42 KAI


Čtyři minuty a dvanáct vteřin. Přál si, aby se všechno nějak uzavřelo. Aby zavolal mámě a nepřipadal si špatně kvůli všemu, co řekl. I když mu tisíckrát opakovala, že se nezlobí.

Čtyři minuty a třináct vteřin. Přál si, aby se na něj ve škole přestali dívat jinak. Chodit po chodbách a neslyšet šepot. A třeba dokázat ostatním, že se nezměnil.

Čtyři minuty a čtrnáct vteřin. Přál si, aby mu Brax řekl, že je všechno v pořádku. Když odjížděl, jen pokýval hlavou. Nastoupil do taxíku a už spolu nemluvili. Zůstalo to mezi nimi… divné.

Čtyři minuty a patnáct vteřin. Přál si, aby se otec vrátil domů.

Čtyři minuty a šestnáct vteřin. Přál si dotknout se konečně páté minuty. Alespoň jednou.

Všechna přání se ale nesplní.

Vyplaval nad hladinu a zhluboka se nadechl. Voda mu stékala z vlasů do očí. Lapal po dechu, zatímco se pokoušel dostat ke břehu. Ten den foukal studený vítr. Když vylézal na břeh, měl husí kůži.

Teprve až když se svalil do písku, nohy natáhl před sebe a zadíval se na obzor, začala v něm růst frustrace. Ještě před chvíli, když plaval k bójce, cítil neuvěřitelnou jistotu. A klid. Připadal si vyrovnaný, připravený. Zhluboka se nadechl, ponořil se a věděl, že dnes je ten den. Jenže…

Třeba mu není souzeno dotknout se páté minuty.

Třeba se k ní jen nezdravě upnul.

Třeba na ní vůbec nezáleží.

Ale třeba ano.

Převlékl se do suchého, posbíral věci a zamířil k nemocnici, kde na něj čekal Ethan. Opíral se o zeď, ale jakmile si Kaie všiml, šel mu naproti.

„Někam tě vezmu, chceš?“ řekl.

Kai nejprve nakrmil Gambita, pohladil ho po hřbetě a pak Ethana následoval. Těšil se, až mu večer předá dárek k narozeninám, i když Ethan neustále opakoval, jak nic nechce. „Kam přesně jdeme?“

Ethan nereagoval. Pomohl mu vylézt do travnatého svahu, na kamennou zídku, a teprve, když se na ni oba posadili a nohy spustili do prázdna, usmál se.

Kai pohlédl dolů a z té výšky se mu trochu zatočila hlava. Hluboko pod sebou viděl koleje mizející v tunelu. „Tohle je tvoje tajné místo?“ hádal.

„Nevím, jestli zrovna tajné…“ pokrčil Ethan rameny a díval se přitom do dálky. „Občas sem utíkám, když nevím, kam jinam bych šel. Mám rád tu nejistotu. Když přijíždí vlak, všechno se začne třást, jak kdyby se hroutil svět.“

„To zní…“ Děsivě. Ale podobné věci k Ethanovi patřily, proto se Kai jen usmál a nakonec dodal: „Zajímavě.“

„Tolikrát jsem přemýšlel, že bych skočil na rozjetý vlak, a nechal se odvézt někam daleko.“

Kai měl dojem, že se možná někdy o něčem podobném bavili, ale nemohl si vzpomenout. Na okamžik zavřel oči a užíval si každou minutu, protože i když měl strach z výšek, s Ethanem se prostě cítil dobře.

„Co je tvoje tajný místo?“ zeptal se z ničeho nic Ethan.

Nad tím Kai nemusel uvažovat. „Vždycky to bylo moře,“ přiznal. Zadíval se na oblohu, protože každý pohled dolů ho znervózňoval. „Ale poslední dobou… Nejsem si jistý.“

Ethan na něj pohlédl. Nezeptal se, ale i tak bylo jasné, že ho to zajímá, a tak Kai pokračoval.

„Když jsem byl na první hodině plavání, trenér nám vyprávěl příběh, jak ho jednou smetla vlna. Říkal, že byl pod vodou přes pět minut, a že zažil něco… neuvěřitelného. Nevím, proč mi to tak utkvělo v paměti. Možná vůbec o nic nešlo. A já to stejně nikdy nemohl nechat jít. Neustále se páté minutě snažím přiblížit. Ale když už to vypadá, že se jí skoro dotýkám, zase mě něco strhne zpátky.“ Nebyl si jistý, nakolik mluví srozumitelně, ale potřeboval ze sebe všechno dostat. „Když jsem pod vodou, nejprve cítím tolik, ale postupně se všechno ztrácí a zůstanu jen já. A mám pocit, že za pátou minutou se skrývá mnohem víc.“

„Takže pátá minuta je něco, jako když najdeš sám sebe?“

Kai pomalu přikývl. „Asi ano.“

„A jak víš, že ji máš hledat zrovna v moři?“

Ta otázka Kaie upřímně vykolejila, protože byla tak nelogická. Kde jinde bych ji asi tak měl hledat? Nechápavě zakroutil hlavou. „Jak to myslíš?“

Ethan nad odpovědí chvíli přemýšlel. „Třeba jsi ji už našel… Třeba je pátá minuta o nás.“

Třeba je pátá minuta o nás?

Nešlo nad tím nepřemýšlet. Kai si prohlížel Ethana, každý rys tváře a hlavně oči, které se na něj dívaly, jako by znaly odpověď. A možná, že se nemýlily. Kai usilovně vzpomínal, o čem vlastně měla pátá minuta od první chvíle být. A stále docházel k tomu samému.

Že už sám sebe třeba vážně našel, protože jinak by tady nejspíš neseděl.

Z myšlenek ho vyrušil vlak. Kai se otočil a viděl, že za mostem stojí odstavené vlaky a jeden z nich se dal právě do pohybu. Jel pomalu, blížil se k tunelu a každou chvíli se měl objevit na jejich straně. „Skočíme,“ vyhrkl Kai a nejistě vstal.

„Cože?“ Ethan ho nevěřícně sledoval.

„Skočíme?“

Ethan se taky postavil. Zkontroloval vlak, který začínal nabírat rychlost. „Spolu,“ přikývl.

Kai přistoupil blíž. „Myslíš to vážně?“

„A ty?“ zakřičel Ethan, aby přehlušil vlak. Stoupl si na kraj a chytl Kaie za ruku. Pevně s ním propletl prsty. „Až napočítám do tří…“

Kai pro jistotu zavřel oči. Most se začínal třást. Jako by se hroutil svět.

„Jedna… Dva…“

Autor: Klára Foldynová

KONEC

PŘEDCHOZÍ


* Líbil se vám příběh Páté minuty? Můžete nás podpořit přes Paypal, komentářem, anebo tím, že budete i nadále číst.

31
Komentujte

Emva

Nádhera. Bola to slasť čítať tento príbeh, no obávam sa, že som nepochopila koniec. Kam skákali a prečo?

Anna

Tahle kniha byla doopravdy skvělá. Psala jsem to už v předešlých komentářích. Moc se mi líbila i konec, i když bych s ním jindy byla nespokojena. Vlastně je jedno jestli nakonec skočili nebo ne. A pokud skočili, což mohlo znamenat jistou smrt, tak v tom jsou navždycky spolu.

Vážně za tenhle skvost děkuji. ♡

Dyana

Krása ❤️❤️❤️ Škoda, že už je konec

Ester

Krásny priam filozoficky a pritom romanticky záver. Velka vdaka dievčence za vasu pracu, užila som si to a teším sa na vase dalsie nápady.

Voldy

U posledních dílů jsem se odmlčela, protože nebyla šance si je přečíst v klidu. To je riziko mého povolání… Včera večer se mi to podařilo a to až do závěru. Chtěla bych Vám poděkovat za tento příběh. Bavil mne a občas i rozesmutnil, to když se postavy vštípí pod kůži. Kai to nakomec zvládnul. Bylo to šokující a velmi dramatické odhalení, ale nakonec… někdy je to lepší. Člověk ztratí všechno, ale i tam ve skulince nakukuje naděje na lepší zítřky. Stejně tak Ethan, nakonec otevřel dveře své třinácté komnaty a prošel jimi dál. S démony není potřeba bojovat, nýbrž spolupracovat,… Číst vice »

Kassandra E. Quinseberry

Poslední dobou jsem hrozně přemýšlela, jak by mohla Pátá minuta skončit, ale tohle? Tohle by se dalo považovat za filozofické mistrovské dílo! Jejich vztah byl naprosto krásně popsaný. Jen mě mrzí, že už Ethan a Kai nebudou náplněmi mých úterků a čtvrtků, ale všechno jednou končí 🙂 Už se moc těším na neexistenci!

Milá Kláro, milá Evo, do četby Páté minuty jsem vstupoval vyzbrojený mužskou ješitností a doznívající představou, že holky a ženy stěží mohou barvitě a věrohodně vykreslit svět dvou hledajících se a zamilovaných „teplých“ kluků. To slovo „doznívající“ jsem zvolil záměrně, protože jsem byl čerstvě okouzlený světem Thea Addaira, který by podle mých zastaralých názorů taky byl někde na půl cesty k věrohodnosti. Trvalo mi skutečně téměř do poloviny románu, než spadla poslední obruč hloupých předsudků. Pak už jsem byl jen v úžasu nad tím, že jste udržely všechny motivy a žádný jste neopustily, dokud nebyly hotový a vyřešený; jak jste… Číst vice »

P.S. Tohle je asi první český román, který by měl mít spolu s knihou soundtrack 🙂

Pišta

Naprosto souhlasím s Frantou a vlastně všemi komentáři. Co se týče hodnocení, nemám co dodávat, vy to holky víte moc dobře. Ale trošku je mi z toho zase smutno, jak už někdo psal, že Ethan a Kai nebudou náplní mých úterý a čtvrtků. Ale jak se říká, v nejlepším přestat 🙂 Co nejdřív si přečtu další tvorbu

Mirek

Děkuji za krásné úterky a čtvrtky, na které jsem se těšil. Příběh je krásně napsaný, skvěle vystiženy charaktery obou protagonistů. strhující vyprávění, jako ostatně všechny povídky na tomto webu. Jenom se omlouvám, že jsem z pohodlnosti nekomentoval každý díl…

Karin

Konec je zajímaví každý si může vymyslet svou verzi moc dík za pěkný příběh.

Essidaven

Milé dámy, velmi Vám děkuji za krásný zážitek ze čtení. Pátá minuta je opravdu krásný příběh, každé úterý a čtvrtek jsem se nemohla dočkat páté hodiny až bude další kapitola. Myslím, že jste stvořili velmi zajímavé, uvěřitelné a (prostě k zulíbání) postavy:) Pokud se Pátá minuta objeví někdy v knihkupectví určitě nebudu váhat s koupí! Těším se na další příběhy a přeji hodně zdaru při psaní.

Alissea

Naprostá pecka. Dokonalost sama. Byt bych vážně brala pokračování. Oba kluky jsem si zamilovala a budou mi chybět

Prisla jsem omrknout, jestli jsem dostala odpoved na svoji otazku – a on se ten muj koment asi neulozil… 😛
Dekuju za tak skvelou povidku, a hlavne za ten happy end, protoze ja spatny konce proste nedavam 😀 Po te angstove jizde je tohle zakonceni uplny bonbonek.
Nemate nahodou v planu dat to do tisku?.. 🙂

Ari

Myslí, že asi nemám slov… Přečetla jsem to na jeden zátah a teď tu sedím s přihlouplým úsměvem na tváři. Skládám poklonu. ❤️❤️

Milli

Komentář jsem si schovávala až za poslední díl. 🙂
Během dvou dnů jsem shltla všech 42 dílů, moc se mi to líbilo.
Máte dobré vykreslené charaktery postav, nejsou to jen ploché figury bez větších emocí. Určitě si přečtu ještě něco dalšího.
Děkuji za skvělý zážitek.