KASPERŮV DVACÁTÝ DEVÁTÝ ZÁPIS

Když člověk někoho miluje, dělá šílenosti. EVIDENTNĚ.

Když člověk někoho miluje, na hlavě mu nejspíš naroste obrovský nádor, který tlačí na centrum zdravého rozumu, takže má pak zamilovaný člověk naprosto debilní, nepochopitelné, praštěné a šílené nápady.

Když člověk někoho miluje, věci, které předtím považoval za zapovězené, NEMOŽNÉ, najednou nejsou tak zapovězené, překliknou na tak trochu nemožné, a než se naděje, jsou v kolonce no tak možná, což už je rozhodně v kategorii možné. A to je CESTA DO PEKLA.

Takhle nějak jsem to, myslím, řekl, ačkoliv kdo ví, nádor mi v tu chvíli na ten mozek tlačil fakt hodně a Erik zase dělal ty svoje psí oči a určitě i vyšpulil spodní ret, takže… JAK JSEM MĚL ASI TAK UVAŽOVAT? Pravděpodobně, něco se mi mate, jsem mávl rukou a řekl no tak možná, ale taky jsem mohl docela klidně říct: Proč ne, jsem přece zamilovaný, a to znamená, že moje rozhodovací schopnosti jsou na úrovní pračlověka, pudy klesají na nulu, možná dokonce oscilují v mínusových bodech, takže nemám zábrany, pojďme to udělat.

Haha.

Jsem debil. Nevím, na co jsem myslel.

Asi jsem nemyslel, ale na moji obranu, a tohle by vážně mělo být bráno v potaz, jsem měl chvíli předtím penis v Erikově zadku a všechna krev ještě nestihla doputovat do hlavy (ono je to přece dálka). Beztak myslím, že tu chvíli Erik vybral schválně, protože věděl, že budu povolnější.

Ne že bych se dal uplatit sexem.

A teď už to samozřejmě nemůžu vzít zpátky. Podruhé. Musel bych to vzít zpátky podruhé, protože jednou už jsem to zpátky vzal a Erik pak řekl, že to nevadí, že to chápe, že je normální mít strach. ALE JÁ PŘECE NEMÁM STRACH!

Teda jako ano, mám strach, ale ne tak, jak myslí. Mám strach o svoje ruce! Jízda na snowboardu je extrémně nebezpečná pro končetiny. Četl jsem, že většina zranění postihuje právě ruce. Aha!

Co kdybych si ruce fakt zlomil? Co kdybych si zlomil třeba jen malíček? Co kdybych si ho zlomil nějak blbě a on by se špatně hojil?

Miluju svůj malíček a miluju svoje ruce. (No jasně, že svoje. Ještě, abych miloval něčí cizí.) (Kromě Erikových. Ty mám rád. Od té doby, co ho nutím mazat si je krémem, jsou příjemně hladké.) Se sádrou by se mi dost na hovno hrálo na klavír i na housle a představa, že následující týdny nemohl hrát…

Myslím, že ani Erik nemá představu, jak ŠÍLENĚ bych pak byl protivný. Teď se směje a připadám mu roztomilý, že se kvůli tomu tak rozčiluju, ale jen počkej, až jediná moje zábava bude chodit po domě a peskovat.

No tak jasně. Asi by bylo řešením na ten svah nejít. Prostě říct, že na to seru a já na to fakt seru, ale… Už jsem to slíbil a navíc… Trochu mě to láká. Ale fakt jen málo a za to může ta láska, která mi motá hlavu a nutí mě dělat úplně debilní rozhodnutí.

Erik taky poslouchá, jak hraju. Sedává se mnou v pracovně a já si vždycky říkám, že ho to po chvíli musí omrzet, ale on to vydrží klidně i několik hodin. Jen sedí, poslouchá a usmívá se. Takže… Jako jasně, bylo by jednoduší, kdyby můj kluk miloval něco méně nebezpečného, ale předpokládám, že teď už je asi pozdě mu navrhnout, jestli by si nechtěl najít nějaké méně adrenalinové životní poslání.

Kdybych mu to fakt řekl.

A Erik by jen přikývl a začal třeba skládat puzzle. Haha.

Jenže on prostě miluje snowboard, a když jen tak nadhodil, že by mě na něm naučil, bylo mi hrozně líto, že on se mnou moji vášeň sdílí a já… No prostě dělal ty oči a špulil ret a byl NAHÝ, takže jsem úplně zapomněl na nějaký pud sebezáchovy.

Když člověk miluje, je totální výmaz. Možná začínám mít nové pochopení pro matku a to její stěhujeme se do prdele. Ona teda použila úplně jiná slova, ale sdělení zůstalo zcela stejné, takže… Tak. Prostě možná, asi, pravděpodobně, nikdytonepřiznámnahlas to trochu chápu.

LÁSKA JE ÚPLNĚ NA PALICI.

Koukám teď na svoje ruce. Nechci, aby to znělo nějak namyšleně, ale jsou moc hezké. Mám tak akorát dlouhé prsty, aby se mi dobře mačkaly klávesy na klaviatuře.

Když si zlomím prst, bude pak křivý? Bude mě v něm nadosmrti bolet? Budu jako otcova bába, co si jednou zlomila nohu a od té doby byla jak meteorologická stanice? Budu taky říkat svrbí mě v prstu, za dvanáct minut začne pršet? Dokážu pak zahrát Mozarta?

Erik říkal, že mi dá chrániče, což je fajn, já je beru, ale jestli myslel, že mě tím uklidní, tak ani náhodou, ne, já se neuklidním. Chce mě postavit na klouzavé prkno, přivázat mi k němu nohy a spustit mě z kopce dolů.

Vždyť to nedává smysl!

Jenže on se musí usmívat a mít dobrou náladu a těšit se na to, takže mě staví do pozice, kdy můžu dělat takové to ježiši, jo, to bude totální legrace, jak sebou budu mlátit o zem, zatímco ty budeš vypadat jako sexy Bůh svahů, nemůžu se dočkat, nebo být protivný a podrážděný a oběma nám to zkazit. Teda, co to melu… Zkazil bych to Erikovi, sobě jsem si to zkazil ve chvíli, kdy jsem úplně debilně řekl no tak možná.

No tak možná? CO MĚ TO NAPADLO?

Už za pár hodin budu stát na svahu, koukat dolů vstříc jisté smrti a usmívat se přitom jako totální debil.

Ježiši.

Když člověk miluje, je fakt ochotný udělat kdeco, aby byl ten druhý šťastný.

Je to jak v každém druhém songu z osmdesátek. Schválně jsem otevřel youtube a pustil svůj mix se staršími hity.

Foreigner, I want To Know What Love Is – O lásce. Chce, aby mu ukázala, o čem je láska. Ačkoliv v textu se o holce explicitně nepíše, takže to může být určitě i kluk. Sexy.

Roxette, It Must Have Been Love – No jo, fakt to musela být láska. Tohle mám spojené s Pretty Woman, tudíž tam dva kluky nevidím. Ale pořád sexy, protože Julia Roberts byla absolutně skvělá.

Belinda Carlisle, Heaven Is a Place on Earth – Tady už je to úplný přepal, ale já to chápu. Jsem taky tak zblblej, že když jsem s Erikem, je to až moc dobré. Jakože nevím, jestli bych to nazýval přímo nebem, jelikož zas nechci znít, jako bych na nebe snad věřil, protože v tomhle ohledu jsem se zatím nerozhodl. Ale jde jen o terminologii, ve výsledku je to přesně jak v té písni.

Nakonec jsem pustil Cutting Crew, (I Just) Died In Your Arms. Hlavně proto, že ten zpěvák je vlastně docela hezký. Dovedu si představit, že… Pff, to je taky jeden z vedlejších příznaků zamilovanosti. Člověk je tak nějak automaticky věrný a nemyslí na ostatní. Takže jo, předtím bych si dokázal představit docela dost věcí, ale zcela upřímně, jediná věc, která mi teď přijde na mysl – a asi za to může ten text, protože jsem včera fakt málem umřel u Erika v náručí, jak skvěle nám to v posteli pasuje – je, že… Nám to fakt dobře pasuje a já mu málem umřel v náručí.

Teď vůbec nevím, jestli ta věta dává smysl.

Ale to je jedno. Nic to nemění na tom, že láska je šílená.

Kdo by si pomyslel, že klukovi jako já by se tohle mohlo přihodit?

Autor: Klára Pospíšilová


* Líbil se vám deníkový zápis? Můžete nás podpořit přes PAYPAL, komentářem, anebo tím, že budete i nadále číst.

3 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
MaCecha
28. 3. 2021 13:18

ach.. jsem zas a znova unešená!

Belinda
28. 3. 2021 15:07

Ach ta láska…. ta dělá s lidmi divy.🖤
Moje jmenovkyně s mojí nejoblíbenější písničkou😄🥰máš skvělý playlisty Kaspere

holloway
28. 3. 2021 22:15

Kaspere, Kaspere… ten sex musí bejt sakra dobrej, když ti nedojde, že na stejným levelu jako je poslouchání, jak hraješ na klavír je to, že budeš sledovat jak Erik jezdí a ne to, že se rovnou vrhneš dolů z kopce… 😀 Takhle by se měl Erik naučit vybrnkat aspoň Malou noční hudbu ( ta je „hratelná“ i pro nemuzikanta), aby to bylo vyrovnaný sdílení vášní. Každopádně bod pro Erika za načasování, očividně taky ví jak na Kaspera. Při čtení jsem si vzpomněla na tělocvik na základce, kdy učitelka neuměla nic jiného než nás nechat hrát vybiku nebo volejbal. A já… Číst vice »