NA ÚVOD K MEDVÍDKOVI

03. 03. 19

Proč je to moje osmnáct plus srdcovka a spousta emocí zaobalených do zdánlivě obyčejných situací a gest.


Právní logiku v tom nehledejte. Spíš drogy.

Tahle povídka byla původně vlastně jenom takovej pokus, něco jako psací roleplay se zadáním ‚Poznej, kdo tě má rád doopravdy, a kdo to jenom hraje.‘

Z dialogů se stala kostra, a z kostry příběh, pomalu novela, která popisuje život kluka jménem Efram – od okamžiku, kdy se dostal do domu Jamese Novickyho a poznal jeho syny.

Efram žil nějakou dobu na ulici, a aby přežil, musel prodávat svoje tělo a sny. Celá ta zkušenost ho nějakým způsobem osekala, a protože to vypráví v ich formě (nechtěl, abych to za něj kvůli autenticitě jakkoli upravovala), pravděpodobně budete mít při čtení obdobnej pocit. Že je to osekaný. Nespisovný. A kolikrát vlastně i vulgární.

Ale Efram si podle mě celou dobu dokázal udržet zvláštní nadhled. Je upřímnej sám k sobě i k ostatním lidem.

No a, jako snad každej můj chlapec, miluje kečup, sušenky a colu.

Myslím, že když o sobě v určitý fázi řekne: „Na chvíli jsem normální kluk, co se zamiloval,“ dokonale tím vystihne, o čem celý tenhle příběh je. O lásce. O lásce vroucné, odevzdané a hluboké.

Ano, přesně o takové lásce, jakou chováme ke svým medvídkům.

E

Komentujte