32 KAI


Neodepsal. Kai se pokoušel nevyvozovat z toho žádné závěry, ale stejně v šest ráno po další probdělé noci došel ke dvěma možnostem. Buď se na něj Ethan ještě pořád zlobil a odpuštění si v tom případě musel zasloužit, anebo byl Ethanovi ukradený a v takovém případě na odpuštění nezáleželo.

Proč by mě pak ale neodstrčil?

Bylo to poprvé od chvíle, co se vrátil z Floridy – přesně po třiceti devíti dnech – kdy ráno nedorazil k bazénu. Vstal v šest jako kdykoliv jindy. Ještě v pyžamu se odebral do kuchyně, chvíli se díval na špinavý mixér, který včera zapomněl umýt, a nakonec sebral sáček chipsů a svalil se s ním na sedačku. Zůstal tam po zbytek dopoledne, sjel šest epizod To je vražda, napsala a mobil měl přitom položený na hrudníku.

Došel k názoru, že se Ethan nejspíš ještě pořád zlobí. Nemohl se mu divit. Jedna omluvná zpráva nesmaže všechno, co se stalo.

Kolem poledne se objevil Brax. Popíjel horký čaj a přitom sledoval televizi. „Co to je?“

„To je vražda, napsala,“ přiznal Kai. Na obrazovce se zrovna objevila Jessica Fletcherová, nasadila si brýle a dlouho zírala z okna. „Já tu ženskou nesnáším.“

„Tak proč na to koukáš?“

Kai se natáhl pro ovladač, aby televizi vypnul. Postavil se a drobky z trička popadaly na zem. „Nevím. Nic lepšího tam nebylo,“ zalhal. Raději sebral mobil a odebral se do pokoje. Nehodlal bratrovi vysvětlovat, proč dělá podobné šílenosti.

Převlékl se do běžeckého a se sluchátky v uších vyšel před dům. Na konci ulice zahnul doleva a u žlutého domu doprava. Za pár minut už stál pod kopcem. Vyběhl ho nejméně třicetkrát, ale teď se zadíval na cestu vinoucí se nahoru a pocítil šílenou únavu. Že ho pálily plosky nohou a brněla lýtka, by zvládl. Fyzickou bolest se naučil překonávat dávno. Jenže dneska – na rozdíl od uplynulých dní – nedokázal najít vůli.

Proč? Proč tohle děláš?

Svalil se do trávy, pohled upřel k modrému nebi a zhluboka oddechoval.

Třeba je Ethanovi ukradený.

x

Kai si uvědomil, že se ho Jude na něco ptá. Zamrkal a pokusil se vrátit do reality. Což bylo neuvěřitelně těžké, vlastně skoro nemožné. „Cože?“

Jude obrátil oči v sloup, ale přesto zopakoval: „Že nemůžu za mámou přijít a říct jí o další prachy! To už by mě asi fakt zabila. Víš, to někdo jako ty nemůže pochopit, ale moje máma je samoživitelka. Navíc je jen cukrářka.“

Kai upřímně netušil, jak se dostali k tomuto tématu, ale beztak ho to příliš nezajímalo, proto se jen zamračil. „Tvoje máma pracuje v restauraci se dvěma michelinskýma hvězdama. Minulý týden ti koupila novou konzoli jenom proto, žes musel k zubaři!“

Jude se poškrábal na krku a nakrčil nos. „Tak hele! Dávali mi plombu a bolelo to jako čert!“

Zahnuli do parku, prošli kolem lavičky s nápisem Kentová nemá malý kozy a zamířili směrem k obchoďáku. Na basketbalovém hřišti na konci parku právě dva kluci házeli na koš. Kai jim nevěnoval příliš pozornosti. Zasekl se ve vzpomínkách na noc, kdy Ethana uviděl sedět na lavičce a kouřit. Vylezli pak spolu na střechu a Kai se nesmírně bál. Doteď si pamatoval, jak mu bušilo srdce a jak se nemohl rozhodnout, jestli se mu výhled líbí, nebo ho spíše děsí.

„Ty vole, vždyť to jsou Lišky.“

Teprve až teď si Kai uvědomil, že Jude nejde vedle něj. Stál na místě, s pohledem upřeným na hřiště a šklebil se. Šklebil se přesně jako tenkrát, když mu bylo pět a sehnal kuličkovku, se kterou později nechtěně trefil Kaie do nohy.

Zdálo se, že za všechny hloupé nápady nakonec vždycky zaplatil Kai. Kdybys nechtěl jít na oslavu ke Kentové, nic by se nestalo. Nemáš vůbec tušení, kam jsi mě kvůli tomu dostal.

Zvláštní. Ačkoliv byl Drake tak o hlavu vyšší a zrzavé vlasy se prostě nedaly přehlédnout ani v davu lidí, přes to všechno si Kai nejdřív všiml Ethana. Měl na sobě šedé šortky a červené triko a zrovna se v předklonu pokoušel odhadnout, na jakou stranu se Drake vydá. Když si Danny vybral levou, Ethan okamžitě zareagoval a jedním pohybem se zmocnil míče.

Kaiovi před očima opět vyskočila vzpomínka na sobotní večer v Augoru. Jak strašně se Ethan zlobil, když mu vyrazil pití.

Možná za to mohl alkohol. Ten večer se od baru nedokázal držet dál a vypil několik Ohnivých vdov. A když se na něj Ethan podíval – Tak proč tu ještě stojíš, Nerisone? – šíleně si přál ho políbit. Bylo mu jedno, jak moc riskuje, že ho Ethan odstrčí. Pokud by se mu podařilo ještě jednou okusit vůni pomerančů na rtech, stálo to za to.

Jenže Ethan ho neodstrčil.

Zrovna ve chvíli, kdy se Kai chtěl nenápadně vytratit – hlavně, aby si ho jedna konkrétní Liška nevšimla – Jude zařval: „Tomu říkáte hraní, vy buzíci?“

Téměř okamžitě se na něj oba wallisáci otočili. Drake přitom nepřestával driblovat.

Všechno mohlo být ještě v pořádku, kdyby teď jednoduše odešli. Jenže s Judem to prostě nemohlo být snadné.

„Se ani nedivím, že vás furt porážíme, když hrajete takhle. Jak tomu stylu říkáte? Propadák?“

Kdyby měl Kai v ruce míč, nejspíš by jím Judea s radostí trefil. A ani na chvíli by nepropadl výčitkám. Pokoušel se mu alespoň pohledem naznačit, aby přestal. Okamžitě! Ale opět bez jakékoliv odezvy. Jude se jen radostně šklebil.

Kai ve skutečnosti po Ethanově společnosti toužil. Potřeboval s ním mluvit, zjistit, proč mu neodepisuje, ale při pohledu na Drakea a především Judea věděl, že teď není ta nejlepší chvíle.

Ethan si otřel zpoceně čelo do trička a přišel blíž. Jestli si všiml Kaie, nedal to vůbec najevo. „Tak pojď. Uznám, že seš lepší, když mě obehraješ,“ zavolal.

Jude se okamžitě otočil a mávl na kamaráda. „Kaii! Pocem! Ukážeme jim, jak se hraje!“

Kai by se asi rozesmál, protože… dobrej vtip, ne vážně, skoro jsi mě dostal, ale Jude to nemyslel jako legraci. Měl chuť ho odtáhnout dál od hřiště a rázně mu vysvětlit, že takové věci se prostě nedělají. Nepořvává se na znepřátelený tým a nepřijímá se výzva od kluka, kterému kapitán tvého týmu hodil v zuřivosti míč do ksichtu. A pak mu vyvrcholil do ruky. Ne, ne, ne!

„Ale chtěli jsme jít na jídlo,“ hlesl nešťastně.

Konečně se na něj Ethan podíval a Kaiovi přejel mráz po zádech. „Máš strach, že ti zase vyklouzne míč z ruky?“

Čekal, že se zasměje třeba Drake, nebo se alespoň ušklíbne. Ale místo toho se parkem rozezněl Judeův bezprostřední smích.

Co to ten debil dělá?

Nejraději by se plácl do čela, ale místo toho jen nechápavě zakroutil hlavou.

„No co? Ten byl dobrej,“ pokrčil Jude omluvně rameny.

Pak se do rozhovoru vložil Drake. I on přišel blíž. Jako by teď proti Kaiovi byli tři. „Jen přátelák, Nerisone! O nic nejde. Můžeš nás naučit, jak se to dělá.“

Těkal očima od jednoho k druhému, až nakonec odevzdaně rozhodil rukama: „Fajn!“

Jude nadšeně vběhl na hřiště a pokusil se Drakeovi sebrat míč. Kai zastavil vedle Ethana a potichu řekl: „Doufám, že víš, co děláš.“ Protože já to nevím. Poslední dobou nevím vůbec nic.

Prvních pár minut se nedokázal uvolnit, pořád si říkal, že je celá situace naprosto šílená. Ale s ubíhajícími minutami se přece jen rozehrál. Ani jeden z nich nebral hru vyloženě vážně. Nešlo uvažovat nad tím, co bylo nebo bude. Existoval jen malý plácek uprostřed parku a jeden míč.

A Ethan.

Kai k němu přiběhl a pokusil se mu balón sebrat. Ethan se však otočil zády a rukou mu bránil. „Opatrně, Nerisone, ať se ti nepostaví,“ varoval ho.

Než stihl zanalyzovat, co ten tón znamená, otřel se o Ethana rozkrokem a všechny buňky v těle se mohly zbláznit. Zakolísal. Payne toho využil, oběhl ho, třemi kroky se dostal pod koš a parádně zavěsil. Parádně? Vážně?

Bylo příšerné horko. Cítil, jak mu po zádech stékají kapky potu. Utřel si čelo do trička a pomalu se vydýchával. Ethan s Dannym mezitím přešli k lavičce a každý si ze svého batohu vytáhl pití. Ethan, aniž by nad tím přemýšlel, hodil to svoje Kaiovi.

„Dík,“ hlesl Kai a napil se. Chtěl se na Ethana usmát, ale ten se příliš rychle odvrátil.

Jude s kamennou tváří, takže nešlo poznat, jestli žertuje nebo mluví vážně, pronesl: „Bacha, slyšel jsem, že wallisáci mají různé nemoci.“

Danny jen protočil oči, zato Ethan odsekl: „Neboj, tobě bych nenabídl.“

„Kašlu na to. Je hic jak blázen,“ odvětil Jude a vytrhl Kaiovi pití z ruky. Svým způsobem celá hra fungovala jen díky němu, protože měl tendenci naprosto všechno komentovat. Třeba když Danny s lehkostí hodil trojkový koš, otevřel Jude pusu a obdivně vykřikl: „Ty vole, Drakeu, seš viking!“

Danny se zarazil. Povytáhl obočí a pokoušel se nerozesmát. Kai, který byl na podobná prohlášení zvyklý, jen zakroutil hlavou a doběhl pro míč. Roztočil ho na prstu a přitom se zadíval na Ethana – ten jeho pohled opětoval. Bylo by tak úžasné se po hře sbalit a odejít s ním ruku v ruce. Třeba k němu domů. A nic dalšího neřešit.

Co ti v tom brání?

Když Connor začal chodit s Beccou, prostě jim to oznámil. Tak proč by to u Kaie mělo být jinak?

Přihrál Judeovi, hra pokračovala dál, ale nedokázal se na ni příliš soustředit. Zaplavila ho přívalová vlna pochybností. Najednou totiž pochyboval o všem. I o věcech, které považoval za vyřešené.

Nikdy nepřiznám, že by se mi mohli líbit kluci. Nikdy.

Nikdy? I když to bude znamenat, že ztratíš Ethana?

Z úvah ho vytrhl až Drake, který mu hodil míč. „Z jaký vzdálenosti se trefíš?“

„Tak normálně. Jsem raději pod košem,“ odvětil Kai, dvakrát odrazil míč od země a pak ho vrátil Dannymu. „Ale klidně přijmu výzvu.“

„Chceš se o něco vsadit?“

„Fajn, proč ne,“ přikývl Kai a celou dobu se přitom díval na Ethana. Pokoušel se zjistit, co se černovlasém klukovi honí hlavou. Copak se vážně tak moc zlobil?

Kapitán Lišek chvíli uvažoval. „Dobře. Tak až vyhraju, zaplatíte nám vy dva vocasové večeři. To je první možnost. Druhá je, že míč dostane tady Payne a bude mít trestný střílení. Ale ne na koš.“

Podobné narážky slýchával často, ale od Drakea ho štvala dvojnásob. Nejraději by vykřikl, že nikdo z nich nemá sebemenší ponětí, co v tu chvíli cítil. „Jasně, moc vtipný,“ opáčil Kai a postavil se na tříbodovou čáru.

Jude se svalil na lavičku a natáhl nohy před sebe, zatímco Ethan si se zkříženýma rukama na hrudi stoupl k postranní čáře.

Nejprve házel Danny, po něm Kai. Oba trefili bez sebemenších problémů.

I další kolo skončilo nerozhodně, proto udělal Danny větší krok dozadu. Balón se sice trochu teknul, ale přesto propadl obručí. Drake se spokojeně usmál.

Kai se postavil na jeho místo a zhluboka se nadechnul. Těsně před tím než hodil, zavadil pohledem o Ethana. Nemohla to pro něj být přece jen jednorázovka. Prostě ne. Téměř okamžitě poznal, že do toho dal příliš mnoho síly. Míč se odrazil od desky a vrátil se k němu.

„Tvoje šance, Payne,“ podal míč Ethanovi a o pár kroků ustoupil. Svým způsobem si přál, aby po něm Ethan balón mrštil. Mohl by pak žít ve světě, kde jsou si kvit. Jenže na to byl černovlasý kluk až příliš dobrý. Nadhodil míč, chytil ho a dlouho se na něj díval. „Máš u mě dluh,“ řekl po chvíli.

Je o tolik lepší než ty.

Danny přešel k lavičce a posbíral věci, pak se protáhl. „Perfektní, Nerisone. Sním toho hodně. Doufám, že seš boháč.“

„To si kurňa piš, že je! Jdeme do Twinky Pinky!“ pronesl Jude.

Nikdo si nejspíš nevšiml, co všechno se v Kaiovi odehrává. Měl pocit, že se musí okamžitě vrhnout do moře, jinak se zblázní. Ponořit se do slané vody a nechat čtvrtou minutu, aby mu prozradila, co to všechno znamená. Co znamená, že Ethan nehodil míč. Že se chová odtažitě a ani jednou se neusmál.

Při cestě do restaurace šel Kai vedle Judea, takže ze sebe mohl konečně dostat alespoň část frustrace. „Vole, co to děláš? Ještě minulý týden jste chtěli s Tylerem Et… Paynea otrávit! A teď se chováš, jako by byly Lišky nějací kámoši.“

„Ale no tak,“ odvětil Jude klidně. „Jsem si chtěl zahrát.“

„To bude děsná sranda, až se to dozví Tyler.“

Kamarád divoce zakroutil hlavou, přitom se ale vesele šklebil. „Oho, to se Tyler nikdy nedozví. Ještě by mi dal něco do pití. Já ho znám. A už nechci další noc zvracet. Minulou sobotu mi to úplně stačilo.“

Minulou sobotu jsem vyvrcholil Ethanovi do ruky. A chtěl si ho přitáhnout, zabořit mu nos do vlasů a vnímat jen pomerančovou vůni.

„Jo, ale to jsi zvracel, protože ses příšerně ožral,“ odvětil Kai vyčerpaně.

x

Jedna věc se Judeovi musela nechat. Díky němu ani na chvíli nezavládlo u stolu trapné ticho. Nějakým zvláštním způsobem dokázal do rozhovoru o wowku vtáhnout Dannyho, který podle všeho hrál stejně často jako Kai – takže prakticky nikdy – i Ethana, který se naopak celkem chytal. Když Payne zmínil Bastion of Twillight, vyskočil Jude málem ze sedačky a další půlhodinu mluvili jen o nějakém Chogallovi.

Kai se do rozhovoru nezapojoval. Vlastně ani neposlouchal. Občas se mu stávalo, že až příliš dlouho visel na Ethanovi pohledem. Ten si musel být každého pohledu vědom, ale nedal na sobě nic znát, což Kaie nesmírně znervózňovalo.

Jakmile dojedli, Kai zaplatil a vyšel před restauraci. Když se otočil, stál za ním jen Ethan. Ani na vteřinu se však na Kaie nepodíval. Místo toho z kapsy vytáhl rozbitý iPhone.

Kai cítil, jak na něj dopadá něco těžkého. Možná neměl tu pizzu jíst. Zvedal se mu žaludek. Nejspíš se přímo teď pozvracím.

„Ethane,“ pronesl opatrně. Jenže jediné reakce, které se dočkal, bylo, že Payne schoval mobil zpátky do kapsy a beze slova se rozešel pryč. Zahnul za roh ve chvíli, kdy se otevřely dveře.

„S Drakem už na záchod nikdy nejdu! Budu mít komplexy do konce života!“ pronesl Jude a utíral si mokré ruce do šortek.

Danny se objevil hned za ním. „Kde je Ethan?“

Kai jen rozhodil rukama a zavrtěl hlavou. Chtěl říct, že nemá tušení, ale stáhlo se mu hrdlo. Jestli si myslel, že se mezi nimi v sobotu něco změnilo, nebo zlepšilo, tak se nejspíš dost mýlil.

„Nic neříkal?“ zeptal se Drake podezíravě.

Kai znovu zavrtěl hlavou.

Já nevím. Já už do prdele nic nevím!

Autor: Klára Foldynová

PŘEDCHOZÍDALŠÍ


* Líbila se vám kapitola? Můžete nás podpořit přes Paypal, komentářem, anebo tím, že budete i nadále číst. 

8
Komentujte

Ester

Ozyvam sa až teraz, lebo som bola doteraz mimo techniky. Ale bola som velmi zvedavá, aká bude reakcia Kaia. Dost sa trápil, ale je to skor na nom ako to bude s nimi dalej. Myslim si, ze Ethan by mu šancu dal, ale on este nebol pripravený ist s pravdou von. Nečudujem sa, ze Ethan uz svoje emócie neprejavuje, ked ma pocit akoby sa Kai za neho hanbil 🙁 Tak je teraz riadne utrapeny, lebo nema odvahu 🙁

Voldy

Ač se situace na hřišti při zápase, zdála jako zlomová, myslím, že ten největší zlom přijde později. Nechám se překvapit a nebudu dělat závěry.
Děkujeme ❤

Monika

Až dnes jsem na povídku narazila,a je úžasná…nemůžu se dočkat další kapitoly..

Dyana

Zdravím, dámy 😋 Je neuvěřitelné, kolik energie skýtá příběh samotný. Postavy, které si čtenář hned zamiluje😍 Děj, ze kterého autorky dokáží předvést to nejlepší. Jsem velmi ráda, že jsem na knihu narazila🤗 Nějakým způsobem mi dodává určitou naději, že i v češtině se může vybudovat úžasný děj!
Jen tak dál!