50 GABRIEL


před třinácti lety

Některé dny bylo těžké ho najít. Uměl se dobře schovávat a málokdy se objevil na jednom místě dvakrát. Ale občas zanechával stopy. Zlomené větvičky, pošlapané listí, odkopnuté kamínky… Museli být hodně pozorní, aby ho dokázali vystopovat a stejně se jim to téměř nikdy nepovedlo.

Ale jiné dny, a těch bylo mnohem míň, se neschovával. Právě naopak. Číhal ve stínech, sledoval je a možná je tím i vyzýval k boji. Ovšem vždy jen v době, kdy s naprostou jistotou věděl, že na něj zrovna nemůžou.

Jako právě teď. Kdy byl schovaný za knihovnou.

Gabe seděl na zemi mezi stovkami kostek, dával je na sebe a zkoušel postavit opevnění, které by ho ochránilo. Nebál se, dokonce se na něj několikrát za sebou podíval a vyplázl jazyk, ale to bylo tak všechno, protože čekal na Mickeyho. Bez něj by do boje nikdy nešel. Bez něj by nejspíš žádný Král příšer ani neexistoval.

Mickey totiž jednou na hřišti zíral mezi stromy, pak sebral ze země klacek a řekl: „Vidíš, jak na nás kouká? Určitě na nás chce poslat svoje příšery. Ale neboj se, my ho porazíme a všechny zachráníme.“

Gabe se nejprve vážně trochu bál, protože i když mu máma říkala, že příšery pod postelí, ve skříni nebo na půdě nejsou, stejně si nebyl tak úplně jistý, jestli tomu věří. Ale Mickey vypadal, že strach nemá, a tak ani Gabe nechtěl být za poseroutku. Tak si našel klacek a začal s ním šermovat, dokud mu ho vychovatelka nevzala se slovy, že tím brzo někomu vypíchne oko.

Mickey jí řekl, že o to přece jde, vypíchnout oko Králi příšer, což nepomohlo.

A tak od té chvíle museli být opatrnější a chránit školku tajně. Tak, aby je žádná z vychovatelek nenachytala.

Včera jen tak tak přežili obrovskou bitvu, ale konečně se jim podařilo přemoct věrného pomocníka Krále příšer. Jednu z největších příšer, vysokou jak strom a širokou jak paní kuchařka. Byl to sice Mickey, kdo ji zahnal do úzkých (příšeru, ne paní kuchařku), ale poslední ránu nechal na Gabeovi. A pak se objímali a skákali a smáli, protože to pro ně bylo velké vítězství.

Možná kvůli tomu byl teď Král příšer schovaný za knihovnou a sledoval Gabea, který právě stavil obrannou věž. Gabe dával jednu kostku na druhou a vůbec poprvé se mu povedlo dát jich na sebe jedenáct. Měl z toho velkou radost, ale skoro se bál dýchat, aby věž neshodil.

Zrovna chtěl zkusit i dvanáctou, když vedle něj doskočil kluk s blond vlasy, pihovatým obličejem a nejšibalštějším úsměvem. „Čauuuu,“ vykřikl radostně a téměř okamžitě se začal rozhlížet kolem, nejspíš aby očíhl situaci. Pořád měl na sobě bundu a trochu červené tváře z horka. Ale taky působil spokojeně. Aspoň teda do chvíle, než se vedle něj objevila vysoká žena v kabátě a odvedla ho zpátky do šatny, zatímco se Mickey zmítal a bručel, že nechce. Což mu ale vůbec nepomohlo, protože ta žena – Gabe měl dojem, že je to Mickeyho máma – byla neoblomná. 

Za chvíli ale Mickey proletěl místností podruhé a úplně stejně jako poprvé skočil vedle Gabea přímo do sedu, tentokrát už bez bundy, a zase měl úsměv od ucha k uchu.

„Čau!“ vyhrkl Gabe a podal mu jednu z kostek. „Stavím pevnost. Chceš taky?“

Mickey okamžitě přikývl. „Chci.“ Ukázal na nejvyšší věž z jedenácti kostek, kterou Gabe právě dostavěl. „Tohle dej sem,“ pronesl a plácl na místo, kam ji měl Gabe přesunout. „A tady vodní příkop. Přijdou vojáci a vžuu…. Všechno spadne.“ Ta představa ho tak nadchla, že nadšeně vyskočil a následně zase skočil zpátky na kolena. „Mám pro tebe dárek!“ vyhrkl nečekaně a šmátral rukou v kapse tepláků.

Gabea to upřímně překvapilo. Pokud věděl, a to věděl naprosto přesně, neměl narozeniny a ani nebyly Vánoce, takže s žádnými dárky nepočítal. „Juu, jaký?“ chtěl vědět a celý se rozzářil, protože dostávat dárky byla ta nejlepší věc na světě.

Mickey se naklonil blíž a tajemně pronesl: „Prd!“ A začal se hlasitě chichotat a Gabe se taky chichotal, protože dostat prd bylo vážně legrační. 

Nakonec ale Mickey z kapsy přece jen něco vyndal. Držel to schované v pěsti a teprve, když natáhl ruku před sebe, rozevřel ji a na dlani mu ležel hnědý náramek. „To je na ruku,“ vysvětlil. „Pro tebe. Když si to zavážeš, budeme nej kámoši navždycky.“

Gabe na dárek nejprve vyjeveně koukal a teprve poté si ho vzal.

„Hele,“ vyhrnul si Mickey rukáv, aby ukázal, že má úplně stejný náramek. „Vezmu si ho i do bazénu,“ slíbil.

Gabe přikývl a svatosvatě slíbil, že si ho nikdy nesundá. „Nej kámoši navždycky,“ zopakoval, zatímco mu ho Mickey s vyplazeným jazykem vázal kolem zápěstí.

A pak měli každý svůj a Gabe cítil neskutečnou radost, protože být s Mickeyem nej kámoš byl jeden z nej dárků, jaké kdy dostal. Téměř nábožně po náramku přejel prsty a koukl kamarádovi do očí. „Je super,“ usmál se. Hned nato ale zvážněl, protože teď už to nebyla jen hloupá hra, teď byli s Mickeyem svázaní jako dva rytíři.

Gabe pohodil hlavou směrem ke knihovně. „Furt na mě čučí. Od chvíle, co jsem přišel.“

Mickey přikývl a koukl tím směrem. Ve tváři měl vepsané naprosté odhodlání porazit Krále příšer, ale nejspíš věděl, že teď, když jsou vevnitř, nemá smysl bojovat, protože vychovatelky by jim to zase zakázaly, a tak jen odevzdaně prohodil: „Asi je naštvaný kvůli včerejšku. Až půjdeme na zahradu, dojde k bitvě. Určitě má celou armádu.“

„Jo,“ souhlasil Gabe.

„Ale teď může jen blbě koukat,“ uchechtl se Mickey a Gabea tím rozesmál. Taky chvíli na Krále příšer koukali, dělali ksichty a vyplazovali jazyk, než vzal Mickey kostku, kterou měl nejblíž. „Dostavíme tu pevnost?“

Gabe přikývl a přesunul věž z jedenácti kostek na místo, na které předtím Mickey ukázal. Sice nejvrchnější kostka spadla, ale to nevadilo, protože se pak klukům povedlo společnými silami postavit věž z třinácti kostek! Což bylo totálně boží a oni z toho měli neuvěřitelnou radost. Přesto ji hned zbourali, protože se blížili vojáci a tohle byl jediný způsob, jak je zastavit. Takže vžuu… Všechno spadlo.

Na Krále příšer na chvíli zapomněli. Ale on rozhodně nezapomněl na ně. Pořád tam byl a čekal. Sledoval je a sbíral síly na odpolední bitvu na zahradě.

KONEC

Autor: Klára Pospíšilová


* Líbila se vám KLUKOVINA? Můžete nás podpořit přes PAYPAL, komentářem, anebo tím, že budete i nadále číst.

27 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
MaCecha
21. 4. 2022 17:32

Tramtadadá! 48:2
No, vezmu-li si, že pokud slovní zásoba českého jazyka obsahuje minimálně 250 tisíc slov, 2x se trefit je fakt zázrak. Stejně jako vaše psaní – holt, zázraky se přitahují :))).

Parádní závěr, E&K. Říkala jsem si, co ještě by po poslední kapitole chybělo, a ejhle.. začátek :).
Moc děkuju, že svoje příběhy s námi sdílíte.
🤍🤍🤍🤍

Johy
21. 4. 2022 21:48

Tyjo.. Klukovinu jsem četla každý týden skoro úplně od začátku a jsem za to neskutečně ráda. Každý Váš příběh mě chytne za srdíčko jiným způsobem a na každém si zamiluju něco jiného. Miluju, jak je každý hrdina jedinečný a mám pocit, že jej opravdu znám. Miluju, jak příběhy plynou vlastním tempem. Miluju, jak si z každé vaší knížky něco odnesu. A vlastně úplně všechno (až na to děsné čekání na další kapitolu:)). Děkuju, že mi zlepšujete dny a posílám vám hodně síly, věřím, že to není vždycky jednoduchý. Děkuju za Klukovinu. Děkuju. ❤️

Ray
21. 4. 2022 22:02

Božeeee. To bylo úžasný, skvělý, dojemný, vtipný, sladký, boží… Četla jsem Klukovinu úplně od začátku a zlepšila mi každý jediný týden. Bude mi chybět! Gabe i Michael 😊 Mám je ráda oba stejně a vás hrozně obdivuju, protože vaše příběhy… MILUJU. Díky za ně, za vás. 😄

Anet
21. 4. 2022 22:31

Moc se mi líbí jak je to ukončené ❤️ kluci mi budou strašně chybět. Příběh byl i hodně dojemný, to se můžeme všichni shodnout. Krásná práce holky❤️

Květa
21. 4. 2022 22:48

Tak… Nechala jsem si poslední dva díly na jednou, abych si pojistila emoční jízdu. 🙂
Holky, tohle bylo zase naprosto parádní. Umíte budovat charaktery tak, jak snad nikdo. Je to skvělá kniha. A i když jsem tomu ze začátku nevěřila, zamilovala jsem si jí. Moc se těším, až si jí v budoucnu přečtu celou a hezky najednou.
Děkuji za kluky a děkuji za vedlejší postavy. Protože jsou taky perfektní. Každičký z nich.

Belinda
22. 4. 2022 0:53

Schovávala jsem si nějakej ultra mega boží komentář nakonec, takže posledních par kapitol jsem nekomentovala. No a teď je to tady a já nevím co napsat. Asi jen, že to bylo taaaaaaaaaak strašně krásný, celý, i ty míň hezký kapitoly byly krásný. Jsem šťastná, že mě konec nezklamal, jako žádnej z vašich příběhů 🖤🖤 Tenhle příběh se mnou šel celou cestu během psaní bakalářky a stejně jak skončil, tak i já ji úspěšně dopsala a poslala. Kluci (a holky) byli jste mi oporou, mým bezpečným místečkem, kam jsem utíkala pokaždé když jsem byla zoufalá nad bakalářkou. Těším se na další… Číst vice »

aduška
22. 4. 2022 10:25

Nemůžu uvěřit, že tenhle dokonalý příběh skončil a ještě tak dokonale krásně. Michael a Gabriel konečně spolu tak, jak to má být. 🙂 Budou mi oba moc chybět, ale vím, kam ses za nimi vrátit. 🙂 Byl to opravdu nezapomenutelný zážitek. Díky holky. 🙂 A pište nám dál, budu se moc těšit. 🙂

rey
22. 4. 2022 22:25

Je hrozný si uvědomit, že už je konec. Když se kouknu zpětně, tak jsem s kluky zažívala jak jejich, tak svoje problémky a oni mi ty dny vždy zlepšili. Nové kapitoly jsem si vždycky nechala hezky na víkend a sjela jsem to dohromady, což je velmi efektivní způsob. Strašně jsem si kluky zamilovala, jejich příběh je komplikovaný, ale lásce se nezabrání nom. A ježíši, miluju jejich dialogy. A taky mě zajímá jestli má být ten konec nějaký plot twist nebo tak, ale v každém případě to zní strašně dobře a miluju to. S těžkým srdcem se mi tato knížka zavírá,… Číst vice »

Mischeff
23. 4. 2022 18:41

Dobře… Tak začnu od zacatku.
Když mi došlo, ze tady půjde o šikanu, trochu jsem se lekla, ale jak jsem psala, když jste zvládly Mattiase a Rufuse, věřila jsem, ze zvládnete už všechno.
Michael, ach… já ho miluju. On je úžasný.
Miluju všechny vaše příběhy, dodnes byla mým favoritem neexistence, ale musím říct, ze Klukovina ji předstihla. A já po dlouhé době, zacinam číst od zacatku hned po docteni. Protože tohle si zaslouží okamžitý repete.
Miluju Vás a doufám, ze Klukovina si najde místo v me knihovně vedle Pate minuty a brzy i neexistence.

Lucka
23. 4. 2022 19:37

Holky, opět jste dokonale vystihly postavy,jejich povahy, myšlenky i chování. Vždy to prožívám víc než svůj život 😁. Bylo to úžasné čtení a nebylo naposledy 🤩. Jak jsem ze začátku Michaela nesnášela,tak postupně si mě získal a už nepustil. A Gabriel taky hezký zesílil a budoval si sebevědomí. Moc děkuji za krásný zážitek

Lucie K.
30. 4. 2022 19:05

Moc děkuji, že píšete… Je to dokonalé! 🙂 A moc se mi tu u vás líbí! A už tu asi zůstanu… Teda určitě tu zůstanu a budu vás číst dál! Protože musím… jsem ZÁVISLÁ. Tak moc závislá, že čtu i do jedné do rána a to stávám už ve 4:30. A nemůžu si pomoc, ale potřebuju si dát každý večer svoji dávku! Váš styl psaní ve mně probouzí úplně všechny emoce… Jo, pláču, taky se směju a bolí mě srdce a pak nad tím, co si přečtu, musím dlouze přemýšlet. Protože vy nutíte člověka, aby nad tím přemýšlel nebo alespoň… Číst vice »

Jiří
30. 4. 2022 19:31
Reply to  Lucie K.

Naprosto s tímto souhlasím. Tak nějak je to u mně podobné. Řekl bych, stejné.😊💓

Lucie K.
30. 4. 2022 20:26
Reply to  Jiří

Tak to je moc fajn 😉💗

Karin
15. 5. 2022 21:40

Konec je vlastně začátek moc se těším na na další povídku.