31 ETHAN


Pustí studenou vodu. Napadne ho, že by mohl pod kohoutek strčit celou hlavu a vztek by nejspíš stejně nezmizel. Vykasá si tričko a začne zuřivě drhnout červený flek. Jediný výsledek, kterého docílí, je zmuchlaná bílá látka, která působí dojmem, že po ní před několika sekundami přeběhlo stádo nosorožců. Kdyby ho polil kdokoli jiný, nejspíš by se rozesmál a nechal to plavat.

Ale mít tak idiotský nápad a vyrazit mu sklenici z ruky…

Jak hluboko chceš ještě klesnout, Nerisone? Začneš na mě házet podtácky?!

„Do hajzlu.“ Ethan zůstane stát opřený o umyvadlo. Mokré tričko ho chladí na kůži.

Debil. Jeho vina.

Prohrábne si vlasy. Nejvyšší čas na cestu domů. Alkohol v žaludku hřeje a mysl je zahlcená nespočtem pocitů a vjemů. Přitom se zdálo, že půjde o normální večer. Tyler měl sice pár poznámek, ale Liškám se většinu času dařilo Káňatům vyhýbat. Nerisona zahlédl jen dvakrát a ani jednou nemohl s jistotou tvrdit, že je to vážně on – světlé vlasy pokaždé zmizely v davu.

Možná si ve skutečnosti přeju, aby něco řekl, aby mi nedal na výběr.

Vypne vodu, otře se do papírové utěrky a zmuchlanou ji zahodí do koše. A zrovna v tu chvíli se dveře otevřou a dovnitř vpadne Nerison. Má na sobě červené tričko s nápisem Florida, a okamžitě spustí: „Co sis myslel, že se stane?! Tvrdil jsi, že tě basket nezajímá! Jak jsem si to měl asi tak přebrat, když jsem tě pak uviděl na hřišti? Po tom všem!“

Ethan si připadá jako idiot a pokouší se jeho slova zpracovat. A zároveň s tím si uvědomuje absurditu celé situace. Po třech měsících a několika konfrontacích, z nichž některé spadaly do kategorie bolestivější, se Nerison odhodlal k výčitkám.

Ty budeš něco vyčítat mně?!

„Co třeba zkusit se příště zeptat, než někomu hodíš míč do ksichtu?“

„Jak dlouho jsi byl v týmu?“

Ethan zakroutí hlavou. Na okamžik ho vážně napadne, že by po něm skočil. A uhodil, jednou, dvakrát. „Tohle má být výslech?“

„Odpověz mi,“ řekne Nerison autoritativně. „Jak dlouho jsi věděl, že budeš hrát a neřekl jsi mi to?“

Vztek Ethanovi nedovoluje prohlédnout jeho emoce. Hnědé oči na něj pohlíží překvapivě tvrdě.

A co bys v nich chtěl vidět, idiote?

„Chtěl jsem tě potkat na hřišti,“ zvolí Ethan pravdu. Použije mírný tón, ale stejně se mu nepatrně chvěje hlas, jak se pokouší ovládat, aby nekřičel. „Chtěl jsem tě prostě jen potkat! Copak to nedává smysl?“

„Tak proč jsi mi o tom neřekl dřív, než jsme nastoupili?“

„Myslíš před tím nebo po tom, cos předstíral, že pro tebe nic neznamenám, jen abys zapůsobil na kámoše?“ zeptá se chladně.

Kai trhne hlavou, jako kdyby tohle tvrzení odmítal. „Ježiši, ty seš tak zabejčenej! Omluvil jsem se přece! A tys pak musel jít a políbit tu pitomou holku.“

Ethan protočí oči v sloup. „Skvělý, že žárlíš, ale mě už se to netýká. Je pozdě, Nerisone.“

„Nežárlím. Seš mi totálně ukradenej.“

„Proto se na sebe snažíš v jednom kuse upozornit? Bože, seš tak patetickej.“

Dveře na toalety se otevřou a dovnitř nakoukne tmavovlasá holka. Při pohledu na Ethana a Kaie se zachichotá. „Ups. Těsně vedle.“ Zavře za sebou a zanechá je napospas tíživému tichu. Z nedotaženého kohoutku kape voda a hudbu není přes dveře téměř slyšet.

Ethan si prohlíží Kaiovu tvář. Nerison, byť o pár centimetrů vyšší, působí najednou podivně křehce. Ale možná je to jenom součást nějaké pitomé taktiky.

On taky nezaváhal, když měl příležitost ublížit. Vzal ji a hodil.

„Čekáš, že tě polituju?“ Ethanovi se na tváři rozlije úšklebek.

„Od tebe už nic nečekám. Věřil jsem ti.“

Ethan se podívá na svoje tričko, jako kdyby tam mohl najít odpověď, cokoli, co by zároveň nebylo dvojsečná zbraň. Látka pomalu usychá, ale červená skvrna z drinku Ďáblův ocas zůstává.

Odlepí se od umyvadla a udělá pár kroků dopředu. Takhle zblízka může hmatatelně cítit Kaiovu fyzickou přítomnost. Jeho vůni.

„Tak proč tu ještě pořád stojíš, Nerisone?“ zeptá se klidně.

Když ho Kai popadne za tričko, nestačí zareagovat. Možná dokonce doufá, že jednu schytá a bude se muset bránit.

Polibek přijde nečekaně a všechno vypne. Vztek se přetransofmuje do intenzivního pocitu chtění.

Kaiovy rty jsou měkké a horké, chutnají jako alkohol a rybízový džus. Ethan se k němu automaticky natiskne, a když ucítí jeho ruku ve vlasech, zasténá mu do úst. Líbají se hltavě, jako kdyby chtěli jeden druhého vypít.

Stačí tak málo. A Ethan má pocit, že exploduje.

Kai je tady.

Do toho polibku vkládá všechno, co cítil několik posledních týdnů. Rukou mu zajede pod tričko, přitiskne ho k sobě a Kai zamručí. Ethan má pocit, že je ho najednou úplně plný, že potřebuje… Natlačí se na něj klínem a jejich polibek se ještě prohloubí. Kaiův jazyk, jeho doteky a vzrušení, to všechno způsobuje neuvěřitelný emocionální zmatek.

Pozpátku doklopýtají do kabinky a zabouchnou za sebou. Na stěně jsou napsaná telefonní čísla a sprosté vzkazy. Ethan Kaie hrubě natlačí ke zdi. Srdce mu buší jako kdyby právě uběhl maraton.

Líbá ho na krku a Kaiův stisk ve vlasech zesílí, až to skoro bolí. Ethan se ho dotkne přes kalhoty. V pohledu hnědých očí je úplně všechno. Prostá náklonnost. Ubezpečení. Možná i láska.

Vzájemně si rozepnou kalhoty, a aniž by od sebe odtrhli pohled, jeden druhého se dotknou… Přitisknou se k sobě blíž. Rukama pohybují ve stejném tempu. Ethan se zachvěje, vzrušení mu přejede po páteři. Cítí, že už nevydrží. Nakloní se k pootevřeným rtům a Kai něco nesrozumitelně zamumlá. Dalším polibkem ztlumí jeho zasténání.

Kaiův výraz, když jím otřese orgasmus, dovede k vrcholu i Ethana. Jednou rukou se opře o zeď, protože má pocit, že by se mu jinak podlomila kolena. Kai se pod ním ještě pořád trochu chvěje. Světlé vlasy šimrají Ethana na tváři. A voní.

Ježiši Kriste, on tak voní!

Ozve se klapnutí a kroky. Kai ztuhne a Ethan se od něj trochu odtáhne. Kalhoty mají rozepnuté, což by za jiných okolností mohlo působit směšně jen kdyby… se Nerison tolik nebál.

„Seš jak jeho matka,“ je slyšet Trevisův pobavený hlas. „Třeba odešel s nějakou buchtou.“

„Někdo se o vás musí starat, Treve. Třeba si na něj počkali ti blbečci z Halleyovky.“

Kai nedokáže zakrýt strach. Ethan nepatrně zakroutí hlavou a položí mu ukazováček na rty, aby ho umlčel, což ve skutečnosti nemá opodstatnění, protože Nerison nevypadá tak, že by se v příštích několika letech chystal promluvit. Oba mají rozepnuté kalhoty a Ethan má na ruce, která volně visí podél pasu, jeho sperma.

„Tak já si aspoň odskočím, když už jsme tady,“ řekne Trevis.

Ethan se zadívá do země a kousne se do rtu, aby se nerozesmál. Prst pořád přitisknutý na Kaiových rtech. Ví, že je to zbytečné gesto a měl by toho nechat, ale – co když to je naposledy?

Když Trevis s Dannym odejdou, Kai ustoupí. Olízne si rty a zapne poklopec. Potom nejistě přešlápne, podívá se někam nad Ethanovu hlavu a bez jediného slova odejde.

Ethan se posadí na zavřené prkénko a utrhne kus toaletního papíru. Pečlivě si očistí obě ruce. Uběhne několik dlouhých minut a on pořád nenachází vůli se zvednout. Jako kdyby všechno, veškeré odhodlání i vztek, odešlo spolu s Nerisonem a jemu zbyla jenom prázdnota.

Rukama si podepře bradu.

***

Mikrovlnka cinkne. Ethan si přetáhne rukávy mikiny přes prsty, aby se nespálil, a talíř opatrně vyndá. Usadí se do tureckého sedu před televizi a přepíná jeden kanál za druhým. Na chvíli setrvá u zábavných videí koček. Telefon, který se povaluje na dece vedle něj, zavibruje.

Nora: Zajdeme zítra na snídani?

Zaváhá. Místo odpovědi sebere vidličku a napíchne pár těstovin. Zpod mikiny mu čouhá pomačkané bílé tričko.

Svět se nemůže obrátit naruby, jen protože jsme si vyhonili.

Myslel na to celou cestu z baru. Snažil se nedovolit myšlenkám, aby se zatoulaly zpátky do kabinky. A měl pocit, že to zvládá, jenom… Na sobě ještě pořád cítí Nerisonovu vůni! Rozhodne se, že se po večeři převlékne, ale faktem je, že ho ta vůně nějakým způsobem uklidňuje. Nechce o ni přijít.

Mobil znovu zavibruje a Ethan na něj otráveně poklepe.

Kai: Omlouvám se za to, co jsem provedl.

Ne. Nenenenene…

Kai: Jsem rád, že jsi zpátky.

Jídlo mu zhořkne na jazyku. Položí talíř vedle sebe a postaví se. Nechápavě zírá na displej telefonu.

Dojde do kuchyně a napustí si vodu. Potom se vrátí k televizi. Zpráva od Kaie nezmizí, pořád tam je. Jsem rád, že jsi zpátky.

Ethanovi pomalu dochází každé jednotlivé slovo, proniká do mozku jako nůž.

Znovu se mnou vyjebe.

Telefon zahodí do kouta. iPhone se rozpadne na dva kusy.

Někdo zaklepe. Za dveřmi stojí Adam v tričku Ghost Ridera a tváří se omluvně. „Můžu dál?“

Ethan za ním zavře a slyší sám sebe říkat: „Ahoj, jasně. Dáš si něco? V lednici je cola, sýry, jogurty…“

„Když jsem přišel domů, našel jsem fotra ležet u dveří. Potřeboval jsem vypadnout. Mrzí mě, že tam nechávám bráchy, ale nechci bejt zodpovědnej, to on by měl…“

„No.“

„Mohl bych tady teda dneska přespat?“

„Jo. Připravím ti matraci. Zatím si udělej něco k jídlu.“ Aniž by čekal na odpověď, vyběhne k sobě do pokoje. Chvíli chodí od stěny ke stěně. Nakonec vytáhne matraci a přehodí přes ni deku. Sedne si na kraj postele a pozoruje můru uvězněnou ve světle.

Nerison se mnou nebude. Jediný, co mi dovolí, je udělat ho v opuštěný uličce, tak, aby nás nikdo neviděl. Neslyšel. Nikdy se mnou nebude.

Má chuť seběhnout dolů, najít mobil a napsat mu, že o nic takového nestojí. Že to nechce a strč si to svoje omlouvám se do prdele, třeba se ti to bude líbit.

Když se vrátí do obýváku, v televizi začíná box. Anthony Joshua míří do ringu. Adam sedí v tureckém sedu a jí toast, vedle sebe má plechovku spritu. Ethan se napije a posadí se k němu. Zírá na zápas, ale nedokáže se soustředit. Po tom, co měl pocit, že by s Kaiem snad mohli…

Co?

„Díky, Ethane,“ řekne Adam a lehne si na polštář. „Seš ten nejlepší kámoš.“ V pátém kole, když Anthony knockoutuje soupeře, už tvrdě spí. Ethan přemýšlí, jestli ho vzbudit a poslat nahoru, ale nakonec usoudí, že na tom nezáleží. Přehodí přes něj deku a potichu si obuje tenisky. Do kapsy zastrčí klíče.

Nemá tušení, kam jít. Seběhne po cestě na křižovatku a zastaví v ulici poblíž nemocnice. Gambit leží na pomačkané krabici od vysavače a poulí na něj svoje žluté oči. Pod tlapkou svírá ohlodané kuřecí stehno.

Kontejner je plný papírových odřezků. Ethan na něj vyleze a chytí se první příčky žebříku. Vytáhne se nahoru a začne lézt, dokud pod dlaněmi neucítí zeď. Dojde k okraji, nakloní se a zírá dolů. Od moře fouká studený vítr.

Pořád ti na něm záleží.

Rychle sleze, z posledních příček seskočí a Gambit rozzlobeně zaprská. „V klidu,“ poradí mu Ethan. „Nemusíš se dělit.“

Utíká ulicí pryč, ke staré železnici. Projde pod mostem a protáhne se mezi příčkami starého plotu. Pletivo mu roztrhne kapsu mikiny. Vyškrábe se do travnatého svahu a čeká. Pět minut, deset, půl hodiny. Nakonec vyleze výš, na kamennou zídku, kde je zákaz vstupu. Zem pod jeho nohama duní, když se blíží vlak. Cihla, za kterou je zaháknutý, se mu drolí pod rukama.

Vlak se prožene pod ním. Rachotící vagóny a skřípot kolejí přebijí všechno.

Ethan se vrátí domů, když svítá. Zpocený a špinavý, dlaně má odřené. Mine spícího Adama a zamíří rovnou do koupelny. Svlékne se a bez přemýšlení všechno nacpe do pračky. S nádechem na sebe pustí studenou vodu, a když o chvíli později vylézá, málem drkotá zuby. V pokoji je příšerné dusno. S ručníkem omotaným kolem pasu se svalí na postel.

„Žádný sny,“ zamumlá potichu, což se mu vyplní, protože k němu vzápětí dolehne zvuk sekačky. Pes na protější straně ulice začne štěkat.

Ethan zívne a natáhne se pro komiks se Spidermanem, který mu dala Nora. Vzpomene si, že jí zapomněl odepsat, a že nechal telefon někde v obýváku, ale je mu to jedno. Beztak by ho čekaly jenom další zprávy a zmeškané hovory od Lexi. Srpen prožívá hůř než on a propadá větší zádumčivosti.

Mučednice.

Spiderman zamotá do pavučiny dalšího padoucha a Ethan komiks odloží. Rozhlédne se po pokoji a nechápavě zakroutí hlavou.

Jak tě vůbec mohlo napadnout, že jsem zpátky, Nerisone?

Autor: Eva Pospíšilová

PŘEDCHOZÍDALŠÍ


* Líbila se vám kapitola? Můžete nás podpořit přes Paypal, komentářem, anebo tím, že budete i nadále číst. 

10
Komentujte

Pišta

Holky, můžu se jen opakovat. Vaše tvorba je to nejlepší co jsem takto četl na netu a na Wattpadu 🙂 Takový dokonalý náhled do klučičích duší … nemám slov, nikdy by mě nenapadlo že to holky můžou tak skvěle popsat a vystihnout. Věřím tomu že budete zrát jako víno 🙂

Alita Astin

Dúfala som, že sa Ethan poučí…

Voldy

Čekala jsem, že to vyústí v něco, čeho bude Ethan velmi litovat, ale za tu poslední Kaiovu zprávu… to bych ho šla osobně ručně proplesknout.
Děkujeme za další díl. ❤

No, Kai… to by me teda taky zajimalo. Jak ze je Ethan zpatky? Naivita nebo jen nadeje? Prijde mi, ze vetsim dilem to prvni. 🙁 …uz je utery? Aha neni… :()

Ester

Chlapci sa o kúsok posunuli od uplnej ignoracie, rezignácie k vypusteniu emócií a vášní, ale nic nevyriešili. Uz sa teším na štvrtok 🙂