O čem to vlastně celé je.
ÚRYVEK ZE 42. KAPITOLY:
„Takže pátá minuta je něco, jako když najdeš sám sebe?“
Kai pomalu přikývl. „Asi ano.“
„A jak víš, že ji máš hledat zrovna v moři?“
Ta otázka Kaie upřímně vykolejila, protože byla tak nelogická. Kde jinde bych ji asi tak měl hledat? Nechápavě zakroutil hlavou. „Jak to myslíš?“
Ethan nad odpovědí chvíli přemýšlel. „Třeba jsi ji už našel… Třeba je pátá minuta o nás.“
Takhle to zní neuvěřitelně jednoduše. Pátá minuta je okamžik, kdy je člověk naprosto a jistě sám sebou, netrápí ho žádné problémy, minulost, budoucnost. Je jen on sám. Šťastný. Není divu, že se Kai rozhodl tohle hledat pod vodou ve chvílích, kdy se v podstatě ocitá na hraně života a smrti. Protože vypnout pochybnosti, strach a povinnosti opravdu není jen tak.
Až zpětně, hodně zpětně, pochopil, že tyhle bezstarostné chvíle, šťastné chvíle celou dobu prožíval právě s Ethanem. I v těch neuvěřitelně krátkých momentech, kdy se hádali, dávali si pěstí (respektive Kai dával pěstí Ethanovi) nedokázal myslet na nic jiného. Žil jen v té jedné vteřině.
A to je Pátá minuta. Okamžik, kdy neexistuje nic jiného než štěstí a absolutní klid. Kdy cítíte, že tohle od života stačí, že tohle je skutečné.
Ale jak bylo řečeno na začátku… Zní to jednoduše, ale ve skutečnosti je to možná ta nejtěžší věc. Překonat první čtyři minuty, kde je všechen ten šílený balast, který není možné vypnout.
Asi nám všem nezbývá, než to opakovaně zkoušet.
NAŠE OSOBNÍ PÁTÁ MINUTA existuje. A asi nikoho nepřekvapí, že je spojená se psaním. Psaní nás naplňuje, tvoří naše dny a životy. Takže si to představte, píšete a vedle vás píše ten nejmilovanější člověk. Je to perfektní. Škoda jen, že minuty netrvají věčně a i ta pátá někdy skončí a člověk musí vstát a řešit věci.
Jedna. Dva. Tři. Čtyři. A odpočítávání začíná nanovo.
Zažili jste někdy opojný pocit Páté minuty? Jestli ano, budeme moc rády, když se s námi podělíte. Stejně tak budeme rády, když se podělíte, pokud jste na Pátou minutu ještě nedosáhli, nebo ji zatím vůbec nenašli.
A nebojte, každý je jiný. Je jedno, jestli už ji všichni kolem vás prožívají, jen vy čekáte. Podívejte na naše kluky. Zatímco Ethan na to přišel celkem brzy, Kaiovi to trvalo celých 42 kapitol. Všechno má svůj čas.
Eva a Klára
Popravdě…něco jako pátou minutu jsem už zažila. Když byla tma, svítilo slabé světlo a svět utichl. Pouze ono světlo svíce hořelo a ozařovalo prostory mohutné budovi. A já tam byla jen se dvěma dalšími lidmi a… V ten moment jsem se cítila tak sama a zároveň, jako by mě někdo objímá a konejšil. Z očí mi tekly slané slzy a já byla šťastná, sama sebou, usmívala jsem se. Mohla jsem konečně přestat předstírat, skrývat, protože to všechno ví. Mohla jsem si povídat o čem jsem chtěla a stále jsem cítila příjemné teplo v duši a zároveň mrazivý pocit samoty na… Číst vice »
Milá Májko, děkuju, že ses s námi podělila o svoji pátou minutu. Myslím, nebo aspoň doufám, že byť nejsem věřící v pravém slova smyslu (a teď podkopu samu sebe, když se zeptám, co je to, věřit v pravém slova smyslu?), dokážu tě pochopit. Aspoň malinko, protože pátá minuta je podle mě jinak nepřenosná, a dokáže ji pochopit jen ten, s kým ji prožijeme. Ať už ji prožíváme s člověkem, Bohem, sami se sebou.
Děkujeme ti, že sis Pátou minutu přečetla. A že jsi pořád s námi.
Eva