KASPERŮV DEVÁTÝ ZÁPIS

Existují různá dělení lidí se sluchovou vadou. Erik má vadu sluchu získanou po narození a postlingvální. To znamená, že se nejdřív naučil jazyk a teprve poté začal mít problémy se sluchem.  Je to ta schůdnější varianta, alespoň pro další výuku komunikace s okolím, protože neztrácí řeč.

Ačkoliv už se řeč nadále nevyvíjí a zůstává na úrovni před ohluchnutím.

Což u Erika není zrovna dobrá zpráva, protože on toho běžně moc neřekne, tudíž těžko odhadovat, kde se jeho úroveň zrovna nachází.

Ale i když mluva nevymizí, změní se. Hluchý člověk logicky nedokáže odhadnout hlasitost své řeči a navíc za několik měsíců dojde i k postupné změně hlasu, především v poloze, výšce a melodii. Často se stává, že hluší lidé začnou víc používat rezonanční dutiny, takže pak mluví hodně nosově nebo hrdelně.

A s postupem času se tyto změny prohlubují.

Pokouším se představit Erika s nosovým nebo hrdelním hlasem. S jinou melodií, nebo vyšší či nižší polohou. A možná by mi to přišlo docela legrační. Utahoval bych si z něj, schválně mluvil přes nos a čekal, jak bude reagovat, kdyby to ovšem nebylo tak… Tak nelegrační.

Vsadím se, že nic z toho Erik neví.

Na druhou stranu, proč by ho mělo zajímat, jak bude znít, až neuslyší?

Já už si na Erikův hlas docela zvykl. Líbí se mi, příjemný baryton v tempu andante, což je pro řeč ideální rychlost, pomalu, ale ne moc pomalu, aby to bylo nudné a zdlouhavé. Nebo tak nějak.

Je to vlastně poprvé, co o něčem podobným přemýšlím, až dodnes jsem nemyslel, že je to důležité. Většinou jsem lidi rozděloval na ty, co umí a neumí zpívat. Erika bych zařadil do té druhé skupiny, a tím by to pro mě končilo.

Ale teď se nemůžu zbavit myšlenky, jak zní Erikův hlas a jestli si zpětně dokážu vybavit jeho původní zabarvení. A jestli na tom záleží.

Erikovi ne.

Je to jen hlas, pořád ho bude mít a používat.

Jenže jen tím se nedomluví, což Erik naprosto ignoruje.

Sluchová vada není na první pohled vidět a obecně se říká, že je tím pádem pro okolí náročné vnímat, jak složitá situace může pro neslyšící být.

Okamžitě jsem si vzpomněl na první noc tady a absolutní ticho, které mě přivádělo k šílenství. A přesto jsem mohl kdykoliv vstát z postele, skákat a dupat, tleskat, hlasitě zpívat, práskat dveřmi, a když už to bylo hodně špatné, nasadit sluchátka a až do rána poslouchat hudbu.

Pro Erika bude absolutní ticho napořád.

Takže je to asi pravda, nedokážu se vžít do jeho situace.

Četl jsem příběh dívky, která po pádu z koně přišla o sluch. A přestože všichni v rodině a kamarádi jí byli oporou a společně nastoupili do kurzu znakového jazyka, naučila se to pořádně jen její matka, bratr a nejlepší kamarádka. Všichni ostatní po nějaké době přestali do kurzu chodit. Měli jiné starosti, nechtělo se jim, zapomínali… Ona jim nic z toho nevyčítala, ale neustále si psát vzkazy je nakonec vždycky únavné. A tak s nimi nemohla komunikovat, protože neměla jak.

Arne by se znakový jazyk určitě naučil. O tom nepochybuju.

U matky těžko říct. Arneho má asi fakt ráda a nechtěla by o něj přijít jen proto, že by nemohla mluvit s jeho milovaným synem. Takže věřím, že by se překonala. 

Ale kdo pak? Erik není zrovna společenský člověk. Do dneška se nezmínil, že by měl nějakého kamaráda.

Vím, že má samotu rád, ale do prdele… Tohle by byl úplně jiný level osamocení.

On si teda představuje, že se naučí odezírat ze rtů. Třeba tak dobře, že nikdo nic nepozná. Jasně, nikdo si nevšimne, když mu bude Erik docela nápadně čumět na rty. Navíc… Podle všeho to není tak jednoduché.

Dá se to naučit, ale člověk k tomu musí mít částečně i předpoklady a především perfektní podmínky. Dobré světlo, slyšící člověk musí mluvit pomalu a víc otvírat ústa, neotáčet se, používat kratší věty… Je toho spousta. Připadalo mi otravné to jen číst, natož pak všechna tato pravidla dodržovat.

Nakonec by pro Erika snad bylo příjemnější a pohodlnější, kdyby lidé všechno vykecali do telefonu a ten jim to rovnou předělal do textové verze.

Do školy stejně skoro nechodí. Filmy může sledovat s titulky a na netu jsou velké komunity lidí s podobným nebo přímo stejným postižením.

Ani nevím, jestli můžu říkat postižení.

Je toho tolik. TOLIK. Snažím se všechny informace nějak vstřebat, načíst je, ale každý článek mě navede na tři nové. Pojmy v sobě skrývají další. A pořád nacházím příběhy lidí a já je nedokážu nečíst. Je to trochu jako posedlost. Nedělají mi dobře, ale přesto zvědavost vždycky vyhraje.

Úplně vždycky.

I když čtu článek o klukovi, co onemocněl meningitidou, ztratil sluch a z velké míry i zrak a najednou neměl jak komunikovat s okolím. Měl jsem pak hodně nepříjemný pocit v žaludku, chtěl jsem počítač zaklapnout a už nikdy ho neotevřít, což ale nešlo, protože mě zajímalo, šíleně moc, jestli se z toho dostal.

Dostal.

Protože měl někoho ve svém okolí, kdo stál při něm.

Do háje, Eriku.

Jsou čtyři ráno. Prakticky všechno, co teď vymyslím, není dobrý nápad, ale zároveň každá buňka uvnitř mě řve, že to nemůžu nechat jen tak.

Na Amazonu najdu učebnice znakového jazyka. Což není tak jednoduché, protože není jen jeden, ale každý stát používá jiný. A existuje sice univerzální, ale ten se učit je doslova na hovno, protože ho v praxi málokdo používá.

Musel jsem nakonec napsat na facebookovou skupinu, kde mi lidi poradili, co přesně mám vybrat. A stejně všichni tvrdili, že nejlepší je najít si učitele, protože z knížek nelze gesto pochytit správně. Takže jsem koupil i kurz na DVD. A domluvil se s jedním učitelem, že nám sem tam může poskytnout lekci přes skype a zkontrolovat pokrok.

S odezíráním ze rtů je to trochu složitější, protože nelze předpovědět, zda pro to Erik bude mít nadání, ale doporučili mi další videokurz, tak jsem ho rovnou objednal.

Akorát… Do NIKDE by zásilku přivezli až za čtyři dny. To mi připadá skoro jako věčnost, ze které bych zešílel. Docela určitě, protože teď to nevím ještě ani dvanáct hodin a už začínám bláznit.

Když zavřu oči, vidím barevné kruhy.

Možná je to únava, možná je to šílenství.

Nakonec jsem objednávku přesunul do většího města, kde může být už zítra odpoledne, ale cesta tam a zpátky by mi zabrala… kurva. Devět hodin.

Eee.

Devět hodin v autobusu je možná až příliš.

Jenže… Když to neudělám já, tak kdo? Kdo kvůli němu pojede devět hodin, koupí ty posrané učebnice a pak ho ještě donutí, aby je otevřel?

Jsou čtyři ráno, takže najednou mám pocit, že bych to přese všechno MOHL být ZROVNA já. Alespoň v komunitě mi to všichni tvrdí. Že Erik někoho potřebuje, a že pokud celou noc nespím a vymýšlím, jak to udělat, tak jsem ten pravý.

Do háje se všemi motivačními bláboly.

Otevřel jsem na youtube můj mix The best of, kde mám v současné chvíli přes osm stovek písní. Dám náhodné přehrávání.

Pokud začne zpívat žena, vykašlu se na to a neudělám nic.

Pokud začne zpívat chlap, pomůžu mu. Pojedu pro učebnice a donutím ho studovat.

Pokud půjde o kapelu, zavolám Arnemu.

Fuck! Začal hrát Sting. Desert rose.

No tak fajn. Je rozhodnuto.

Autor: Klára Pospíšilová


* Líbil se vám deníkový zápis? Můžete nás podpořit přes PAYPAL, komentářem, anebo tím, že budete i nadále číst.

13 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Gabča
22. 1. 2021 21:43

Ten kluk je prostě úžasný. Nejspíš si do pondělí okoušu všechny nehty nedočkavostí.

Květa
22. 1. 2021 23:26

Že se k takovému závěru dopracuje se dalo čekat. Je sice naladový a hlučný, ale srdce má na správném místě. Ale že se k tomu takhle postaví okamžitě… to je k*rva úžasný!

Karolína
23. 1. 2021 1:20

Kdo do ted Kaspera nemiloval, tak teď zakonite musí! ❤️ Je boží, jakože absolutně! Nemám slov…
Jednou po přednášce s neslyšícím jsem se plná nadseni vrhla taky do učení znakového jazyka – naucila se pár znaků a tím to zkoncilo. Jsem zvědavá jak to klukům půjde, věřím, že rozhodně líp jak mně, preci jen u nich jde o mnohem víc 😊

Lenka739
24. 1. 2021 21:24

Kaspere, (tohle je možná trochu mimo téma, které právě řešíš) zatím máš dokonalý playlist. Dokonce jsi mě zvládl znovu nakazit posedlostí písničkou Enjoy the Silence. 😀

Tereza
24. 1. 2021 21:32

Nečekaná zápletka. Líbí se mi,jak je Kasper akční a hned chce všechno řešit. A taky by mě dost zajímalo,co by dělal Erik,kdyby to Kasper nevzal do svých rukou… Zatím to vypadá,že má hodně moc velký štěstí,že k němu takhle přišel (ke Kasperovi) 🙂

MaCecha
24. 1. 2021 22:01

Tak Sting – to je rozhodně to správné znamení! DĚKUJU, holky.

Karin
30. 1. 2021 20:55

Kasper je neskutečný já věřím že Erikovi pomůže.