Pátek byl světlý bod v jinak bláznivém týdnu a on se k němu upínal od chvíle, kdy rodiče přijeli. Těšil se, až vyrazí s Kasperem do školy, bude ho držet za ruku a konečně si snad budou moct popovídat. Poslední dny k tomu totiž neměli dostatek prostoru. Táta a Karen se nejspíš rozhodli vynahradit jim svoji dosavadní nepřítomnost během apokalypsy, a tak byli rázem všude. Do jisté míry šlo o matematickou rovnici, protože čím víc rodičů, tím méně Kaspera. Ten se pro jistotu držel v ústraní a ze svého pokoje vycházel pouze, aby se připojil k vynucenému rodinnému žvatlání, jak nazýval společné večeře.

Jeho vztah k Erikovi byl teď velmi vlažný. Několikrát odmítl pozvánku ke společnému běhu, a dokonce nechodil za Erikem ani do posilovny, jak bylo doposud zvykem, aby se usadil na jeden z cvičebních strojů, zapáleně vyprávěl a jedl křupky. Nejspíš se bál, že by si rodiče z jejich blízkosti mohli ledasco vyvodit anebo, a to byla mnohem horší varianta, zkrátka došel k tomu, že Erika nemiluje a nikdy nebude.

Byly to krušné dny. Táta se až nezdravě pasoval do role starostlivého otce, což v jeho případě znamenalo neustálou snahu odvést řeč k blížícím se závodům a tréninkovému plánu. K tomu popíjel řepovou šťávu, což byl samozřejmě zanedbatelný detail, ale Erik přitom musel myslet na to, že ji pil on sám, ten den, kdy s Kasperem… Řepová šťáva zkrátka ničemu nepomáhala.

Karen sdílela tátovo nadšení a neustále se snažila Erika povzbuzovat a chválit, což mu bylo strašně nepříjemné, obzvlášť v přítomnosti Kaspera, a několikrát byl blízko tomu, aby vypěnil a zařval na ni, že si má radši hledět svého vlastního syna, který je – překvapení – čistě náhodou hudební génius. Nic z toho ale neudělal. Uvědomoval si, že je přehnaně emotivní právě kvůli strachu a nejistotě, kterou vnitřně cítil, a o to víc se upínal k pátku.

Pátek byl důvodem, proč to nevzdal hned ten den, kdy se rodiče vrátili, a nezaklepal na Kasperovy dveře.

Pořád na něho myslel, šílel z něj. Najednou neměl plnou hlavu zamilovaných představ o tom, jaké by to mezi nimi bylo, kdyby se políbili, kdyby se jeden druhého dotkli, a tisíc dalších věcí. Měl totiž dost reálné vzpomínky, které se vyjevovaly v těch nejméně vhodných chvílích. Třeba během společné večeře, když se Kasper nad něčím zamyslel a přitom se kousnul do rtu. Nebo když si prstem nabral olivovou tapenádu a olíznul ho. Když prošel kolem Erika v teplácích, ve kterých měl krásný zadek, což si sám nejspíš vůbec neuvědomoval, zatímco Erik žil z vědomí všeho a musel pak trávit opravdu hodně času venku, aby se teplota jeho těla navrátila do normálu. Aby došlo k poklesu.

Řešil to tak, že cvičil s větším soustředěním a zaujetím. Krom toho, že tím sám sobě bránil upadnout do letargie, kterou mohl utnout jedině Kasperův polibek, bylo cvičení také tou nejlepší možnou aktivitou, během níž se nemusel vybavovat s tátou a Karen. Navíc sám uznal, že mu fyzická námaha po třech dnech nicnedělání rozhodně prospěje (tady hodně bojoval se svojí hlavou, která mu tvrdila, že milování taky z jistého hlediska spadá do kategorie sportovních výkonů).

Uzavřel sám se sebou mlčenlivou dohodu. Nechá to na pátek, každou jednu z otázek, a teprve tehdy se klidně nadechne. Až bude svírat Kasperovu ruku v té svojí. Tahle představa mu pomohla přežít a normálně přitom fungovat, nezešílet. Když za ním tedy ve čtvrtek přišel táta, aby oznámil, že dokázal narychlo domluvit rozhovor pro Sport Time, a to na pátek, Erik jen stěží dokázal zakrýt zklamání.

Ale samozřejmě souhlasil, neměl na výběr. Po těch letech mohl těžko předstírat, jak moc je pro něj škola důležitá.

***

Odepnul vázání a zíral na hory, jejichž vrcholky zpola mizely v narůžovělém oparu. Zrovna zapadalo slunce. Podobný výjev vídal často, ale přesto ho nikdy nepřestalo uchvacovat, jak jsou hory ve své vážnosti krásné. Kolikrát ho při pohledu na ně napadalo, že i kdyby se narodil jen pro ten moment, kdy se do nich může vpíjet pohledem, mělo by to smysl.

Miloval dobu, kdy padalo šero. Připadalo mu, že to je chvíle ustrnutí, ve které se všechno zastaví, dokonce i příroda, celý svět vyčkává, než přijde noc.

Stáhnul rukavice, dýchnul si na ruce a zahýbal prsty. Po celém dni si připadal unavený, až nostalgický, a přitom neměl tušení, odkud ten pocit přišel. Možná jenom potlačoval strach z toho, co bude, jakmile se vrátí domů, pohlédne Kasperovi do očí… Ne. Hory byly krásné, samozřejmě, ale nemohly se rovnat Kasperovi, to prostě nešlo, přírodní zákonitosti neměly v tomhle ohledu vůbec žádnou moc.

Napadlo ho, jak by na něj asi koukala redaktorka ze Sport Time, kdyby jí na otázku, co je poslední dobou jeho velkým tématem – nejspíš závody, viďte? – odpověděl, že láska k nevlastnímu bratrovi a urputná potřeba být mu neustále nablízku.

Radši se rozešel zpátky ke středisku dřív, než padla tma, a snowboard opřel u recepce. I recepční si všimla toho, jaké v sobě má Kasper kouzlo a stačilo pár vteřin, aby mu propadla. Část veřejnosti tedy mohla mít pro jejich vztah pochopení, ne všichni je museli soudit, jak se Kasper domníval, když popisoval, co by se asi tak objevilo na titulkách časopisů. Erik v tomhle ohledu volil optimismus, ne protože by se optimistou narodil, ale protože to víceméně korespondovalo s jeho pocitem zamilovanosti.

Vydupal do schodů a zaklepal na dveře tátovy kanceláře, na kterých přibyla nová jmenovka se jménem Karen Peterson. Nečekal na vyzvání a vešel dovnitř.

Byl tam jenom táta. Zvedl hlavu od papírů a usmál se přesně tím úsměvem, který Erika z nějakého důvodu iritoval. „Budeš chtít hodit domů?“

„Prosím,“ přikývl Erik.

„Dáš mi deset minut? Potřebuju se tímhle prokousat.“ Táta sáhnul pro hrnek s čajem a napil se. Působil unaveně stejně jako Erik, na rozdíl od něj za sebou ale neměl téměř tříhodinový trénink na sjezdovce a U-rampě, plavání v bazénu a rozhovor pro sportovní časopis.

„Jasně. Stejně si potřebuju skočit do sprchy. Deset minut je ideální,“ pokusil se taky vydolovat úsměv. Doufal, že působí přirozeně. V duchu sám sobě opakoval, že táta rozhodně nemůže za to, že nemohl poslední dny trávit s Kasperem. Táta neměl ani tušení, co se během vánice odehrálo.

„Eriku?“

Trhnul sebou, když si uvědomil, že si prohlíží tátovu tvář a hledá v ní odpovědi na otázky, které nevznesl. Myslel na to, co by se stalo, kdyby to řekl. Jsem zamilovaný do Kaspera, neodvolatelně a šíleně.

„Jen jsem se zamyslel,“ zamumlal. Ale k odchodu se pořád neměl. Ve skutečnosti to tátovi neplánoval říct, už kvůli Kasperovi, nemohl mu to udělat, ale pro jednou si doopravdy dovolil zamyslet se nad tím, jestli by to tátovi zlomilo srdce.

Trvalo ještě chvíli, než se otočil a odešel do sprchy.

***

Domem se nesla příjemná vůně jídla, což bylo zvláštní. A taky tam nahlas hrála hudba, což zas tak zvláštní nebylo.

Erik pověsil bundu na věšák, prošel chodbou a opatrně nakouknul do kuchyně. V ruce držel sáček křupek. Původně plánoval, že vezme i večeři, ale na svoje oblíbené jídlo by musel čekat dalších dvacet minut, takže se rozhodl něco uvařit, jakmile dorazí domů. Nicméně někdo ho v tomhle plánu předběhl.

„Kaspere… Ty vaříš?“

Byl to opravdu zvláštní výjev. V hrnci se vařily brambory, na pánvi hlíva. Linka byla doslova schovaná pod nejrůznějšími přísadami, mísami a vařečkami. Jeden z hrnců se z nějakého důvodu povaloval na zemi. A uprostřed toho chaosu pochodoval Kasper v černých riflích, které mu dokonale obepínaly zadek a s velice slušivou kostkovanou košilí, jejíž rukávy si vyhrnul. Sotva si všiml Erika, vypálil: „Jsi sám?“

„Jo, táta se musel vrátit do střediska. Akorát mě dovezl. Ty teda… Vaříš?“ Erik se rozhlédl kolem sebe, jako kdyby čekal, že odněkud vyleze kuchařka.

„No jo, vařím,“ usmál se Kasper hrdě. Nejspíš se mu ulevilo, když se spolu s Erikem dovnitř nenahrnul i táta a Karen. Uvolněně se opřel zády o linku a zamrkal – oči měl decentně zvýrazněné černou linkou. „Vím, že máš asi nějaké jídlo ze střediska, ale to můžeš zahodit, protože jsem se rozhodl, že ti dneska uvařím. Je to takové naše první oficiální rande.“ Tady si Erik nebyl jistý, jestli slyšel správně, protože pořád nahlas hrála hudba, Michael Jackson, a Kasper ji neztlumil. Místo toho pokračoval: „Nevím, jaké to bude, protože tohle je moje premiéra. Ale dal jsem do toho duši, aby bylo jasno.“

„Vlastně nemám jídlo ze střediska,“ byla první věc, kterou ze sebe Erik vydoloval. Pořád mu spoustu věcí nedocházelo. „Musel bych na to čekat a to jsem nechtěl. Říkal jsem si, že nám něco uvařím. Ale teď teda vaříš ty, tak já vařit nemusím. Můžu ti nějak pomoct?“ Připadalo mu, že pronáší samé kraviny, jenomže neměl čas se nad tím zamyslet. Nakonec ale všechno zapadlo na svoje místo. „Počkej, tys řekl, že tohle je rande?!“

„Jo!“ přikývl Kasper. „První a oficiální, přesně tak. Měl jsem pocit, že se to hodí. Pořád řešíme, co kdo cítí, co kdo necítí a jak to bude, ale přitom jsme vůbec nedělali takové ty normální věci, které se na začátku dělají. Třeba právě jít na večeři. A ty nic dělat nebudeš. Hezky si sedni a počkej, já to tady dodělám a je to.“ Jeho energie byla, ostatně jako téměř vždy, naprosto odzbrojující.

Vzpomínka na západ slunce a zasněžené vrcholky hor, které pomalu pohlcuje šero, mizela. Zůstal jen on. Ostatně jako vždycky. Erik si prohrábnul vlasy, konečky měl ještě pořád mokré, jak spěchal, aby byl doma co nejdřív. Jinak moc netušil, jak se pohnout. Připadalo mu, že zamrznul na místě.

Měli rande. Bylo to rande. Po všech dnech, kdy se Erik bál, že už na něj Kasper třeba nikdy nepromluví, anebo že mu hned při první příležitosti, jakmile spolu budou sami, vpálí, že ho nemiluje… Měli rande.

„Dobře,“ mávl Kasper rukou. Nejspíš si Erikovo mlčení vyložil jako rozpaky, anebo neochotu poslechnout ho a sednout si. „Tak můžeš prostřít. A zapal ty svíčky, co jsem nachystal. Jsou sice ještě po vánici, ale to nevadí. Bude to správná romantická atmoška. Do toho to chumelení venku…“ Poslední větu nepronášel zrovna nadšeně a pohlédl přitom k oknu, za kterým byla úplná tma. Pak ale zatřepal hlavou a vrátil se k vaření. Sáhl pro tyčový mixér a druhou rukou nadzvedl poklici, aby zkontroloval, jak je na tom hlíva.

Strašně jsem se bál, že pro tebe tou vánicí všechno skončí, oznámil mu Erik v duchu. Myslel jsem na to, že přijdu domů a ty mi řekneš, že se to nemělo stát. A k tomu přidáš spoustu dalších věcí o tom, jak budou rodiče zklamaní a jak nedokážu řešit věci.

Pořád stál na místě, ačkoli mu toho tolik probíhalo hlavou, naprosto neřízeně. Na hrudi přitom cítil zvláštní chvění a taky horko, teprve teď si uvědomil, jak velké teplo v domě je. Kasper musel znovu zvýšit teplotu na termostatu. Jenomže to nebylo jediné teplo, které Erik cítil. Bylo tam ještě něco dalšího, co vyvěralo zevnitř.

Absolutní odevzdání a štěstí z toho, že mají rande. Rande!

Ještě chvíli pozoroval Kasperovo kmitání po kuchyni a na rtech mu přitom pohrával slabý úsměv. Pak si vykasal rukávy mikiny, došel ke krbové římse pro zápalky a zapálil svíčky. Uhladil ubrus a pustil se do prostírání. Michael Jackson pořád zpíval, byla to jedna z těch nejznámějších písní, ale Erik si nemohl vzpomenout na název.

„Moc hezky to voní!“ křiknul, když narovnal vidličky vedle talířů.

„Jo, tak snad to bude stejně dobře chutnat. Asi tě to překvapí, ale já tohle ještě nikdy nedělal. Ještě nikdy jsem pro nikoho nevařil. Většinou jsem chodil do restaurací.“ Kasper se zarazil a zakroutil hlavou. Potom nabral na prst bramborovou kaši a ochutnal ji. „Asi bych ti neměl vyprávět o svých předchozích schůzkách. Jsi na to dost citlivej, co? Tak já bych rád podotkl, že v tomhle ohledu budeš nejspíš jediný kluk na světě, pro kterého vařím. Řeknu ti, že tak jednoduché to fakt není! Chtěl jsem udělat tři kaše. Bramborovou, batátovou a dýňovou. Ale víš co? Ta dýňová úplně nevyšla,“ vzdychl. „Jakože… No nic. Promiň.“

„To nevadí. Ty promiň. Já moc nevím, co říct,“ přiznal Erik upřímně. A aby si to Kasper nevyložil špatně, rychle se usmál. „Jsem z toho trochu překvapený. Mimo je možná vhodnější slovo.“ Chvíli koukal k repráku a pak k němu došel. Naznačil, že to vypne a Kasper souhlasně přikývl.

„Proč mimo?“ zeptal se vzápětí. Ze šuplíku vytáhl vidličku a zkusil, jestli už je hlíva měkká. Teď, když byla hudba vypnutá, šlo slyšet prskání a míchání a krájení. Kasper si počínal, jako kdyby měl přinejmenším čtyři ruce a do toho zvládal i konverzovat.

„Bál jsem se, že si ode mě budeš držet odstup,“ vysvětlil Erik, který měl pocit, že on sám dokáže během hovoru nanejvýš stát. A i to mu dělalo značný problém, protože kdyby mohl, kdyby neměl pocit, že to musí nechat na Kasperovi, okamžitě by se k němu rozešel a pevně by ho objal.

„AHA! Já to věděl!“ Kasper zamával vařečkou. „Ty sis prostě myslel, že se s tebou vyspím a pak se na tebe vykašlu. Typické! To je tak typické.“

„Typické v čem?“

„Typické v tom, že všichni očekávají, že se zachovám špatně. Ale to je v pohodě, já to beru.“

Erik zakroutil hlavou. „Tak jsem to nemyslel,“ řekl honem. Pohledem krátce zkontroloval, jestli jsou všechny svíčky zapálené a rozešel se do kuchyně. Nohy měl zdřevěnělé, ale zvládl dojít ke Kasperovi a zády se opřít o linku. „Ne že by ses chtěl zachovat špatně. Naopak. Měl jsem strach, že ti to bude připadat jako nejlepší možné řešení pro všechny, držet se ode mě dál. Vlastně si myslím, že jsi ten nejlaskavější člověk.“

„Fajn. No tak ses na poslední chvíli zachránil,“ usmál se Kasper. Z vrchní police vytáhl talíře. „A teď si běž sednout. Já to naservíruju a donesu a ty se musíš tvářit, že je to nejlepší jídlo na světě, tak si to zatím natrénuj.“

„Dobře.“ Erik se tedy vydal na dlouhou cestu zpátky ke stolu. Zhasnul velké světlo, takže valnou část místnosti teď ozařovaly jenom svíčky, což vytvářelo příjemnou intimní atmosféru. Připomnělo mu to vánici.

Poslušně usedl na židli. Prostřel tak, aby Kasper mohl sedět v čele, po jeho pravici. Nechtěl, aby je od sebe dělila celá deska stolu. Pohodlně se opřel a vydechl, snažil se uvolnit tlak v ramenou, ale pořád byl nesmyslně nervózní. Spolu s tím ale cítil, že se nedokáže neusmívat, protože Kasper s ním počítal.

„Tadá!“

Před Erikem přistál talíř plný jídla, bylo to až nesmyslné množství, kdy se bramborová kaše pokoušela dostat pryč a utéct po ubrusu. „Vypadá to skvěle. Moc děkuju.“ Erik sáhl pro příbor a zaváhal. „Budeš se tomu asi divit, ale ještě jsem nikdy žádné rande neměl.“

„Tak to je opravdu překvapení,“ ušklíbl se Kasper. „Asi teda… Dobrou chuť.“ Taky sáhl pro příbor, ale jíst nezačal. Pohledem se upřeně vpíjel do Erika a nejspíš čekal na jeho hodnocení.

„Dobrou chuť.“ Erikovy rozpaky se ještě znásobily, když na sobě cítil jeho pohled. Odvážně sevřel vidličku, zabodl ji do hlívy a kus ukrojil. Vymáchal ji v pyré a strčil do pusy. Byla dělaná na způsob steaku, trochu tuhá, ale na chuti jí to nijak neubralo. „Vynikající,“ řekl přesvědčivě. „Vážně, strašně se ti to povedlo!“ Ve své podstatě to byla pravda, obzvlášť s přihlédnutím k tomu, že šlo o jedno z Kasperových prvních jídel. No a chuti samozřejmě přidával i fakt, že do něj byl Erik zamilovaný.

„No tak sláva!“ Oříškově hnědé oči zářily nadšením. „Nevěřil bys, jak je těžké pro tebe najít nějaký zajímavý recept. Ale trochu mi s tím pomohla Elna. Jako ptala se, proč budu pro bráchu vařit večeři, ale zahrál jsem to do autu. Dobře, možná jsem trochu ječel, ale nakonec se smála. Říkala, že ji sestra taky vždycky dovádí k šílenství.“ Ukrojil kus hlívy a chvíli zamyšleně přežvykoval. „Což je fakt, taky mě dovádíš k šílenství. Seš skoro jako skutečný sourozenec. Ne, dost. Z toho si už nemůžu dělat ani srandu. Chceš přidat kaši?“

Erik měl pořád dost kaše na to, aby si v ní zvládl zaplavat, takže pobaveně zakroutil hlavou. „Jak ses dneska měl? Poslední dny byly fakt náročné. Myslím, že tolik času jsem s tátou pomalu nestrávil celý život.“

„Vlastně jsem se měl docela dobře,“ ocenil Kasper úsměvem jeho otázku. Ten večer jim nejspíš bylo souzeno, aby se na sebe neustále usmívali. „Aby bylo jasno, tak to tady pořád nemám rád, ale… Už jsem si docela zvykl. Spolužáci ve škole jsou fajn, nejsou tak povrchní jak ve městě. Člověk by řekl, že je to trochu stereotyp, že ve městě jsou povrchní lidi, ale tady to tak fakt je. Navíc dneska jsem výjimečně svolal schůzku k hudebnímu kroužku, protože se ze středy všichni omluvili kvůli čtvrtečnímu testu, pche. Zkouším z těch děcek vykřesat pořádný sbor a myslím, že už nám to začíná docela jít. Jasně, pořád nechápou, co to moje dirigování znamená – jedna holka se mě dokonce zeptala, proč pořád máchám rukama – tak jim to budu muset pořádně vysvětlit. Ale jinak super. Říkal jsem si, že bychom mohli udělat vánoční koncert. Vždycky jsem chtěl vytvořit repertoár na vánoční koncert, takže… Jo, super.“ Na chvíli zmlknul a přejel dlaní po ubruse. „A doma je to taky fajn.“

S klidem mohli předstírat, že spolu žijí několik let. Dům byl v tuhle chvíli jenom jejich, stejně tak prostřený stůl. Erik sledoval, jak se světlo svíček odráží Kasperovi v očích a zatoužil po něm. Byla to náhlá, ale nijak neobvyklá emoce, akorát měl dojem, že ho zevnitř spálí. Sáhl pro sklenici s vodou a téměř celou ji vypil.

Pod stolem se skoro dotýkali koleny.

Rychle řekl: „Vánoční koncert by byl ve městě určitě velká věc. Znovu – asi tě to překvapí, ale tolik zajímavých věcí se tu neděje, a tak je lidi pak vítají. Vánoce tady bývají krásné. Letos budou obzvlášť krásné,“ dovolil si dodat s pohledem upřeným na Kasperovy rty.

Za ten kompliment se dočkat rošťáckého mrknutí. „Jak ses měl ty na svahu? Eee… Sjel jsi hezky?“

Erik se zasmál. Potěšilo a pobavilo ho zároveň, že se Kasper snaží doptávat na věci, které jsou mu tak vzdálené, a vlastně ani neví, jak to pojmenovat. Sám to chápal. Snowboard musel pro Kaspera znamenat to, co pro Erika noty. „Sjel jsem moc hezky,“ strčil si do pusy kaši. Zdálo se, že jí snědl už hodně, ale kupodivu nijak neubývala. „Byl jsem dneska na sjezdovce asi dvě hodiny. Pak jsem šel na rampu. Dost to podkluzovalo, v noci muselo trochu pršet, takže jsem se málem rozsekal už při frontside air, ale jinak to šlo asi dobře. Podle trenéra mám teda trochu těžkopádnou techniku, když skáču tail grab, ale to je podle mě blbost. On člověk asi nikdy nemůže působit extrémně ladně, když chytá prkno za patku, ať je sebevíc uvolněný… Je to prostě normální trik.“ Zrozpačitěl, protože si uvědomil, že mluví dlouho. Trochu se zalekl, jestli tím Kaspera unavuje. „Měl jsem se fajn,“ shrnul, „ale těšil jsem se na tebe.“

„Vůbec nevím, co mi to tu vykládáš,“ přiznal Kasper pobaveně. Nevypadal vůbec otráveně, naopak, působil nadmíru potěšeně, že si spolu povídají. „Co je to ten frontside?“

„To je přední hrana prkna. Ale při skoku je to pak rotace směrem doleva. Prostě jsem dneska hodně skákal, dobře?“ Napadlo ho, že by si přidal, aby mu udělal radost, jenomže byl ještě několik soust před koncem a připadal si přecpaný.

„Divil bych se, kdybys neskákal,“ přikývl Kasper. „Můžu se někdy přijít podívat na trénink?“

Ta otázka Erika překvapila. „Ty bys chtěl? Vím, že to tam nemáš rád. Nechci, abys dělal něco, co je ti nepříjemné.“

„Nemám to tam rád kvůli mámě. Ale pochybuju, že ona za tebou chodí na svah. Navíc… Vsadím se, že tam bude čaj a znáš mě. Čaj, to je moje!“ Zdálo se, že to myslí vážně a Erik ucítil bodnutí výčitek. Karen za ním totiž občas na svah chodila a někdy i zatleskala, když předvedl nějaký parádní trik. Pokaždé si kvůli tomu připadal nepříjemně.

Rozhodl se nic z toho neříkat, nechtěl Kasperovi zkazit náladu. „Můžeme pak spolu do bazénu anebo do vířivky,“ nadhodil. „A taky povečeřet. Vlastně bychom tam mohli některý den i přespat, kdybys chtěl. Mám tam svůj pokoj,“ dodal, jako kdyby to Kasper snad nevěděl a trochu přitom zčervenal, protože ho okamžitě napadlo, jak mohlo jeho pozvání vyznít. Znovu si uvědomil, že se pod stolem málem dotýkají koleny.

„A je v tom pokoji všechno poskládané do pravých úhlů? Asi bych neusnul, kdyby nebylo,“ rýpnul si Kasper.

„Ještě to zkontroluju, než přijdeš. Akorát postel je dost malá. Budeme se tam prostě muset nějak vmáčknout.“

„Eriku!“ vyjekl Kasper ohromeně. „Ty se mnou flirtuješ!“ Naklonil se trochu blíž, ale očividně jenom Erika škádlil, protože namísto toho, aby něco udělal, kývl bradou k jeho talíři. „A teď vážně. Chceš přidat?“

***

Po večeři odnosili nádobí, Erik ho opláchl, naskládal do myčky a pak leželi u televize a sledovali sto osmdesátý díl nějakého nekonečného seriálu. Vypadalo to na telenovelu a každá druhá scéna byla nesmyslně vyhrocená. Když pak Erik navrhnul, aby mu Kasper zahrál na klavír, ten ochotně souhlasil, a tak se přesunuli do místnosti vedle obýváku.

Erik vzal automaticky místo na stoličce vedle něj a tentokrát už nebyl tak zdrženlivý jako během večeře. Opřel si o Kaspera hlavu, sledoval, jak se jeho prsty míhají po klávesách a po nějaké době se naklonil a přejel mu rty po kůži na krku.

Tlumeně se zasmál, když si všiml, že má Kasper husí kůži. A zarazil se, protože Kasper z ničeho nic přestal hrát a otočil se na něj s vážným výrazem, jako kdyby ho chtěl kárat, protože nic z toho si přece nedomluvili. Měli mít rande. Je polibek součástí rande? Na tuhle otázku dostal Erik odpověď vzápětí, když ho Kasper přitáhl k sobě a políbil. Nebyla to cudná pusa, ale ani jeden z nich si nedovolil zajít v ní dál.

Líbali se věčnost. Kasper Erika jemně kousnul do rtu a pak po tom místu přejel jazykem. Prsty mu přitom vjížděl do vlasů. Když se po dlouhé době přece jen odtáhl, aby si dovolil nádech, oba měli opuchlé rty a Erik cítil, že se mu všechna krev nahrnula jinam.

Pokoušel se uklidnit svoje divoce bušící srdce.

Kasper to vyřešil tak, že začal znovu hrát.

Okolo půl desáté se odebrali do patra a mluvili o následujícím dni. Rozhodli se, že si spolu půjdou zaběhat. Celá konverzace byla poněkud rozpačitá, alespoň Erik měl ten dojem, a všechno vyvrcholilo rozloučením a přáním dobré noci, kdy si připadal jako idiot, protože mu trvalo strašně dlouho, než se dokázal rozejít ke svému pokoji.

Strávil půl hodiny ve sprše, kde se v myšlenkách na Kaspera propadal čím dál hlouběji, až na konec s tichým zasténáním vyvrcholil. Čelem se opřel o stěnu. Teď, když tlak trochu pominul, vrátila se zpátky racionalita.

Umyl se, osušil a navlékl na sebe tepláky a tričko s krátkým rukávem. Vyčistil si zuby a ven vyšel s pocitem, že neprodleně zamíří do svého pokoje a půjde spát, aby byl na zítřejší trénink odpočatý. Takže otevřel, vešel dovnitř a… celá místnost byla tak nehostinná. Nechápal, že si toho nikdy předtím nevšiml. Pootevřeným oknem vnikal dovnitř mráz a jediným důkazem jeho vlastní přítomnosti byl komínek knih na stole a svetr přehozený přes židli.

Došel k oknu a vyhlédl ven. Podařilo se mu odloupnout jeden z rampouchů.

Bylo totálně nesmyslné, jak to s ním mávalo. Připadal si jako ten největší puberťák a tady spolu bojovaly dvě části jeho osobnosti, kdy jedna říkala, že na to má právo, protože přece puberťák je, zatímco druhá, ta disciplinovanější z nich, požadovala, aby se choval dospěle. Byl to urputný boj. Náročnější než skákání, jak by řekl Kasper.

„Kurva,“ řekl Erik velice klidně, navzdory bouři, která v něm zuřila. Zabouchl okno, věnoval neutrální pohled svojí pečlivě ustlané posteli a zamířil ke dveřím protějšího pokoje. Zevnitř nebylo vůbec nic slyšet, ale nějak předpokládal, že Kasper ještě nespí. Většinou býval vzhůru dlouho do noci a teď bylo teprve půl jedenácté.

Neměl důvod váhat, když už se jednou rozhodl. Zaklepal. A nic se nestalo. Zaklepal proto znovu a velice opatrně otevřel. Nechtěl Kaspera vyrušit při… čemkoli, ale jeho obavy se ukázaly jako zbytečné.

Kasper seděl na zemi uprostřed učebnic, sešitů, propisek a zvýrazňovačů. Měl nasazená sluchátka, ze kterých zněl nahlas nějaký remix. Trochu přitom pokyvoval hlavou do rytmu – možná si to ani neuvědomoval. Byl oblečený ve značkových teplácích, podobně jako Erik. Nehty na nohou měl nalakované tmavě modrým lakem.

Když na něj Erik opatrně mávnul, aby upoutal jeho pozornost, trhnul sebou. Prohlédl si ho od hlavy až k patě a ležérně se opřel zády o postel. „Nebudu s tebou spát,“ řekl pobaveně.

„Škoda,“ odvětil Erik. „Trvalo mi vážně dlouho, než jsem vybral oblečení, ve kterém bych tě mohl svést.“ Pohlédl na svoje velké spací tričko a usmál se. Vzápětí ale znejistěl. „Myslíš… Mohl bych tady zůstat přes noc? Ve vší počestnosti. Poslední dny mi strašně chybělo, že nespíš vedle mě. Nebo je ta otázka moc vtíravá?“ zeptal se rychle. „Řekni, prosím.“

„Je vtíravá,“ přitakal Kasper. Sáhl pro zvýrazňovač, zavřel ho a odhodil. „Ale ty seš vtíravej,“ uchechtl se. Zaklapl učebnice, položil je na stůl a spolu s tím sundal i sluchátka. „Takže tobě se stýkalo… No tak asi jo, můžeš tady být. Ale myslel jsem to vážně, že s tebou nebudu spát. Nemyslím, že je to dobrý nápad. Měli bychom jenom randit a počkat, jak se to vyvrbí. Dobře?“

„Dobře. Budu na tebe sahat, až usneš.“ Erik se váhavě rozhlédl po pokoji. Připadal mu o tolik jiný. První co, tak působil útulně a hřejivě. Každé místo, kterého se dotkl očima, patřilo nějaké konkrétní věci. A rozhodně tam nebyla zima. Většinou usínal v chladu, což považoval za nejzdravější, najednou ale teplo vítal, cítil se v něm dobře.

Počkal, až si Kasper lehne, a teprve potom ho následoval. Tělo ho okamžitě nabádalo, aby se přitisknul co nejblíž, ale mysl se rozhodla respektovat Kasperovo přání.

Takže se jenom díval. V uctivé několikacentimetrové vzdálenosti. Nemluvili spolu. Teprve po nějaké době, když se Erikovi začaly klížit oči, zamumlal: „Dobrou noc, Kaspere.“

Slyšel, jak Kasper zhasnul lampičku a zachumlal se k němu o něco blíž. Vzápětí ucítil, že mu dal pusu na nos. „Dobrou, Eriku.“

To bylo všechno, k čemu mezi nimi došlo, ale po těch dnech odloučení měl Erik pocit, že dostal nejvíc, co mohl. Chtěl zůstat ještě chvíli vzhůru a vychutnat si Kasperovu přítomnost, ale spánek ho přemohl během minuty.

Autor: Eva Pospíšilová


* Líbila se vám kapitola? Můžete nás podpořit přes PAYPAL, komentářem, anebo tím, že budete i nadále číst.

10 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Káča
8. 3. 2021 19:25

Počestnej Kasper. Vydrží to do rána? Nebo chce fakt čekat do třetího rande? Zamyšlenej smajlík. 🙂

holloway
8. 3. 2021 22:52
Reply to  Káča

😀 jsem si taky nejdřív říkala, že to Kasper bere doopravdy vážně to vzájemné poznávání se. Ale nevěřím tomu, že to vydrží až do třetího rande…tak dlouho nemůže Erikovi odolávat přece!

Květa
8. 3. 2021 19:37

To bylo tak krásně milé. Zlepšili jste mi pondělí. 🙂

holloway
8. 3. 2021 22:49

Ten Arne je hroznej kazisvět, takhle mu zazdít jediný světlý bod týdne… ještě že to vzal do svých rukou Kasper a celý pátek vylepšil. Ten rozhovor – chápu, že Erik nic neřekne aby chránil Kaspera, ale fakt bych chtěla vidět výraz té reportérky, kdyby to na ni vybalil 😀 Jinak teda chápu Erika, že měl pochybnosti, protože se mu Kasper vyhýbal, ale chápu i Kaspera. Takové napětí mezi nimi se nedá moc dlouho vydržet, zvlášť pokud Kasper bude často jíst rukama a promenádovat se tam s tím svým hezkým zadkem… Večeře se povedla – mám teď hroznou chuť na hlívu… Číst vice »

Lenka739
9. 3. 2021 0:23

Nevím jestli jsem skutečně takový pesimista, ale vyloženě čekám na chvíli, kdy se něco pokazí. Takže jsem si ten klid, který očividně panuje v Nikde, ani nemohla patřičně užít.

Karin
16. 3. 2021 21:51

Tak to byla parádní kapitolka.