku a obkreslil Kasperovi jednu z posledních nerozpitých spirál, kterou měl na pravé paži. Přejížděl po ní ukazováčkem, dokud pod proudem vody nezmizela, a potom se naklonil a to místo políbil. Voda mu stékala do očí a přes rty – olíznul je a uvědomil si, že jsou trochu slané z toho, jak byl zpocený, a taky ještě pořád chutnal po daiquiri.

Dlouze vydechl, když ho Kasper kousnul do krku. Navzdory opilosti začal pociťovat vzrušení a spolu s tím měl taky pocit, že ho to připravuje o rozum, jako kdyby se opíjel znovu.

Zpočátku jemné hlazení bylo najednou naléhavější. Kasper si kleknul a Erik vzdychal, zatímco se probíral černými vlasy. „No tak, prosím.“ Připadal si zvláštně, těžce a lehce zároveň. Díky alkoholu ztratil všechny zábrany a nevadilo mu nahlas naříkat. A zároveň si připadal vláčný jako z gumy.

Už neviděl přes dveře sprchového koutu, protože všude byla pára. Naznačil Kasperovi, aby vstal, a sám zůstal opřený o kachličky, nejdřív rukama a potom i čelem. Cítil, jak ho Kasper hladí po břiše, jak se tiskne blíž. Cítil daiquiri a jak ho bolí lýtka z tancování. Cítil, že je šťastný.

Ani jednoho z nich nenapadlo vypnout sprchu.

„Ach ty vole,“ zamumlal Erik, když se na něj Kasper natisknul a propletl s ním prsty.

Autor: Eva Pospíšilová


* Líbila se vám kapitola? Můžete nás podpořit přes PAYPAL, komentářem, anebo tím, že budete i nadále číst.

2 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
holloway
10. 4. 2021 14:19

„Ach, ty vole,“ myslím dost výstižně shrnuje i komentuje tuhle kapitolu. Kluci si to užili, celé to bylo tak na pohodku, až jsem dostala chuť taky si vyrazit zatancovat… Jen teda nezávidím Erikovi tu kocovinu ráno, na poprvé toho vypil docela dost 🙂 Ještě chci poděkovat za odpověď k minulé kapitole, ráda jsem se víc dozvěděla jak to funguje a pořád mi to připadá lehce jako diskriminace. I když chápu (a doufám! a držím palce), že v tomhle případě by mu tu výjimku nejspíš dali, ale nemůžou to dělat automaticky. Jsi vážně skvělá, že jsi to i zjišťovala přímo od… Číst vice »