50 GABRIEL
50 GABRIEL
před třinácti lety
Některé dny bylo těžké ho najít. Uměl se dobře schovávat a málokdy se objevil na jednom místě dvakrát. Ale občas zanechával stopy. Zlomené větvičky, pošlapané listí, odkopnuté kamínky… Museli být hodně pozorní, aby ho dokázali vystopovat a stejně se jim to téměř nikdy nepovedlo.
Ale jiné dny, a těch bylo mnohem míň, se neschovával. Právě naopak. Číhal ve stínech, sledoval je a možná je tím i vyzýval k boji. Ovšem vždy jen v době, kdy s naprostou jistotou věděl, že na něj zrovna nemůžou.
Jako právě teď. Kdy byl schovaný za knihovnou.
Gabe seděl na zemi mezi stovkami kostek, dával je na sebe a zkoušel postavit opevnění, které by ho ochránilo. Nebál se, dokonce se na něj několikrát za sebou podíval a vyplázl jazyk, ale to bylo tak všechno, protože čekal na Mickeyho. Bez něj by do boje nikdy nešel. Bez něj by nejspíš žádný Král příšer ani neexistoval.
Mickey totiž jednou na hřišti zíral mezi stromy, pak sebral ze země klacek a řekl: „Vidíš, jak na nás kouká? Určitě na nás chce poslat svoje příšery. Ale neboj se, my ho porazíme a všechny zachráníme.“
Gabe se nejprve vážně trochu bál, protože i když mu máma říkala, že příšery pod postelí, ve skříni nebo na půdě nejsou, stejně si nebyl tak úplně jistý, jestli tomu věří. Ale Mickey vypadal, že strach nemá, a tak ani Gabe nechtěl být za poseroutku. Tak si našel klacek a začal s ním šermovat, dokud mu ho vychovatelka nevzala se slovy, že tím brzo někomu vypíchne oko.
Mickey jí řekl, že o to přece jde, vypíchnout oko Králi příšer, což nepomohlo.
A tak od té chvíle museli být opatrnější a chránit školku tajně. Tak, aby je žádná z vychovatelek nenachytala.
Včera jen tak tak přežili obrovskou bitvu, ale konečně se jim podařilo přemoct věrného pomocníka Krále příšer. Jednu z největších příšer, vysokou jak strom a širokou jak paní kuchařka. Byl to sice Mickey, kdo ji zahnal do úzkých (příšeru, ne paní kuchařku), ale poslední ránu nechal na Gabeovi. A pak se objímali a skákali a smáli, protože to pro ně bylo velké vítězství.
Možná kvůli tomu byl teď Král příšer schovaný za knihovnou a sledoval Gabea, který právě stavil obrannou věž. Gabe dával jednu kostku na druhou a vůbec poprvé se mu povedlo dát jich na sebe jedenáct. Měl z toho velkou radost, ale skoro se bál dýchat, aby věž neshodil.
Zrovna chtěl zkusit i dvanáctou, když vedle něj doskočil kluk s blond vlasy, pihovatým obličejem a nejšibalštějším úsměvem. „Čauuuu,“ vykřikl radostně a téměř okamžitě se začal rozhlížet kolem, nejspíš aby očíhl situaci. Pořád měl na sobě bundu a trochu červené tváře z horka. Ale taky působil spokojeně. Aspoň teda do chvíle, než se vedle něj objevila vysoká žena v kabátě a odvedla ho zpátky do šatny, zatímco se Mickey zmítal a bručel, že nechce. Což mu ale vůbec nepomohlo, protože ta žena – Gabe měl dojem, že je to Mickeyho máma – byla neoblomná.
Za chvíli ale Mickey proletěl místností podruhé a úplně stejně jako poprvé skočil vedle Gabea přímo do sedu, tentokrát už bez bundy, a zase měl úsměv od ucha k uchu.
„Čau!“ vyhrkl Gabe a podal mu jednu z kostek. „Stavím pevnost. Chceš taky?“
Mickey okamžitě přikývl. „Chci.“ Ukázal na nejvyšší věž z jedenácti kostek, kterou Gabe právě dostavěl. „Tohle dej sem,“ pronesl a plácl na místo, kam ji měl Gabe přesunout. „A tady vodní příkop. Přijdou vojáci a vžuu…. Všechno spadne.“ Ta představa ho tak nadchla, že nadšeně vyskočil a následně zase skočil zpátky na kolena. „Mám pro tebe dárek!“ vyhrkl nečekaně a šmátral rukou v kapse tepláků.
Gabea to upřímně překvapilo. Pokud věděl, a to věděl naprosto přesně, neměl narozeniny a ani nebyly Vánoce, takže s žádnými dárky nepočítal. „Juu, jaký?“ chtěl vědět a celý se rozzářil, protože dostávat dárky byla ta nejlepší věc na světě.
Mickey se naklonil blíž a tajemně pronesl: „Prd!“ A začal se hlasitě chichotat a Gabe se taky chichotal, protože dostat prd bylo vážně legrační.
Nakonec ale Mickey z kapsy přece jen něco vyndal. Držel to schované v pěsti a teprve, když natáhl ruku před sebe, rozevřel ji a na dlani mu ležel hnědý náramek. „To je na ruku,“ vysvětlil. „Pro tebe. Když si to zavážeš, budeme nej kámoši navždycky.“
Gabe na dárek nejprve vyjeveně koukal a teprve poté si ho vzal.
„Hele,“ vyhrnul si Mickey rukáv, aby ukázal, že má úplně stejný náramek. „Vezmu si ho i do bazénu,“ slíbil.
Gabe přikývl a svatosvatě slíbil, že si ho nikdy nesundá. „Nej kámoši navždycky,“ zopakoval, zatímco mu ho Mickey s vyplazeným jazykem vázal kolem zápěstí.
A pak měli každý svůj a Gabe cítil neskutečnou radost, protože být s Mickeyem nej kámoš byl jeden z nej dárků, jaké kdy dostal. Téměř nábožně po náramku přejel prsty a koukl kamarádovi do očí. „Je super,“ usmál se. Hned nato ale zvážněl, protože teď už to nebyla jen hloupá hra, teď byli s Mickeyem svázaní jako dva rytíři.
Gabe pohodil hlavou směrem ke knihovně. „Furt na mě čučí. Od chvíle, co jsem přišel.“
Mickey přikývl a koukl tím směrem. Ve tváři měl vepsané naprosté odhodlání porazit Krále příšer, ale nejspíš věděl, že teď, když jsou vevnitř, nemá smysl bojovat, protože vychovatelky by jim to zase zakázaly, a tak jen odevzdaně prohodil: „Asi je naštvaný kvůli včerejšku. Až půjdeme na zahradu, dojde k bitvě. Určitě má celou armádu.“
„Jo,“ souhlasil Gabe.
„Ale teď může jen blbě koukat,“ uchechtl se Mickey a Gabea tím rozesmál. Taky chvíli na Krále příšer koukali, dělali ksichty a vyplazovali jazyk, než vzal Mickey kostku, kterou měl nejblíž. „Dostavíme tu pevnost?“
Gabe přikývl a přesunul věž z jedenácti kostek na místo, na které předtím Mickey ukázal. Sice nejvrchnější kostka spadla, ale to nevadilo, protože se pak klukům povedlo společnými silami postavit věž z třinácti kostek! Což bylo totálně boží a oni z toho měli neuvěřitelnou radost. Přesto ji hned zbourali, protože se blížili vojáci a tohle byl jediný způsob, jak je zastavit. Takže vžuu… Všechno spadlo.
Na Krále příšer na chvíli zapomněli. Ale on rozhodně nezapomněl na ně. Pořád tam byl a čekal. Sledoval je a sbíral síly na odpolední bitvu na zahradě.
KONEC
Autor: Klára Pospíšilová
* Líbila se vám KLUKOVINA? Můžete nás podpořit komentářem, tím, že budete i nadále číst, nebo za námi pojďte na FORENDORS, kde příběhy vycházejí přednostně. ♥
Tramtadadá! 48:2
No, vezmu-li si, že pokud slovní zásoba českého jazyka obsahuje minimálně 250 tisíc slov, 2x se trefit je fakt zázrak. Stejně jako vaše psaní – holt, zázraky se přitahují :))).
Parádní závěr, E&K. Říkala jsem si, co ještě by po poslední kapitole chybělo, a ejhle.. začátek :).
Moc děkuju, že svoje příběhy s námi sdílíte.
🤍🤍🤍🤍
Milá MaCecho, 🖤
moc děkujeme za všechny tvoje komentáře a za všechny pochvaly, které jsi nám v průběhu psaní napsala. Tvoje podpora je pro nás velmi důležitá a motivující.
Vážně… moc si toho ceníme.
A trefit se dvakrát je vlastně doopravdy zázrak! 🙂
Tyjo.. Klukovinu jsem četla každý týden skoro úplně od začátku a jsem za to neskutečně ráda. Každý Váš příběh mě chytne za srdíčko jiným způsobem a na každém si zamiluju něco jiného. Miluju, jak je každý hrdina jedinečný a mám pocit, že jej opravdu znám. Miluju, jak příběhy plynou vlastním tempem. Miluju, jak si z každé vaší knížky něco odnesu. A vlastně úplně všechno (až na to děsné čekání na další kapitolu:)). Děkuju, že mi zlepšujete dny a posílám vám hodně síly, věřím, že to není vždycky jednoduchý. Děkuju za Klukovinu. Děkuju. ❤️
Milá Johy, 🖤
my moc děkujeme za komentář. Od začátku jsme si říkaly, že my bychom číst Klukovinu po týdnu, jak vychází, nezvládly. Přece jenom je to opravdu dlouhý příběh, plný zvratů… A vážně jsme měly strach, že to z toho důvodu moc lidí číst nebude. 😀
Takže máme radost, že se našli čtenáři, kteří se vždy těšili na další kapitolu.
Moc děkujeme za tvoje krásná slova a podporu. 🙂
Snad se zase sejdeme u dalšího příběhu.
Božeeee. To bylo úžasný, skvělý, dojemný, vtipný, sladký, boží… Četla jsem Klukovinu úplně od začátku a zlepšila mi každý jediný týden. Bude mi chybět! Gabe i Michael 😊 Mám je ráda oba stejně a vás hrozně obdivuju, protože vaše příběhy… MILUJU. Díky za ně, za vás. 😄
Milá Ray, 🖤
děkujeme za krásná slova, která nás tam moc těší! Klukovina od začátku byla náš hodně srdeční projekt (to sice říkáme vždycky, ale tak… chápeme se :D) a to, že našla čtenáře, je prostě neuvěřitelně úžasné a boží!
Díky, díky, díky!!!
Moc se mi líbí jak je to ukončené ❤️ kluci mi budou strašně chybět. Příběh byl i hodně dojemný, to se můžeme všichni shodnout. Krásná práce holky❤️
Milá Anet, 🖤
děkujeme za komentář a podporu a krásná slova. 🙂 Těší nás, že se ti Klukovina líbila, i ten konec.
A kluci nám budou taky moc chybět, ale zároveň se těšíme na další. Snad se sejdeme u dalšího příběhu. 🙂
Tak… Nechala jsem si poslední dva díly na jednou, abych si pojistila emoční jízdu. 🙂
Holky, tohle bylo zase naprosto parádní. Umíte budovat charaktery tak, jak snad nikdo. Je to skvělá kniha. A i když jsem tomu ze začátku nevěřila, zamilovala jsem si jí. Moc se těším, až si jí v budoucnu přečtu celou a hezky najednou.
Děkuji za kluky a děkuji za vedlejší postavy. Protože jsou taky perfektní. Každičký z nich.
Milá Květo, 🖤
moc ti děkujeme za to, že pravidelně čteš a komentuješ a prostě jsi s námi u každého příběhu. Je to pro nás obrovská podpora! A ani nevíš, jak nás těší, že sis příběh oblíbila, protože jsme měly trochu strach, už kvůli tomu začátku, který je trochu jiný než u většiny příběhů.
Těšíme se u dalších kluků a dalších lásek a zápletek a emocí…
Měj se moc hezky.
Schovávala jsem si nějakej ultra mega boží komentář nakonec, takže posledních par kapitol jsem nekomentovala. No a teď je to tady a já nevím co napsat. Asi jen, že to bylo taaaaaaaaaak strašně krásný, celý, i ty míň hezký kapitoly byly krásný. Jsem šťastná, že mě konec nezklamal, jako žádnej z vašich příběhů 🖤🖤 Tenhle příběh se mnou šel celou cestu během psaní bakalářky a stejně jak skončil, tak i já ji úspěšně dopsala a poslala. Kluci (a holky) byli jste mi oporou, mým bezpečným místečkem, kam jsem utíkala pokaždé když jsem byla zoufalá nad bakalářkou. Těším se na další… Číst vice »
Milá Belindo, 🖤
tvoje pochvalné komentáře tak strašně rády čteme! Takže za ně moc děkujeme.
A taky nás těší, že tě příběh provázel během psaní bakalářky, protože psaní bakalářky si obě ještě docela živě pamatujeme a je to zlo, takže ti gratulujeme, že to máš za sebou. 🙂
Snad se sejdeme u dalších příběhu, budeme se moc těšit. 🙂
Měj se krásně a ať se na vysoké daří!
Nemůžu uvěřit, že tenhle dokonalý příběh skončil a ještě tak dokonale krásně. Michael a Gabriel konečně spolu tak, jak to má být. 🙂 Budou mi oba moc chybět, ale vím, kam ses za nimi vrátit. 🙂 Byl to opravdu nezapomenutelný zážitek. Díky holky. 🙂 A pište nám dál, budu se moc těšit. 🙂
Milá aduško, 🖤
děkujeme za krásná slova. Jsme rády, že sis Michaela a Gabriela oblíbila, i když to třeba ze začátku mohlo být těžké. 🙂 Těšíme se, že se sejdeme u dalších příběhů. A snad si je taky oblíbíš. 🙂
A ještě jednou díky. Moc nás tvůj komentář potěšil.
Je hrozný si uvědomit, že už je konec. Když se kouknu zpětně, tak jsem s kluky zažívala jak jejich, tak svoje problémky a oni mi ty dny vždy zlepšili. Nové kapitoly jsem si vždycky nechala hezky na víkend a sjela jsem to dohromady, což je velmi efektivní způsob. Strašně jsem si kluky zamilovala, jejich příběh je komplikovaný, ale lásce se nezabrání nom. A ježíši, miluju jejich dialogy. A taky mě zajímá jestli má být ten konec nějaký plot twist nebo tak, ale v každém případě to zní strašně dobře a miluju to. S těžkým srdcem se mi tato knížka zavírá,… Číst vice »
Milá rey, 🖤
moc ti děkujeme za krásný komentář i za to, že sis celou cestu prošla spolu s kluky. A že to nebyla zrovna krátká cesta, příběh vycházel opravdu dlouho. 🙂 Nechávat si kapitoly na víkend je dobrý nápad, ale nám by to asi nevydrželo, musely bychom číst hned – jsme v tomhle docela netrpělivé. Konec žádný velký plot twist není, spíš jenom takové ohlédnutí za jejich přátelstvím, tím úplně prvním, ryzím.
Budeme rády, když se ke knize zase jednou vrátíš. 🙂 Ještě jednou díky.
Dobře… Tak začnu od zacatku.
Když mi došlo, ze tady půjde o šikanu, trochu jsem se lekla, ale jak jsem psala, když jste zvládly Mattiase a Rufuse, věřila jsem, ze zvládnete už všechno.
Michael, ach… já ho miluju. On je úžasný.
Miluju všechny vaše příběhy, dodnes byla mým favoritem neexistence, ale musím říct, ze Klukovina ji předstihla. A já po dlouhé době, zacinam číst od zacatku hned po docteni. Protože tohle si zaslouží okamžitý repete.
Miluju Vás a doufám, ze Klukovina si najde místo v me knihovně vedle Pate minuty a brzy i neexistence.
Milá Mischeff 🖤,
děkujeme ti za krásný komentář. Jsme moc rády, že jsi do nás vložila takovou důvěru! 🙂 A tím spíš, že jsme nezklamaly. Je to pro nás velká věc, že se u tebe Klukovina takhle zapsala a překonala i neexistenci. Snad to tedy napodruhé bude ještě lepší a procítěnější. My milujeme vás, za to všechno, že to žijete s námi.
Ještě jednou děkujeme, opatruj se.
Holky, opět jste dokonale vystihly postavy,jejich povahy, myšlenky i chování. Vždy to prožívám víc než svůj život 😁. Bylo to úžasné čtení a nebylo naposledy 🤩. Jak jsem ze začátku Michaela nesnášela,tak postupně si mě získal a už nepustil. A Gabriel taky hezký zesílil a budoval si sebevědomí. Moc děkuji za krásný zážitek
Milá Lucko 🖤,
moc ti děkujeme za krásný komentář. Máme radost, že si naše příběhy tak užíváš. A ohromně nás potěšilo, že se tvůj vztah k Michaelovi tak proměnil. 🙂 Budeme moc rády, když se k oběma klukům jednou vrátíš.
Měj se krásně, děkujeme ti, že čteš
Moc děkuji, že píšete… Je to dokonalé! 🙂 A moc se mi tu u vás líbí! A už tu asi zůstanu… Teda určitě tu zůstanu a budu vás číst dál! Protože musím… jsem ZÁVISLÁ. Tak moc závislá, že čtu i do jedné do rána a to stávám už ve 4:30. A nemůžu si pomoc, ale potřebuju si dát každý večer svoji dávku! Váš styl psaní ve mně probouzí úplně všechny emoce… Jo, pláču, taky se směju a bolí mě srdce a pak nad tím, co si přečtu, musím dlouze přemýšlet. Protože vy nutíte člověka, aby nad tím přemýšlel nebo alespoň… Číst vice »
Milá Lucie, 🖤
tvůj komentář nám udělal obrovskou radost! 🙂 Děkujeme za všechna ta nádherná slova a pochvaly! Vždycky nás hrozně těší, když se najde někdo nový, komu se tady zalíbí. Moc ti přejeme, aby sis užila i další příběhy a oblíbila si i další kluky. 🙂 Ty, co už máme na stránkách, i ty, co teprve přijdou.
P. S. Ehm… vstávat v 4:30 je zlo! Nám zvoní budík o hodinu později a to je na vraždu, takže ještě o hodinu dřív? Respekt!
Naprosto s tímto souhlasím. Tak nějak je to u mně podobné. Řekl bych, stejné.😊💓
🖤🖤🖤
Tak to je moc fajn 😉💗
Konec je vlastně začátek moc se těším na na další povídku.
Milá Karin, 🖤
moc děkujeme. Jsme rády, že jsi s námi a dál čteš naši tvorbu.
Tohle byl úžasný příběh!❤️ Oba kluky jsem si prostě musela zamilovat. Nádherně napsané a neuspěchané a prostě ten příběh si člověk prožije od začátku do konce.
Píšete úžasně, opakuju se, ale prostě ty vaše příběhy jsou WAU! ❤️
Milá Gábi,
moc děkujeme za komentář. že ti to nepřišlo uspěchané, je pro nás obrovská pochvala, protože na tom jsme si opravdu chtěly dát záležet. ♥ Díky, že jsi dala Gabrielovi a Michaelovi šanci.
Normálně se do podobných diskuzí nezapisuju, ale tentokrát mám potřebu podělit se o svůj pohled 😁 Po přečtení Páté minuty a Neexistence jsem zabrousila jsem na web pro další čtení. A i Klikovina mě tak pohltila, že jsem ji za přečetla asi za dva dny. Obdivuju, jak jsou postavy v Klukovině propracované a jak citlivě jsou tu popsaná témata, o kterých se zas tolik nemluví. Je mi úplně líto, že už jsem knížku dočetla, protože mi její postavy fakt přirostly k srdci. Co ale zároveň nemůžu pustit z hlavy, jsou red flags, které mi pořád naskakují u postavy Michaela. I… Číst vice »
Milá Adélo, moc ti děkujeme za krásný a dlouhý komentář, který nám udělal velkou radost. 🙂 Opravdu nás těší, že sis k nám našla po přečtení Páté minuty a neexistence cestu! A máme radost, že jsi četla Klukovinu, která je pro nás v mnoha ohledech srdcová. Jsme rády, žes jejich vztahu fandila a připadají nám zajímavé tvoje rozporuplné pocity v závěru. Samozřejmě je naprosto respektujeme a chápeme. Málokterá z našich postav až doposud vzbuzovala tak rozporuplné pocity jako právě Michael. 😀 Určitě se ke klukům jednou vrátíme v rámci doprovodné povídky, tak třeba se tvůj vztah k Michaelovi ještě o… Číst vice »
Na web jsem se dostala pres knizku Neexistence. Byla jsem velmi zvedava a Klukovina me zaujala uz svym nazvem. Nestihala jsem komentovat jednotlive kapitoly, protoze by me to jen zdrzovalo od pribehu. Casto jsem se zatajenym dechem cekala, kdy prijde ta pomyslna stopka. Kdyz uz nekdo neco udela a prestanou se Gabrielovi dit vsechny ty veci. Bylo zajimavy sledovat, ze za tim celou tu dobu kluci nevideli nic spatneho. Vtip, srandu, mozna trosku drsnejsi, ale porad srandu. Michael se tak vlastne choval ke vsem svym “kamaradum”. Trosku patologicke chovani. Samozrejme si vzdy u pribehu oreju happy end, ale tady jsem… Číst vice »
Milá Kiwicatko,
ani nemáš tušení jak moc nás těší, že sis přečetla neexistenci a pak jsi dala šanci i dalším našim příběhům, které jsou pouze online. Máme je totiž úplně stejně rády, a tak je pro nás každé jejich přečtení ohromná radost.
Za nás je tohle (jeden z mnoha) hodně srdcový příběh, který jsme během psaní dost prožívaly. A za nás můžeme říct jen jedno: v našich očích se Michael více než vykoupil. A lásku Gabriela si zasloužil, stejně jako si Gabriel zasloužil lásku Michaela.
Moc děkujeme za komentář. ♥
Klukovinu jsem sice přečetla už ve čtvrtek, ale pořád si musím v hlavě přehrávat určité části a nemůžu na ní zapomenout. A to jsem jí nejprve vůbec nechtěla číst. Bála jsem se, že pro mě nebude úplně fungovat vztah, kde se do sebe zamilují šikanator a jeho oběť. Ale jsem hrozně ráda, že jsem příběhu dala šanci a úplně se do něj zamilovala. Stejně tak jako jsem se zamilovala do Gabriela. To je takové zlatíčko. Líbí se mi, jak ke změnám docházelo postupně, že děj nebyl uspěchaný, a tak to celé působí hezký opravdově. Celé to bylo úchvatně napsané a… Číst vice »
Milá Angee,
moc děkujeme, že sis Klukovinu přečetla a žes nám napsala tento komentář. Máme z něj velkou radost. ♥ Gabriel byl od první chvíle naše velké zlatíčko, takže to, že ho tak taky vidíš, je super.
U Klukoviny jsme se hodně bály, ale čtenáři vztah kluků nakonec přijali, protože uznáváme, že je dost netradiční.
Strašně moc moc moc děkujeme za nádherná slova. Tohle je něco, co nás vždycky bude motivovat psát a tvořit dál. ♥
Minulý a předminulý týden jsem přečetla, ale hlavně se naprosto zamilovala se do Neexistence a do Páté minuty (do té dokonce natolik, že nestačila koupě do čtečky, ale mám už ji mám objednanou i v tištěné podobě)…no a od té doby jsem odmítla číst cokoliv dalšího, protože to jednoduše nešlo. Ty knížky jsou tak nádherné, ale hlavně silné, že jsem je prostě nechtěla čímkoliv a jakkoliv „přebít“. Dneska konečně došlo na den, kdy jsem se odhodlala přečíst něco nového a když jsem zjistila, že máte web s knihami, bylo jasno. Klukovina mě bolela, došlo i na pár slz a stejně… Číst vice »
Milá Zuzano, moc ti děkujeme za krásný komentář. 🙂 ♥ Máme velkou radost, že sis zamilovala naše kluky a to tě v případě Páté minuty vedlo i ke koupi tištěné knihy. A tedy – oficiálně vítej v našem malém světě, kde společně tvoříme! Těší nás, žes dala šanci Klukovině. Je to naše velká a trochu bolavá láska. Během psaní jsme do ní „nalily“ spoustu emocí, až se z ní stala jedna z našich osobních srdcovek, přestože jde jednoznačně o téma, které nesedne každému. Děkujeme ti taky za takový úžasný kompliment. :)) Upřímně doufáme, že pokud se rozhodneš dát šanci dalším… Číst vice »
Ahoj, právě jsem to dočetla podruhé a je to asi jeden z vašich netvrdších příběhů. Jasně, jsem asi magor, když po Rufusovi a Bludech mi tohle přijde nejtvrdší, ale je to prostě tím, že tyhle věci se opravdu dějí. A dějí se denně. O to je to horší. Drobnosti, co nekončí vždy dobře. Zrovna minulý týden u nás v práci jedna taková „klukovina“ skončila sebevraždou. A ne, nejsme děti na střední, jsme rozumní dospěláci, kteří jen ukazují, že jsme se neposunuli ani o kousek. Že nemá prostě všechno happy end, že nemáme všichni odvahu veřejně mávat duhovou vlajkou. Proto jsem… Číst vice »
Milá Simono, moc ti děkujeme za tvůj komentář – upřímně nás hodně zasáhl. Máš pravdu, jako dospěláci jsme se vlastně vůbec neposunuli. Moc nás mrzí, že příběh, který se odehrál u tebe v práci, nemá na rozdíl od toho našeho šťastný konec. Myslíme na tebe, snad se u nás budeš mít vždycky kam schovat, když to tam venku bude těžké. 🙂
Opatruj se,
E + K
Ahojky už jsem od vás přečetla celkově 3 knížky (a bude jich víc haha ✿). Upřímně mužů jen říct, že tato kniha byla extrémně dojemná, především pro mě, protože se dost vidím v Gabrielovi. Celkově zápletka JEDNA VELKÁ DOKONALOST. Bylo to zajímavé od samotného začátku až do konce. Díky této knize jsem si uvědomila, že vás může skvěle pochopit postava v knize a to mě velice potěšilo. Většinou čtěte příběhy, které by jste někdy v jiném světě chtěli žít, ale klukovina se doopravdy hodně liší. Čímž jsem si jí oblíbila o to více. Tento příběh byl opravdu skvělý!!! Už se… Číst vice »
Milá Maraxzjf, moc ti děkujeme za krásný komentář! :)) Udělal nám velkou radost, protože konkrétně tenhle příběh nás emočně hodně vyždímal a řadí se k našim nejmilovanějším. A taky nás opravdu potěšila tvoje slova plná chvály! Moc to pro nás znamená a motivuje nás to psát a tvořit dál. ♥ Těší nás, že ses tolik našla v Gabrielovi, přestože upřímně doufáme, že se ti neděly takové špatné věci jako jemu. Posíláme obří dík a lásku.
E + K
Čtu tenhle příběh už asi po desáté a pokaždé jsem z něj úplně unešená. Asi je to zvláštní, ale cítím se jako zamilovaná. Napadlo mě, jestli třeba neplánujete pokračování? Třeba by Gabe mohl žárlit na Alfabeta nebo by naopak mohl na někoho žárlit Michael (to by se mi asi líbilo nejvíc)… Prostě bych si moc přála, aby jejich příběh pokračoval nejen v mojí fantazii ☺️
Milá Kristý, moc děkujeme za krásný komentář! :)) Jsme nadšené, že se ke Klukovině pořád vracíš. ♥ I my jsme se do ní během psaní zamilovaly. Pokračování upřímně neplánujeme, maximálně nějakou doprovodnou povídku (tu už v obrysech trochu vidíme v hlavách) – snad se k ní jednou dostaneme. 🙂 ♥ Díky za tvoje přítomnost v našem světě, dělá nám velkou radost.