34 KAI


„Co se děje?“

Brax se pokusil usmát a zároveň zakroutil hlavou. „Nic. Co by se mělo dít?“

„Ty si myslíš, že nic nepoznám?“ optal se Kai. Posadil se na kraj sedačky a povytáhl obočí.

„Jak to myslíš?“

Všiml si, že mu Brax záměrně nekouká do očí. Pořád Kaie považoval za dítě, o které se musí za každou cenu starat a chránit ho. „Tento měsíc tu máma byla už dvakrát. Nejsou to ještě ani dva dny, co odjela. A má přijet zas? Proč?“

„Jak to myslíš proč? Mámy občas domů jezdí,“ ušklíbl se Brax.

Kai mu nejspíš nemohl nic vyčítat, taky před ním skrýval tajemství. Hlasitě vzdychl a rozhodil rukama: „Fajn. Tak mi to neříkej.“ Vstal a sebral ze stolu mobil. „Jdu do Augoru.“

„Se ti tam nějak zalíbilo,“ prohodil bratr. Kolem očí se mu poslední dobou začínaly dělat vrásky, a když se usmál, vypadal starší než na dvacet sedm.

Kai prošel kolem pracovny. Jen na okamžik se zastavil a tiše naslouchal, ale nic z druhé strany dveří neslyšel. Otec poslední dobou prakticky nevycházel ven. Občas se zdálo, jako by v domě ani nebyl.

Kai se v rychlosti převlékl a zamířil k fontáně, kde měl sraz s klukama. Okamžitě poznal, že Connor nemá dobrou náladu. Tvářil se přímo vražedně a místo pozdravu jen něco zamručel. Jude dal prsty k sobě, aby připomínaly tvar srdce a pak je od sebe násilně odtrhl. „Trable v ráji,“ zašeptal.

Před klubem už postávalo dost lidí. Kai v rychlosti přelétl očima frontu, aby zkontroloval, zda někde nezahlédne černovlasého kluka.

Dřív do Augoru chodil, protože Ethana vidět potřeboval – pohyboval se někde mezi závislostí a posedlostí. Ale dnes večer Ethana jednoduše vidět chtěl. Pořád žil v představě, že existuje možnost, jak to mezi nimi urovnat. Byl ochotný na všechno zapomenout a omluvit se za každou hloupost, kterou provedl. Třeba i vzít všechno na sebe. A když se náhodou objevil strach, že by Ethan o nějaké napravování vztahu vůbec nemusel mít zájem, rychle ho zahnal.

Dokud to nezkusíš, o nic jsi nepřišel.

Ethana v davu nezahlédl, ale všiml si třicet trojky a ještě jednoho kluka, který s Ethanem stoprocentně kamarádil. Přijde, určitě.

Vydal se ke vchodu a kluci jej následovali. Někdo na něj zavolal hej, jdi do fronty!, ale on nereagoval. Dívka se na něj už z dálky usmívala. „Ahoj, Kaii,“ pozdravila. Natiskla mu razítko na zápěstí. „Hezky se bav.“

To záleží…

x

Postával s Tylerem, Judem a dvěma holkami u schodiště, a pokoušel se předstírat, že poslouchá. Ve skutečnosti neustále těkal pohledem ke vchodu. Jedna z dívek se ho snažila rozmluvit, ale vždycky jen něco v rychlosti odvětil.

Zrovna si přiložil skleničku ke rtům, když zahlédl Ethana. Srdce mu poskočilo. Je tady. V rychlosti dopil, aby se mohli – jakože náhodou – potkat u baru. Než však stačil svůj nápad zrealizovat, Ethan se na něj otočil a pohlédl mu do očí. Jako kdyby celou dobu věděl, kde ho v davu hledat. Položil přitom kamarádovi ruku na rameno.

Kai nezuřil, neskřípal zuby a rozhodně nežárlil.

Ethan se opřel o bar a vyzývavě povytáhl obočí. Měl přitom zvláštní výraz. Kai nenápadně pohodil hlavou k záchodům. Položil skleničku na nejbližší stolek a nechal Tylera s Judem, aby se dál snažili přimět dívky k tanci.

Vpadl na pánské toalety a přešel k umyvadlu.

Může si přece dělat, co chce. Je mi to jedno! Dál se v myšlenkách nedostal, protože dovnitř vstoupil Ethan. Mračil se, ruce měl schované v kapsách a nezdálo se, že by hodlal cokoliv říct. Ale přišel, takže…

Aby se ujistil, že mezi nimi stále ještě něco je, přiskočil Kai blíž a zuřivě Ethana políbil. Chytl ho přitom za tričko a přitáhl k sobě. Nedovolil by mu odejít. Potřeboval ho u sebe, cítit vůni pomerančů na jazyku a přitom se dotýkat každé částečky jeho těla.

Jemně skousl Ethanův spodní ret a ovinul kolem něj ruce. Odtáhl se jen, aby mu pohlédnul do očí. „Jestli na tebe třicet trojka ještě jednou sáhne, bude toho litovat,“ pronesl výhrůžně.

„Řekneš mu to?“ ušklíbl se Ethan pobaveně, ale něco v jeho očích Kaie znepokojovalo. Aby zahnal pochybnosti, naklonil se pro další, skoro až cudný polibek.

„Neodepsals mi,“ odvětil vyčítavě, přestože se zařekl, že o tom nebude mluvit.

Ethan jen pokrčil rameny. „Nevěděl jsem… Nechtěl jsem.“

Tahle reakce Kaie naštvala. Založil ruce v bok a ustoupil. Otočil se a pohlédl na zeď, na kterou už někdo stihl nasprejovat graffiti. „Kurva, Ethane, já se fakt snažím!“ vyštěkl.

„Jak přesně? Ta zpráva bylo jediný vstřícný gesto. Jediný po třech měsících, Kaii!“ pronesl Ethan a po chvíli se klidným hlasem zeptal: „Jak si představuješ, že to bude fungovat?“

Nejprve chtěl zakřičet, že nemá nejmenší tušení, ale něco takového nejspíš nebylo vůbec nutné. Proto mlčky sklonil hlavu a vyčerpaně vydechl. Chtěl Ethanovi vysvětlit, že si bez něj další den nedokáže přestavit. A zároveň se mu strašně moc chtěl svěřit, jak hrozný má strach.

Jenže než si stihl rozmyslet, co má říct, Ethan si stoupl před něj. Jednou rukou ho chytl zezadu na krku a přitáhl k dalšímu úžasnému polibku. Když se dotkli jazyky, veškeré myšlenky šly stranou a Kai cítil, jak se mu bouří krev. Rukou vjel Ethanovi pod tričko a přitom se na něj natiskl, aby k němu byl co nejblíž.

Zrovna, když si říkal, že se vzrušením zblázní, protože Ethan mu položil dlaň na rozkrok, otevřely se dveře. Kai vyděšeně uskočil, ale bože… Pokud ten kluk nebyl totálně slepý a blbý, muselo mu být jasné, proč nemůže popadnout dech.

„Co to kurva…,“ začal. Kai okamžitě poznal, že patří k Ethanovi, přestože si byl jistý, že v basketbalovém týmu nehraje. Navíc byl na basket docela ramenatý a podsaditý, hodil by se spíš na ragby.

„My jsme ne… to… jen…“ zkoušel Kai situaci nějak zachránit. Ale příliš rychle si uvědomil, že to nedokáže. Stáhlo se mu hrdlo, proto s nadějí v očích pohlédl na Ethana. Nenechávej mě v tom. Takhle se to nesmí provalit. Takhle ne.

„Líbali jsme se,“ oznámil Ethan klidně a otřel si palcem rty.

Kai měl pocit, že ho někdo polil hodně studenou vodou.

„Děláš si ze mě srandu?“ zeptal se kluk a zíral přitom na Ethana. „Vždyť tě chtěl vyřadit ze hry. Zničit! Viděls, co udělali Olliemu?! Navíc přece nejseš… Nejseš. Spal jsi s Norou, ty vole!“ Kluk vypadal vážně rozčileně. Máchal rukama směrem ke Kaiovi, ale vyčítavě zíral na Ethana. A v něčem měl zcela určitě pravdu.

„Tys spal s Kentovou?“ vyhrkl Kai. Všechno ostatní mohlo klidně počkat, beztak výčitky a obvinění nikam nezmizí. Ale tohle…

„Už dávno,“ vysvětlil Ethan překvapivě klidně. „Adame, prosím tě, uklidni se. Jdi za ostatníma, pak si promluvíme…“

„Jak se mám podle tebe uklidnit?! Myslel jsem, že jsme nejlepší kámoši a ty se celou dobu zahazuješ s tímhle kreténem!“

Kai věděl, že by se měl bránit, ale nejspíš by tím všechno jen zhoršil. Raději se zaměřil na Ethanův nápis na tričku – Straight outta compton. Ještě před chvíli z něj chtěl to tričko strhat. Teď mu v hlavě rezonoval jen strach. Přistihl nás. Přistihl nás a teď všechno ví.

Adam přistoupil k Ethanovi a strčil do něj. „Po tom všem, co jsem ti o sobě řekl. Najednou to všechno totálně smeteš. Vole, trávili jsme spolu snad málo času, aby sis nenašel ani pitomou chvilku na to, abys mi řekl… Tak seš teplej! Mě to vůbec nezajímá, víš? Ale tenhle kretén se ti pokoušel zlomit nos. Nabízel klukům lístky, když tě vyřaděj, tos věděl?!“

Kéž by mohl veškerou hádku zastavit. Kai přeskakoval pohledem z jednoho na druhého a přál si Adamovi všechno vysvětlit. Proč udělal, co udělal. Co cítil, když viděl Ethana stát na hřišti. Ale odčinil by tím něco?

„To jsem věděl…“

Tentokrát se Adam rozhodl zaměřit na Kaie. Strčil do něj s mnohem větším odhodláním, než před chvíli do nejlepšího kamaráda. Kai zavrávoral a zezadu narazil do umyvadla.

„Přijde ti normální, cos udělal, že se mu teď snažíš nasrat do života?!“ hulákal Adam. Přes hlasitou hudbu ho nikdo mimo tyhle zdi nemohl slyšet, ale Kaiovi se každé z těch slov zarylo pod kůži.

Ethanův klid se najednou vytratil. Stoupl před Kaie a přísně rozkázal: „Přestaň!“ Teprve potom s vážnou tváří dodal: „Adame, nech ho.“

Radostný pocit, že se ho Ethan zastal, naplnil Kaie až po konečky prstů. Byl natolik všeobjímající, že na pár vteřin přehlušil všechno ostatní. Strašně rád by položil Ethanovi ruku na rameno a dal mu najevo, že… Ale tys tam pro něj nebyl, když tě potřeboval. Ty ses ho před kluky nezastal.

„Nemůžeš ho bránit, prostě ne,“ zakroutil Adam hlavou. „To sakra nedává smysl!“

„Když se nad tím zamyslíš, tak to dává smysl,“ promluvil Ethan. „Už od začátku. Copak jsem ti to mohl říct?“

„Mohls to risknout! Určitě by to bylo lepší, než vás najít takhle!

Kai nechtěl vědět, co by se stalo, kdyby je přistihl některý z jeho kamarádů. Jak by se zachovali, jak by se zachoval on sám. A pochyboval, že by někdo z nich úplně stejně jako Adam neřešil otázku orientace. Tak seš teplej, no a co.

„Asi jo. Máš pravdu. Posral jsem to.“

Adam se naklonil přes Ethana a ukázal prstem na Kaie. „Doufám, že seš spokojenej! Jako by se mu v životě stalo málo špatných věcí…“

Tohle bolelo víc než všechna ostatní slova, která kdy padla. Bolelo to dokonce víc než Drakeova rána. Nesnášel toho kluka! Nesnášel ho za to, jak snadno a zároveň tvrdě dokázal udeřit.

Na chvíli se koupelnou rozneslo ticho, přerušované jen kapáním vody z kohoutku, než Ethan zakroutil hlavou. „Nemáš právo ho soudit. Nechci, abys to dělal, rozumíš?“

Adam sevřel rty pevně k sobě. Naposledy těkl pohledem ke Kaiovi a ani na chvíli se nepokoušel zakrýt nenávist. Pak nasupeně vydechl, nejspíš poznal, že nemá smysl se dohadovat. Když odešel, pořádně za sebou práskl dveřmi.

Původně měl Kai v plánu zjistit, jestli je Ethan v pořádku, ale místo toho z něj vypadlo nejisté: „Myslíš, že by o nás mohl někomu říct?“ Netušil, jakou reakci tím spustí.

Ethan se v mžiku otočil, chytl ho za tričko a přirazil ke zdi. „Ty… Ty si myslíš, že se všechno točí kolem tebe, co? Tak já pro tebe mám novinku. Většině lidí seš ukradenej. Ani Adama nezajímá, s kým bys to rád dělal. Ani Hayden to nezajímá. Nakonec ani mě…“ Poslední věta zněla spíš smutně než naštvaně. „Běž. Utíkej se schovat k bráchovi.“

Kai už nedostal příležitost zeptat se, jak to Ethan myslel. Zůstal na záchodech sám, zíral na graffiti a pokoušel se… Co vlastně? Dýchat, třeba.

Pokoušel se dýchat.

x

„Seš doma brzo,“ poznamenal Brax a pohlédl na hodinky. „Není ještě ani jedenáct.“

Kai jen naštvaně hodil klíče na stolek. Chtěl se schovat v pokoji, ale bratr se dál vyptával.

„Stalo se něco? Vypadáš nasraně.“ Brax obešel linku, kde si zrovna chystal čaj a přišel blíž. Na tváři měl chápavý výraz. „Pohádali jste se?“

„S kým jako?“ štěkl Kai a založil si ruce na hrudi.

„S tou holkou, se kterou chodíš.“

Co ty víš, Ethane, o mně a bráchovi, že si myslíš, že do toho můžeš mluvit?

Musel se rozesmát, protože všechno bylo k smíchu. Nevnímal, že se na něj bratr dívá jako na blázna. Tolik potřeboval s někým mluvit. Svěřit se a třeba v tom najít nějaké řešení.

Co kdybych ti řekl, že se mi holky nelíbí, Braxi? Jak by ses pak na mě díval? Jak bys přijal, že nejsem normální? Že nejsem takový, jakého sis mě přál. A já to nemůžu změnit. Zkoušel jsem to.

Smích nakonec vystřídal vztek.

„Žádná holka není. Nikdy ani nebyla!“ zařval.

Zavřel se v pokoji, zapnul rádio, aby přehlušil ticho a padl na postel. Snažil se svoje pocity nějak utřídit. Dobrat se konečně k něčemu, co by mu poradilo, jak dál.

Jednu věc věděl jistě, bez ohledu na všechno ostatní. Ethana ve svém životě potřeboval.

Hlasatel v rádiu přestal mluvit a začala hrát píseň Human. Kai se přetočil na bok.

Maybe I’m foolish, maybe I’m blind. Thinking I can see through this and see what’s behind. Got no way to prove it so maybe I’m blind. But I’m only human after all, I’m only human after all.

Naštvaně vystřelil do sedu. Nemohl to takhle přece nechat.

Don’t put your blame on me. Don’t put your blame on me.

Autor: Klára Foldynová

PŘEDCHOZÍDALŠÍ


* Líbila se vám kapitola? Můžete nás podpořit přes Paypal, komentářem, anebo tím, že budete i nadále číst. 

5
Komentujte

Ester

Ethan bol v dnešnej casti aký kladný hrdina -ochranarsky, chapajúci a tolerantný. A Kai to cele zabije otazkou, ci to Adam niekomu povie :-(. Ten Ethan s nim ma teda bozsku trpezlivosť 🙁

Voldy

Omlouvám se za neaktivitu u poslední části Ethana, než jsem se k tomu dostala, tak už tu byl Kai. Moc mě potěšilo, že Ethan po takové době přiznal otci, jaké myšlenky má. Myslím, že jejich pouto je velmi silné, i když to tak nevypadá. Dál Hayden… ta holka je super. 😁 A Kai… pořád stejně napnuté trdlo. Jenže ho chápu. Výchova umí vytvořit spoustu škody každému. Kdyby se místo té hloupé otázky zeptal Ethana na co chtěl… Adam to vzal celkem dobře. Že by se začínalo ukazovat kdo jsou ve skutečnosti kamarádi? Jasně, oba dva nesou svoje strašáky, svůj díl… Číst vice »

Ach, spravny cliffhanger na konec. Zase jsem ani nedychala, kdyz na ty zachody vlitl Adam. Coz je z kluku asi ta nejlepsi varianta… ale stejne, umim si predstavit, jak se ho dotklo, ze mu to Ethan nerekl.
A nemuzu se dockat, az zjistim, co to Kaiovo „nemuzu to takhle nechat“ znamena 😀